http://www.knihya.cz/21227/jak-se-penezomenci-zmocnili-vlady-nad-svetem-3
Pokud jde o CFR = Council on foreign relations (Rada pro zahraniční styky), ta vznikla v letech 1921-1922 na mírových jednáních v Paříži. Při jejím vzniku fungovala velmi pozoruhodná osoba a to plukovník House, poradce presidenta Wilsona, který sehrál roli i při prosazení FEDu. Jako vzor sloužila již existující společnost britská s názvem Royal Institute of foreign Affairs. Obě tyto společnosti byly založeny, podle mého názoru, jako nástroje k prosazení vlády penězoměnců nad světem.
Po první světové válce přestaly existovat tři největší evropské monarchie a Evropa se rozdělila na řadu států fungujících na principu zastupitelské demokracie a kontrolu vlády v zastupitelské demokracii je nutné provádět jinak než vládu v absolutistické monarchii. Je to méně riskantní, ale systém je nutno vybudovat. O tom, jak fungoval CFR a jak funguje dodnes a jaké další instituty k prosazování svých cílů postupně zřídil k nahrazení již více méně nepotřebných zednářských lóží, popisuje podle mého názoru velmi přesně argentinský novinář Adrian Salbuchi v článku o potřebě rozlišovat moc formální od moci faktické. Proto zařazuji do této úvahy i jeho zmíněný článek, v němž velmi srozumitelně faktickou a formální moc popsal:
Skutečná a formální moc
Abychom pochopili skutečný příběh tohoto světa, nejdříve musíme pochopit rozdíl mezi formální a skutečnou mocí. To, co každý den s vysokým nasazením prezentují veřejnosti média formou televizních a rozhlasových vysílání a v tisku, jsou v podstatě konkrétní viditelné výsledky akcí formálních mocenských struktur, zejména národních vlád a technologických, finančních a korporátních infrastruktur. Nicméně páky skutečné moci, která “nechává aby se věci děly”, jsou takřka neviditelné. Mají je v rukou ti, kteří plánují, co se ve světě stane, kdy se to stane, kde se to stane a kdo to provede. Formální moc operuje krátkodobě s velkou publicitou. Skutečná moc operuje v dlouhodobém rámci, z pozadí a téměř nulovou publicitou. V současnosti je formální moc většinou “veřejná”, zatímco skutečná je od základů “privátní”. To odráží fakt, že se instituce národních států (primární veřejná entita formální moci) staly podřízeny soukromým zájmům (t.j. skutečné moci vedené finančními zájmy).
Vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou dnes jedinou suprevelmocí, je rozumné odvodit, že skrytá mocenská struktura tohoto světa – a ta tu skutečně je – prozatím vykonává skutečnou světovládu z teritoria a politických a ekonomických struktur Spojených států. Z toho však v žádném případě nelze odvodit, že součástí tohoto schématu je většina populace Spojených států, a že obyvatelé USA jsou “nepřáteli” jiných lidí (zřídkakdy jsou “nepřítelem” lidé jakékoliv země; je jím spíše její elita, která se stává nepřátelskou kvůli nadměrné koncentraci moci).
Hovoříme tedy o mocenských skupinách, operujících z území Spojených států (a stejně tak z území Velké Británie, Německa, Japonska, Izraele a prostřednictvím lokálních agentů i ze zemí jako Španělsko, Argentina, Brazílie a Korea), které ale nelze ztotožňovat s lidem Spojených států.
Abychom lépe pochopili skutečnou povahu Spojených států – zejména co se týče jejich zahraniční politiky – musíme mít na paměti, že “americká” administrativa, jak Američané příhodně říkají své vládě – t.j. formální moc – , sídlí ve Washingtonu DC. Nicméně struktury skutečné moci ve Spojených státech sídlí především v New York City a některých státech Nové Anglie. Jinými slovy, administrativa Spojených států působí z Washingtonu DC, ale země je ve skutečnosti řízena z New York City.
