Jak jsme již viděli, zlato se prodává a nakupuje jako každé jiné zboží. Ve formě šperků si ho lze koupit v každém klenotnictví. Důležitým mezičlánkem této cesty je mezinárodní trh zlata. Jak obchodovat se zlatem? Dlouhá léta si držel absolutní primát Londýn, kde se prodávala a nakupovala především produkce jihoafrických zlatých dolů, ale dnes mezi významná obchodní místa patří i města New York, Tokio, Hongkong, Singapur, Curych, Dubaj a Šanghaj.
Londýnský trh zlata
Jedním z nejdůležitějších okamžiků na londýnském trhu zlata je tzv. gold fixing neboli referenční stanovení ceny zlata. Tento ceremoniál, jehož počátky sahají do roku 1919, se již tradičně odehrává v budově Rothschildovy banky v londýnské St. Swithin’s Lane.
K tomu určená místnost neboli gold fixing room se nachází v prvním patře banky. Na stěnách visí portréty rakouského Františka I., pruského Fridricha Viléma a dalších panovníků, pro které v 19. století Rothschildové sjednávali půjčky. Zástupce domácí banky je již odedávna předsedajícím (chairman) fixingu, a proto také sedí sám na konci podlouhlého stolu. Zástupci ostatních čtyř „zlatých“ firem zaujímají svá místa u čtyř menších stolů, umístěných podél stěn. Na každém stole je telefon s přímým spojením na dealing room, místnost, kde jsou soustředěni dealeři každé z přítomných firem, a stojánek s anglickou vlajkou. Ta neslouží k dekorativním účelům, má čistě praktický význam. Vztyčili některý z představitelů zmíněných pěti firem Union Jack (označení pro anglickou vlajku) a prohlásí „flag up“, znamená to, že přerušuje ceremoniál a domlouvá se s dealery, kteří jsou v tomto okamžiku ve spojení s řadou svých klientů – prodávajícími či kupujícími. Jakmile se dohodne, pokládá vlajku a ceremoniál pokračuje.
Přesně v 10.30 a v 15.00 oznamuje předsedající tzv. otevírací cenu, která se téměř vždy pohybuje v rozmezí cen, za které se obchodovalo od posledního fixingu. Tuto cenu přítomní zástupci okamžitě sdělují svým dealerům a ti v závislosti na příkazech svých klientů je zpět informují, zda je daná cena akceptovatelná či nikoliv. Jakmile je jasné, kdo prodává či nakupuje, předsedající tyto firmy vyzve, aby ohlásily počet prutů, s kterými budou obchodovat. Čísla, jež zástupci jednotlivých firem oznámí, představují jen aktuální přebytek nabídky nebo poptávky na základě požadavků klientů. Cena zlata je fixována v momentě, kdy se nabídka a poptávka vzájemně rovnají, čili když prodávající nabízejí například 20 prutů a kupující mají zájem stejné množství koupit.
Nedosáhnou li této shody při otevírací ceně (a to se většinou nestává), snižuje se nebo zvyšuje cena zlata až do té chvíle, dokud nedojde ke vyrovnání nabídky a poptávky. Jakmile tento stav nastane, cena zlata je fixována a předsedající určí, kde kupující své zlato reálně nakoupí. Tento unikátní systém pomáhá vyjádřit aktuální nabídku a poptávku po zlatě, a tím nejen určuje, ale i stabilizuje jeho cenu na trhu.Jeden z autorů této knihy měl před lety možnost sledovat průběh tohoto napínavého ceremoniálu z prostředí dealing roomu firem Johnson Matthey Bankers Ltd. a Samuel Montagu & Co. Z hlediska atmosféry to bylo dokonce ještě napínavější, než kdyby byl přítomen v samotném fixing roomu. Jak to probíhalo?
Čtyři dealeři, zabývající se obchodem s drahými kovy, sedí u svých stolů, přesněji řečeno u pultů s dvěmi nebo třemi telefonními sluchátky a téměř 40 tlačítky, kterými se mohou okamžitě spojit se svými partnery a klienty. Je 10.16 – nejmladší z dealerů se zvedá a odchází do fixing roomu na St. Swithin’s Lane. Za chvíli začne okamžik, na který čeká mnoho finančníků. Kdo bude prodávat a kdo nakupovat? Dojde k podstatnému pohybu ceny?
