(1. díl)

Darwin se narodil 12. února 1809 do rodiny, která měla k přírodním vědám velmi blízko. Darwina obzvláště zajímalo, jakým způsobem se živočišné druhy proměňují. Dospěl k závěru, že se jedná o projev adaptability, tedy schopnosti organismu přizpůsobit se podmínkám okolního světa. Tvrdí, že kdo má tuto schopnost velkou, zvyšuje svou pravděpodobnost na přežití – nejen jako jednotlivec, nýbrž i jako druh. Je-li pak k dispozici dostatečně dlouhé časové období (několik miliard let), tak měnící se vnější podmínky postupně způsobí i změnu v rámci rodu, v němž se začnou proměňovat jednotlivé druhy.

Darwin dospěl k závěru, že za obrovským množstvím živočišných druhů stojí přírodní výběr, který takto experimentuje po dlouhou dobu vývoje života. Takto popisuje svoji evoluční teorii, které podléhají nejen zvířata, rostliny, ale i člověk. Jeho teorie se zkráceně jmenuje “O vzniku druhů přírodním výběrem”.

Postupem doby se však základní principy Darwinovy evoluční teorie sice ukázaly být jako správné, ale zdaleka nevysvětlují evoluční vývoj člověka. Na základě porovnání a prozkoumání všech dostupných archeologických nálezů v jednotlivých vývojových etapách člověka nelze podle jeho teorie vysvětlit obrovské skokové změny ve vývoji lidského druhu. Historický vývoj člověka by totiž musel trvat další miliony let, aby se lidstvo dostalo na dnešní vývojovou úroveň.

Daleko blíže skutečnosti je “zdokonalování člověka” pomocí genové manipulace mimozemskými Anunnaky, která je popsána klínovým písmem na sumerských tabulkách starých přes 6000 let, a která je datována do období před 400 000 až 100 000 lety.

Obrovský evoluční skok ve vývoji lidstva také vysvětluje osídlování severní části Země (Hyperborei) čtyřmi mimozemskými národy bílé rasy z jiné sluneční soustavy: “Ch Árijci”, “Da Árijci”, “Svatorusy” a “Rassény”, ke kterému došlo podle starobylých védských textů před více jak 400 až 100 tisíci lety.

(2. díl)

Existují starobylé texty, jejichž popularizace je zatím blokovaná, neboť jejich obsah se nehodí mnoha mocenským strukturám na planetě, aby byl oficiálně přijat. Naštěstí dodnes existují ochránci a strážci těchto textů. Některé texty již byly sice uvolněny široké veřejnosti, ale některé informace strážci uvolňují postupně, podle stavu vědomí lidstva. Některé texty jsou vyryté do zlatých desek a hovoří o původu Praslovanů. Podle těchto pramenů se před více jak 100 až 500 tisíci lety postupně usazovaly v severní části Země 4 národy bílé rasy z jiné sluneční soustavy.

Území, na kterém se fyzicky usadily, bylo na dnešním severním pólu. Toto území mělo tehdy teplejší klima a nebylo pokryto ledem, jako dnes. Také geografie Země byla jiná, protože i hladina moří byla nižší. Zemské území na tehdejším severním pólu dostaly tyto 4 národy darem od vyšších Kosmických bytostí. Tyto 4 národy byly “Ch Árijci”, “Da Árijci”, “Svatorusi” a “Rasséni”. Toto území vytvářelo jakési 4 přirozené části. Na obrázku je přiložená mapa od Gerarda Mercatora z roku 1595, kterou zkopíroval z vnitřní stěny jedné z pyramid. Zachytil na ní severní pól před potopou a nazývá ho “Hyperborea”, což je nejčastěji používaný název původního území. Praslovanské zdroje nazývají toto území DAARIA, jako území, které dostali Praslované darem od vyspělých mimozemských bytostí.