Jakmile pochopíme tento koncept, začne se automaticky vynořovat spousta dalších věcí. Skutečné světové mocenské centrum navíc nesídlí v New York City, ale nejspíš v Londýně. Neprůhlednost tohoto komplexního a promyšleného systému automaticky brání jednoduché identifikaci a označení konkrétního “nepřítele”, třeba Spojených států, Anglie či libovolných jiných národů. V čase nepokojů nezřídka přinášejí oběti občané Spojených států – a to mnohdy krvavou, jako ti, kteří padli ve Vietnamu, Afghánistánu, Iráku či oběti ve World Trade Center. Nicméně – fakt, že většina US Američanů tuto skutečnost ignoruje, je nezbavuje odpovědnosti či viny za genocidní strategie mocenských struktur Nového světového řádu operujícího z území USA, prováděné k dosažení jejich cílů a využitím a zneužíváním americké vojenské a ekonomické moci zbytku světa.
Že tomu tak je, je zřejmé od okamžiku, kdy si uvědomíme, že k dosažení natolik dalekosáhlých cílů vyžaduje výkon skutečné moci operační kontinuitu po mnohá desetiletí a uskutečňování komplexních strategií, rozprostřených nad národy a zdroji po celé planetě, není možné bez dodržování řady pravidel a podmínek. To vše vyžaduje dlouhodobé plánování, předsunuté o dvacet, třicet či padesát let dopředu.
Je ironií, že mocenská elita Nového světového řádu velmi dobře ví, že politické kontinuitě, konsistenci jejich plánů a provádění dlouhodobých globálních strategií nehrozí žádné větší nebezpečí, než kdyby byly podřízeny demokratickému procesu, který by kladl nemístné požadavky na profil vůdčích osobností, které při každém kroku, který podnikají, musí (nebo by měly!) dbát “hlasu lidu”, a navíc pravidelnému přerušování moci v každém demokratickém volebnímu mechanizmu. Oč lepší je diskrétně operovat z diskrétní platformy, kterou snad lze popsat jen jako “klub gentlemanů”, jako je Council on fForeign Relations – CFR, kde mohou být mocní a vlivní úředníky, řediteli a předsedy po celá desetiletí, aniž by kdy měli jakoukoli odpovědnost vůči komukoli jinému, než vůči vlastním pánům. Tímto způsobem může 4 500 individuí disponujících patřičnou mocí rozprostřít obrovský politický, ekonomický, finanční a mediální vliv nad bezpočtem stovek milionů lidí po celé planetě.
Netřeba zmiňovat, že jedním z hlavních úkolů globálních mediálních monopolů je vštěpovat lidem “politickou korektnost”, obvykle vyjádřenou “systémem dvou stran”. Demokraté a Republikáni v USA, labouristi a konzervativci v UK, CDU a SPD v Německu, radikálové a justicialisté v Argentině – ti všichni jsou jen variacemi jedné a téže politické politicky korektní doktríny a sebe sama.
Prakticky všechny stabilní západní demokracie jsou konfrontovány se systémem jedné strany, s mírně odlišnými vnitřními frakcemi. Lidé si myslí, že mají “volbu”, ale předpokládané “možnosti” jednoduše neexistují: je to něco na způsob “volby” mezi Coca Colou a Pepsi Colou – bez ohledu na to co chtějí, abyste věřili, pravdou je, že obě tyto strany jsou v podstatě jen rub a líc jedné mince.
To, co zde popisujeme, je ve skutečnosti hlavní pákou sítě vytvořené skutečně mocnými lidmi, protože CFR je aktivní prostřednictvím nepřeberného množství institucí, jak uvnitř tak i vně Spojených států. Všechny tyto mozkové trusty svádějí dohromady ty nejinteligentnější, nejvzdělanější, kreativní a ambiciózní muže a ženy v široké škále působností a disciplín. Pokud se jasně nekompromisně ztotožňují se základními politickými cíli CFR, jsou velmi královsky placeni a odměňováni – ekonomicky i sociálním postavením. Konečným cílem není nic menšího než vytvoření Soukromé světové vlády systematickou erozí struktur suverénních národních států podkopáním jejich kulturních hodnot a sociálních norem (i když přirozeně ne všude stejným způsobem, rychlostí nebo ve stejné době), a rozšíření globalizovaného finančního systému založeného na hrubé spekulaci a lichvě a řízením globálního válečného systému tak, aby bylo dosaženo udržení nutné sociální soudružnosti mas vynuceným sjednocením proti skutečnému nebo imaginárnímu nepříteli “demokracie”, “lidských práv”, “svobody” a “míru” , kterým dnes je “terorismus”.
