11Vysoko v kopcích zámecké obory v Žinkovech u Nepomuku se nachází tajemná skupina kamenů ve zvláštním postavení, jež na toto místo při bližším prozkoumání vrhá ještě záhadnější světlo. Nebo spíše stín, a to přímo stín smrti! Kamenná svatyně totiž údajně kdysi mohla sloužit jako brána do říše mrtvých a podle všeho je stále aktivní. Navíc se v oboře údajně odehrávají velmi podivné věci. ENIGMA se vydává Žinkovskou oboru prozkoumat společně se skupinou místních znalců problematiky a zkušenou kartářkou.

Je mrazivé zimní dopoledne, ve strouhách podél silnic se plazí zbytky ranní mlhy a špinavě šedé nebe nedovolí slunečním paprskům ani na okamžik zavítat na zem, aby ji trochu zahřály. V této ponuré atmosféře se s ENIGMOU vydáváme na cestu do Žinkov u Nepomuku. Na vrcholu zdejší zámecké obory totiž mezi starými stromy dřímá záhadné seskupení kamenů, v této době pokryté tlejícím listím a lehkým sněhovým popraškem. Údajně to může být svatyně ještě z časů, kdy zdejším lesům vládli tajemní Keltové, mistři magie a učedníci moudrosti přírody. Nikdo však zatím nedokázal s jistotou říci, zda je tajemná sestava kamenů skutečně jejich dílem. K čemu sloužila a co se zde odehrávalo? Jedno je jisté – lidé vypovídají, že v oboře se děje něco zvláštního a nevysvětlitelného. Souvisí to nějak se záhadnými kameny, které prý za určitých podmínek dokážou stírat hranice mezi říší živých a mrtvých?

 

Jako by to vycházelo od těch kamenů
„To místo je skutečně velice podivné a snad i prokleté,“ líčí už na úvod psychotronička (zabývá se výjimečnými psychickými schopnostmi, jako je proutkaření či vnímání energie krajiny – pozn. red.) z Nepomucka Helena Šabatová a souhlasí s ní i další lidé, kteří měli se Žinkovskou oborou co do činění. „Jednou jsem tudy procházel s několika kamarády a najednou jsem začal mít velmi divný pocit úzkosti a podobně se cítili ve stejnou chvíli i další dva lidé. Bylo to, jako kdyby vám někdo neviditelný zezadu zíral na krk a jako by to vycházelo od těch kamenů,“ popisuje zdejší starousedlík František Kopecký, který se o toto tajemné místo zajímá již několik let.

Co se děje v oboře?
Zvláštními pocity ale místní záhada nekončí. V nevelké oboře se totiž údajně za velmi podivných okolností ztrácejí či nesmyslně bloudí lidé, a to i ti, kteří les znají jako své boty. Prý se zde také mají zkreslovat představy o čase i prostoru. O podobných zkušenostech mluví řada svědků. Co se tady děje? „Kdysi jsem v oboře pracovala, hajný mě týden vozil do práce stále na stejné místo. Pak měl jeden den volno, jela jsem tedy sama autem, ale tu paseku, na kterou jsem měla dorazit, jsem prostě nenašla. Musela jsem vyjet z lesa na silnici a jet úplně z druhé strany. Nedokázala jsem to pochopit, protože jsem se nikdy nikde neztratila, mám vynikající orientační smysl,“ přibližuje podivné zážitky ze Žinkovské obory Helena Šabatová a pokračuje: „Když jsem to druhý den hajnému vyprávěla, řekl mi, že podobné případy jsou tady normální, že tady bloudí téměř každý.” Při svém pátrání po této záhadě pak narazí i na vyprávění dalších lidí, kteří se zde setkali se stejným fenoménem. „Začala jsem se o to zajímat a zjistila jsem, že v tom lese, kterým je skoro vidět na druhou stranu, zabloudila před pár lety parta místních myslivců. Vyšli z lesa, přešli dvě státní silnice a probrali se o pět kilometrů dál. Vůbec nevěděli, co se s nimi dělo,“ tvrdí psychotronička.