Nejvyšší byli Ch’Arijci. Lidé z každého kmene se lišili nejen výškou, ale také barvou duhovky, barvou vlasů a krevní skupinou. Da’Arijcy mají stříbrné (šedo-ocelové) oči a světlé, blonďaté, téměř bělavé vlasy. H’Arijcy mají zelené oči a světlé hnědé vlasy. Nebeská modrá barva očí a bělavé až tmavě hnědé vlasy jsou znakem Svatorusů. Raseni mají ohnivé světle hnědé až žluté oči a tmavohnědé vlasy. Barva jejich očí závisela na spektrálním svitu Slunce, které lidem svítí tam, kde se narodili. Árijci se od Svatorusů a Rasenů lišili mimo jiné také tím, že věděli, jak rozpoznat falešné informace od pravdy. To bylo způsobeno skutečností, že Árijci měli už hlubokou zkušenost s válkou s Temnými bytostmi a už důsledně chránili své země od Temných sil.

Pevninu, kde bylo vybráno místo pro osídlení na Zemi Midgard, pojmenovali hvězdní cestovatelé DaÁrija – jako dar Árijské Rady, Dar bohů. Tento kontinent se nacházel na severním pólu Země. Mnozí autoři tuto zemi nazývají jako: Daaria, Ariana (Oriana), Hyperborea. Někteří z osadníků zůstali na zemi Midgard a už se nevrátili na svou mateřskou planetu, protože si tuto Zemi oblíbili. V té době zde nebyli žádní další lidé, ale pouze zvířata a rostliny.

Všichni, kdo zůstali na Zemi Midgard, si začali říkat ASOVÉ – boží synové či dcery. ASOVÉ tedy byly bohy žijícími na Zemi. Někteří osadníci si pamatovali svou starou pravlast a říkali si “Dažďbohovi vnoučata”, tedy potomci těch kmenů, kteří žili pod zářením jiné sluneční soustavy – Dažďboha-Slunce. Postupem času se těm, kteří žili na Zemi Midgard, říkalo Velká Rasa nebo Rasiči, a těm, kteří zůstali žít ve vzdálené pravlasti, na Zemi Ingard, se říkalo Starověká Rasa. Tak začal dle starodávných textů vývoj Velké Rasy slovansko-árijských kmenů.

(3. díl)

Midgard-Země byla dle starobylých textů poprvé ve větším množství osídlena před cca 460 000 lety “společnou operací” 4 skupin civilizací z několika planet Svaté Rasy, které byly na zhruba stejné, velmi vysoké, evoluční úrovni. Tyto čtyři civilizace obydlely Zemi a zahájily zde genetický experiment galaktického měřítka, který byl založen na předpokladu, že smíšení všech lidských genetických potenciálů v průběhu tisíců generací povede k objevení nových kvalitativních schopností člověka a to dá kreativním silám galaxie velmi mocnou a rozhodující zbraň v jejich odvěkém boji s parazitickými silami Temna (dark forces).

Aby se neporušila zemská ekologická rovnováha, byl osídlen pouze kontinent nacházející se na místě severního pólu, který byl tehdy neobydlenou oblastí – Da’Aria (Daaria, Hyperborea). Klíčem k dosažení vývojového úspěchu lidstva byly unikátní vlastnosti Země a okolního prostoru, které byly ještě umocněny působením dalších opatření, které byly realizované pomocí tří nainstalovaných Měsíců, které byly všechny umělého původu: Měsíc, Lelya a Fatta. Také byl do nitra země umístěn speciální “psi-generátor”, který je popisován jako důležitý zdroj života. Tato opatření urychlila lidský vývoj, výrazně přispěla k urychlenému spirituálnímu vývoji lidstva a po čase skutečně přinesl výsledky…

Midgard-Země měla zpočátku dva měsíce – aktuálně existující Měsíc s oběžnou dobou 29,3 dne a měsíc Lelya s oběžnou dobou 7 dnů, podle níž byl očividně odvozen na Zemi sedmidenní týden. Asi před 143 tisíci lety byl přenesen ze zničené planety Dei měsíc Fatta na orbitu kolem naší Země a pak byl umístěn mezi oběžné dráhy Měsíce a Lelya. Jeho oběžná doba kolem Země činila 13 dnů. Půl miliónu let běžel experiment bez větších zádrhelů a v naprostém utajení před Temnou stranou, ale zhruba před 155.000 lety se Temní o Midgard-zemi dozvěděli a rozhodli se jí zmocnit.

