Tento článek je neobvykle dlouhý, protože takhle komplikované téma nejde zdrcnout do kratičké glosy. Ale slibuji vám, že po pochmurnějším začátku se text rozjasní a až ho dočtete, budete se cítit lépe. Možná i o ždibíček silnější. Takže tomu zkuste dát šanci, pohodlně se uvelebte, otevřete oči i hlavu a čtěte. 🙂
Marasmus je zajímavé slovo, které poměrně dobře popisuje stav, ve kterém je dnešní západní civilizace. Dnes už se moc nepoužívá, ale když jsme procházeli matriky při sestavování mého rodokmenu, byl tam „marasmus“ relativně často vidět jako příčina smrti. Lékařský slovník ho stručně popisuje takto:
Marasmus – zchátralost, celková sešlost následkem věku či těžkého onemocnění provázená rozvratem celého organismu. Je to celkový, vyvážený nedostatek energie.
No řekněte, nepopisuje to docela přesně ten šílený sešup, který zažívá civilizační okruh, do kterého jsme před třiceti lety tak naivně naskočili? Právě prožíváme těžké onemocnění společnosti, její celkový rozvrat, ztrátu životní energie a nakonec pravděpodobně smrt…
To, že západní civilizace umírá a že celý proces úpadku urychlují bandy super-bohatých lidí s parazitickou psychikou, už nevidí asi jen ideologicky znásilňované děti a opravdu velmi natvrdlí lidé (zvaní „libtardi“, tedy „liberální retardi“ – těch je tu dnes bohužel jak much na kravském lejně, obzvlášť ve státním aparátu a v korporátním sektoru). Veřejný prostor je dnes absolutně prožraný lží a manipulacemi, a to v tak obrovském rozsahu, že se člověk až zdráhá uvěřit, že je něco takového vůbec možné. Snaha o depopulaci je už jasně prokazatelnou agendou, navíc zaměřenou primárně na vzdělanou a svobodomyslnou část bělošského obyvatelstva v Evropě a v Severní Americe. Globální Parazit se očividně snaží, aby na Zemi zůstal jen on a s ním jen silně zredukované lidstvo, složené z jakýchsi poslušných, nepříliš inteligentních „hnědých míšenců“ (aspoň tak to vnímají parazité ve svých nechutných, rasistických, plazích mozečcích).
(poznámka – Globálním Parazitem nazývám odpornou nadnárodní mafii, složenou z několika desítek rodinných klanů, které už minimálně sto let terorizují většinu planety, aktuálně především prostřednictvím USA a monetárního systému).
Destrukční metody, kterými nás Globální Parazit oblažuje v rámci své šílené agendy, zahrnují lahůdky jako je například teroristický boj proti „terorismu“; falešný boj proti falešnému globálnímu oteplování, které prý způsobila vaše německá škodovka a prdící kravičky; sebedestruktivní boj proti falešným pandemiím; jedovaté falešné vakcíny, které narušují imunitní systém a plodnost; ničivá masová migrace „doktorů“ a „inženýrů“; státní mafií řízená likvidace národních podniků těmi nadnárodními; vypínání webů a účtů za racionální názory; ohavná převýchova dětí pomocí „amerického“ filmového průmyslu a pomocí infiltrovaných škol; falešnými fiat penězi financované politické (ne)ziskovky; falešná věda v žoldu kriminálních ideologií; politické procesy s falešnými obviněními; falešný a úchylácký boj za práva LGBT; nevratné „přešívání“ (tedy sterilizace) zmatených malých dětí; sledování každého našeho kroku pomocí kamerových systémů a mobilů; absolutně zrůdný obchod s dětskými orgány; dosazování pedofilních a narkomanských loutek do vlád; otrokářská digitální měna CBDC; sprejování oblohy šílenými svinstvy; monstrózní šíření drog řízené ze CIA; epidemie užívání psychofarmak a tím i ztráta kritického myšlení; umělé zakládání ničivých lesních požárů; nesmyslné války za zájmy oligarchů; likvidace zemědělství a propagace nezdravého pojídání hmyzu…panebože, toho je!!
Všechno je to takový hnus! Dokonalý marasmus!
Západní společnost se hroutí, parazité se koupají v řekách krve a chrochtají blahem a podstatná část populace je už úplně zdebilizovaná a celý ten sajrajt ještě sebedestruktivně podporuje. Jak, sakra práce, může být normální člověk s lidskou psychikou v něčem tak odporném šťastný a dokonce se i cítit silný? Je to vůbec možné?!
Je!
Konec článku.
Nesílí jen marasmus!
Dělám si legraci, tohle není konec článku. 🙂
Zkusím vám trochu rozepsat tu obrovskou spoustu věcí, které mohou člověka činit šťastným a silným i v tom šíleném marasmu současnosti. Protože kolem nás je i spousta nádhery a pozitivních procesů. Ony dokonce ty dobré věci rychle sílí, i když zatím jen v podhoubí a na první pohled nejsou tolik vidět. Pořád totiž platí základní pravidlo – každá akce má svou reakci. Snaha o zavedení globálního otroctví tedy zároveň probírá obří počet duševních zombií z jejich konzumních mrákot a dělá z nich zase plnohodnotné lidi, kteří nástupu novodobého otroctví buď rovnou zabrání a nebo ho v budoucnu svrhnou.
Ten temný úvod byl nutný, protože šťastným se člověk nestane tak, že před šíleným výtryskem zla bude zavírat oči! Ty zrůdnosti se bohužel opravdu dějí. A to ještě nevíme vše. Je dobré o té temnotě vědět, aby byl člověk připravenější a dokázal se jí lépe bránit. Není ale třeba propadat hluboké depresi a vzdát se kvůli tomu šťastného života – už jen proto, že právě o vyvolání zoufalství a pocitu poraženectví Globálnímu Parazitovi jde.
Zajímavé je i to, že aktuální marasmus mnohem víc devastuje lidi, kteří jsou laskaví, přemýšliví, samostatní a mají přirozený pud sebezáchovy i zdravý selský rozum. Nejvíc tedy trpí lidé, kteří by měli být těmi, které má systém nejvíc podporovat, protože zajišťují budoucnost zdravému, sebevědomému a spolupracujícímu lidstvu. Ale není tomu tak. Naopak menší dopad má současný stav (západní) civilizace na všemožné psychopaty, bezpáteřní kolaboranty a úchyláky. Ale je to jen dočasné, protože tímhle způsobem to nemůže dlouhodobě fungovat a v minulosti se takový systém vždy totálně zhroutil a z něj vyrostlo něco nového. Jediná nejistá věc je to, jak dlouho bude období umírání trvat.
Před námi tedy stojí dvě fáze transformace – hnilobný rozklad a následný rozkvět. Nevíme, jak dlouho bude trvat ta nepříjemná první fáze (v té jsme teď), ale víme, že ta druhá nastane s takřka stoprocentní jistotou. Stačí vydržet a nepropadat beznaději.
