Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který chce vědět jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“… dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylné… ale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.
Pokračujeme v našem detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské »
Na řadu přichází skutečná bomba, reálné, hmotné archeologické nálezy, kterými může Tabor posílit výsledky svého bádání. Tyto důkazy jsou natolik nebezpečné těm, co z nás dlouhodobě dělají pitomce, že jsou ze všech sil, z mnoha stran zpochybňovány. Dokonce byla vznesena soudní žaloba na falšování doličných artefaktů… Ještě dnes leckdo zpochybňuje Taborovu práci na základě tohoto falešného obvinění.
Fakta o Ježíšově dynastii, která jsou důkladně a seriózně zkoumána v Taborově knize, v žádném případě nezávisí na dále popsaných archeologických výzkumech. Taborova práce stojí především na pečlivé analýze uznávaných literárních zdrojů.
K popisu archeologických objevů z Taborovy knihy nakonec přidám materiály z dalších zdrojů, abychom si potvrdili pravost předložených důkazů. Posoudíte sami, kdo je věrohodný. A kdyby nic jiného, i tak nám tyto výzkumy pomohou zobrazit Ježíšovu dobu daleko živěji než jakýkoliv biblický zdroj.
Ubezpečuji vás ale, že vznesená obvinění byla lživá a obžalovaný sběratel a majitel zmíněných artefaktů byl osvobozen.
Před námi leží fascinující příběh, který vám předložím velmi podrobně, aby každý mohl vidět, že jde o seriózní vědecký výzkum s pevnými hmotnými důkazy. Objevená fakta jsou mnohým nepohodlná a existuje silná snaha je smést se stolu. O to větší jim musíme věnovat pozornost.
Dr. James Tabor is Professor of the Department of Religious Studies at the University of North Carolina at Charlotte of Christian origins and ancient Judaism. He has his B.A. in Greek from Abilene Christian University (1966), his M.A. in Religion from Pepperdine University (1971), and an M.A. and Ph.D. in the History of Ancient Mediterranean Religions in the Humanities Division of the University of Chicago (1974, 1981). Tabor has combined his work on ancient texts with extensive field work in archaeology in Israel and Jordan, including work at Qumran, Sepphoris, Masada, and Wadi el-Yabis in Jordan.
Podívejme se tedy jak vypadá poctivá vědecká práce. Tabor má navíc ten dar, že se kniha čte skoro tak dobře jako Indiana Jones. S tím rozdílem že nejde o fikci… Následuje úryvek z úvodu knihy:
Historie jednoho archeologického objevu
Mnoho velkých archeologických objevů naší doby bylo náhodných. Je to, jako kdyby v pozadí pracoval nějaký mysteriózní skrytý zákon — v co nejvíce doufáme, že objevíme, jen zřídka nacházíme, a to, co to nejméně očekáváme se náhle a nečekaně objevuje. To se zdá být obzvláště pravdivé, pokud jde o historické studie Ježíše a hnutí, které založil, hnutí později známé jako křesťanství. Mohli bychom uvažovat o objevu svitků u Mrtvého moře v roce 1947 v Judské poušti, nebo odkrytí kostry ukřižovaného muže z prvního století při stavbě silnice v Jeruzalémě v roce 1968, nebo v roce 2000 náhodný nález hrobky velekněze Kaifáše, který předsedal soudu s Ježíšem. [1]
Pozn. red.: A nezapomeňme na Egyptské Nag Hammadi » Ještě stále věříte na náhody? Ještě stále věříte že dárky nosí děda Mráz, Santa a Ježíšek? Vážně? 😉
Objev pozdní noci v Jeruzalémě
Hinnom (Hinom) Valley at south of Jerusalem Old City
Dozvěděl jsem se to z první ruky pozdě odpoledne 14. června 2000, zatímco jsme byli na pěší tůře s pěti studenty v údolí Hinnom, jižně od Jeruzalémského Starého města v oblasti známé jako Akeldama. [2] Byli jsme v Izraeli po dobu dvou týdnů na vykopávkách nově objevené jeskyně pár kilometrů západně od Jeruzaléma na místě zvaném Suba, kde byly nalezeny vůbec nejstarší kresby týkající se Jana Křtitele. University of North Carolina v Charlotte, kde jsem profesorem, je akademickým sponzorem vykopávek. Dr. Shimon Gibson a já jsme společně vedoucími vykopávek. Byl to vzrušující výlet, naše druhá sezóna v „jeskyni Jana Křtitele“, jak jsme ji nazvali. Rozhodli jsme se navštívit pár archeologických památek jako odpočinek po náročném dni kopání v letním horku. Hinnom Valley je oblast, s velkým výskytem prastarých ve skále vytesaných hrobek jen co by kamenem dohodil od arabské vesnice Silwanu. Mnohé z hrobů jsou otevřené, protože byl vykradeny již před stoletími. Avšak významný počet je stále uzavřených a neporušených, zakrytých zeminou a zachovalých po dobu dva tisíce let. Tohoto pozdního večera se Gibson, který je izraelský archeolog, nabídl, že nás zavede do některých z otevřených hrobů, aby nám dal představu o tom, co znamenal židovský pohřeb v Ježíšově době.