Za tímto účelem vybudovali v tajnosti operační základnu na měsíci Lelya, odkud chtěli zaútočit na Zemi. V momentě, kdy přípravy k invazi dosáhly kritického bodu, bílý hierarcha Tarch Perunovič byl přinucen k drastickému protiopatření a zničil pokrokovými zbraněmi měsíc Lelya i se základnou Temných. Jejich připravovaný útok byl překažen, avšak s drastickými důsledky. Úlomky Lelya dopadly na Zemi a způsobily planetární katastrofu, která vyústila k potopení kontinentu Da’Aria, v důsledku čehož naši předkové byli přinuceni se evakuovat na území dnešní Západní Sibiře. Zde vznikl na tisíce let první slovansko-árijský státní útvar – Država. Později byla z podobných důvodů také zničena Fatta a to cirka před 13 tisíci lety použitím super výkonných zbraní pozemšťanů, což opět vedlo ke globálním katastrofám a k návratu lidstva do doby kamenné.

Kosmický experiment před touto událostí hladce běžel a úspěšně nahromadil za stovky tisíc let velký genetický potenciál, který je uložen v genech dnešních lidí “Svati Rasy”. Tento genetický potenciál je v různém rozsahu v každém z nás a právě toto božské dědictví se dnes ze všech sil snaží zničit temné parazitické síly, které jsou přítomné zde na Zemi (vakcinací, která mění DNA) a také vysvětluje jejich obrovskou nenávist vůči Slovanským národům a zejména vůči Rusku, které je kolébkou “Slovanství” a kde je největší koncentrace tohoto genu.

(4. díl)

Zhruba před 13 tisíci lety došlo k velké potopě, která vznikla působením kosmických sil a zánikem měsíce Fatty. Zároveň došlo i ke změně náklonu zemské osy. Tyto události zcela zásadně přetvořily hladiny oceánů a moří, geografii kontinentů i klimatické podmínky na Zemi. Dle prastarých textů došlo k tak mohutnému vzedmutí moří, že přílivová vlna oběhla 3 krát zeměkouli.

Úplně stejné informace udávají také nejstarší Sumerské texty, které hovoří o třech obězích vod oceánů kolem zeměkoule. Když voda opadla a usadila se rozvířená zemina, tak Země vypadala zcela jinak. Na severním pólu se utvořil trvalý ledový příkrov a kontinenty změnily své tvary. Čtyři národy bílých ras žijící na Hyperborei musely včas migrovat níže do teplejších poloh. Tak se dostali Praslované také do celé Asie a oblasti dnešní Indie, kde místním obyvatelům předávali moudrost, písmo, mnohá poznání a vědění (dnes známé pod názvem VÉDY).

Naši vzdálení předkové měli mnohem přesnější informace o naší Sluneční soustavě, ale i o celé galaxii, než máme dnes.

Zejména velmi dobře znali její historii i její strukturu. Znali složení naší Sluneční soustavy, nazývané Jarilo-Slunce. Naše planeta se jmenovala Midgard-Země. Z tohoto názvu dnes zbylo jen jméno – Země. Jiné planety měly také jiná jména: Merkur – Země Chors, Venuše – Země Merzana, Mars – Země Orea, Jupiter – Země Perun, Saturn – Země Stribog, Asteroid Chiron – Země Indry, Uran – Země Varuna, Neptun – Země Niya, Země Wiya (Pluto).

Mezi Marsem a Jupiterem byla v minulosti velká planeta zvaná Faeton a byla zničena před více jak 153 tisíci lety. Nyní se na tomto místě nachází místo ní pás asteroidů.