Od roku 2003 jsme mohli z první řady přihlížet tomu jak se neexistující irácké “Zbraně hromadného ničení” za enormních útrap, bolesti a svízelí miliónů lidí přeměnily na Zbraně „Hromadného Odvedení Pozornosti“. Invaze do Iráku a Afghánistánu jsou pouze dva příklady dvojího metru a dvojsmyslnosti “newspeaku”, na němž bují celý tento systém.
Aby tedy člověk lépe pochopil dnešní svět, musí číst a vyhodnocovat, co říká a propaguje CFR – či spíše její individuální členové -, protože mnohé jejich aktivity, i když diskrétní, ve skutečnosti nejsou žádným tajemstvím. Kdokoliv kdo navštíví sídlo CFR v honosné Park Avenue na 68 ulici v New York City, což jsem v posledních letech mnohokrát učinil, může snadno získat řadu informací, včetně kopie poslední výroční zprávy popisující hlavní aktivity této instituce a úplný abecední seznam jejich 4 500 členů. Všechny informace o zapojených organizacích jsou plně transparentní každému, kdo je chce vidět. Je však na každém, aby si porovnal všechna data o členech CFR s tím, čím se ve skutečnosti zabývají ve svých profesích a korporátních, akademických a vládních aktivitách.
Abychom mohli posoudit mimořádný vliv CFR ve 20. století, musíme se poohlédnout v moderní historii. Tento koncil sám o sobě a ve spojení se sesterskými organizacemi vymyslel či ovlivnil ideologie, ovlivnil veřejné události, vojenská uskupení, prováděl politické zločiny, tajné akce, vedl masovou psychologickou válku, vyvolal ekonomické a finanční krize, prosazoval či likvidoval osobnosti politického a obchodního světa a ovlivnil další události dalekosáhlého dopadu. U mnohých z nich je evidentně obtížné si je vůbec připustit, neřku-li dosvědčit. Ale všechny tyto zásahy určovaly směr vývoje lidstva v bouřlivé moderní době.
Užívaná technika je prostá. Spočívá v tom držet nás všechny ve stavu příliš zaměstnaných pasivních diváků, fascinovaných vírem každodenních světových událostí. To zaručuje, že téměř nikdo nepomýšlí na to, aby se poohlédl po vhodném vysvětlení současné závažné krize, protože jen to by umožnilo identifikovat ne tak efekty a šokující důsledky mnoha politických rozhodnutí a skrytých akcí, ale skutečné a konkrétní původce, organizátory a jejich cíle.
Pro úspěch této gigantické masové psychologické války – protože o nic jiného se ve skutečnosti nejedná – jsou životně důležitá nepodceňovatelná masmédia. Jsou nástrojem jehož úlohou je podkopat neutralizovat schopnost samostatného myšlení světové populace. To je klíčovou rolí globálních masmédií jako CNN, CBS, NBC, The New York Times, The Daily Telegraph, Le Figaro, Fox News, The Economist, The Wall Street Journal, Cirrieri della Sera, Le Monde, Washington Post, Time, Newsweek, US News and World Report, Business Week, Reuters a jejich příslušných odnoží ve všech zemích. Všechna jsou řízena klíčovými příslušníky CFR nebo jeho sesterských organizací, jak ve Spojených státech tak kdekoli jinde.
