Temnou římskou uličkou běží muž v sutaně. Pronásledován hlídkou nacistů, vrhá se ke stromu rostoucímu u klášterní zdi. Rychle šplhá a přes její okraj se přehoupne ve chvíli, kdy nocí zarachotí dávka ze samopalu.
V bezpečí za zdí si zhluboka vydechne. Opět unikl. Opět o vlásek. Pak se pro sebe usměje. Přímo německému komandu pod nosem vyvedl do bezpečí další skupinu uprchlíků. Irský kněz a vážený člen vatikánského diplomatického sboru Hugh O’Flaherty (1898–1963) vede roku 1943 velmi rušný život.
Na vlastní pěst
Po kapitulaci Itálie v září 1943 se totiž v okupovaném Římě ujímá velení fanatický nacista Herbert Kappler (1907–1978). Ten okamžitě zahájí lov na Židy a válečné zajatce, kteří po otevření italských zajateckých táborů většinou míří právě do Říma. O’Flaherty se, i bez požehnání Vatikánu, rozhodne uprchlíkům pomáhat.
Pomáhají diplomaté i obyčejní lidé
Zanedlouho jich má na starost téměř 4000. V čele malé skupiny organizuje síť úkrytů v klášterech, v pronajatých i soukromých bytech. Jeden je hned vedle místního velitelství SS. Pomáhá mu řada lidí, třeba i známá zpěvačka a manželka irského velvyslance Delia Murphyová (1902–1971). Finančně ho podporuje několik diplomatů. Také britský velvyslanec sir D’Arcy Osborne (1884–1964), jehož komorník John May je geniální podvodník a na černém trhu sežene cokoli. Obstarávají uprchlíkům jídlo, léky, oblečení i falešné doklady. Na ozbrojeném odboji se však O’Flaherty odmítá podílet: „Pomáháme lidem v nesnázích. Nezabíjíme.“
Kapplerovi špiclové ho brzy odhalí
Esesák knězi marně vyhrožuje. Chrání ho diplomatická imunita a papež Pius XII. (1876–1958) jeho vydání striktně odmítne. Pohyb po Římě je však stále obtížnější. Kappler nechá na hranici Vatikánu namalovat tlustou bílou čáru. Naoko pro dobro církevního státu. „Žádný německý voják tuto hranici nikdy nepřekročí,“ slibuje papeži. Německý velvyslanec však O’Flahertyho varuje: „Jakmile ji, monsignore, překročíte, zatknou vás.“ Ví, co to znamená. Kappler neváhá mučit ani kněze a několik jich dokonce popravil osobně, když popravčí četa odmítla na duchovní střílet. Přesto to O’Flaherty nevzdá. Čeká na schodech svatopetrské baziliky a odtud odvádí uprchlíky do úkrytu.
Mistr převleků se nacistům vysmívá
Pro fanatika Kapplera se dopadení O’Flahertyho stává osobní válkou. Posedlostí. Číhá na sebemenší příležitost. Všude jsou stráže, v budovách kolem Vatikánu rozmístí odstřelovače, kteří mají střílet, jakmile překročí bílou čáru. O’Flaherty se však zdá nepolapitelný. Ač je svou výškou nepřehlédnutelný, vždy unikne. Často využívá převleky. Za metaře, pouliční prodavače i pošťáky. Jednou se dokonce převlékne za jeptišku. Pomáhají mu falešné vousy, paruky a líčení.
Uniknou jen o vlásek
Když je jednou část sítě odhalena a O’Flaherty okamžitě vyrazí na pomoc, ocitne se v pasti. V posledním okamžiku mizí ve sklepě, kde právě uhlíři skládají uhlí. Začerní si tváře i oblečení mourem, popadne pytel a nakráčí přímo mezi esesáky. Ti mu jen uhýbají z cesty, aby je neumazal. Znovu uniká. Zmaří navíc pečlivě připravenou akci. Většina uprchlíků mizí v nových úkrytech dřív, než je esesáci dostanou. Kappler zuří. V zoufalém kroku vyšle přímo do Vatikánu dva atentátníky. Mají kněze unést, a pokud to nebude možné, na místě zabít. I těm se však zdatný boxer O’Flaherty ubrání. Kappler ho nikdy nechytí.
Na svého nepřítele nezapomene
Když je Kappler po válce odsouzen na doživotí, je Hugh O’Flaherty jediný, kdo ho ve věznici Gaeta (mezi Římem a Neapolí) navštěvuje. Přichází pravidelně každý měsíc. Mluví spolu o literatuře a náboženství. Nakonec se Kappler v roce 1959 nechá O‘Flahertym pokřtít.
Pavel Beneš
Kdo byl Herbert Kappler?
– Válku začal v Polsku, kde organizoval teror a hromadné popravy. V Belgii se významně podílel na potlačování hnutí odporu a koordinoval deportace Židů do vyhlazovacích táborů.
+ Jako šéf německé policie a bezpečnostních služeb v Římě organizoval zatýkání a transport Židů do Osvětimi, kde většina z nich zahynula v plynových komorách.
– Je přímo odpovědný za ardeatinský masakr, kdy bylo 24. března 1944 popraveno 335 italských civilistů.
– Po válce byl odsouzen na doživotí. Roku 1977 onemocněl rakovinou. V době, kdy zmožen nemocí vážil pouhých 48 kilogramů, uprchl s pomocí manželky, ukrytý ve velkém kufru. Zemřel o půl roku později.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.