Ve védských, staroslovanských a indických textech Mahábhárata, Rig-Véda a Rámajána, se popisují neobyčejné starobylé létající lodě, které jsou velmi podobné moderním UFO. Některé vypadaly jako svítící koule nebo měly tvar zářícího talíře. Podle textů Vimanika Shastra, které byly napsány Bharadvajem Moudrým v XIV. století před n. l., a byly objevené v Indickém Chrámu v roce 1875, se byly tyto lodě schopny přemisťovat “mrknutím oka”.

Ze starověkých slovansko-árijských runových kronik vyplývá, že v našem Vesmíru probíhá nepřetržitý boj mezi silami Světla a silami Temna, které se rozvíjejí v pekelném, démonickém světě. V dávné minulosti docházelo v celé galaxii k mnohým válkám. Naše Midgard-Země se nachází přímo na hranici, která odděluje centrální část galaxie, která je mnohem příznivější pro život, od její okrajové části, kde je nedostatek přírodních zdrojů a hlavně energie – inglia.

Všechny tyto energetické nedostatky lze jasně vysledovat i na naší planetě: na pólech je chlad a led, na rovníku je příliš teplo a pouště, ve středních zeměpisných šířkách jsou ledovce, které se kvůli precesi Země (naklonění zemské osy) periodicky objevují v době 25 920 let, což nutí lidi a zvířata průběžně migrovat do příznivějších oblastí. Lidé se musí na zimu zásobovat potravinami, palivovým dřívím a často “soupeří” o příznivá místa pobytu, o dřevo, ropu, uhlí, plyn.

Tento boj o suroviny často končil konflikty a válkami. Starodávné Védy nás informují o tom, že ve Vesmíru existuje mnoho světů, jak na naší vibrační úrovni, tak i na jiných, velmi jemných úrovních. Přechod živé inteligentní bytosti z jednoho světa do světa jemnějšího je možný pouze se ztrátou fyzického těla a pouze s rozvojem jeho stále vyšší duchovnosti.

(5. díl)

V době, kdy byla zemská osa umístěna svisle k rovině její oběžné dráhy kolem Jarila-Slunce, tak Slunce neustále svítilo přistěhovalým Asům na Zemi, kteří zde činili dobré skutky. “Posvátná země Daaria byla rozdělena řekami na čtyři části: Rai, Tule, Svaga a x’Aria.” Existuje kopie mapy Daarie, kterou ve středověku zkopíroval Gerhard Mercator ze zdi jedné z egyptských pyramid v Gíze. Každý z přistěhovalých slovansko-árijských kmenů měl své vlastní území (provincii) k životu, které bylo ohraničené na obou stranách řekami. Všechny čtyři řeky tekly do vnitrozemského moře a v tomto moři byl ostrov, na kterém stála hora Mira (Meru). Na hoře bylo postaveno město Asgard Daarijský a Velký chrám. O Asgardu se hovoří jako o Městě bohů žijících na Zemi Midgard.

Starobylé texty uvádí, že před 300 tisíci lety, byl vnější vzhled Midgard-Země úplně jiný, země Daaria byla spojena s euroasijským kontinentem horskou pevninou, která na euroasijském kontinentu přecházela do ripejských (uralských) hor. Saharská poušť byla tehdy mořem a Indický oceán byl pevninou. Nebyla zde žádná Gibraltarská úžina a v ruské nížině, kde se nyní nachází Moskva, bylo moře. Řeka Volga neprotékala do Kaspického moře, ale do Černého moře. Na území západní Sibiře byl velký ostrov Buyan, omývaný východním a západním mořem. Ostrovem Bujan protékala řeka Irij Tušajši, nyní Irtyš.

