Ústavní právník Jan Kudrna z Právnické fakulty UK na svém blogu představil zajímavou úvahu o čtyřech fázích devastace státu. Ten nejen není schopný řádně vládnout, jen administruje, ale přestává i plnit svou základní funkci – zajistit občanům bezpečí.

iscavgdbenV první fázi ničení státu se sice nakupovalo za nadsazené ceny, ale vše v zásadě fungovalo. Ve druhé fázi již předražování způsobovalo nefunkčnost. „Ta ale neovlivňovala životy běžných lidí,“ píše Kudrna. Míní přitom například nákupy vojenské techniky nesplňující nasmlouvané parametry. Nyní se dostáváme do třetí fáze – stát je stále „dojen“, nefunkčnost ale začíná doléhat na tisíce lidí a znepříjemňovat jim životy.

Před čtvrtou fází je třeba se mít na pozoru. „Předražování bude zapojeno stále, ale nefunkčnost nabude takového rozsahu, že se bude jednat o kolaps některého ze zásadních infrastrukturních systémů, který přímo ohrozí životy stovek lidí nebo rovnou způsobí jejich smrt,“ varuje Kudrna.

Může opravdu nastat takový šlendrián, že nastane několikadenní výpadek energetických sítí, zhroutí se zásobování pitnou vodou či budou dodané infikované vakcíny? „Neschopnost některých politiků a veřejných činitelů začíná znamenat obecné ohrožení,“ uzavírá Kudrna.

Dvě podobné práce

V této souvislosti připomeňme dvě práce na podobné téma – Rozkládání státu politoložky Vladimíry Dvořákové a Cesty z krize prognostika Martina Potůčka. Oba upozorňují na možný systémový kolaps, každý však z trochu jiné perspektivy. Předražování sice zmiňují, nedávají jej však do přímé souvislosti se systémovým selháním.

Profesorka Vladimíra Dvořáková se věnuje převádění řady úkolů a aktivit státu na soukromé subjekty – takzvanému outsourcingu. A klade si otázku, zda soukromá sféra dokázala dostatečně kvalitně a profesionálně nahradit služby, které předtím zajišťovaly instituce opírající se o veřejné finance. Otazníky vyvstávají například u privatizace nemocnic či u prostředníků při nákupu vojenské techniky. „V mnoha případech se zbavujeme státu zcela absurdně,“ píše Dvořáková.

„Neschopnost některých politiků a veřejných činitelů začíná znamenat obecné ohrožení,“ píše Jan Kudrna

Problém je ovšem hlubší. Stát podle Dvořákové selhává v základních činnostech, které mu příslušejí – zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti. „Stát předává své základní funkce soukromým společnostem a ztrácí nad nimi kontrolu,“ uzavírá Dvořáková. (Připomeňme, že ve vlacích již cestující nestráží policisté, nýbrž zaměstnanci bezpečnostní agentury. Ti rovněž v některých městech pomáhají strážníkům. Možná už chybí jen krůček ke zřízení soukromé armády…)

Profesor Potůček zase zmiňuje myšlenkový experiment, co by se stalo, kdyby na území České republiky explodovala raketa se zárodky antraxu. Byly by úřady schopné zabránit šíření paniky a ochránit nezasažené obyvatele? Jak rychle by přispěchaly na pomoc postiženým?

Potůček upozorňuje, že katastrofální povodně v roce 1997 nebyly ničím oproti tomu, co hypoteticky může přijít. „Rok 1997 obnažil velké nedostatky krizového řízení naší země. Teprve pak se veřejná správa rozhýbala,“ píše Potůček. Od té doby vznikl komplexní systém řízení bezpečnosti a byl přijat zásadní ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

Zásadní otázka

Položme si ovšem otázku, kterou nastínil Jan Kudrna: Co když se při případné krizové situaci vlivem šlendriánu něco zásadně pokazí – hasičské auto nebude hasit, výsadkářský padák se neotevře…? Nemůže taková chronická nekvalita způsobená předražováním ve finále způsobit systémový kolaps?

Každopádně vzniká třaskavá směs předražování, nekvality, nekompetentnosti, privatizace a dalšího oslabování státu. Vybuchne-li, může způsobit obrovské škody.

http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/jak-zdevastovat-stat-ve-ctyrech-fazich