12 Jde o bludný kořen?
Nejprve se paní Šabatová domnívá, že se v Žinkovech může projevovat legendární bludný kořen. Popisované události by odpovídaly představám o údajných účincích jeho působení. Později se však ukazuje, že tajemství se zřejmě bude skrývat někde jinde. Zhruba uprostřed lesa se totiž nachází místo známé jako Obětní kameny. A možná právě ono je pramenem podivností odehrávajících se v nenápadném lesíku. A tak jsme se s ENIGMOU k údajnému zdroji záhad v Žinkovské oboře vypravili. Naší průvodkyní je právě Helena Šabatová a skupina místních znalců terénu a nadšenců pro záhady. Pozvání přijala i profesionální plzeňská kartářka s dlouholetou praxí Anna Bechná, která se exkluzivně pro ENIGMU pokusí vyložit kartu podivného místa. Podaří se nám proniknout k mystériu dřímajícímu v tajemné oboře?

Záhada kamenného kruhu
Po překonání trochu náročné cesty zimní Žinkovskou oborou se ocitáme na jakémsi paloučku. Místu dominuje poměrně velký kruh vytyčený devíti kameny. V jeho středu trůní plochý kámen s vytesanou miskou a rýhou. Je na první pohled patrné, že tohle není dílem přírody, nýbrž člověka. Kdo zde ale tajemný kruh vytvořil a proč? Odpověď už vyžaduje delší a důkladnější zkoumání. To zde před několika lety podnikl známý český psychotronik a spisovatel Ing. Pavel Kozák. Naše průvodkyně i ostatní místní členové výpravy se jeho terénního výzkumu tehdy osobně zúčastnili. Podle Kozáka je podivný kamenný kruh svatyní, která byla kdysi dávno využívána k tradičním rituálům. Přesným proměřením nápadné rýhy na ústředním kameni sestavy pak tento badatel zjišťuje, že míří do bodu, v němž zapadá slunce při Samhainu (keltský svátek zesnulých slavený z 31. 10. na 1. 11. – pozn. red.). Může to být náhoda, nebo prokázaná souvislost kamenného kruhu s tajemným podzimním svátkem mrtvých vysvětluje záhadné události odehrávající se v Žinkovské oboře a napovídá i o pravém smyslu svatyně?

Vše souvisí s mystickým Samhainem
Je možné, že směr rýhy ve středu kamene je čistě náhodný? Co když se jen milovníci záhad chytají každého náznaku zvláštního předurčení tohoto místa a údaj o keltském svátku zemřelých se jim takříkajíc hodí do krámu? Dalo by se navrhnout i racionální řešení – rýha je možná jen obyčejnou přírodní prasklinou, která vznikla vlivem času a povětrnostních podmínek. Nevypadá to ale tak. Ona ryska na balvanu totiž prochází mezi dvěma vizíry (kameny kdysi využívané k určení nějakého data podle přesně vypočteného postavení slunce – pozn. red.) umístěnými kousek mimo kamenný kruh v jejím směru. O Samhainu se tak slunce objeví právě mezi těmito dvěma vizíry a zároveň v linii rýhy. To ještě potvrzuje hypotézu, že svatyně je skutečně založena na přesných výpočtech polohy, v níž slunce zapadá s příchodem mocné samhainové noci. „Z toho, co jsem zjistil ve skupince skal vedle, usuzuji, že plochý kámen byl určen k obřadu konanému pouze jednou v roce, a to právě při Samhainu. Umožňoval vystoupení astrálních těl z podsvětí sem a opětovný návrat,“ domnívá se Pavel Kozák. Pronikl tento uznávaný psychotronik a autor mnoha knih s touto tematikou k srdci celého tajemství, nebo se pravda skrývá někde jinde a není nám souzeno ji spatřit?

Není těch náhod příliš?
Jsou vizíry a jejich postavení snad také náhoda? Navíc je rýha ve středovém kameni až nepochopitelně rovná a zdá se být již na pohled velice hluboká. Pro ověření zajíždím nožem do nápadně pravidelné štěrbiny a zjišťuji, že se skutečně nejedná o obyčejnou povrchovou prasklinku. Čepel se bez problému noří do balvanu celá a zastaví se až o rukojeť. Zdá se tedy, že prasklina není přírodního původu, ale že byla vytvořena uměle. Ale z jakého důvodu? Uzoučký dlouhý otvor v kameni má být samým centrem svatyně a právě odsud údajně při rituálech vycházela energie země. Je místo stále aktivní? Může jeho síla způsobovat podivné pocity a zmatenost, kterou zde někteří lidé zažívají? I naši průvodci, místní badatelé, se shodují, že kolem Samhainu energie místa citelně sílí a že by sem v té době rozhodně neradi chodili. „Přiznám, že bych jej zatím opakovat nechtěl [samhainový rituál na tomto místě]. Tyto věci mohou mít aspekty, které nejsou známy, a hranice mezi životem a smrtí je někdy velmi tenká,“ uvádí po prozkoumání Žinkovské obory Pavel Kozák.