Old City of Jerusalem, Valley of Hinnom at south
Nikdo z nás neměl nejmenší tušení o vzrušujícím objevu, který nás čekal, natož o „tajné“ operaci, která měla začít. Rozhodně jsem neměl ani tušení, že narazím na něco, co by se vztahovalo k mému celoživotnímu výzkumu ohledně o historického Ježíše, a to konkrétně k samotné Ježíšově dynastii. Dokončili jsme naši tůru přes půl tuctu hrobů okolo 19 hodiny. Začínalo se stmívat a my jsme se potřebovali vrátit do Jeruzaléma do britské školy archeologie, kde jsme bydleli, abychom si mohli trochu odpočinout. Jak se ale mělo brzy ukázat, nikdo z nás neměl spát celou noc…
Když jsme se vraceli zpět k autům, Jeff Poplin, jeden z mých studentů, ukázal dolů z kopce pod kterým jsme zaparkovali.Vstup do čerstvě otevřeného hrobu byl dobře viditelný v záři zapadajícího slunce. Vlhká půda se vršila u vstupu a my jsme mohli vidět fragmenty rozbitých ossuárií roztroušené všude kolem. Jednalo se o kamenné boxy (schránky) na kosti, které Židé 1. století používali na kosti zesnulých. Když jsme se blížili, obdélníkový vchod do hrobky byl jasně osvícen, měřil asi metr čtvereční. Strčili jsme hlavy dovnitř. Hrobka byla temná a vlhký zatuchlý pach toho prostoru, izolovaného od okolního vzduchu po tisíce let, plnil naše nozdry. Není to nepříjemný zápach, ale jako žádný jiný, a něco, co člověk nikdy nezapomene.
Vykrádání hrobů v této oblasti je poměrně vzácné — možná dvě nebo tři loupeže se vyskytují v rozpětí deseti let. Izraelci mají speciální ozbrojené jednotky odpovědné za ochranu starožitnosti a znesvěcení starověké hrobky je závažný trestný čin. Soudě podle rozbitých ossuárií u vchodu a čerstvé půdy navršené kolem, hrobku před námi s největší pravděpodobností vykradli právě minulou noc.
Gibson upozornil izraelské úřady mobilním telefonem a s jejich svolením on, jeho asistent Rafi Lewis, a pár mých studentů mezitím vlezlo dovnitř na průzkum škod. Čekal jsem venku s ostatními. Už se rychle stmívalo. Hrob měl více než jednu komoru nebo úroveň. Skupina uvnitř zmizela a po chvíli už jsme je už ani neslyšeli. Izraelcům to trvalo mnohem déle, než jsme očekávali. Minuty ubíhaly. Asi po dvaceti minutách, co nebylo nic slyšet ani vidět, někteří z nás venku začali uvažovat, jestli bychom neměli jít dovnitř a najít ostatní.
Tomb of the Shroud in Akeldama, Valley of Hinnom, south of Jerusalem
Zdroj: http://jamestabor.com/2012/07/31/the-only-ancient-jewish-male-hair-ever-found/
Znenadání jsme uslyšeli nadšený křik Lee Hutchinsona, dalšího z mých studentů, nejdřív tlumený, pak výraznější, když se vyškrábal k horní komoře. Křičel: „Dr. Tabore! Dr. Tabore! Dr. Gibson našel něco velmi důležitého!“ Byl tak nadšený, že mohl stěží mluvit. S vystrčenou hlavou ze vchodu a s tělem stále uvnitř, nám řekl, že hrobka má tři komory resp. úrovně, a v nejspodnější komoře, v pohřebním výklenku vytesaném do zdi, tam byly zbytky kostry s částmi plátna pohřebního rubáše stále neporušenými.
Židovský pohřeb v době Ježíšově
Gibson se posléze vynořil a vysvětlil nám pozoruhodné důsledky tohoto objevu. Židovský pohřeb v době Ježíšově se prováděl ve dvou odlišných fázích — primární a sekundární „pohřeb“. V první fázi tělo bylo umyto a pomazáno vonnými oleji a zabaleno do pohřebního rubáše. Poté bylo umístěno na kamenné polici nebo ve výklenku známém jako „loculus“ vytesaném do stěny hrobky. Tělo se nechalo rozložit a vysušovat asi jeden rok.
Když zůstaly většinou už jen kosti, pozůstatky byly sebrány a umístěny do kamenného tzv. ossuária, česky kostnice neboli „krabice na kosti“. [3]
Často bylo jméno zemřelého vytesáno nebo vyškrábáno na straně do kamene. Některá ossuária obsahují kosti více než jedné osoby, a některá z nich jsou popsána více než jedním jménem. Tyto obdélníkové boxy s víkem se liší ve velikosti, ale obvykle mají asi 20 x 10 x 12 palců, dost velké na stehenní kosti a dostatečně široké na lebku.
Kostnice se běžně používaly v židovských pohřbech v Jeruzalémě a jeho okolí asi od roku 30 p.n.l. do roku 70 n.l. Poměrně pravidelně se objevují nové nálezy buď skrz zmařené loupeže v hrobkách, nebo náhodně v důsledku stavebních projektů. Druhém případě jsou zavoláni archeologové aby záchránili a zaznamenali co se dá. Artefakty, včetně ossuárií, jsou katalogizovány a uloženy, a kosti se obratem vrací ortodoxní židovské komunitě ke znovupohřbení.
Tisíce ossuárií byly nalezeny v Izraeli, zejména v kamenných tesaných hrobkách v okolí Jeruzaléma. Ale najít kostru stále ležící v „loculu“ a zabalenou v pohřební rubáš — to bylo poprvé. Z nějakého důvodu se rodina zesnulého už nevrátila dokončit sekundární pohřeb a umístit ostatky trvaleji v kostnici.