Pozitivní energii ale může každý čerpat nejen ze znalosti historie pádů a znovuzrození, ale i z obrovského množství dalších zdrojů. Dovolte mi nastřelit několik možných zdrojů síly, klidu a radosti, které jsou všude kolem nás. Já sama z nich pravidelně čerpám plnými doušky a i když mě ty hnilobné procesy ve společnosti možná až nadstandardně trápí (jako všechny přemýšlivé lidi) a patřím ke skupině lidí zuřivě nenáviděné z obou stran, tak jsem i přesto vlastně docela spokojená a šťastná. A vy můžete být také, stačí se jen správně naladit.
První čtyři body jsou spíše o tom, čeho se vyvarovat, dále pak následují příklady toho, co v sobě co nejvíce posílit.
Nezapomínejte, že většina lidí je ze své přirozenosti snadno manipulovatelná a ovladatelná
Lidské bytosti jsou nastavené zvláštním způsobem, který až do nastartování globalizačních procesů dával vcelku smysl – přibližně dvě třetiny lidí jsou velmi snadno manipulovatelné a určenou „autoritu“ poslouchají takřka bez přemýšlení. Tohle je potřeba neustále držet v paměti! Pokud si to budete pravidelně připomínat, tak vás nebude neustále nepříjemně překvapovat to, jak snadno lidé propadají šíleným nesmyslům.
V principu je to jednoduché – když před sebou máte tři lidi, tak dva z nich jsou pravděpodobně „Poslušní“. Téhle skupině se v některých systémech říká třeba bioroboti, NPCéčka, ovečky atd. a v základu je charakterizuje to, že prostě poslouchají.
Jdi na Tečku. Nasaď si roušku. Pošli peníze na válku. Používej mobil na placení. Nech si implantovat čip. Jdi zemřít na frontu…tahle skupina lidí je nastavená tak, že skoro vždy poslechne (i když se jim to třeba nelíbí). Tak je to dáno a v kmenových společnostech, kde byla „autorita“ součástí toho samého kmene, to mělo naprosto jasný smysl. Dokonce to bylo v podstatě i prospěšné! Všichni táhli za jeden provaz a dělali to, co určil jejich „náčelník“, který na jejich přežití závisel stejně, jako oni na jeho. Problém nastal až ve chvíli, kdy jejich psychické nastavení začala zneužívat cizácká mafie, jejíž přežití není s životem ovládaných Poslušných nijak pozitivně spojené.
Ve srovnání s „Rebely“ ale „Poslušní“ nejsou ani hloupější, ani zákeřnější, ani méně pracovití a v základu ani nejsou zlí. V práci jsou za běžných okolností naopak méně konfliktní a lépe se s nimi pracuje než s „Rebely“. Problém je čistě a jen jejich poslušnost autoritám a nesamostatné myšlení. Je to podobné nastavení, jako například to, že je někdo blonďák nebo má nervy jako nitě. Je těžké to změnit (ale ne nemožné).
Možná vám to přijde jako zvláštní bod v seznamu toho, co může člověka udržovat spokojeným, ale připomínám – je třeba vidět svět takový, jaký je a ne si dělat falešné iluze. Pokud svět vidíte realisticky, vyhnete se například kognitivní disonanci, kdy to co vidíte a to čemu chcete věřit se výrazně liší a to ve vás pak neustále hlodá a zaplavuje to vaše myšlení nervozitou, stresem a pocitem frustrace. Podstata dlouhodobého klidu je nemít černé, ale ani růžové brýle.
Můžete si i nacvičit určitý přístup k lidem – když s někým jednáte, tak ho chvíli poslouchejte a pak si ho zařaďte mezi Poslušné nebo Rebely. Je pak snazší odhadnout, co můžete od dotyčného čekat a také vás nepříjemně nepřekvapí, až ta současná neskutečně destruktivní „autorita“ zavelí „Tak teď budete zase nosit roušky“ nebo „Teď půjdete zdechnout do zákopů“, tak to Poslušní prostě udělají (a to i když se jim to nebude líbit). Nebudete každý den tak negativně šokovaní z toho, kolik lidí zase plní nějakou totální kravinu. Berte to prostě jako fakt, jako součást přirozeného nastavení lidské psychiky dvou třetin populace.
S tímhle přístupem budete také lépe chápat, že u naprosté většiny populace nejde o to, že by byli všichni takové svině a je třeba s nimi být neustále v konfliktu. Vidíte je jen takové, jací jsou, bez odsuzování – každý z nás je unikátní bytost, jen asi dvě třetiny nemají to brnění samostatného myšlení a vzpurnosti, jako většina čtenářů tohoto článku. „Poslušní“ jsou vlastně chudáci, i když si to většinou moc neuvědomují.
A co je hlavní – také díky tomuto náhledu lépe pochopíte, co se stane, až dojde k převratu a rozjedou se ozdravné procesy. Když se objeví nová autorita, která bude pozitivní a nastartuje pozitivní změny, tak lidé s psychikou Poslušných doslova z hodiny na hodinu naskočí na vlak a budou pracovat na pozitivních změnách s ní! Tak to prostě je – z armády „navakcinovaných polofašistických vítačů“ se dá skoro lusknutím prstů udělat obří pozitivní síla. Záleží jen na tom, koho považují za svoji „autoritu“, to je celé.
A „autorita“ se v budoucnu změní, to je vcelku jistota.
Žijete v jedné z nejlepších zemí na světě, fakt!
Česká republika aktuálně není samostatnou zemí, a to ani náznakem. Nejsme jen kolonie, jsme kolonie kolonie. Jinými slovy – jsme v systému západního civilizačního okruhu tak nízko, že jsme v podstatě otroci otroků. Pohůnci Německa (přes EU), kteří jsou pohůnci globalistické mafie (přes USA). Naše zdroje jsou vysávány, naše strategické zdroje byly rozkradeny zahraničními gaunery a na naše elitní místa jsou záměrně dosazeny jen psychopatické / zfetované / pedofilní louky. ALE!
Ale i přesto, že jsme Globálním Parazitem sraženi na pozici červa pod jeho botou, tak skoro jako zázrakem je naše země pořád dobré místo! Stačí jen život u nás srovnat s ostatními zeměmi na Zemi. Myslíte si, že třeba v Rakousku, Německu nebo Británii běžní lidé nebojují s šíleným zdražováním, cenzurou, tyranizováním a tak dále? Nebo že se navzájem neudávají jak na běžícím páse? Tak si poslechněte tamější běžné lidi a uvidíte, jak je to ve skutečnosti.
Česká republika pořád patří k nejbezpečnějším zemím na světě a i když se stav zhoršuje, tak se u nás pořád nemusíte bát, že vám skupina nepřizpůsobivých podpálí dům nebo auto, můžete nechat dítě hrát si venku bez konstantního dozoru a nehrozí vám náhodné rozsekání mačetou v kavárně nebo přílet rakety s kazetovou municí na farmářský trh. Je tu spousta míst, kde když necháte přes noc odemčená vrátka nebo auto, stane se úplna prdlačka.