A nejhorší na tom všem je, že i přes všechno to obrovské tření, války, násilí a destrukci, které generuje, je Nový světový řád prostě nefunkční. Nemůžete postavit světové impérium na miliardách nekrytých dolarů, bombardérech B1, letounech F16, střelách Tomahawk, CNN a velké lži a pokrytectví shora až dolů. Řím, Francie, Španělsko a nakonec i Británie z historie věděly, že skutečné impérium, přetrvávající i poté, když už je koloniální mocnost dávno historií, mohou konsolidovat pouze hlubší kulturní hodnoty. To je ostatně dodnes patrné v celé Jižní Americe, kde je dones všude hmatatelný španělský, portugalský (a britský) vliv. Zdá se, že Spojeným státům chybí klíčové kulturní faktory v tom smyslu, jak to vyjádřil bývalý francouzský premiér George Clemensceau: “že komplexní politický a sociální přechod od barbarismu k civilizaci, není možný bez projití nezbytnou kulturní fází…”
Pokládám za vhodné nyní popsat podrobněji vícekrát citovaný Council on Foreign Relations, dále jen CFR. Ačkoli je veřejnosti málo známý, CFR je velmi mocnou organizací s rostoucím vlivem, prestiží i škálou aktivit. Dnes můžeme dokonce říci, že nepochybně působí jako “šedá eminence světa”, v tichosti řídící mnoho komplexních a vysoce volatilních sociálních, politických, finančních, vojenských a ekonomických procesů po celém světě. Ať už si to připouštíme nebo ne, neexistují národy, regiony nebo aspekty lidského života nedotčené jeho vlivem a už samotný fakt, že dokázal zůstat “za oponou” z něj dělá mimořádně mocnou a nepostižitelnou organizaci, skrytou i před americkou veřejností.
Dnes je CFR diskrétní organizací čítající více než 4 500 členů, nejlepších, nejschopnějších a nejbystřejších mozků kooperujících s velmi mocnými a vlivnými jedinci, tešícími se velkému vlivu ve svých profesích, korporacích, institucích, na vládních postech a v sociální struktuře. Takto CFR svádí dohromady vrcholové korporátní představitele z řad finančních institucí, průmyslových gigantů, médií, výzkumných organizací, akademiky a vedoucí vojenské představitele, vládní činitele, univerzitní děkany, šéfy odborů a studijních center.
Jejich hlavním cílem je nalézání a využívání široké škály politických, ekonomických, finančních, sociálních, kulturních a vojenských faktorů, zahrnující libovolný myslitelný aspekt veřejného a soukromého života ve Spojených státech, jejich klíčových spojenců a zbytku světa. Díky mimořádné moci dosažené Spojenými státy se dnes škála aktivit CFR rozprostírá doslova po celé planetě. Jeho výzkumy a šetření provádějí rozličné účelové složky a studijní skupiny, které identifikují příležitosti a hrozby, hodnotí silné a slabé stránky a navrhují dalekosáhlé strategie k prosazování jejich zájmů po celém světě, přičemž každá z nich má své vlastní příslušné taktické a operační plány.
Ačkoliv tyto intenzivní a dalekosáhlé záležitosti probíhají uvnitř CFR, klíčový bod k pochopení jeho mimořádné úspěšnosti spočívá v tom, že Koncil sám o sobě nikdy nekoná nic pod vlastním jménem. Spíše tak činí jeho individuální členové ze svých formálních postů předsedů, generálních ředitelů a prezidentů hlavních korporací, finančních institucí, mezinárodních multilaterálních institucí, médií, klíčových vládních postů, postavení na univerzitách, v ozbrojených složkách a odborových organizacích – nikdy ani sebemenším náznakem nedávaných do spojitosti s CFR jako centrálou pro plánování a koordinaci.(4)
Členy CFR můžeme najít na mnoha mocenských a rozhodujích postech. Abychom jmenovali aspoň hrstku z více než 4 500 členů, můžeme uvést nejznámější jména jako David Rockefeller, Henry Kissinger, Bill Clinton, Zbigniev Brzezinski, Samuel Huntington, Francis Fukuyama, Paul Wolfowitz, Collin Powell, Condoleeza Rice, Richard Perle, Robert Gates, James Baker III., Stephen Hadley, Douglas Feith, L. Paul Bremer III., John Bolton, John Negroponte, bývalá ministryně zahraničí Madelaine Albright, podloudný mezinárodní finančník George Soros, soudce vrchního soudu Stephen Breyer, generální ředitel Lowes/CBS Laurence A. Tisch, bývalý šéf General Electric Co. Jack