Organické materiály, jako jsou tkaniny, normálně nemohou přežít mimo pouštní oblasti — a že se to stalo v Jeruzalémě v horách s vlhkými zimami a srážkami — to se zdálo neuvěřitelné. Hrob byl pravděpodobně neporušen od 1. století n.l. Většina hrobek v této oblasti Akeldama je datována do doby Ježíše, a jen málo z nich bylo otevřeno nebo vykradeno v průběhu staletí. Neviděli jsme žádný důvod abychom si mysleli, že tento byl odlišný od ostatních. Nicméně, Gibson uvažoval o možnosti, že tato konkrétní kostra s pohřebním rubášem tam byly umístěny v pozdější době — snad v období křížových výprav — což mohlo být důvodem zachovalosti. Existují případy, kdy byly starověké hrobky opětovně použity v dalších obdobích. Ale Gibson byl toho názoru, že jsme mohli docela dobře narazit na jediný případ kdy byl nalezen pohřební rubáš z prvního století. Ovšem, pouze radiokarbonové C14 testování tkaniny nám to mohlo říci s jistotou. Celá scéna mi připomněla úvodní přezkoumání svitků od Mrtvého moře. V té době těžko kdo věřil, že mohly přežít dva tisíce let. Svitky byly zachovány v suchém žáru Judské pouště, ale my jsme byli v horách v Jeruzalémě, kde je zimní počasí deštivé a vlhké. Takže jsme byli připraveni přijmout datum pozdního středověku nebo období křížových výprav jako stáří tkaniny.
Izraelci dorazili v čele s Boaz Zissuem z Izraelského památkového úřadu IAA. Strávili jsme pak zbytek noci sbíráním a označováním každého kousku zbývající křehké látky. Boaz nám řekl, že zloději otevřeli konkrétně tuto hrobku již v roce 1998, ale že on a Amir Ganor, který má na starosti ochranu hrobek v této oblasti, byli schopni zablokovat loupež a zabránit totálnímu vyloupení. [4] Nikdo si tenkrát nevšiml zahalených kosterních pozůstatků v dolní komoře.
Vzhledem k tomu, že moji studenti byli cvičeni v archeologii, bylo jim povoleno se zúčastnit akce. Gibson strávil několik hodin na rukou a kolenou nasoukaný do úzké „loculus“. Studenti fotografovali, označovali nálezy a zaznamenali každou etapu sběru. Skončili jsme blízko k úsvitu a náš pečlivě zabalený náklad byl převezen do laboratoře IAA v Rockefellerově Muzeu, kousek severně od Starého města.
Radiokarbonové datování: Turínské plátno je středověký padělek zhruba z roku 1300, zato rubáš z Akeldama pochází z 1. poloviny 1. století!!
Náš tým se vrátil do USA o pár dní později a vzácný vzorek látky, spěšně licencovaný pro vědecký vývoz, byl poslán do Accelerator Mass Spectrometry Laboratory na univerzitě v Arizoně v Tucsonu na radiokarbonové C14 datování. V této laboratoři, v roce 1988, bylo datováno tzv. „Turínské plátno“ do roku 1300, což je důkaz toho že jde o středověký padělek. Osud tomu chtěl, že jsem náhodou kontaktoval v Tucsonu vědce jménem Dr. Douglas Donahue — byl to on, který dohlížel na C14 testy Turínského plátna. Neřekl jsem Donahuovi nic o původu našeho vzorku — jen to, že jsme věděli, že to není moderní a chtěli jsme, aby to uspíšil, pokud je to možné. Jak dny ubíhaly nemohl jsem vůbec myslet na něco jiného, nebo se soustředit na jinou práci.
Krátce po poledni dne 9. srpna mi Donahue volal na telefon do kanceláře na univerzitě. Měl výsledky testů. Jeho hlas byl věcný a tlumený. Zeptal se mě, zda dobře sedím a když začal číst nahlas svou zprávu cítil jsem náznak vzrušení. Plášť z Akeldama byl vědecky datován do první poloviny 1. století n.l. — přesně v době Ježíše!
Donahue mi nafaxoval kopii své zprávy, kterou jsem okamžitě poslal Gibsonovi do Jeruzaléma. Ve svém průvodním dopise Donahue končí zajímavým postřehem: „Naši přátelé Turínského plátna by jistě ocenili tento výsledek. Rád se dozvím o důsledcích tohoto výsledku.“ V tom čase jsme právě začali studovat hrob a to, co zbylo z jeho obsahu. Nikdo z nás si nedokázal představit dalekosáhlé následky, které měly vyjít najevo.
Hrobka byla poseta stovkami fragmentů rozbitých ossuárií a roztroušených kostí. Pouze jedna velká těžká kostnice byla ponechána celá, ta ovšem nemá žádný nápis. Lupiči typicky berou jen některé z nejlepších ossuárií, nejlépe ty s jasnými a zajímavými nápisy, tak aby nedošlo k zaplavení trhu se starožitnostmi, kde doufají v tajné nelegální prodeje sběratelům. Někdy záměrně rozbijí kostnici a vezmou pouze kusy, které mají nápisy, protože takové fragmenty mohou být snadno prodány a přitahují jen málo pozornosti.
Tomb of the Shroud
Gibson dal dohromady impozantní tým odborníků pro zahájení vědecké analýzy pozůstatků z hrobky (pozn. Taborův tým dal hrobce vlastní jméno: Tomb of the Shroud česky něco jako Rubášová hrobka), včetně forenzních antropologů, textilních expertů, DNA specialistů, paleobiologů a epigraphů (odborníci na písmo). Rozbitá ossuária musela být opravena, plátno z rubáše analyzováno, DNA a další biologické testy provedeny na kosterních pozůstatcích. Celkem bylo opraveno dvacet ossuaries, tři z nich měly dokonce nápisy, které zloději přehlédli. Nejjasnější z nich je jméno „Maria“ nebo „Mary“ psané v aramejštině. Druhý je nejspíše „Salome.“
DNA testy provedené na různých vzorcích kostí byly docela úspěšné, a to i po dvou tisících letech. Podařilo se nám vytvořit síť sourozenců a mateřských vazeb mezi jednotlivci pohřbenými v hrobce. Typicky, rodiny a rozšířené rodiny používají stejnou hrobku vytesanou ve skále po několik generací. Pokud jde o našeho zahaleného jednotlivce, byli jsme schopni určit, že „on“ byl dospělý muž, pravděpodobně šlechtického rodu, který trpěl malomocenstvím (Hansonovou nemocí), a mikrobiologické testy ukázaly, že s největší pravděpodobností zemřel na tuberkulózu.