Také máme náboženskou či spirituální svobodu, o které se lidem v 95% světa nikdy ani nesnilo!
Máme otřesnou byrokracii, ale podobná je skoro všude po světě a u nás platí, že když se k řadovým úředníkům chováte slušně a přátelsky, tak se vám většinou snaží pomoct (výjimky z pravidla jsou samozřejmě všude).
Nemáme žádnou masivní mafii, která by se zabývala obchodem s malými dětmi nebo s jejich orgány (což se rozhodně nedá říct o většině „vyspělých“ západních zemí).
V historii nemáme skoro žádnou karmickou zátěž v podobě vedení genocidních válek proti sousedům, otrokářství, rasismu, snížování práv žen na úroveň dobytku, extrémně násilného pronásledování homosexuálů, vyvražďování původního obyvatelstva, kolonialismu, nacismu, brutálních čarodějnických procesů… Není to super žít v zemi, která takřka nikdy nikoho netyranizovala?
Velkou část naší historie jsme nějakým způsobem okupováni a ovlivňováni zeměmi, které vyjmenovaná svinstva prováděly (a provádějí!) zcela běžně a my jsme PŘESTO zůstali velmi lidským národem, kde je bezpečno, kde je minimum fanatismu a kde se dá žít poměrně v klidu! Ano, po roce 1620 jsme často až příliš poslušní k rozkazům agresivních zahraničních páníčků, občas až trochu přizdisráči, ale zároveň jsme si v tom jejich opakovaném šílenství zachovali po většinu existence to hlavní – lidskost.
A já vám řeknu jedno tajemství – není to nějakou náhodnou shodnou okolností, to vůbec ne. To, že je naše země takovým poklidným hobitím údolíčkem, dělají NAŠI VLASTNÍ LIDÉ! Češi jsou světovými velmistry v tom, jak sami sobě neustále nadávat, ale realitou je, že jen málokterý národ na světě má tak čistý štít, jako my. Není to náhoda, protože se to ukazuje po staletí – Češi, Moravané a Slezané jsou prostě fajn lidé, kteří dokáží i přes opakované obří tlaky ze zahraničí udržet docela slušnou životní úroveň, bezpečnost vlastní země i možnosti seberozvoje pro jednotlivce. A na to můžeme být právem hrdí! A i proto je pro nás aktuální marasmus tak nepříjemný – když globalisté hází na náš docela čistý štít hovna, je to vidět mnohem víc, než když padají hovna na štít totálně zahnojený.
Nepropadejte nenávisti vůči globalisty narafičeným cílům
Je to skoro neuvěřitelné, ale metody Globálního Parazita se po staletí skoro nemění. Není to totiž potřeba – pořád dokolečka mu funguje to samé. Jen postupně vylepšuje metodiku. Základem jeho moci je to, že nejprve oslabí svého hostitele (tedy stát) a když toho oslabení dosáhne, může skoro nerušeně sát výživnou mízu a případně to doplňovat neuvěřitelnými žvásty o tom, jak ho při sosání cizích zdrojů ohrožují „zbyteční jedlíci“ (zatímco jediným zbytečným jedlíkem je naopak tahle parazitická mafie). A jak dociluje oslabení obranyschopnosti státu? Zaséváním vnitřních svárů. Jde pořád o stejný, ohraný, dávno známý a přesto pořád účinný postup divide et impera, tedy rozděl a panuj.
Pro nadnárodní lichvářskou mafii je postup velmi jednoduchý – stačí najít v každé společnosti nějaký rozpor a ten začít velmi agresivně zvětšovat. Dnes to dělá hlavně pomocí neziskovek a médií. Ochotní neziskovčíci a presstituti samozřejmě propagují, že proti vybraným problémům bojují, ale jejich akce vše naopak zhoršují neustálým hrocením blbostí, manipulacemi a i čistým lhaním. A zneužitelných rozporů je v každé společnosti samozřejmě spousta – obzvlášť v těch, kam se povede nasunout obří skupiny kulturně a sociálně nekompatibilních novo-občanů (jeden z hlavních cílů masivní migrace).
Černoší vs běloši, teplouši vs heteráči, cikáni vs ukindy vs Češi, ženy vs muži, státní zaměstnanci vs podnikatelé, voliči A vs voliči B, vakcinovaní vs nevakcinovaní, rusofilové vs rusofóbové či starší a už nepoužitelné “dělníci vs zbohatlíci” atd. Každá společnost je využitelných rozporů plná a ta multikulturní je slaďoučkými problémy doslova těhotná.
To, že globalistická mafie umí tyhle střety dokonale rozehřát a zneužít neznamená, že tam skutečný problém není. On tam často je. Ale vyvoláním zuřivé nenávisti mezi skupinami se vše vždy jen zhorší a lidé v jednotlivých skupinách budou jen víc a víc nešťastní a plní hnisu. Umělé štvaní uměle izolovaných skupin proti sobě vyvolává nenávist a smutek a rozumný člověk by se tím neměl nechat nikdy strhnout, pokud se chce udržet ve stavu spokojenosti a štěstí. Řešit problémy je nezbytné, ale musí se to dělat racionálně, bez přepálené hysterie. Hezky v klidu. Nenechat se zmanipulovat a neuvěřit falešné a obludně přefouklé verzi nějakého problému (který takřka vždy zakrývá problém jiný). Příkladem je třeba nasměrování nenávisti davů proti řadovým homosexuálům (které nějaké gay pride sračky většinou ani nezajímají), zatímco Globální Parazit si v nastalém chaosu a odvedené pozornosti může v klidu znásilňovat malé děti na soukromém ostrově.
Vždy platí hlavní pravidlo – namiřte svůj odpor proti těm, kteří marasmus skutečně způsobují a ne proti těm, které mafie označí jako „chráněné“ a které ve skutečnosti jen zneužívá. Jen tak se vyhnete nekonečné frustraci z boje proti falešným cílům!
Nenechte se napálit od falešných proroků
Každá těžká doba způsobí explozi „falešných proroků“. Jsou to lidé, kteří vyčuchají příležitost a začnou manipulovat lidi kolem sebe, aby si získali nějaké výhody. O skutečné řešení problému jim ale ani náhodou nejde – naopak, čím horší problém bude a čím déle bude trvat, tím lépe pro ně. A pozor, výhodami není myšlen jen finanční zisk, ale třeba i popularita, společenská moc nad ostatními nebo prostě jen radost z toho, že nějaký naivka běhá poslušně jak pejsek podle přání manipulátora.
Dnes jsou falešnými proroky třeba Qanon konspirační teoretici, kteří neustále popisují, jak už tajemné bílé klobouky zatkli celou americkou vládu a místo nich nasadili naklonované dvojníky a jak už brzy přijde nádherný gesara/nesara převrat a všechno bude supr! „Jen nic nedělejte a čekejte, až tajemná organizace světla všechno vyřeší sama! A hlavně kupujte naše Qanon knihy, koukejte na naše Qanon videa a posílejte nám penízky na Patreon!“ Qanon paralyzuje odpor proti totalitě tak účinně, že je silné podezření, že se v něm angažuje například CIA, tedy jedno z hlavních chapadel Globálního Parazita.
