Jak souvisí antisemitismus s finanční krizí? Za co si Putin nadělil svůj nový palác? Poslouží pravda o 11. září k americké občanské válce? Proti vyprávění o demokracii postavme příběh o patokracii. Podíváme se, proč jsme se ocitli v předvečer nové světové války. A navrhneme plán, jak se zachránit.

Žádný strach. Naše demokracie není v ohrožení. Není, protože žádná demokracie neexistuje. Nežijeme v demokracii. Nikdy jsme v ní nežili. Je to jen příběh, kterému věří většina slušných lidí. Indiáni si také vyprávěli různé příběhy, třeba o duchovi štěstí, kterého porodila hora. Vyprávění o demokracii má s realitou asi tak stejně společného. Laskavý čtenář Alternativ Canalu 24 snad dovolí malý exkurs do „alternativní politologie“, než se dostaneme k aktuální události, kterou jsou přípravy na novou světovou válku, jež má začít v Íránu.

Nejpopulárnější český lékař současnosti Jan Hnízdil náš systém vlády nazývá příhodně patokracií. Je to vláda malého počtu lidí, kteří postrádají soucit. Živí se mocí. Nemá smysl jim něco vyčítat. Vědci, kteří zkoumali Hitlerovu éru, si všimli, že takoví lidé na svět už přišli bez schopnosti empatie. Často se rodí do rodin psychopatů, kteří je „k vládnutí“ vychovávají. Můžete nám věřit, že to není žádná nedělní škola. Václav Havel jistě nebyl bezcitný psychopat. Také ale naší zemi nevládnul. Požíval jisté autonomie, ale na základní směr neměl vliv – z ruského vlivu do západního se země ubírala nehledě na „sametovou revoluci“. O nás bez nás se nejednalo jen v Mnichově, ale v celé naší historii. Odpověď na otázku, na kolik si toho byl Václav Havel vědom, si – jak už to tak bývá – vzal do hrobu. Každopádně nám pomůže, když se už přestaneme chlácholit příběhem pravdy a lásky, protože cinkání klíči nám bohužel svobodu nepřineslo.

Nebudeme zas tak přehánět, když napíšeme, že psychopatičtí Mocní jsou vlastně samostatný živočišný poddruh, který cizopasí na normálních lidech. Na první pohled je nerozpoznáme, jsou schopni podat vynikající herecký výkon. Bylo by ale příliš pohodlné podlehnout představě, že svět je rozdělen na „my“ a „oni“. Lidstvo funguje jako celek. Někteří lidé jsou bohužel jako rakovinové buňky. Nemoc několika buněk může v důsledku usmrtit celý organismus.

Už alespoň od Ježíše nám v Evropě a dnes na celém světě tito (ne)mocní vládnou. Jejich původní mocenskou strukturou je křesťanská církev. Zamysleme se nyní nad povahou času. Není samotný letopočet sám o sobě nástroj kontroly? Říká se, že kdo ovládá historii, ovládá budoucnost. Anebo lépe: kdo ovládá čas, ovládá svět. Zjednodušeně řečeno: vnímání času jako lineárního pohybu vede ke strachu ze smrti. Odpustky se dnes už neprodávají, ale to je kosmetický detail. Strach ze smrti nás jako řetěz z článků utrpení stovek předešlých generací spoutává slabostí a bázlivostí.

Letopočet je počítaný od narození Ježíše, muže, jenž pro svou lásku k bližnímu skončil dost špatně. Každým dnem si chtě nechtě připomínáme tuto událost. Co je nejznámější symbol naší civilizace? Tělo umučeného člověka. Církev svým ovečkám říká, že je to symbol sebeobětování. Ovečky bohužel nedokážou vidět, co mají před očima. Jak může být umučení symbolem lásky? Podíváme-li se na kříž střízlivě, pak mnohem spíš vidíme varování – co se stane těm, kteří touží po opravdové svobodě. Jak jednou řekla významná česká učitelka Ernestína Velechovská: Kdy už ho konečně z toho kříže sundáte?