Gibson a já jsme začali pročesávat ve starověké literatuře důkazy týkající se užívání pohřebních pláten a ossuárií mezi Židy Judeje a Galileje v době římské. Jak se ukázalo, odkazy v Novém zákoně na zahalení těla při pohřbu Ježíše nám poskytují některé z našich nejcennějších důkazů týkajících se židovských zvyků na počátku 1. století n.l. v Jeruzalémě — právě v době našeho muže s rubášem. Koneckonců, Ježíšovo tělo bylo umyto a zabaleno v dvoudílné lněné plátno a položeno s vonným kořením na kamennou polici nebo desku, v nové, ve skále vytesané rodinné hrobce nedaleko hradeb Starého města Jeruzaléma. Náš člověk s rubášem musel být připraven na pohřeb podobně.
Neměli jsme žádný důvod se domnívat, že náš hrob nějakým způsobem souvisí s tím, ve kterém byl původně uložen Ježíš — ovšem, jak jednou Gibson poznamenal, náš „muž s rubášem“ žil a zemřel v Jeruzalémě v době Ježíše a jako člen vyšší třídy, mohl velmi pravděpodobně pozorovat osudové události toho velikonočního víkendu, kdy byl Ježíš ukřižován.
Následující rok, v létě 2001, když jsem se vrátil do Izraele, pokračovat v práci na jeskyni „Jana Křtitele“, stále jsem měl „Rubášovou hrobku“ silně na mysli. Začal jsem provádět diskrétní pátrání ve Starém městě v Jeruzalémě u některých svých kontaktů, které jsem si udělal v obchodě se starožitnostmi. Zjistil jsem, že chybějící popsané fragmenty z těch našich konkrétních ossuárií se dostaly na nelegální trh a mohly by snad být znovu-získány. V jednu chvíli jsem dostal dotaz, zdali jsem ochoten zaplatit navíc „bonus“, pokud budou dodány všechny chybějící nápisy. Snažil jsem se zachovat klid a potlačit nadšení z informace, která z toho nepřímo vyplynula — totiž že ukradený materiál z naší Rubášové hrobky můžeme stále ještě získat. Na druhou stranu jsem věděl, že platit za ukradené zboží je něco, co bychom neměli dělat. Prostě jsem odpověděl, že bychom o tom mohli dále jednat, pokud bych mohl vidět fragmenty.
Cítil jsem, že je důležité zdůraznit vědecký aspekt našeho pátrání. Koneckonců, moje univerzita byla zodpovědná za zveřejnění akademické studie Rubášové hrobky a nebyli jsme sběratelé, kteří chtějí získat nové artefakty. Bylo mi naznačeno, že když nikdo nebude stíhán, nějaký druh „výměny“ by mohl být proveden. Znovu-získat tyto popsané fragmenty by bylo neocenitelné pro naši studii Rubášové hrobky, protože pak bychom byli schopni sestavit jména zesnulých a přiřadit je k zjištěné DNA, kterou jsme získali z vnitřku ossuárií. Gibson a já jsme zrovna zjišťovali, jak to může být legálně provedeno, když intifáda neboli palestinské povstání dosáhlo takové úrovně, že jsme cítili, že by bylo příliš nebezpečné to provést. V jednu chvíli v létě, po sérii tří bombových útoků za jeden víkend, nám bylo řečeno, abychom už do města Jeruzaléma vůbec nechodili. Měli jsme začít vykopávky u jeskyně Jana Křtitele u kibucu Suba, mimo nebezpečné oblasti.
Při mé další návštěvě Jeruzaléma jsem pokračoval v pátrání s cílem získat chybějící fragmenty kostnice pomocí mých kontaktů na trhu se starožitnostmi. Rychle jsem zjistil, že se všechno změnilo. Dokonce i ti, s kterými jsem mluvil už předtím, se začali chovat, jako kdybychom spolu nikdy nemluvili. To, co se změnilo, bylo dramatické oznámení v říjnu 2002 o náhlém objevu ossuária popsaného jménem „James (Jakub), syn Josefa, bratr Ježíše Krista“. Jeho objev a následná kontroverzní a bouřlivá diskuse přiměla každého, kdo se zabývá starožitnostmi na Starém Městě v Jeruzalémě, zarytě mlčet.
Jakubovo ossuárium
Jakub, bratr Ježíše?
Bylo to v poledne, v pondělí 21. října 2002, kdy Hershel Shanks, editor časopisu Biblická archeologická revue (Biblical Archaeology Review), oznámil na tiskové konferenci ve Washingtonu, že v Jeruzalémě bylo objeveno vápencové ossuárium (kostnice neboli „krabice na kosti“) popsané ve staré aramejštině výrazem „James (Jakub), syn Josefa, bratr Ježíše Krista“. Associated Press rozšířil příběh po celém světě rychlostí blesku ještě to odpoledne a druhý den ráno byl příběh o Jamesově kostnici na titulní straně v New York Times, Washington Post, a v prakticky všech novinách na světě. Ten večer o tom referovaly všechny hlavní televizní sítě. Podrobnější články následovaly v Time, Newsweeku a US News & World Report.