Podobně na tom jsou různé nové náboženské sekty, plochozemci zmatení mixem vědeckého a pavědeckého guláše a tak dále.
Dávejte si na to pozor a nepropadejte falešným prorokům – naděje, kterou poskytují tihle vykukové, je vždy falešná a neustále způsobuje cyklus „zklamání-nová falešná naděje-zklamání-nová falešná naděje“. Tím vás opět uvádí do pocitu frustrace, beznaděje, kognitivní disonance a dělají z vás pasivního účastníka tragédie.
Tak, máme za sebou čtyři těžší body, které říkají, čemu je potřeba se VYHÝBAT, aby člověk nepropadal depresi, frustraci a zlobě z nesmyslných příčin a aby si tím nekazil pocit spokojenosti a neoslaboval se. V dalších bodech ukážu pro inspiraci několik věcí, které naopak pocit štěstí vyvolávají.
Následující body jsou stručnější a určené i k opakovanému čtení – klidně si je někam vytáhněte a vracejte se k nim, když vám bude z marasmu kolem vás smutno a budete potřebovat připomenout, kolik krásy a skvělých věcí kolem vás ve skutečnosti je!
Rodina a blízcí
Rodina není jen základ státu, je to hlavně základ života a pocitu štěstí a životního naplnění. Pokud máte milujícího manžela či manželku a zdravé děti, jste automaticky vítězové téhle prapodivné „lidské zkušenosti“. Ano, můžete se spolu občas hašteřit nebo dokonce i hádat, to se děje každému. Ale hlavní je, že máte blízké, o které se můžete starat, kteří vás potřebují a kteří v nouzi naopak pomůžou vám.
Je také pravda, že děti se na vás třeba kolem třinácti budou často zlobit a možná vás považovat za „trapáka“ nebo něco podobného, ale vzpomeňte si na svoje dětství a dospívání. Děti někdy vypadají nevděčné, protože ještě nechápou, jak funguje svět (a systém je záměrně štve proti vám). Ale jednou přijde okamžik, klidně až v jejich třiceti letech, kdy pochopí, proč jste třeba byli často tak podráždění a „trapní“, protože oni sami také přijdou utahaní a otrávení z práce nebo z úřadů a najednou jim vše docvakne.
Pokud máte děti, tak se zkuste zamyslet, co to vlastně znamená – společně s milovanou osobou jste doslova stvořili nový život! Vytvořili jste novou lidskou bytost, jen vy dva!Ta malá bytůstka postupně vyroste a pokud se vše podaří, bude na světě o jednoho, dva či tři více myslících, úžasných bytostí. A oni pak vytvoří další a další bytosti, takže jste společně vytvořili novou větev inteligentního života, která tu pravděpodobně bude i za tisíce let. Není to zázrak?
A pokud děti nemáte a dokonce nemáte ani manžela či manželku, tak i to je skvělé. Rodina je úžasná věc, ale zároveň je to veliký závazek a kotva. Pokud jste sami, možná je pro vás prostě nastaven jiný plán a vy můžete naplno využít svoji nezávislost. Budete mít víc času na získávání nových zkušeností, což je zřejmě to hlavní, proč sem na Zemi přicházíme.
Problémy nahlížené a řešené se stoicismem
Nebojte se ničeho!
Spousta věcí na tomhle světě vypadá děsivě a někdy to i opravdová nebezpečí jsou. Ale cítit neustálý strach z budoucnosti nebo z toho, co na vás zase Globální Parazit a jeho poskoci chystají, je zbytečné. Vaše vědomí je nesmrtelné a všechno je jen zkušenost, která vás rozvíjí. Některé zkušenosti jsou nepříjemné, jiné příjemné, ale vše vás nakonec nějak obohatí. A i kdyby se váš život nějak tragicky zvrtnul, tak se to prostě povede příště. Nebo přespříště. Každý dostane tolik šancí, kolik potřebuje.
Důležité je zbytečně se nenervovat nesmyslným chováním nedovyvinutých vědomí kolem vás. Váš strach a přepálené obavy jsou ve skutečnosti tím hlavním cílem temných sil, protože je to v podstatě jediná pořádná zbraň, kterou proti vám mají. Vědí, že vaše vědomí je nesmrtelné a že je dříve nebo později přerostete a oni proti vám budou jen malincí, ubozí trpaslíčci.
Přistupujte proto ke všemu se stoicismem. To spočívá v tom, že když se děje něco negativního, díváte se na to jako na novou zkušenost, nic víc. Berte to jako problém, který zkusíte vyřešit jak nejlépe v danou chvíli dokážete. Je to jen další maličká obstrukce na vaší cestě, která trvá eony!
Emoce si šetřete na chvíle, kdy se radujete nebo kdy zažíváte příjemné vzrušení. Jde to relativně snadno, když se rozhodnete, že to tak prostě bude a basta! Svoje emoce máte pod kontrolou jen vy, nikdo jiný. Okolí lze kontrolovat jen velmi omezeně, ale vlasní nitro je vaše a pod vaším velením – vždy je jen a jen na vás, jak na danou situaci zareagujete.
Rozbil se výtah a vy musíte pěšky? Je jen na vás, jestli se zbytečně rozzuříte nebo jestli si řeknete třeba: „Super, okolnosti mě donutily trénovat pomocí chůze do schodů!“.
Praskla vám pneumatika uprostřed lesa? To jste jen dostali příležitost prohlédnout si les kolem, na což jste nikdy neměli čas. A to kolo přece nakonec nějak opravíte a budete mít další vyřešený problém, takže o co vlastně jde?
Nějaký trouba na vás útočí, že nemáte roušku? Fajn, v extrémně zkráceném čase se vám odhalil v celé své „kráse“ a vy už víte, že tenhle člověk nestojí za vaši pozornost.
Udělejte si z toho takovou zábavnou hru – když se něco posere, tak místo vyčerpávající a zuřivé reakce (která nic nevyřeší a jen vás oslabí) udělejte „Sherlocka Holmese“ nebo “Spocka“, řekněte si „Hmmm, fascinující!“ a pobaveně si promyslete, jak nejlépe vyřešit ten pitomý problém, který na vás škodolibý osud mrsknul. 🙂
Nalezení absolutní sebedůvěry
Existuje pomůcka, která pomůže v boji s takřka jakoukoli výzvou, má skoro zázračnou účinnost a přitom si ji můžete vytvořit skoro lusknutím prstů – hluboká vnitřní sebedůvěra.
Stačí si říct: „Cokoli přede mne osud postaví, zvládnu vyřešit nejlépe, jak to v té konkrétní situaci půjde.“ To je celé. Důležité je to rozhodnutí skutečně procítit a nechat ho, aby se stalo součástí vaší povahy a toho, jak přistupujete ke světu kolem sebe.