Welsh, generální ředitel CNN W. Thomas Johnson, bývalý předseda a generální ředitel The Washington Post / Newsweek / International Herald Tribune Katerine Graham (dnes ji zastoupil její syn), americký viceprezident, bývalý ministr obrany a bývalý generální ředitel Halliburton Richard Cheney, bývalý prezident George H. W. Bush, bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Clintona Samuel “Sandy” Berger, bývalí ředitelé CIA John M. Deutsch a George Tenet, bývalý guvernér Federal Reserve Bank Alan Greenspan a její současný guvernér Benjamin Shalom Bernanke, bývalý prezident Světové banky James D. Wolfensohn, generální ředitel CS First Boston Bank a bývalý guvernér Federal Reserve Bank Paul Volcker, reportéři Mike Wallace, Barbara Walters, Wolf Blitzer, top- ředitelé CitiGroup John Reed, William Rhodes, Stanford Weill a Stanley Fisher (dříve také č. 2 v IMF), ekonom Robert E. Rubin, bývalý ministr zahraničí a “zprostředkovatel” během války o Falklandské/Malvinské ostrovy mezi Argentinou a Británií generál Alexander Haig, “zpostředkovatel” za balkánského konfliktu Richard Holbrooke, gen. ředitel IBM Louis Gerstner, demokratický senátor George J. Mitchell, bývalý republikánský šéf Newt Gingrich, bývalý poradce pro národní bezpečnost staršího Bushe gen. letectva Brent Scowcroft, Kenneth Lay (v současnosti suspendovaný člen Trilateral Commission a gen. ředitel Enron) a mnoho, mnoho dalších (5)
Ve světě obchodu mají všechny korporace na špici Fortune 500 (Fortune 500 je organizace zveřejňující každoročně 500 nejúspěšnějších světových korporací) ředitele, kteří jsou členy CFR. Jejich společná tržní hodnota se rovná téměř dvojnásobku hrubého národního produktu Spojených států, koncentrují tak větší díl bohatství a moci této země a kontrolují klíčové zdroje a technologie po celém světě. Jen ve Spojených státech zaměstnávají přes 25 miliónů lidí a odpovídají za 80 procent jejich HDP. Stručně řečeno, mají v rukou obrovskou moc, patřičné páky a odpovídající vliv, jak ve Spojených státech, tak i v zahraničí.
Zde tedy máme klíč k enormní efektivitě a moci CFR: jeho rozhodnutí a plány jsou vytvářeny a odsouhlaseny na uzavřených schůzkách, ve studijních skupinách, na konferencích a při účelových akcích. Ale když nastane čas, jsou tyto plány realizovány jeho různými členy; každým z jeho formální pozice v mocných veřejných a soukromých organizacích. A jsou to mocné posty a organizace!
Když byl například navržen a odsouhlasen plán rozvoje globalizace ekonomiky a finančního systému, čili které země se budou těšit míru a prosperitě, a které postihne válka, invaze a hladomor, byly následně koordinovány akce osobností, jako prezidenta Spojených států, jeho ministrů zahraničí, obrany, obchodu a financí, ředitelů CIA, NSA a FBI, klíčových mezinárodních bankéřů a finančníků, generálních ředitelů společností Fortune 500, magnátů vlastnících média, reportérů a spisovatelů, důstojníků, akademiků, šéfů IMF, Světové banky a WTO, a všichni začali ve správnou dobu a správném pořadí společně pracovat na nepřeberném množství podrobností. Tímto způsobem mohou kdykoli a kdekoliv koordinovat konkrétní akci, proti níž téměř není efektivní obrany. Takto to funguje už více než 80 let.
Tolik Salbuchi. Vše, co o faktické a formální moci napsal, přesvědčeně podepisuji, protože ke stejným závěrům jsem dospěl i já, aniž bych od něho opisoval, což platí i obráceně.
Přirozenou otázkou je, jak tento nadnárodní kapitál vykonává rozhodující politický vliv v tom kterém dnešním státě? Samozřejmě anonymně. O to je hledání obtížnější. Žádná politická strana na celém světě nemá název čímkoli kapitál připomínající, ale všechny rozhodující na celém světě jsou pod kontrolou nadnárodního kapitálu. Kontrolu vykonává pomocí „lokajů“, čímž rozumím perfektně připravené politiky ve všech politických stranách, kteří prosazují realizaci nepochybně vědecky připravených cílů globalizačního kapitálu. Jak najít tyto lokaje? Doporučuji vzorově začít pátrání po lokajích v USA a to hledáním vazeb politiků na již popsanou organizaci jménem Council on foreign relations.