Církev vládne skrze koncept viny, který implantovala do našeho uvažování. Nevážíme si sami sebe, protože se nám po tisíce let tvrdí, že jsme mizerové ad definition. Nový kardinál Dominik Duka má tvář dobrotivou, kulatou jako Ladův obrázek. Ale nechtějte ho mít za protivníka. Proč Václav Klaus, jenž po tolik let nemohl katolické církvi přijít na jméno, neodsoudí neuvěřitelně štědré církevní restituce svou oblíbenou větičkou o „krádeži za bílého dne“? Jak mocenský boj v Česku přituhuje, pan Duka si dokázal najít cestu do hlavy hlavy státu. Ne nadarmo se ve vysoké církevní hierarchii postupuje podle zásad zvládnutí „psychologie“.

Václav Klaus je oproti Václavu Havlovi výživným příkladem psychopatického vládce, ale samozřejmě i on je jen lokální správce, dle potřeby nahraditelný. Skutečná moc sídlí o patro výš, mimo hranice naší republiky. Některými pozorovateli je popisována jako Osvícenci či Ilumináti, spolek Bilderberg, New WorldOrder, anglo-americké bankovní a zbrojařské kruhy apod. Název není důležitý. Faktem je, že jde o relativně malou skupinu lidí, která funguje jako jádro moci. K ilustraci nám zde dobře pomůže cibule. Cibulovitá struktura je metafora Hannah Arendtové použitá k popisu struktur totalitní vlády. Každá vrstva cibule tvoří jednu mocenskou strukturu. Přilne pouze k vrstvě nad sebou, ale o dalších vrstvách bližších jádru už nemají potuchy. A tak může fungovat psychopatický ministr vnitra spolu s pražským mafiánským bossem, na které více či méně nenápadně dohlíží pracovníci americké nebo ruské tajné služby a na ně zase pomocníci bankéřů a zbrojařských kruhů, o kterých náš ministr nejspíš neví zhola nic, neboť si při své prostoduchosti představuje, že on sám je na špici potravního řetězce.

Mocní, kteří tvoří jádro cibule, spolu dohromady utváří jakousi psychosociální entitu. Racionalistický čtenář snad skousne tento esotericky laděný termín, berme ho jen jako přibližnou metaforu. Jde o to, že Mocní vytvářejí společenství s určitými rituály a pověrami. Jsou to lidé, kteří věří ve svou výjimečnost, cítí se součástí něčeho, co má zdaleka přesahovat obyčejné lidstvo. Nebudeme snad zjednodušovat příliš, když vyslovíme domněnku, že je to sekta, která uznává ideologii nadčlověka. Vzhledem k tomu, jaká energie se kumuluje v jádru cibule, působí ona psychosociální entita na členy kruhu mocných velmi silně. Jakoby opravdu COSI stálo v jejich středu.

Někteří křesťansky orientovaní pozorovatelé, jako je HenriMakow, hovoří o satanském kultu. Nejsou daleko od pravdy, i když sami Mocní by svou víru takto nepopsali. Nicméně jejich snaha o svrchovanou vládu nad světem v rukou tzv. osvícených, z jejichž středu se zjeví něco jako Král Králů, má co dělat s příběhem o příchodu Antikrista na zem. Odtud i sen o Velkém Izraeli. Jsou to samozřejmě všechno hrozné nesmysly, ale nepodceňujme sílu imaginace. Ostatně tři nejpopulárnější příběhy naší doby – Da Vinci Code, Pán prstenů a HarryPotter – vyprávějí shodně o boji hrdinů s nejprve skrytým a postupně stále více zřetelným zlem. Veřejnost zřejmě podvědomě cítí, že je zde něco temného, co má vliv na životy nás všech.

Část společnosti, k níž pravděpodobně patří i čtenáři tohoto webu, má pocit, jako by se probouzela z narkotického spánku, a náhle čelí nepříliš vábné realitě. Tak například pozornost soustředěná na důkazy o tom, že 11. září zinscenovala americká vláda jako záminku k válkám, které Mocní potřebují pro svou exekuci nad lidstvem, se v posledních měsících významně zvětšuje.  Zároveň je třeba pochybovat, že pokud by Mocní opravdu nechtěli, aby se pravda o 11. září dostala ven, nebylo by pro sdružení amerických architektů (AE911Truth.org), kteří přinášejí důkazy o podminování Dvojčat, tak jednoduché se prezentovat. Spíše se zdá, že odkrývání pozadí o 11. září nechávají Mocní záměrně bujet, aby v případě potřeby vyvolání občanské války v USA mohlo dojít ke svržení washingtonské vlády, zdiskreditované masakrem proti vlastnímu obyvatelstvu. A raději si ani nezkoušejme představit, jakou ránu by americkému politickému systému zasadil útok na černošského prezidenta. Provést takový atentát a „odhalit“ 11. září by stačilo k tomu, aby se světová velmoc číslo jedna mohla začít rychle hroutit. Spojené státy jsou jako sud střelného prachu, kde vlastnění střelných zbraní patří k dobrému tónu střední třídy.