Pokud by mě vysadili na pustém ostrově jen s nožíkem, tak pokud to bude jen trochu možné, bude tam za týden malý domeček, přístup k pitné vodě a postel. Vím, že to zvládnu nejlépe, jak to s mými schopnostmi a tělem půjde.
Pokud se podaří kolaborantům dostat mě do vězení, tak se sice naseru, ale vymyslím si postup, jak ten nespravedlivý trest odsedět v klidu a ještě to nějak využít k seberozvoji. A nakonec budu zase na svobodě. Prostě to zvládnu, protože jsem se tak rozhodla.
Pokud mě připraví stát o všechen majetek a skončím pod mostem, tak udělám všechno, co v tu chvíli dokážu, abych se zase vyšvihla do sedla. Poradím si s tím, nakonec najdu nějakou cestičku.
Pokud skončím na vozíku, bude to hrozně nepříjemné, ale přizpůsobím se a holt budou všechno muset zvládnout ruce a dobrý vozík. Překonám to.
V každé nepříjemné situaci určitě udělám spoustu chyb, ale v danou chvíli vždy udělám to nejlepší řešení, které dokážu vymyslet. I kdyby bylo řešení nedokonalé, postavím se problému čelem. Takže je to v pohodě. Zvládnu překonat prakticky cokoli. I prohru.Tohle je můj přístup k životu. Z toho, že v jakékoli situaci udělám to nejlepší řešení, které v té dané chvíli dokážu udělat (i kdyby bylo blbé), čerpám sílu – nejde mě zlomit, nejde mě zastrašit.
Ta sebedůvěra nepramení z toho, že bych byla nějak výjimečná. Nejsem nic extra. Mám spoustu chyb, jako každý. Vyrovnám se s každým problémem ne proto, že bych byla nějaká Wonder Woman, ale jen a jen proto, že jsem se tak prostě rozhodla. To je celé. A tohle dokáže každý. Stačí se tak rozhodnout. Opravdu – nic víc není potřeba, všechno je jen o tom, jak přistupujete k překážkám – jestli se z nich budete už předem hroutit a proklínat zlý osud nebo jestli je prostě přijmete jako fakt, který se pokusíte překonat co nejlépe dokážete a buď se to povede a nebo se to nepovede, ale udělali jste co jste mohli a nemá cenu se trápit případným neúspěchem – ten prostě využijete jako lekci a příště budete lépe připravení.
Někteří lidé opravdu mají větší smůlu než jiní, ale je to prostě jen trochu nepříjemný fakt, který dokonce poskytne i určitou výhodu – díky „smůle“ se v životě naučíte mnohem víc než nějaký „šťastlivec“, který si žije celý život jako v bavlnce a tak během něj nasbírá jen minimum extrémně vzácných zkušeností a bude si to celé muset zopakovat víckrát.
Nádhera přírody
Podívejte se občas na svět kolem sebe a pokuste se s plným vědomím procítit, co vlastně vidíte a vnímáte celým tělem. Příroda kolem vás je něco neskutečně nádherného! Boží štětec vytváří překrásné a unikátní dílo doslova na každém kroku a my každým okamžikem procházíme nádherným obrazem – obzvlášť ve volné přírodě.
Každý jeden kousíček trávy nebo mrak nebo včela nebo kámen jsou naprosto unikátní a neopakují se nikde v celém vesmíru. Právě v tuhle chvíli jsou tady jen a jen pro vás, aby ta kompozice potěšila vaše vědomí svojí neopakovatelností. Vše je ještě úžasnější díky tomu, že se to neustále mění, takže malířské plátno kolem vás je neustále obnovováno a překreslováno. Tam, kde byla pustina, může být za pár let krásná hustá příroda. Podmračená obloha a déšť se během chvilky změní na barevnou extázi, kdy krásně tvarovanými mraky prosvítá zapadající slunce. Malý výhonek se stane masivním stromem, pod který si můžete lehnout, cítit vůni z jeho kořenů i květů a v jeho stínu si třeba číst nebo se s někým líbat.
Zkuste to občas plně procítit – jak vás vítr hladí na tvářích, tráva šimrá do bosých nohou, vůně sousedovic grilování dráždí vaše čichové receptory a vzdálený dětských smích plní okolí jedním z nejhezčích zvuků. Tohle všechno je tu pro vás a pro vaši zkušenost na tomhle světě. Jste divák a zároveň hlavní hrdina té nejkrásnější show. Vychutnávejte si to při každé možné příležitosti.
Kontakt se zvířátky
Máloco zažene smutek tak účinně, jako kontakt se zvířaty. Těžko říct, čím to je – možná nám pomáhá to, jak jsou jejich vědomí oproti tomu lidskému menší a jednodušší a připomínají, že se jde radovat i z jednoduchých věcí, jako je zběsilé běhání za tenisákem, spokojené chroustání trávy nebo labužnické předení, když vás ta podivná lidská bytost drbe na vašem oblíbeném místě na zádech, kam si sami nedosáhnete.
Pravdou je, že pokud máte nějaké zvíře nebo zvířata (a nemáte zrovna smůlu na „zvířecího psychouše“), tak přinášejí spoustu pozitivních emocí. Normální lidská bytost se ráda o někoho stará a zvířátko je na to ideální. Také umí svou vděčnost projevit úplně naplno, bez nějakých společenských bloků, které mají lidé.
Pokud jste smutní, pořiďte si pejska nebo kočku (podle preferencí), nebo třeba slepičky na zahrádku, fajn jsou dokonce i rybičky nebo křeček. A udělejte jim co nejhezčí prostředí, aby se ta zvířátka necítila jako zajatci. Uvidíte, že se vám to vrátí a odvede to vaši pozornost od zbytečných starostí o věcech, které sami stejně nedokážete nijak změnit.
Pokud si nějaká zvířátka pořídíte, tak ale nezapomeňte, že je to i závazek a že to do určité míry omezí vaši volnost pohybu.
Nezapomeňte se smát
Když dva lidé sledují v komedii nějaký blboučký, ale povedený „prdící“ nebo „na rozkrok padací“ vtip a jeden divák se naštve, že je to pro něj primitivní kravina a jde nasraně pryč a druhý se tomu upřímně zasměje a cítí se dobře – kdo z nich je větší vůl?
Smějte se jak to jen jde! Spousta lidí jako kdyby zapomněla jak se jen tak smát nebo dokonce řehtat jako hovado, klidně i úplné pitomosti. Obzvlášť ti trochu starší nebo ti, co sami sebe považují za „vážené“ nebo „lepší“ lidi (pche!) jako kdyby zapomněli, že smích je kořením života.
Smějte se všemu, protože spousta věcí je tak blbá, že je to fakt k smíchu. A pokud někdo ohrnuje nos nad tím, že se smějete příliš primitivnímu humoru nebo že je váš smích příliš hýkavý – je to blb, který pravděpodobně zapomněl vnímat zábavnost světa, protože se soustředí jen na ten anální kolik, který si zapomněl v zadku. A co je komu vůbec po tom, čemu a jak se smějete? Je to vaše věc, vaše radost, vaše posilování břicháčů. 🙂
Krása pohybu a pocit pulsujícího života ve vlastním těle
Život je pohyb, to je prostě fakt. Čím méně se hýbete, tím méně žijete – a to platí i pro „pohyb“ myšlenkový a duchovní. Pravidelný pohyb přináší nejen zdraví fyzické, ale i duševní. Máloco zlepší náladu tak dobře jako dlouhá svižná procházka přírodou, proběhnutí se, zaježdění si na kole, zacvičení si s činkami nebo jen obyčejná práce na zahradě.