Jediný známý hmotný důkaz z 1. století našeho letopočtu, který zmiňuje Ježíše
I přesto, že kostnice kdysi obsahovala kosti Jamese (Jakuba), ne Ježíše, většina příběhů zdůrazňovala, že nápis je jediný fyzický artefakt z 1. století našeho letopočtu, který zmiňuje Ježíše. Autoři většinou měli problém s Jamesem (Jakubem) protože se rychle ukázalo, že jen málo lidí, ať už v médiích nebo na široké veřejnosti vůbec tuší, že Ježíš měl bratra jménem Jakub »
James the Just, brother of Jesus, first leader of Jesus christianity movement
Bylo nám řečeno, že nejmenovaný soukromý sběratel (později se ukázalo, že jím je izraelský občan Oded Golan) koupil kostnici před patnácti lety od jeruzalémského obchodníka se starožitnostmi, který řekl, že ossuárium pochází z oblasti Silwan, jižně od Starého města v Jeruzalémě. Golan nevěnoval velkou pozornost nápisu, ani si neuvědomil jeho význam. V dubnu 2002 ukázal fotku kostnice André Lemairovi, profesoru semitských jazyků na Sorbonně, který byl na návštěvě v Jeruzalémě. Lemaire tím byl okamžitě silně zaujat, když rozpoznal, že kombinace jmen a vztahů velmi pravděpodobně poukázuje na „ne jen tak ledajakého“ Jamese, nýbrž na TOHO Jakuba, bratra TOHO Ježíše v křesťanské tradici. Nemohl uvěřit svým očím.
Golan mu dovolil krátce nato prostudovat skutečnou kostnici fyzicky. Po pečlivém prozkoumání byl Lemaire na základě svých profesionálních odborných znalostí antických písem přesvědčen, že nápis je autentický! Později v rozhovorech se Golana ptali proč nerozpoznal potenciální význam tohoto artefaktu, hned když jej koupil. Vysvětlil, že jako Žid byl samozřejmě obeznámen s křesťanským učením Mariina panenství, a nikdy si nepředstavoval, že Ježíš „syn Boží“, mohl mít bratra. Je zřejmé, že nebyl sám kdo toto předpokládal.
Pozn. red.: K překvapení lidí o kterém Tabor píše je třeba dodat následující: Modlářský Mariánský kult, který buduje katolická církev, zcela úmyslně vytváří všechny tyto nepravdy. Ty jdou tak daleko že — krom oné základní legrační lži o umělém oplodnění Marie Duchem svatým — vytvářejí pro posílení falešného mýtu další a další maskovací vrstvy. Mezi ty dodatečné nánosy patří právě i vymyšlená bezdětnost Marie (navzdory tomu že v Bibli jsou jasné zmínky o Ježíšových bratrech!) a jde to až tak daleko, že kroucením historických údajů katolická propaganda dokonce vytváří pohádku o tom, že sama Marie byla produktem podobného umělého oplodnění (viz modlářský kult tzv. neposkvrněného početí Marie). Ponechám teď stranou úsměvnou zábavnost této pohádky — uvádím zde tato fakta jen proto, aby laskavý čtenář pochopil, proč je většina lidstva tak překvapena. Není to náhoda ani nevzdělanost lidí, nýbrž cílená propaganda trvající již téměř 2000 let…
Vědecké ověřování Jakubova ossuária
Lemaire řekl Shanksovi o kostnici, když byl na návštěvě Jeruzaléma v květnu 2002. Shanks byl jako správný profesionál náležitě opatrný, protože tato konkrétní kostnice nepocházela z autorizovaného archeologického výzkumu a tím by mohla být zpochybněna i její pravost. Požádal Lemaira o přípravu podrobného článku o tomto nálezu pro zveřejnění v příštím vydání Biblical Archaeology Review. Trval také na tom, že kostnice musí být vědecky prozkoumány. Golan souhlasil a zkoumáním byli pověřeni odborníci z Geological Survey of Israel v Jeruzalémě.
Nápis je autentický a patina uvnitř písmen originální, historická
Ossuárium (kostnice) popsané jménem „James (Jakub), syn Josefa, bratr Ježíše“
Nápisy na ossuáriích mohou být samozřejmě zfalšované, ale moderní řezy do starověkého vápence nebudou obsahovat starověkou patinu, která přirozeně obaluje povrch kamene v průběhu času.
James Ossuary Inscription — decoded
Mezitím Shanks přivedl několik dalších odborníků na písma (paleografů), aby prozkoumali pravost samotného skriptu (nápisu). Jakubova kostnice prošla bezúhonně všemi zkouškami pravosti! Vědci došli k závěru, že patina uvnitř písmen je velmi stará, pevně drží na kameni, a to navzdory tomu, že se někdo pokoušel nápis očistit. Jednoznačně žádné známky použití jakéhokoli moderního nástroje! Paleografové souhlasili s první Lemairovou analýzou, že nápis je autentický a zcela v souladu s dobovým písmem 1. století našeho letopočtu. Vypadalo to, že existuje jen málo pochybností o tom, že kostnice kdysi skutečně obsahovala kosti TOHO Jakuba, syna TOHO Josefa a bratra TOHO Ježíše, který zemřel a byl pohřben v 1. století našeho letopočtu.
Publicita pro Jakubovo ossuárium
Shanks byl připraven jít do tisku a šel do toho na plné obrátky. Věděl, že by to mohl být možná nejsenzačnější archeologický nález od objevu svitků od Mrtvého moře. Najal si producenta jménem Simcha Jacobovici (majitele ceny Emmy Award) na výrobu dokumentu pro Discovery Channel, která měla být odvysílána na Velikonoční neděli roku 2003. Pracoval také na přípravě knihy ve spolupráci s biblickým badatelem Benem Witheringtonem, jejíž vydání se shodovalo s vysíláním filmu. [5] Objev byl ohlašován jak v knize, tak ve filmu jako „první archeologický odkaz na Ježíše a jeho rodinu.“ S dovolením Golana Shanks zařídil speciální výstavu pro kostnici v Královském muzeu Ontario v Torontu. Otevřela by se na konci listopadu 2002 a nebyla to náhodná volba. Toronto bylo zvoleno za hostitelské město pro výroční zasedání tisíců biblických učenců, archeologů, a akademiků pro studium náboženství. Společnost biblické literatury rychle zorganizovala zvláštní zasedání věnované diskusi o pravosti a potenciálním významu Jakubovy kostnice (James Ossuary).