Ale dovolte ještě pár slov k principu vládnutí. Vedle církevních kruhů jsou hlavním mocenským nástrojů Mocných banky. Peníze – a především pak dluhy – jsou dalším nástrojem kontroly. Lichva je židovský vynález. Naprostá většina bankéřů, kteří svět ženou do finanční katastrofy a následné globální války, jsou Židé. Existují inteligentní knihy, podle kterých židovští bankéři stáli za financováním Hitlera i Lenina a my bychom o nich měli mít možnost svobodně diskutovat. To samozřejmě neznamená, že bychom měli něco proti Židům jako takovým. Na druhou stranu nechceme mít ústa zacpaná největším tabu naší doby. O Židech se dnes na veřejnosti NESMÍ mluvit kriticky. Ano, holokaust je strašná věc, ale to přece neznamená zavírat očí před skutečností, že velká část veřejnosti zcela neznámých, a tudíž nekontrolovatelných mocenských struktur je silně provázána kulturně, nábožensky i geneticky? Jaká je skutečná agenda GoldmanSachs, JP Morgan a spol., které všechny vlastní židovští bankéři? Veřejnosti ani neví, že tyto soukromé banky přes americký Fed tisknou dolary, a tudíž ovládají finanční toky celého světa. Nemáme snad právo o nich svobodně diskutovat, když je zde podezření, že nás tyto banky zatáhly na pokraj finanční katastrofy? Proč americká vláda nechce udělat audit Fedu?

Židé nejsou totožní s Mocnými, realita je jako obvykle složitější. Samotný koncept židovství včetně jeho public relations v podobě Starého zákona je totiž mocenský vynález. Mezi národy byl Mocnými jeden vybrán, aby byl „kultivován“ velkými útrapami. Podle potřeby může zahrát roli viníka nebo vyvoleného. Obyčejní Židé, stejně jako obyčejní Češi, Rusové či Američané, samozřejmě neví nic. Proto je také tak nebezpečné mluvit problematicky o Židech. Nikdy nevíme, zda takovými slovy nevybudíme násilí. Vždy existuje nebezpečí, že někdo popostrčí veřejnost ergo lůzu, která půjde po krku těm, kteří „přece vždycky za všechno mohli“.

Opatrnost a trpělivost jsou proto nejlepší rádkyně v naší snaze vyznat se v tom velkém příběhu Židů, nejnadanějšího národa naší civilizace. Národu Einsteinů, Freudů a Ježíšů, ale taky mnoha nejbohatších lidí současnosti, o jejichž skutečných pohnutkám mnoho nevíme. Není snad v historii zamotanější hádanky.

Dovedla-li zvědavost čtenáře až sem, můžeme mu slíbit, že už se konečně blížíme k jaru 2012. Troufneme si tvrdit, že zde bude hrát čím dál větší roli záhadná postava Ras-Putina. Nenechme se mýlit rolí Medveděva ani ruských oligarchů a už vůbec ne demonstracemi v Moskvě, které bohužel neukazují na nějakou demokratickou obrodu v Rusku. Vladimir Putin je nejschopnější politik začátku 21. století, i když toto sotva můžeme chápat jako lichotku. Podobně jako před ním Stalin se totiž vymknul kontrole americko-evropské (vatikánské) mocenské struktuře. Díky svým enormním „manažerským“ schopnostem dostal v krátké době pod kontrolu nejen Rusko, ale i Čínu a Indii. Pokud si dnes staví palác na břehu Černého moře, za který by se nemusel stydět ani Ludvík XIV., nemůžeme se divit, že si nadělil takový dárek. Nyní už je připraven na velkou partii se Západem. Putin chápe, že Vatikán vládne světu, a je rozhodnut jej zničit.

Možná že Írán nebude tím místem, kdy ruský medvěd ukáže zuby, ale dřív nebo později k tomu dojde. My jako Češi či Evropané s tím nemůžeme dělat vůbec nic. Můžeme jen doufat, že se válka nerozšíří až k nám.