Neexistuje nic jako „to je příliš lehká činnost, to ani nemá cenu dělat“. Každý pohyb se počítá. Ano, i „ten“ druh pohybu, samozřejmě ;-).
Ale všeho s mírou! Škodit může nejen nedostatek pohybu, ale naopak i příliš zběsilá intenzita – takoví ti šílenci, co sednou na kolo, vrazí si mikro-sedlo hluboko mezi půlky a musí pokaždé s vytřeštěnýma očima ujet minimálně 100 km, si spíš škodí než prospívají.
Vyberte si jakýkoli druh pohybu, který vám vyhovuje, a ten dělejte. Budete se pak cítit lépe po všech stránkách. Pohyb totiž není jen cvičením těla, ale i psychoterapie. Funguje cokoli – fotbal, aerobic, běhání, cyklistika, turistika, kanoistika, běžkování, badminton, házení frisbee, hraní si s pejskem, skákání přes švihadlo, plavání v řece…
Naprosto skvělé je pořídit si zahrádku, klidně i malinkou. Při zahrádkaření totiž spojíte spoustu extrémně pozitivních věcí dohromady. Budete mít hodně pohybu, který je „tak akorát“, a to i když se vám nebude úplně chtít, protože zahrádka údržbu v podstatě vyžaduje, takže to je super motivace. Také budete mít prostor na zvířátka (viz výše) a budete si moct pěstovat alespoň trochu vlastních potravin, kterými částečně nahradíte korporátní GMO sajrajt ze zahraničí.
Při jakémkoli druhu pohybu si zkuste plně uvědomovat celé svoje tělo – jak se vám plíce plní vzduchem, jak vám pulzuje srdce a jak krev protéká cévami, jak vám pravidelně kmitají končetiny a jak okolí stimuluje vaše smysly. Tělo vám zaplaví vodopády „hormonů štěstí“, endorfinů, a efekt to bude mít lepší, než tisíc tabletek antidepresiv!
Ve srovnání s minulostí se máme jako králové
Režimní loutky se snaží právě v tuto chvíli naši zemi extrémně oslabit či úplně zlikvidovat, a to z důvodů, které jsem už zmínila. A prozatím se jim to vcelku daří. V takovou chvíli je trochu těžké od všeho poodstoupit a zamyslet se, jak je to vlastně s naší životní úrovní ve srovnání se statisíci lety naší lidské existence.
A když se opravdu objektivně a s nadhledem zamyslíte, tak zjistíte, že se i běžný člověk s běžným příjmem se má dnes pořád ještě mnohem lépe, než nejbohatší král před pouhými dvěma sty lety!
Jen si to srovnejte. Dnes pravděpodobně budete spát v teplé a čisté posteli, bez štěnic a blech, v pohodlném a čistém pyžamu. Vaším příbytkem netáhne průvan a i v zimě není problém udržet si teplo, aniž byste museli potají chodit krást dřevo do panského lesa nebo se marně snažili utěsnit vchod do jeskyně. Pokud se vážně zraníte nebo se vám udělá špatně nebo vám třeba chytne dům, tak stačí vyndat magickou krabičku a za řekněme 5-15 minut k vám přijede záchranný tým zázračným dopravním prostředkem, který v pohodě jezdí i 150 kilometrů za hodinu. Když jdete ven na procházku nebo do práce, nemusíte se bát, že vás přepadne hladový medvěd nebo cestou umrznete nebo že vás přepadne a zamorduje banda loupežníků. Doma můžete kdykoli jen tak otočit kohoutkem a teče vám tolik pitné vody, kolik chcete. A dokonce i teplé! I uprostřed zimy si můžete dát skoro jakékoli jídlo, včetně různého tropického ovoce, koření, masa nebo cukrovinek. Ano, aktuálně se cena potravin šíleně zvedla, ale lidé po desetitisíce let často doslova hladověli a někdy i umírali hladem – od toho jsme pořád ještě setsakra daleko! Všichni umíme číst a psát a je nesmírně snadné si pořídit skoro jakékoli knihy, filmy či hudbu. Dokonce i vzácné obrazy, sochy nebo architekturu si může každý prohlížet jen po doslova pár pohybech prstů. Stejně tak se můžete snadno propojit s blízkým člověkem na druhé straně planety a komunikovat spolu v reálném čase, včetně obrazu! A to nemluvím o splachovacím záchodě, pračce, vlastním osobním automobilu, letenkách, antibioticích, vitamínech a bylinných čajích, hrách všeho druhu, sportovištích, volně přístupných parcích, bazénech, saunách, hromadách oblečení pro různé příležitosti atd.
Zkuste si to srovnat s tím, jak se měl i ten nejbohatší král před dvěma sty lety! Ano, sice si mohl dopřát skoro neomezeně pečínek a měl spoustu služebnictva (jaký normální člověk ale prahne po otrocích?!)…ale i on často trpěl zimou, musel močit do mísy, skoro všude to páchlo, každou chvíli mu hrozil mord nebo válka, horká vana se musela dlouze a komplikovaně připravovat a za exotická koření musel utrácet šílené sumy a ani on si je nemohl dopřát kdykoli. V podstatě v každém aspektu se člověk z normální střední třídy má lépe než nějaký habsburský král před pár sty lety – navíc bez jeho šílené karmické zátěže, kdy ten král musel pro svůj přepych dupat po hlavách tisíců poddaných a utlačovaných.
Snažím si to často připomínat, jak dobře se vlastně mám. Když večer lezu do čisťounké, teplé postele v bezpečném domě. Nebo když se nořím do teploučké vany, piju dobrou a horkou kávu nebo když mi stačí pro vyprání hromady oblečení jen otevřít dvířka pračky a hodit tam jednu gelovou kapsičku. Ve srovnání s většinou naší historie se máme naprosto parádně!
Díky současnému přepychu vzniká i více času na to, abychom zdokonalovali svoje okolí i sami sebe. Ano, je tu banda bastardů, která se snaží zničit celý ten pokrok vzniklý z potu a inteligence ostatních. Ano, aktuálně se zlepšování životní úrovně zbrzdilo nebo u některých lidí dokonce začalo horšit. Ale pořád jsme extra vysoko a ti bastardi ve své snaze nakonec samozřejmě selžou. Ty dvě třetiny „Poslušných“ si od psychopatů nechají líbit neskutečné věci, ale na tohle těžce vydobyté pohodlí a na plné nákupní košíky jsou (oprávněně) velmi citliví a právě tohle je počátek konce aktuálního válečného tažení Globálního Parazita.