Izraelský památkový úřad (IAA) musel schválit dočasnou vývozní licenci — ale v tu chvíli nikdo netušil jakým výbušným materiálem Jakubova kostnice je. Když se pak ossuárium náhle objevilo v titulcích světových novin, následně po tiskové konferenci 21. října ve Washingtonu, izraelské úřady byly zsakočeny a náležitě rozezleny. Ale vše nutné pro výstavu v Torontu bylo již na místě. Izraelci okamžitě zahájili vyšetřování okolností získání Golanovy kostnice, ale ještě dovolili, aby mohla opustit zemi. Podle izraelského práva, pokud by ji získal Golan až po roce 1978, kostnice by byly prodány ilegálně a podléhaly konfiskaci státem.
Rozlomení kostnice umožnilo vědcům v muzeu lépe prozkoumat, jak byla písmena vyřezána
Když kostnice dorazila do Toronta ukázalo se, že během přepravy popraskala a vědecký tým v Royal Ontario Museu si vzal za úkol opravit ho na výstavu. Jedna z trhlin běžela přes část Jakubova nápisu, což umožnilo vědeckému týmu v muzeu lépe prozkoumat, jak byla písmena do vápence vyřezána. Shodli se přitom s izraelskými vědci, že starověká patina je přítomna v zářezech písmen, pevně drží na kameni a je konzistentní se zbytkem kostnice.
Ještě před setkáním v Torontu byly vyjádřeny pochybnosti závěrech Lemaireho a Shankse. Nikdo nezpochybnil pravost kostnice samotné — je to jasně pravý artefakt z doby Ježíše. Některé námitky byly proti jakékoli diskusi o kostnici vůbec, protože pocházela z „černého trhu“ bez patřičného archeologického kontextu. Jiní tvrdili, že výraz „bratr Ježíšův“ se zdá, jako by byl napsán jinou rukou než „Jakub, syn Josefa,“ a možná byly dopsány padělatelem. Jiní tvrdí, že i když je skutečný, stejně bychom nebyli schopni prokázat, že „Jakub, syn Josefův“ byl bratr TOHO Ježíše z Nazareta, protože všechna tři jména byla v daném období široce rozšířená.
Poprvé jsem si prohlížel kostnici na listopadovém zasedání v Torontu na soukromém setkání vědců v Královském muzeu Ontario. Asi dvacet pět z nás bylo pozváno — historici, archeologové, epigrafové a znalci Nového zákona.
Stál jsem vedle Shankse a slyšel na vlastní uši tři z nejlepších světových odborníků na stará písma, jak se všichni shodují v tom, že nápis je autentický.
Pocit v místnosti byl nakažlivý a elektrizující, přesto podivně střízlivý a umírněný. Myslím, že většina z nás byla přesvědčena, že stojíme před pravým 2000-let-starým kamenným boxem, který kdysi nesl kosti Jakuba, bratra TOHO Ježíše z Nazareta.
Obvinění z izraelského památkového úřadu IAA
Když se Jakubova kostnice vrátila do Izraele v únoru 2003, Izraelský památkový úřad IAA ji zabavil a jmenoval tým patnácti odborníků, aby rozhodli o pravosti nápisu. Výbor byl rozdělen na epigrafy, kteří byli odborníky na dávná písma a fyziků k testování geochemie artefaktu. V červnu 2003 IAA prohlásil kostnice za skutečné, ale nápis za částečný padělek. O měsíc později byl Golan zatčen pro podezření z padělání starožitností. Byl formálně obviněn z přidání fráze „bratra Ježíše“ do jinak originální kostnice, která byla popsána „Jakub, syn Josefa,“ a za pokus obalit písmena falešnou vypalovací patinou, a za lhaní o tom, kdy získal kostnici — a to vše za účelem získáníání celosvětové publicity a finančního zisku. Jak závěry IAA, tak a obvinění proti Oded Golanovi bylo široce publikováno v médiích, což ve veřejnosti vzbudilo lživý dojem, že odborníci nyní dospěli k závěru, že Jakubova kostnice je falšovaná. [6] To ovšem rozhodně není ten případ a otázka pravosti je daleko od vyřešení. [7]
Pozn. red.: Prosím vážené čtenáře aby se pokusili v tomto citlivém případě uvažovat v souvislostech. Povšimněte si, že se všichni oponenti v čele s IAA vrhli jako kobylky hlavně na otázku pravosti zmínky o Ježíšovi. Je nad slunce jasné, že toto vše je motivováno politicky a uvědomme si prosím že Ježíš je nepohodlný jak Izraelcům, protože jim připomíná jejich porušování Zákona, tak i západním církvím, jelikož mají máslo na hlavě co se týče zfalšování Ježíšova učení — jak v tomto seriálu postupně pečlivě dokazujeme.
Je k zamyšlení, proč by se mělo tolik špičkových odborníků mýlit a ti špatně placení ze státního IAA by měli mít pravdu…
Další přesvědčivé detaily jako důkazy pravosti nápisu
- André Lemaire, epigraf ze Sorbonne nadále důrazně hájil pravost nápisu a poskytl podrobné odpovědi na kritiky.
- Ada Yardeni (nebyl členem IAA výboru, zato ale jedním z předních izraelských odborníků na starověké písemnosti) souhlasí s Lemairem. Ukáže jedinečné vlastnosti antického aramejského frázování v nápisu, tak jedinečné že žádný současný padělatel je nemohl znát. Dokonce na závěr prohlásí:
Pokud se jedná o padělek dávám výpověď. [8]
- Doposud se neobjevil jediný kvalifikovaný epigraf nebo paleograf který by ukázal jakýkoliv důkaz padělání. Ve skutečnosti dokonce jeden člen zmíněného IAA výboru (který proti svému přesvědčení původně podpořil IAA) v současnosti říká, že nápis je autentický.