V r. 1903 indický Brahmam B. K. napsal knihu “Arktická vlast Véd”, ve které předkládá výsledky svého studia Rigvedy a Avesty. Jeho kniha jasně ukazuje, že Védy a její kultura přivedená k Indům pochází ze země, kde je modravá záře, kde je půl roku den a kde jsou hvězdy Velkého Medvěda vysoko na obloze a točí se kolem polární osy, tedy z ruské Sibiře. Imigranti ze sibiřských stepí se stali elitou mezi Brahmany (nejvyšší kasty v Indii). Ruské pověsti, indická Rigveda, Iránská Avesta, čínská a tibetská historická kronika, keltské a skandinávské bájesloví, společně popisují velmi starou severní zemi, téměř ráj, ve které panoval Zlatý věk. Nejstarší Védy našich předků, Védy Peruna (slovano-árijské Védy), zmiňují ještě starší Védy, které jsou 40 000 let staré, a které ještě čekají na své zveřejnění, až přijde ten správný čas!

Moderní “historie” záměrně utajuje kosmický původ lidstva, a proto jen málo lidí ví o existenci a minulostí Velké prarodiny lidstva z Hyperborei, kde se začal život na Zemi. Védy popisují naše předky, kteří se přistěhovali z jiných, vesmírných oblastí, a kteří přišli s dalekého Kosmu před stovkami tisíci lety. Byly to velmi vyspělé humanoidní bytosti, které byly pokládány za bohy. Tyto bytosti měly vysokou duchovní úroveň a dokázaly působit silou své myšlenky na živou a neživou hmotu, měnily prostor i čas.

Dokonce i oficiální věda dnes potvrzuje, že v severní části Ruska tvořily rozvinutou oblast (Sungirja u města Vladimir a u Voroneže) už před 40 tis. lety. V té době naši předkové už znali písmo, magii, astrologii, astronomii, měli kalendář a aritmetiku. Oslavovali bohy, jako byl Makoš, Veles, Perun, Jarilo ad. Věděli o existence Duše, Ducha a síly Přírody.

Temný kosmický, mimozemský parazit odebral cíleně lidstvu velkou část jeho historie a zkrátil ji na dobu 1000 let a ještě ji notně upravil, aby vyhovovala jeho sociálnímu inženýrství a manipulaci, která je s lidstvem dlouhodobě prováděna. Většina lidí naprosto nic neví o pravé historii naší civilizace a o předcích Roda slovanského. Ti, kteří zůstali zde na Midgard-Zemi (potomci “Roda Nebesného”) dostali darem od svých předků znalosti o fungováni “Kosmosa” (Vesmíru).

Podle slovano-árijských véd, se naše Midgard-Země otáčí nejen kolem Jarilo-Slunce, ale i kolem své osy i dalších os. Pomalu se pohybuje po kruhovém konusu. Plné otočení naší Sluneční soustavy Jarilo-Slunce kolem centra Galaxie proběhne za 25 920 let. Naše předkové tomuto pohybu říkali Svaroži Kolo, Den Svaroga. Naše Sluneční soustava prochází Nebeskou dráhou ze souhvězdí do souhvězdí (od čertoga k čertogu a na rozdíl od západní a čínské astrologie, je u slovansko-árijské astrologie 16 souhvězdí Zodiaka a Zodiakální epocha a přechod do nového souhvězdí neboli Čertoga trvá 1620 let.

(6. díl)

Podle starodávných Véd byli předkové moderního lidu Bílé Rasy první, kdo osídlil Zemi: Árijské národy da’árijské a сh’árijské a slovanské národy Sviatorusů a Rasenů. Přiletěli z nejbližších čtyř souvisejících hvězdných systémů ve velkých a malých kosmických lodích, nazývaných vimany a vajtmary. V dobách prvních osadníků byl vzhled Země velmi odlišný od dnešní struktury kontinentů. Na severním pólu byl kontinent, který naši předkové nazývali “Daariya” (Hyperborea). Podnebí na něm bylo teplé, o čemž svědčí pozůstatky starodávných subtropických rostlin na ostrovech v Severním ledovém oceánu (stejné nálezy se nacházejí i v Antarktidě). První osadníci dali jméno naší planetě – Midgard. Dnes používaný termín – “Země” je pouze synonymem pro slovo “planeta”. Naše Slunce dostalo jméno – “Jarilo”.