Energie z hudby a meditace
Vesmír je hudba.
Možná to zní zvláštně, ale je to tak. Hudba je harmonické vlnění a prakticky vše, co nás obklopuje, je pravidelné vlnění. Dokonce i to, co vnímáme jako pevnou hmotu, je ve skutečnosti jen jiná forma energie a tím i vlnění. Celý vesmír pulsuje, vibruje a někde v něm existuje jakýsi božský tempomat, který vše udržuje v chodu. Možná i proto nás tak obrovským způsobem ovlivňuje hudba.
Hudba je velmi silný katalyzátor nálady, umí velmi silně ovlivnit naši náladu a dokonce i fungování těla na fyziologické úrovni. Pustíte si rychlou, silně rytmickou hudbu a začne vám rychleji bušit srdce a najednou se vám chce běžet, tančit nebo zvedat závaží. Když ale kolem sebe rozprostřete vibrace hudby klidné nebo dokonce meditační, je mnohem snadnější se zklidnit, zpomalit dech, vypustit z hlavy nepříjemné myšlenky a odpočívat.
Hudba na nás má neuvěřitelně silný vliv – využívejte toho co nejvíc!
Díky moderním technologiím je nesmírně snadné si pustit jakýkoli druh hudby, který se hodí k tomu, co zrovna potřebujete. A to z jakéhokoli období, protože hudbu už umíme zmrazit v čase a zduplikovat kolikrát jen chceme. Takže si můžete donekonečna pouštět vlnění vytvořené největšími hudebními mistry z posledních přibližně sto let. Paráda!
S hudbou souvisí i schopnost meditovat – meditace hodně souvisí s pravidelným dýcháním, tlukotem srdce a případně i s pravidelně opakovanými pohyby a slovy. Meditace harmonizuje rozhárané myšlenky, uklidňuje tělo, pomáhá odpočívat a zdokonaluje schopnost ovládat sám sebe. Zkuste si najít formu meditace, která vám vyhovuje, a tu pokud možno pravidelně opakovat. Nemusí jít nutně o klasické meditační praktiky jako je autogenní trénink, jóga nebo něco podobného. Za meditaci se dá označit třeba i pravidelná (a upřímná) modlitba, některé práce na zahradě, kutilská práce se dřevem v klidné dílničce, poslech vážné hudby se zavřenýma očima a tak dále. Najděte si svoji ideální verzi věnujte se jí kdykoli je čas – určitě to zlepší vaší odolnost proti moderním stresům a tím i pocit spokojenosti a štěstí.
Velké zlo znamená, že je i velké dobro
Lidé jsou zvláštní stvoření – dokáží páchat neuvěřitelné zlo a zvěrstva, ale zároveň umí i tvořit nádherné věci, pomáhat nezištně ostatním a dokonce pro přežití jiných obětovat vlastní život. Na planetě Zemi jako by bylo gigantické bitevní pole mezi silami čirého zla (dekadence, nenasytnost, ideologický hnis, krutost, lži, manipulace) a skutečného dobra (láska, laskavost, seberozvoj, moudrost, pravda, upřímnost). Ta bitva tvůrčí a ničivé síly ale neprobíhá na nějakém geografickém bitevním poli, děje se neustále na sedmi miliardách velmi zvláštních míst – odehrává se v každém žijícím člověku. Každý z nás je bitevním polem a na vnitřním boji uvnitř každého z nás nesmírně záleží!
Právě teď to vypadá, že planetu Zemi zahalil jakýsi temný mrak, který mate a dezorientuje především méně odolné duše „Poslušných“, které prohrávají svůj vnitřní boj a nevědomky se stávají armádou ničivého procesu, který spouští kdovíkdo a kdovíproč. Obzvlášť nad západní civilizací se vznáší obrovský egregor lží a zániku. Či chcete-li jiný popis – v populaci se zformovala sebedestruktivní masová psychóza (mass formation psychosis). Nebo pro další – Satan úspěšně zaťal drápy do populace západních zemí. Síra je cítit všude a přes systém korporátního fašismu se snaží vlézt do každé domácnosti a do každé hlavy a poslat nás ke srázu, ze kterého máme „dobrovolně“ skočit.
Jenže i když se nejmocnější mafie světa snaží jak jen může, postupně vykládá všechny svoje trumfy a leze na světlo (přičemž zůstávat ve stínu je její nejsilnější zbraní), tak k zániku ne a ne dojít! Bojiště je totiž v každé lidské bytosti a spousta lidí v přicházející temnotě naopak stále silněji září. Můžete to brát spirituálně, že sílí „staré duše“ nebo sociologicky, že se v podhoubí vynořuje více a více silných osobností, které strhávají na svou stranu více a více zranitelných „Poslušných“. Zlo vítězí jen na povrchu, ale mnoho z nás určitě cítí, že vespod sílí obří proudy odporu, které už nepůjde zastavit, protože jde o proud přirozený a nesmírně silný.
Co je důležité zdůraznit – strana „zla“ (tedy globalistická mafie, která se snaží zotročit celé lidstvo – já jí říkám Globální Parazit) má na své straně obrovské zbraně. Vlastní finanční systém, díky kterému může neuvěřitelným způsobem podvádět. Vlastní média. Vlastní filmový průmysl. Vlastní loutky ve vedení většiny západních států. Do určité míry v západních státech vlastní i policii, armádu a soudy. Má na své straně všechna esa. A přesto neslaví žádné drtivé vítězství…
Naopak – roste počet lidí, kteří začínají chápat, co se děje. A vzpouzí se! Ještě to není tsunami, která to zlo smete, ale na oceánském dně už to šíleně bublá a hromadí se tam nesmírná síla. A lidští démoni se klepou strachy a dělají jedno šílené rozhodnutí za druhým, protože to cítí. Bojí se. Jsou podělaní až za ušima, i když si dál hrají na suverény. Jak čert kříže se bojí VÁS – lidí s plnou a silnou duší!
To aktuální zlo, proti kterému stojíme, je tak silné, až se člověk neubrání pocitu, že to musí být už něco mysteriózního, něco mnohem hlubšího než jen to, že se dala dohromady parta psychopatů a vytvořila nadnárodní mafii. Stojí za nimi něco obrovského, nějaká ničivá síla, která je stále jasněji vidět. A zcela logicky – když někde existuje obří síla ničivá, musí existovat i obří síla tvůrčí. Jinak by vesmír už dávno zaniknul.
Takže strana ničení leze na povrch a vyhazuje jeden trumf za druhým, které si chystala po mnoho dekád až staletí. Proti ní stojí tvůrčí síla, tedy to co nás pohání k tvorbě a lásce a spolupráci…a zdá se, že tahle strana zatím nic moc nedělá a jen tak s budhovským úsměvem sedí se založenýma rukama. Proč? Není to tím, že zatím ani není potřeba, aby se pouštěla do nějakých větších akcí, protože existuje dostatek dobrých lidí, majáků světla, kteří jsou tak silní, že zatím nějakou obří pomoc nepotřebují a stačí je jen jemně postrkovat?