- Další uznávaní odborníci zpochybnili geochemické testy patiny, které IAA provedla. IAA geologové museli ustoupit ze svých původně navrhovaných teorií o tom, jak byla údajně falešná patina vyrobena.
- Jeden člen IAA výboru uvedl, že viděl starobylou patinu v posledních dvou písmen nápisu — tedy právě v části, která má být padělaná.
- Geologové z Geological Survey of Israel, kteří původně potvrdili autenticitu nápisu, nezměnili svůj postoj.
- Názor nezměnil ani vědecký tým v kanadském Royal Ontario Museum, který zkoumal Jakubovu kostnici poté, co byla rozlomena — a měl tedy dokonalý přístup k vrstvám patiny i k povrchu kamene pod ní. [9]
Letter from the Geological Survey of Israel to Hershel Shanks.
Nápis na Jakubově ossuáriu je velmi pravděpodobně pravý
Existují jisté nepřímé indicie, že ossuárium mohlo pocházet z našeho Rubášového hrobu — buď z první loupeže v roce 1998, nebo snad jen chvíli předtím, než jsme objevili druhé vloupání v červnu 2000. Je možné, že jsme nevědomky narazili na Ježíšovu rodinnou hrobku?
Další pátrání
Hlavní rozpor v příběhu Oded Golana je v datu, kdy získal kostnici. Když byl příběh poprvé veřejně prezentován v říjnu 2001 řekl Shanksovi, že se ji vlastní už asi patnáct let. Později dal několik rozhovorů, ve kterých řekl, že ji získal v polovině 70. let nebo před pětadvaceti lety. To by posunulo datum před rok 1978, kdy bylo legální kupovat takové položky. V jednu chvíli řekl, že ji získal v roce 1967, těsně po Šestidenní válce, což by znamenalo, že ji vlastnil pětatřicet let. Ale zbytek jeho příběhu je konzistentní. Říká, že ji koupil od arabského obchodníka se starožitnostmi ve Starém městě v Jeruzalémě, který mu řekl, že pochází z oblasti Silwan, arabské vesnice jižně od starého města, kde se spojují údolí Kidron a Hinnom.
Oded Golan se trochu více rozhovořil o „Silwanu“ v neformálním rozhovoru s Rafi Lewisem ve svém bytě v prosinci 2002. (Rafi Lewis byl v červnu 2000 asistent Šimona Gibsona a byl s námi TÉ noci kdy jsme našli vypleněnou hrobku.) Rafi se ptal Golana, zda označení „Silwan“ zahrnuje i údolí Hinnom a on odpověděl ano — ve skutečnosti tedy Jakubova kostnice pochází z údolí Hinnom. A samozřejmě: Akeldama v Hinnom je přesné umístění naší Rubášové hrobky. [10]
Podle Šimona Gibsona se v roce 1990 objevily jen dva případy plenění hrobů v oblasti Hinnom Valley. První hrobka nebyla vykopána a byla strážci znovu zapečetěna. Neexistuje žádný důkaz, že by z ní byla ukradena ossuária. Druhá byla naše Rubášová hrobka. Připomeňme si, že mé průzkumy v Old City v Jeruzalémě krátce poté, co jsme našli vykradenou hrobku, ukázaly, že černý trh byl náhle „zaplaven“ novými kostnicemi.
Speciálně jedna kostnice z naší Rubášové hrobky, upoutala pozornost Gibsona i mou. Ta která má jednoduchou vyrytou linku (rámeček) kolem okrajů bočnic — což je přesně styl který najdete na Jakubově kostnici. Kostnice se vyráběly v široké škále stylů a dekorací, a mnoho z nich má rámečky, ALE neviděl jsem jinou kostnici s tímto přesným stylem rámečku. Abychom se podívali na vlastní oči, spolu s Gibsonem jsme navštívili sklad v Bet Shemesh, kde jsou ossuária uložena. Tato jedna konkrétní je menší než Jakubova kostnice; byla pravděpodobně určena pro dítě, ale soudě podle jejich podobnosti mohly být vyrobeny stejným kameníkem. Jak jsme prohlíželi nespočetné řady polic obsahující obrovskou sbírku kostnic státu Izrael neviděli jsme žádné další příklady odpovídající těmto dvěma. Vypadá to jako další kousek skládačky. Dává smysl, že jedna rodina může koupit dvě kostnice od stejného řemeslníka — a tedy styly budou stejné.
Existuje jeden způsob, jak by tato záležitost mohla být vyřešena. Jakubova kostnice stále ještě obsahovala významnou část kostní hmoty, když byla poprvé ukázána Hershel Shanksovi a filmaři Simcha Jacobovici. Simcha, ortodoxní žid, byl citován v časopisu New Yorker, jak říká: „Podíval jsem se do krabice, a byly tam ještě úlomky kostí. Pomyslel jsem si, ach můj bože, je-li to pravé, pak Ježíšova DNA je tam!“ [11] Oded Golan později vyklidil tyto fragmenty před odesláním kostnice do Toronta. Víme že v jednu chvíli ukázal reportéru časopisu Time plastovou nádobu s těmito kostmi. Nyní ji mají pravděpodobně Izraelci, kteří udělali razii v jeho bytě. A protože jsme již udělali rozsáhlé testy DNA na kosterních pozůstatcích obyvatel naší Rubášové hrobky, proč neotestovat kosti z Jakubova ossuária, abychom zjistili jestli tam je nějaká shoda mitochondriální DNA? To by nám řeklo, zda zesnulý Jakub měl příbuzenské vztahy v hrobce, nebo zda třeba jedna z žen nebyla jeho matka. Nebo by samozřejmě nemusela existovat žádná shoda. Bylo by obzvlášť zajímavé podívat se na sekvence DNA z Jakubovy kostnice a také Marie nebo Mary z Rubášové hrobky.