K prvnímu přistání došlo na Midgard-Zemi cirka před 460 000 lety. Byli to da’Aryané ze systému hvězd Tara (Polaris) ze souhvězdí Malé medvědice. Jejich zemi se říkalo “Rai” a na její počest byla pojmenována i jedna část v Hyperborei (Daaria). Da’Aryané měli šedé oči a světle hnědé nebo téměř bělavé vlasy a 1. krevní skupinu. Jejich výška se zpočátku pohybovala od 175 cm do 290 cm. Jejich potomky jsou: Sibiřští Rusi, Němci ze severozápadu, Dánové, Holanďané, Vlámové, Lotyši a Litevci.

Dle starodávných textů dorazili před 272 000 lety na Midgard-Zemi zelenoocí x’Aryané ze souhvězdí Orion, ve kterém byl jejich domov předků, země – Troara. Usadili se na severní pevnině a nazývali ji “h’Arra”. Měli krev 1. skupiny a jejich výška byla od 180 cm do 260 cm. Vlasy měli světle hnědé. Mezi jejich potomky patří: Východní Rusi, Severovýchodní Prusi, Skandinávci (Finové, Švédi), Anglosasi, Normani, Galové, Islanďané (Bělovodští Rusiči).

Ze souhvězdí Velké medvědice dorazily před 212 000 lety slovanské národy Svyatorusů, které se také nazývaly “Sva-Ga”, a které také tak pojmenovaly oblast, kterou obsadily v Hyperborei. Jejich domov se nachází v slunečním systému Arcoln na Rutta-Zemi. Jejich výška byla od 155 do 199 cm a měli krevní skupinu 1 nebo 2. Jejich barva vlasů byla od bílé po světle hnědou. Barva očí byla od barvy oblohy, až po jasně modrou. Tento rod zahrnuje tyto národy: Severní Rusy, Bělorusy, Borusy, východní Prusy, Srby, Chorvaty, Iry, Skoty, Asyřany, Makedonce.

Poslední dorazili na Midgard-zemi před 186 000 lety slovanské klany Rassenů a usadily se v části Hyperborei, naproti Země Swaga, kterou dříve obsadili Svyatorusi a pojmenovali ji “Tule”, protože jejich oči byly ohnivé (“Tul” – starodávný “Oheň”). Přišli ze systému Sun-Dazhdbog z Ingard-Země. ze souhvězdí Lva. Tato hvězda v moderní astronomii je známá jako Beta Leo nebo Denebola. Jejich výška byla od 165 cm do 185 cm. Oči měli ohnivě hnědé a vlasy tmavě hnědé.

Patří k nim: Italové, Etruskové (Rusové), Dákové (Moldavané), Samaři, Syřané, Thrákové, Frankové, Gottové, Albánci, Avaři. Studie starověkých dokumentů ukázaly, že přinejmenším ze dvou míst naši předkové přiletěli na Midgard Zemi z důvodu, že život na jejich Zemi byl zničen. To platí pro x’Aryan kmen z Troary a Svyatorusy z Rutty. Podle starověkých pramenů na těchto planetách v důsledku kosmických válek zůstal pouze popel z požárů silný 15 metrů. Da’Aryané byli také migranti a jejich loď, která byla poškozena, byla nucena přistát na naší planetě, protožře byla v době nehody k naší Zemi nejblíže.

(7. díl)

V konfrontaci s mimozemšťany byli spojenci bílé rasy, lidé se žlutou tváří. Bylo jim umožněno usadit se na Zemi Midgard a určeno místo na jihovýchodě, při východu Jarila-Slunce. To byla Arimia, moderním názvem Čína. Dalšímu spojenci pozemšťanů, lidem rudé pleti ze země Ohnivého hada, bylo přiděleno místo na velkém ostrově v Atlantském oceánu. Tento ostrov se začal nazývat “Antlan”, Země Antes. Staří Řekové ji říkali Atlantis. Podle starověkých zdrojů byli po zániku Atlantidy odsud před 13 tisíci lety transportováni spravedliví lidé s červenou kůží na americký kontinent ve vajtmarách.