Co řeknou karty?
Přímo na ústředním balvanu svatyně vykládá pro ENIGMU kartu místa kartářka Anna Bechná. Pomůže nám tarot pochopit nejasný smysl záhadných kamenů? „Rozhodně je z karet vidět, že minulost tohoto místa byla strašně důležitá. Jednalo se o místo naprosté vážnosti a je možné, že se zde pohybovalo více lidí a soudili osoby nebo situace,“ čte z rozložených tarotových listů kartářka. „Dodnes se zde uchovala zvláštní, stále mladistvá energie, která kdysi byla mimořádně silná, je tady stále cítit její zdroj a je možné z ní neustále čerpat,“ přibližuje poselství karet Bechná a pokračuje. „Při výkladech tarotu se doporučuje zaměřit se hlavně na trumfy. Je zvláštní, že čtyři z pěti karet, které mi zde vyšly, jsou právě trumfy. Je tedy vidět, že tohle místo v sobě rozhodně má obrovskou sílu,“ upozorňuje na závěr kartářka na neobvyklou okolnost.

Brána do podsvětí
„To ale ještě není všechno,“ upozorňují naši průvodci a míří k obrovskému nakloněnému kameni nedaleko kruhu. Zprvu se nezdá být nikterak podivný. Když jej ale obejdeme, objeví se na jeho odvrácené straně poměrně hluboká vyrytá poloelipsa, která na první pohled připomíná vchod. To má být údajně ta pravá brána do jiných dimenzí! Nečekejte však, že jí nějakým způsobem skutečně fyzicky projdete. Vše se má prý odehrávat jen na duchovní úrovni. K aktivaci brány je údajně zapotřebí dvou lidí, má se totiž otevírat pomocí párového kamene, který je k ní pomyslným klíčem. Skutečně se dá tento rituál provést? A co říkají karty? „Opět se zde objevuje karta ohromné výjimečné síly, ale tentokrát je skupinová, jako by se místo nějakým způsobem týkalo více lidí. Nevidím tady ale nic negativního, celý výklad ukazuje jen pozitivní a krásné věci, není se zde tedy čeho bát…,“ vysvětluje Anna Bechná. Co tedy vlastně můžeme od tohoto místa očekávat?

Přes hranice našeho světa
„Energetická charakteristika stěny naznačuje, že druidi (keltští mágové) odtud uměli patrně v astrálu (údajný svět nehmotných bytostí – pozn. red.) vstoupit do jiných oblastí vesmíru,“ píše ve své knize Tajemná místa Plzeňska Pavel Kozák. V závěrech svého osobního výzkumu záhadného místa se domnívá, že mohlo sloužit jako pomyslná vstupní brána do říše mrtvých. Skutečně v sobě může skrývat cestu do jiných světů? A byla zde od nepaměti, či ji zde kdosi vytvořil? Otazníků je stále mnoho.

Tajemství svatyně chrání pečeť času
Je téměř jisté, že zvláštní seskupení kamenů není náhodné, ale že někdo s balvany promyšleně manipuloval. Jak jinak by se dala vysvětlit ona hluboká linie vytesaná do středu hlavního kamene a směřující do bodu, v němž zapadá slunce v posvátný svátek zemřelých? Kdo ale potom zanechal v Žinkovské oboře tajemnou kamennou svatyni a co všechno se u ní kdysi odehrávalo? Velmi pravděpodobně to mohli být Keltové, kteří Samhain uctívali a měli velmi blízko k přírodě. Pro tuto verzi by hrál i fakt, že Keltové v okolí prokazatelně žili. Jedinými svědky mystické minulosti místa tak dnes zůstávají už jen větrem ošlehané kameny, a ty nepromluví. Skutečně zde mohly probíhat rituály otevírání brány do světa mrtvých, které kdysi dávno nebyly řádně ukončeny, a oblast tak zůstává neklidná? K této hypotéze až mrazivě svádí právě ono pouto místa s tajemným svátkem Samhainem, který víc než jasně souvisí se smrtí a záhrobím. Na otázky kolem zdejších obětních kamenů se hledají odpovědi jen těžko. Stejně tak těžko se zřejmě v brzké době dočkáme jasného rozluštění záhady tajnosnubné Žinkovské obory.

Jitka Krulcová ENIGMA