Tato v roce 1921 založená a zřejmě špičkovými bankéři v čele s Rockfellerem řízená (říká se jí Rockfellerovo ministerstvo zahraničí) zřejmě kontroluje obě tamní politické strany, nebo v Británii na o něco starší organizaci Royal Institute for foreign affairs, která byla pro tu americkou vzorem.
Nemusí jít o vazby na CFR, ale i o vazby na organizace , které má CFR k dispozici, jež velmi široce popisuje Salbuchi (viz výše).
Technika ovládání politických stran je dokonale propracována. V USA někteří historičtí pátrači detailně popisují, jak se nalézají a získávají budoucí lokajové, vhodní reprezentanti obou politických stran pro funkce senátorů, guvernerů a prezidentů, tzv. establishment. Celá akce začíná na vybraných univerzitách jako je Yale nebo Harvard podporou vybraných nadaných studentů stipendii, zajímavým zaměstnáváním při studiu, zapojováním do speciálních univerzitních klubů. Po skončení studií pak dobře placeným zaměstnáváním spolu se zapojením na zmíněný Council on foreign relations. Samozřejmě jen minimum vybraných studentů se dostane v CFR do jeho vedení, ale např. president Bush st. byl svého času předsedou CFR. Není pochyb o tom, že od roku 1921 nebyl zvolen americkým presidentem nikdo bez členství v CFR, nebo bez těsné vazby na tuto organizaci. Za situace, kdy obě politické strany jsou pod kontrolou CFR, probíhají v USA prezidentské volby tak, jak probíhají. V tak zvaných primárkách doprovázených hudbou kapel, rodeem a jinými atrakcemi nepatrná část amerického obyvatelstva vybírá stranické kandidáty, z nichž všichni jsou pod kontrolou CFR. V této frašce program politických stran žádnou roli nehraje a o programových rozdílech se nehovoří. Rozdíl je podobný rozdílu mezi coca a pepsi cocou, jak to vtipně popsal Salbuchi.
To je dnešní americká demokracie, náš vzor. Zavedení zastupitelské liberální demokracie, v níž ovládám všechny rozhodující politické strany, pokládám za nejgeniálnější politický tah nadnárodního kapitálu v novověku. Jak je ovládnu? Různě, podle situace v té které zemi, ale vždy pomocí již zmíněných lokajů a hlavně za peníze, kterých mohu natisknout jakékoliv množství. Ideální země je samozřejmě taková, kde rozhodující roli hrají jen dvě politické strany, tak to bylo podle mého názoru původně naplánováno a platí to ještě dnes v USA, nebo Britanii, ale ani v zemích s větším počtem politických stran nevzniknou významnější problémy, vzhledem k neomezeným finančním možnostem globalizačního kapitálu.
Samozřejmě před tím, než k vládě kapitálu pomocí ovládání politických stran dojde, musí být vytvořeny podmínky pro tento způsob vládnutí. Proto prvním krokem mezinárodního kapitálu bylo po skončení období monarchií a dalších různých diktatur různě po světě, prosazení „svobody“. Politická svoboda v našem současném pojetí je zaručována zákonnou formou demokratické vlády. Lid si v demokratickém systému vládne sám. Ideální demokracie pro nadnárodní kapitál je demokracie zastupitelská, lid si v ní vládne prostřednictvím zástupců organizovaných v politických stranách a ani jej nenapadne, že někdo ty zástupce a tím strany ovládá a vodí lid jejich prostřednictvím za nos.
Autor: JUDr. Václav Komrska, 90 let, vystudoval práva, v roce 1949 zatčen, v roce 1960 při tehdejší první politické amnestii propuštěn z věznice Bytíz. Po roce 1970 pracoval jako podnikový právník, od roku 1992 pak jako advokát až do svých 85 let.
– pokračování –
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.