V Americe se tak objevili lidé s rudou pletí, kteří sebou přinesli nejen známky smíchání s bílou rasou, ale také kulturu, kterou od nich přijímali. Da’Aryané zachránili část lidí černé rasy, kteří umírali na různých místech v zemích temné pustiny, zničených mimozemšťany, v důsledku velké Assy, kosmické války. Přesídlili je na africký kontinent a do Indie, což odpovídalo klimatickým podmínkám, na které byli tito lidé zvyklí. Zachránili také část černochů ze zničené planety, která se nacházela mezi Marsem a Jupiterem (ze které vznikl pás asteroidů). Tak vzniklo na naší planetě lidské společenství čtyř ras. Všechny výše uvedené rasy, i když se liší barvou pleti, mají jeden genotyp.

Nepřátelé nynější bílé i dalších ras na Midgard-Zemi jsou zástupci takzvaného pekelného světa, tedy nepřátelských civilizací z okrajové oblasti Galaxie, které tajně pronikly na a do Midgard-Země, a tudíž není stanoveno území jejich pobytu. Naši dávní předkové jim říkali “Vetřelci” a místo jejich primárního prostředí nazývali peklem. Jak naznačují starověké dokumenty, tyto nepřátelské bytosti měly odlišný genotyp, původně byly bisexuální (hermafroditi), mohly být ženou nebo mužem a jejich sexuální orientace se měnila v závislosti na fázích měsíce.

Jejich barva kůže byla mrtvě šedá a barva jejich očí se zornicí byla černá nebo jiné barvy kombinované s černou. Barva vlasů byla černá s krvavým odstínem do červena nebo přímo červená. Jejich výška nebyla vyšší než 150 cm a pro barvu jejich pleti a nedostatek duchovnosti je naši předkové nazvali – “Šedí”. V průběhu času se tito mimozemšťané promísili na genetické úrovni s těmi nejhoršími odpadlíky lidské rasy. Tím sice postupně ztráceli své vnější známky bisexuality, ale jejich vývoj vedl k poměrně velké vrstvě osob s genetickými a sexuálními úchylkami.

Lidské bytosti na Midgard Zemi nebyly ponecháni bez pozornosti svých rozvinutějších a “bohatších” příbuzných z nejbližších hvězdných světů. Ti jim poskytlovali podporu v jejich vývoji. Jedním z těchto kurátorů a skutečnou historickou postavou byl Perun z Urai-Země, která se nachází v souhvězdí Orel. Když potřetí navštívil naši planetu před 40 000 lety, předával lidem znalosti a varoval je před hrozícími nebezpečími a nadcházejícími událostmi v budoucnosti po dobu více jak 40 tisíc let. Naši předkové zaznamenali tyto znalosti v X’Aryanských runách, v devíti knihách, “Santiích Védy Peruna”.

Tyto spisy, spolu s dalšími starodávnými dokumenty tvoří slovansko-árijské Védy, z nichž některé byly přeneseny do Indie během dvou tažení Árijců v letech 2692 a 2006 před naším letopočtem. Perun měl syna Tarcha a dceru Taru. Po přesídlení lidí přes Asii dohlížela Tara na území od Uralu po Ch’Aryanské moře (Bajkalské jezero) a Tarch na území od Ch’Aryanského moře po Velký (Tichý) oceán. Společně se toto území nazývalo zemí Tarcha a Tary, kterou potomci později změnili na Tartarii a ještě později na Ruskou republiku. Naše předky navštívilo ještě mnoho dalších “bohů”, kteří dohlíželi na své klany, s kterými byli geneticky propojeni. Později byly tyto oficiální návštěvy ale omezeny a masívnější setkání s lidmi na Zemi “byla nahlášena” až po roce 2012.