17. listopadu 2003 jsme oficiálně požádali dopisem Shuka Dorfmana, ředitele IAA, abychom mohli otestovat DNA kosterních fragmentů z Jakubovy kostnice.
Uvažujeme tak, že ať už nápis na kostnici je pravý nebo ne (a Dorfman je přesvědčen o tom, že je falšovaný) má nicméně vědeckou hodnotu určit, odkud kostnice pochází. Vzhledem k dříve uvedenému nepřímému důkazu, že by tato kostnice mohla pocházet z naší Rubášové hrobky, vzhledem k tomu by nám případná shoda DNA pomohla v dalším výzkumu, bez ohledu na pravost nápis samotného.
Naše žádost byla promptně zamítnuta s odůvodněním, že kosti v kostnici byly přidány Golanem pro zamaskování padělání a nemají žádný vztah k originálu, což činí jakékoliv testy zbytečné.
My ovšem víme, že tohle není ten případ… ovšem, dělat testy DNA na kostech „Jakuba“ a „Marie“, obzvlášť v tom případě, že James měl za bratra TOHO Ježíše, to nás posouvá z oblasti vědy do pohádkové říše teologie. A v pohádkách s draky samozřejmě přestává veškerá legrace…
Naší nadějí je, až když soud s Golanem je skončí a emoce se zklidní, budeme moci pokračovat s vědeckými testy…
Pozn. red.: Už jsme to připomínali o něco výše, ale znovu se nelze ubránit podezření, že ze strany mocných tohoto světa jsou lidskému poznání záměrně házeny klacky pod nohy. Neexistuje jiné vysvětlení pro zamítání rutinního vědeckého výzkumu s nesmyslnými odůvodněními.
Je prostě nad slunce jasné, že toto vše je motivováno politicky a uvědomme si prosím že Ježíš je nepohodlný jak Izraelcům, protože jim připomíná jejich porušení Zákona, tak i západním církvím!
Kniha Ježíšova dynastie byla vydána v roce 2006 ještě před verdiktem soudu… v příštím díle se posuneme v čase a ukážeme si soudní rozhodnutí i další důkazy o pravosti doličného artefaktu.
Literatura:
- 1. For more information on these and other interesting sites relevant to biblical studies see http://www.tfba.org.
- 2. The students with me that afternoon were Kaitlyn Cotanch, Lee Hutchinson, Vicki Powell, Jeff Poplin, and Mark Williams.
- 3. In the Bible the phrase „gathering the bones“ of the deceased possibly refers to this practice of secondary burial. The Jewish practice is summarized in the Mishnah, m. Sanhedrin 6:6: „When the flesh had decomposed they collect the bones and bury them in their right place.“
- 4. B. Zissu, S. Gibson, Y. Tabor, „Jerusalem – Ben Hinnom Valley,“ in Hadashot Arkheologiyot (Jerusalem: Israel Exploration Society, 2000), vol. 111, pp. 70–72, Figs. 138–39.
- 5. Hershel Shanks and Ben Witherington III, The Brother of Jesus: The Dramatic Story & Meaning of the First Archaeological Link to Jesus & His Family (New York: HarperSanFrancisco, 2003).
- 6. David Samuels’s „Written in Stone“ (New Yorker, April 12, 2004), gave many the erroneous impression that the case was closed.
- 7. A full regularly updated archive of materials both pro and con on the authenticity of the James ossuary inscription can be found at http://www.biblicalarchaeology.org
- 8. Her official letter is at http://bib-arch.org/bswbOOossuary_yardeni.asp.
- 9. Their official press release is archived at: http://www.rom.on.ca/news/releases/public.php?mediakey=vhggdo3048.
- 10. See Gibson’s published account of this information based on Rafi Lewis’ written affidavit in „A Lost Cause,“ Biblical Archaeology Review (November/December 2004): 55–58.
- 11. Samuels, „Written in Stone,“ 51.
Citace přeloženy z knihy „The Jesus Dynasty“,
James D. Tabor, 2006.
Poctivou, fakty pečlivě podloženou a přitom čtivou vědeckou práci Jamese D. Tabora můžete nalézt v knize The Jesus Dynasty: The Hidden History of Jesus, His Royal Family, and the Birth of Christianity.
https://itunes.apple.com/us/book/the-jesus-dynasty/id381507690?mt=11
Kniha Jamese D. Tabora: Ježíšova dynastie existuje i v češtině, je ovšem momentálně rozebraná… Musím dodat, že z nějakého důvodu anotace v českých obchodech obsahuje poměrně zásadní chyby. Nejvýznamnější z nich je především fakt, že ono „království boží na Zemi“ je míněno především v duchovním smyslu. Duchovní pozvednutí lidstva — to byl skutečný účel Ježíšovy mise. Chybná anotace nic nemění na tom, že kniha je skutečně excelentní vědeckou prací pro všechny, kdo konečně chtějí poznat pravdu o Ježíšovi.
https://www.kosmas.cz/knihy/134537/jezisova-dynastie/
Kniha sice momentálně není k mání, ale Tabor naštěstí poměrně mnoho informací o svých výzkumech publikuje i na svém blogu. Některé jsou extrémně zajímavé a budu jim proto věnovat více dílů v našem detektivním pátrání po skutečném necenzurovaném Kristově poselství.
Zdroj: http://www.ragauian.cz/jezisova-dynastie-1-archeologicke-dukazy-vzniku-krestanstvi/