Existence velkého zla logicky potvrzuje i existenci velkého dobra. A zatímco se zlo upachtěně snaží zaseknout drápy kde to jen jde, je celé zpocené a zdá se, jako by se snažilo na poslední chvíli utrhnout co se jen dá, tak dobro si ještě ani pořádně nenatáhlo kaťata od kimona, protože nemusí spěchat – má obří převahu a ví to.
Smrt je jen transformace
V posledních dekádách je nám vnucován absolutně materialistický pohled na svět. Jsme prý jen hmota, která se náhodou shlukla do podoby člověka, nic víc. Jsme prý jen něco jako počítače, roboti, hýbající se hmota, golemové. A když prý zemřeme, tak je to absolutní konec, finito, šlus. Hmota se prostě přestane hýbat, sbohem a šáteček.
Taková blbost!
Smrt je jen transformace. Platí to nejen pro jedince, ale i pro společnost. Nic nikdy neumírá úplně, vždy se to jen mění v něco jiného. I kdybyste byli úplně natvrdlí a byli stoprocentními „hmotaři“, tak musíte uznat, že když zemře člověk, tak tu pořád zůstává vše, co udělal, co vytvořil, co řekl, co ovlivnil, co zplodil. Jeho stopa nejde smazat, dokud nevybuchne Slunce a nespálí celou sluneční soustavu.
Ti, kterým zůstal rozum a zdravá intuice, ale vidí ucelenější a realističtější obraz. Vidí, že teorie „náhodně oživlé hmoty“ je dost kravina. Chápou, že po nás nezůstane jen fyzická stopa na Zemi, ale že naše vědomí se jen nějakým způsobem přetransformuje a pokračuje dál. Jak přesně to probíhá nám není (záměrně?) úplně jasné, ale víme, že všechno je ve skutečnosti informace, vlnění, slovo – a ta informace z celkového jsoucna vesmíru prostě nemůže zmizet, je tam otisknutá navždy. Jinak by vesmír ani nemohl fungovat tak jak funguje.
To samé platí pro společnost. I když naše současná civilizace zanikne, tak vznikne jiná. Z popela té současné, jako fénix. Doufejme, že toho popela nebude příliš hodně a že ta nová civilizace bude lepší a silnější.
Není se tedy čeho bát. Smrt může být velmi nepříjemná, dokonce i velmi bolestivá. Ale je to jen transformace jednoho stavu do druhého. Nic víc.
Nejsme jen hmota, vše je součástí grandiózního procesu vývoje
Zapřisáhlý hmotař si myslí, že na začátku byla jakási kulička, která hodně moc vybouchla, v prostoru do sebe chvíli mlátily atomy vodíku a helia a pak z toho najednou vznikl Honza Novák, který přemýšlí, co je to život, jaký je jeho účel na tomhle světě a kde si zapomněl bačkory.
I pokud vám tohle dává smysl, tak přece musíte uznat jednu zásadní věc – všechno se zcela očividně nějak organizuje, od jednoduchého ke složitějšímu. Na začátku je pár atomů, pak voda a kámen, pak primitivní jednobuněčný živočich, pak obojživelná ještěrka a nakonec člověk – tedy obří superpočítač, který se pohybuje světem a v rozporu s běžnými zákony akce a reakce staví knihovny a katedrály, vaří svíčkovou, směje se u italských komedií, píše Zločin a trest a pěstuje mrkev. Není to prapodivné? A zázračné? Dokonce i totální hmotař musí přece uznat, že tu musí být nějaký předem daný algoritmus, nějaký obří plán. Něco, co všemu dalo pravidla a určilo to, že voda při určité teplotě mrzne na pevnou hmotu a při jiné se mění na plynnou páru nebo že organismy si předávají stavební informace z jedné generace na druhou pomocí geniálně vymyšlené DNA.
Ve skutečnosti jsme součástí jakéhosi naprosto grandiózního a naprosto úžasného plánu. Je fuk, že když se vše snažíme pochopit, tak z toho začíná bolet hlava, protože pro naše zatím velmi primitivní mozečky je to příliš velké – zcela prokazatelně tu ten plán je. Každý z nás, každičký jednotlivý člověk, je sám o sobě naprosto gigantický vesmír, který je opatřený tou podivností, které říkáme „vědomí“ nebo třeba „duše“ či „jiskra“.
Zkuste se nad tím zázrakem zamyslet! Vaše tělo obsahuje minimálně 30 biliónů buněk (možná až 60 biliónů). To je 30 000 000 000 000 buněk jen ve vašem vlastním těle! Většina z těch buněk dokáže do určité míry fungovat samostatně, alespoň tedy po kratičkou dobu, ale ty buňky se rozhodly, že spolu budou spolupracovat. 30 biliónů buněk je spolu v dokonalé souhře a jen málokdy se v té spolupráci něco zásadního pokazí!
Ale je tu ještě jeden zázrak, který je dokonce ještě větší. Všech těch minimálně 30 000 000 000 000 buněk máte pod svojí kontrolou a všechny vás poslouchají na slovo! Stačí si pomyslet, že se chcete poškrabat na nose nebo si dojít do ledničky pro nedojedenou klobásku ze včerejšího grilování a ta gigantická kolonie buněk započne obrovský a strašlivě složitý proces, který zvedne celý váš malý vesmír z gauče, přesune ho k ledničce, tu otevře a pak se plácne do čela, protože už vlastně tu klobásku vlastně včera v noci. To je bomba! A tohle všechno je vaše, váš vlastní vesmír!!
A teď si zkuste představit, z kolika atomů se skládá každá vaše buňka (je to v průměru 100 000 000 000 000 atomů, ale samozřejmě záleží na konkrétní buňce). Každý z těch atomů trošičku připomíná maličkou hvězdnou soustavu z protonů, neutronů a elektronů, kterých má každý z vás v těle tolik, že už se to blbě počítá. A i tyhle částice se seskládají z dalších částeček, dál a dál, až do podivného kvantového vesmíru, kterému nikdo pořádně nerozumí. Tohle celé jste vy, chodící zázrak, pohyblivý vesmír opatřený lidským vědomím.
Každý z vás je naprostý zázrak! V mnoha ohledech nesmrtelný. Navíc schopný komunikovat a propojovat se s jinými vesmíry. Není to něco naprosto úžasného?
Tohle je potřeba si připomínat, když se třeba cítíte špatně kvůli šílenství, které probíhá v okolním „makro“ světě. Jste chodící vesmírná loď na dlouhatánské cestě seberozvoje k něčemu většímu. A tohle stojí za to zachovat, tohle stojí za to rozvíjet!
Díky za přečtení tohoto dlouhého článku, moji milí bůžci, polobozi a chodící vesmíry. Třeba vám to pomohlo o malinko lépe pochopit, jak úžasná entita jste, jak zázračný je svět kolem vás a že není třeba propadat zbytečnému strachu. Bojovat proti zlu – ano. Zbytečně se nervovat – ne.
Mějte se vesmírně. 🙂