(8. díl)

Pravlastí slovanské rasy je území, které se nazývá Bielovodí, což je rozsáhlá oblast mezi Uralem a Bajkalem a celá Sibiř s centrálním městem Omsk. Tato oblast má velmi dlouhé dějiny a měla velmi vyspělou vědu a kulturu. Obyvatelé této oblasti tvořili mocný, ale spravedlivý Slovanský národ (od slov NÁŠ ROD). Byli přátelští ke všem lidem dobré vůle, ale tvrdí a neochvějní k nepřátelům své vlasti a rodu. Chránili slabé, bezmocné a bojovali proti otroctví.

Řídili se vysoce etickými a morálními zásadami tzv. rodovými a vesmírnými KONY. Z tohoto slova je odvozováno slovo zákon. Jelikož se působnost zákonů odvozovala od úrovně mocenské struktury, měly i zákony proměnlivou morální hodnotu. Z tohoto důvodu měly světské zákony pro ně vždy menší váhu, než KONY. V tomto kristovském duchu naši Předkové žili a konali. Řídili se v prvé řadě příkazy svého Svědomí. Proto je dobyvatelé (méně vědomí) tak nenáviděli, protože je nikdy nemohli skutečně ovládnout a zotročit.

Před 7529 byl zaveden staroslovanský kalendář ve hvězdném Chrámu na paměť zpečetění míru. Díky vítězství našich slovanských předků nad dračí krvelačnou silou byla v tomto roce podepsaná nevypověditelná mírová smlouva mezi Arimií (Činou) a Asií (Daarií, Hyperboreou). Před 321 lety, v roce 7208, car Petr První zrušil “Staroslovanský Kalendář” a nařídil, aby všichni přešli na kalendář nový, západoevropský, který se datoval od údajného narození Ježíše a Novoletí astronomického Slunovratu v roce 7 208 se změnilo na oslavu Nového roku, 1. ledna, roku 1700, na což všichni poslušně přistoupili! A tak mávnutím ruky najednou zmizelo 5508 let bohatých slovanských dějin, těch po uzavření míru v Hvězdném Chrámu.

Osud každého starověrce védické víry a slovanských předků byl poznamenán utrpením a bolestí! Celé rodiny krásných, silných, citlivých a inteligentních lidí byly zničeny, beze stopy zmizely a jejich domy byly spáleny. Přesto stále žije řada osobností – strážců, kteří pečují o zachování znalostí svých předků. Žijí zejména na území Tomské oblasti, Krasnodarského kraje, na Angaře, u řeky Ob a řeky Jeniseji. V těchto oblastech se dochovaly pozůstatky starobylé civilizace slovano-árijské, Věliké Rassenije. Sem se přesídlili naši předci z Hyperborei po jejím zatopení. Bylo to území, kterému se řikalo Arija, Bielovodí, Tartarije, Tarch-Tarije (podle bohů Tarcha a Tary, ochránců našich předků). Zde byla otčina slovanských předků a tady žili lidé v Pravdě, jako bratři a sestry.

ZLATÝ VĚK lidstva zůstal v paměti mnohých národů: Slovanů, Indů, Peršanů, dochoval se v písemnostech Sumerů i starého Řecka. Civilizace Ruských zemí, Bielovodí, Assie, Rassenije, Tartárije jsou zobrazovány a uváděny ve spoustě indických, čínských, perských, arabských, byzantských a ruských zdrojích. Nyní na tomto území žije nepříliš velká skupina slovanských starověrců, kteří dokázali ochránit kulturu svých předků, široké znalosti o Vesmíru a nejrůznější dovednosti v dlouhém, temném období lidstva – Noci Svaroga.

Nositelů starobylých informací nezůstalo příliš mnoho, ale drží pevně pospolu a udržují “oheň” poznání v místech “Slovanských bohů” a optimizmus ve svém vědomí, že se Slovansko-árijská Država opět znovuzrodí, protože mohutný duch bratrské HYPERBOREI stále přetrvává ve všech otevřených slovanských srdcích.