Osobně nejsem nijak zainteresován na průběhu fixingu. Nemám ani zlaté pruty, ani peníze na jejich nákup. Ale jsem vzrušen. Zapaluji si další cigaretu. A trochu se stydím. V místnosti, kde kromě čtyř dealerů, o kterých jsem se již zmínil, sedí ještě dalších asi 15 dealerů obchodujících s devizami, nikdo nekouří. Hodiny ukazují přesně 10.30. Dva dealeři se zvedli ze svých křesel, vzali do pravé i levé ruky telefonní sluchátko a naslouchají. Třetí, sedící po mé pravici, zvedl sluchátko, kterým je přímo napojen na svého kolegu ve fixing roomu. Krátce nato suše konstatuje „twenty seven fi gure“ (rovných 27). Jazyk dealerů je osobitý a stručný, protože čas jsou peníze. Tato tři slova znamenají, že otevírací cena zlata na ranním fixingu je 127 dolarů za jednu trojskou unci. Jeho dva spolupracovníci hlásí do telefonu svým zákazníkům: „We are starting 127“ (začínáme na 127).
Budou zákazníci prodávat, nebo nakupovat?
Dealer mající kontakt se svým kolegou ve fixing roomu si poznamenává do tabulky pod cenu 127 písmena SB, B, znovu SB a dva kroužky. Dovídám se, co tyto značky znamenají. „SB“ (small buying) představuje nákup do 10 prutů, „B“ (buying) nákup nad 10 prutů a kroužky znamenají, že při této ceně nemají firmy na obchodech zájem. Situace je tedy taková, že za otevírací cenu by nakupovaly jen firmy Mocatta and Goldsmid (M&G), Samuel Montagu (SM) a Sharps Pixley (SP). Johnson, Matthey a N. M. Rothschild nemají při této ceně na obchodech zájem. Dealeři hlásí svým klientům „one way business at 127, no selling“. Pro prodej je to příliš nízká cena. Bude se zřejmě zvyšovat. Z fixing roomu dochází zpráva, že se cena zvyšuje na 127 dolarů a 20 centů.
Ale situace se nemění, nikdo nechce prodávat. Cena stoupá o dalších 20 centů, což je dobrá cena pro prodej, ale příliš vysoká pro nákup. Opět jde o „one way business“, tentokrát je zájem jen o prodej. Chairman snižuje cenu o 10 centů, pak o dalších 10 centů, ale ani při ceně 127 dolarů a 20 centů není žádná naděje na „two way business“, tedy o prodej i nákup. Cena se znovu vrací na původních 127 dolarů . Ale jen Mocatta a Montagu chtějí nakoupit, ostatní tři účastníci fixingu nemají při této ceně na obchodech zájem. Teprve po dalším zvýšení ceny o 10 centů nabízí N. M. Rothschild k prodeji 15 prutů, Mocatta chce koupit 5 a Montagu 8 prutů. V řádku u firmy Sharps Pixley si dealer nejprve udělal kroužek, ale pak ho přeškrtl a napsal písmeno „F“, což znamená, že zástupce uváděné firmy použil „Union Jack“ a domlouvá se se svým dealing roomem. A zřejmě se domluvil, protože dealer doplnil řádek dvojkou a vzápětí prohlásil „fixed“. Nabídka a poptávka se vyrovnala, a to je cíl fixingu. Je 10.43 – dnešní ranní fixing trval 13 minut. Největší výhodou fixingů je velmi malý rozptyl mezi nákupní a prodejní cenou; prodávající dostává fixní cenu bez jakékoliv srážky, kupující naopak musí zaplatit k fixní ceně ještě přirážku ve výši 0,25 % z uzavřeného obchodu.
Být členem londýnského fixingu zlata se považovalo vždy za mimořádné postavení. Ještě před 20 lety tvořily pětičlenný tým jen významné britské společnosti s Rothschildy v čele jako Mocatta and Goldsmid Ltd., založená již v roce 1684, nebo Johnson Matthey Bankers Ltd., svými kořeny sahající až do roku 1817. V posledních letech se do této mocné pětice dostaly i některé zahraniční banky jako Deutsche Bank nebo Societé Generale. Jaké však bylo překvapení, když začátkem roku 2004 N. M. Rothschild & Sons Ltd. ohlásila, že se vzdává jak svého členství ve fixingu, tak po 200 letech i obchodování se zlatem a s jinými komoditami…
Zdroj: EMS
Poznámka: Právě v roce 2004 legislativa dovolila vlastnictví čistého kovu 24K 999,9 zpracovaného jako cenina, soukromým osobám v Evropě i v Číně.