Evropská unie nám bohužel žádným ochranným štítem nebude. Jaká škoda, že se mýlí všichni ti jinak inteligentní lidé v Bruselu a v Praze, kteří upřímně věří myšlence integrace, která má zabránit dalším evropským válkám a pomoci v konkurenčním boji proti zbytku světa. Myšlenka, že jedině velký evropský superstát může konkurovat Číně je pouhá teorie. Jak poznamenal minulý týden ekonom Pavel Kohout, centralizace Číny byla v posledních pěti stech letech právě její nevýhodou oproti rozdrobené a díky tomu pružné Evropě. Stále centralizovanější Evropa naopak konkurenceschopnost dusí. Pravda, i Kohoutův názor je pouhá teorie. Vtip je v tom, že žádná ekonomická teorie by nás neměla ospravedlňovat k útoku na tradiční státy výměnou za byrokratický konstrukt EU.

Ještě mnohem větší problém ale spočívá v tom, že přes centrální vládu, která se ostatně z Bruselu stále více posouvá do Berlína, mohou Mocní vykonávat mnohem efektivnější vládu nad celým kontinentem. Řecko, které je nyní porcováno na kusy, je takový předkrm. (Je to snad náhoda, že je to zrovna místo, kde se zrodila naše civilizace?)

Ano, mezinárodní situace nevypadá zrovna růžově. Ale na druhou stranu jsme díky rozvoji osobních svobod, emancipaci žen a ne-evropských etnik i rozvoji informačních technologií mnohem dál v možnosti pochopení souvislostí lidského uspořádání. Doufejme, že internet, v němž lidé fungují jako neurony v mozku, znamená evoluční skok vpřed.

A tak nám závěrem dovolte několik dobře míněných rad. Naše doba je neobyčejně zajímavá, a přestože se možná mnozí nedožijeme důchodového věku, měli bychom ze sebe dostat to nejlepší. Kdo ví, zda budhisté nemají pravdu s tou jejich reinkarnací a pokud se příště nechceme narodit jako nějaký hovnivál, je důležité, zda žijeme v souladu se svým svědomím.

Pět stručných rad:

  1. Každý den si všímejme toho, co se děje právě teď. Stůjme nohama na zemi. Věřme sami sobě. Naučme se rozumět svým instinktům. Chceme-li žít v souladu se svým svědomím, musíme se ho nejprve naučit poslouchat. Každému z nás zpívá svědomí jinou písničku. Sókrates to řekl lapidárně: Poznej sama sebe.
  2. Nevěřme politikům, penězům a médiím. Ne, že by neexistovali poctiví lidé v parlamentu, novinách a bankách, ale opatrnost je na místě preventivně.
  3. Obraťme se zpět k Přírodě. Ano, zní to jako klišé, ale neberme si od přírody bez dávání. Země není naše, zdědili jsme jí a můžeme jí pouze uchovávat pro ty, kteří přijdou po nás. Pro někoho je to o farmaření, někdo se potřebuje ztratit v džungli, někomu stačí večer pod hvězdami, aby to začal lépe chápat.
  4. Snažme se najít cestu ke svým přátelům a příbuzným. Budeme je potřebovat. Doba, kdy se ekonomicky nejlépe žije singles, končí tak rychle jako začala. Přichází krize, nejen ekonomická, ale celospolečenská, civilizační. Rodina, kmen, přátelství bude mít cenu zlata.
  5. A propós: zlato! A všechny komodity – drahé kovy, dřevo, pole, potraviny. Pokud vlády vyhlásí „bankovní prázdniny“ je dobré mít něco, co můžeme dát do koloběhu směny.

Skončíme skromným návrhem. Pojďme na základech AC24 vystavit komunitní server, který bude sloužit nejen k výměně informací a inspirací, ale také jako místo pro směnu zboží a práce. Zkoušejme žít bez peněz, je to dobrý trénink na dobu, až nebudou. Pojďme se přátelit, důvěřovat si, vyměňovat si zboží a služby jako bartery. A doufejme, že nás potká něco jako „léto lásky“, že lidé vyjdou do ulic, ne aby rabovali, ale aby spolu zkusili vytvořit něco Nového a Krásného. S nohama na zemi a srdcem v oblacích.

Zdroj: http://ac24.cz/zpravy-z-domova/269-harry-potter-a-kamen-osvicencu