Brunhilde Pomsel je jednou z posledních lidí, kteří zažili konec nacistické říše v bunkru Adolfa Hitlera. Pracovala v samém srdci propagandistické mašinérie nacistů. V nedávné době se na veřejnost dostal film o jejím životě, ve kterém promluvila o svém nedostatku lítosti i o soukromí svého monstrózního šéfa Josepha Goebbelse.
Necítím vinu, o ničem jsem nevěděla “Stávalo se velmi vzácně, že jsme Goebbelse viděli v dopoledních hodinách,” vzpomíná se zavřenými očima Brunhilde Pomsel na svého bývalého šéfa. “Chodil do kanceláře po schodech ze svého paláce v blízkosti Braniborské brány, který byl připojen k obrovskému ministerstvu propagandy. Chodil si po schodech jako malý vévoda směrem do své krásné kanceláře na Unter der Linden.” Bruhilde Pomsel se usmívá na obraz a vzpomíná na krásný elegantní nábytek a bezstarostnou atmosféru, když seděla v předpokoji kanceláře Josepha Goebbelse společně s dalšími pěti sekretářkami s pečlivě pěstěnými nehty.
“Vždy jsme věděly, když dorazil, ale nesměly jsme ho vídat, dokud neopustil svůj úřad dveřmi, které vedly přes náš pokoj. Do té doby jsme mu nemohly klást žádné otázky, ani vyřizovat žádné vzkazy. Někdy přišly na návštěvu jeho děti. Svého tatínka navštěvovaly v jeho práci s nadšením. Děti byly vždy velmi zdvořilé. Obvykle se uklonily a potřásly si s námi rukou. Těžko uvěřit, že je nakonec vlastní otec otrávil kyanidovými kapslemi.” Stopětiletá Brunhilde Pomsel dává jeden ze svých prvních a posledních hlubokých rozhovorů o svém životě a poté, co loni ztratila zrak, říká, že se jí ulevilo, že jsou její dny sečteny. “Zbývá mi jen krátký čas a doufám, že bude trvat spíše měsíce než roky.
Žiji s nadějí, že se svět zase neotočí vzhůru nohami, jako tenkrát, když se staly některé strašlivé události. Ulevilo se mi, že jsem nikdy neměla žádné děti, o které bych se musela bát.” “Nesnažím se ulevit svému svědomí,” říká Pomsel. Zatímco připouští, že byla jádrem nacistického propagandistické stroje a jejím úkolem bylo uměle snižovat statistiky o padlých vojácích a přehánět o počtech znásilňovaných německých žen Rudou armádou, svou práci nazývá jen “dalším zaměstnáním”. Film “Německý život”, ve kterém byl zkompilovaný 30 hodinový rozhovor s Brunhildou Pomsel, se nedávno promítal na Filmovém festivalu v Mnichově. To je jeden z důvodů, proč byla Brunhilde Pomsel ochotna zdvořile odpovědět na některé otázky. “Vidět ten film pro mě bylo velmi důležité, protože jsem si skrze něj mohla uvědomit všechno, co jsem udělala špatně,” komentuje film Pomsel. “Ale popravdě řečeno jsem nedělala nic jiného, než zapisovatelku v Goebbelsově kanceláři.
“Na sklonku života lidé často litují svých činů. Ale Pomsel je nestoudná. Divoce gestikuluje rukami, vše vysvětluje s širokým úsměvem na tváři a zdá se, jaky by šlo o něco běžného, o jednání, které se nějak neodlišovalo od většiny ostatních Němců. “Lidé, kteří v dnešní době říkají, že by se postavili proti nacistům, jsou podle mě ve svých úmyslech upřímní, ale věřte mi, že většina z nich by to nezvládla. Po vzestupu nacistické strany se celá země ocitla jako by pod nějakým kouzlem,” vysvětluje Pomsel. Nacismus jednoznačně odsuzuje: „Doba vzestupu nacionálního socialismu byla strašná, velmi neklidná. Všechno se rozpadalo“. Lidé ale podle ní šli za Hitlerem jako za vykupitelem. „Hitler byl kazatel a řekl lidem, že je zradila vlastní vláda i ostatní národy“.
Kritiku ovšem nepřijímá. „Byla jsem hloupá a o politiku jsem se nikdy nezajímala. O holokaustu jsem nevěděla. Goebbelsovi ale nikdy neodpustím za to, co světu udělal a za to, že zavraždil své nevinné děti,“ vyznává se Pomselová. Pomsel vzpomíná na spis o protinacistické aktivistce Sophii Scholl, která byla aktivní v hnutí odporu White Rose. Scholl byla popravena za velezradu v únoru 1943 poté, co distribuovala protiválečné letáky na univerzitě v Mnichově. “Bylo mi řečeno jedním ze zvláštních poradců Goebbelse, abych spis dala do trezoru a nedívala se na něj. Já jsem to neudělala,ale byla jsem se sebou spokojena. Lichotilo mi, že ke mě mají důvěru, ale že se nic nedozvěděli.” Když bylo Brunhildě Pomsel 31 let, pracovala pro státní televizi jako dobře placená sekretářka.
Práci získala až poté, co se stala členkou nacistické strany. Poté, co ji někdo doporučil, byla v roce 1942 přeložena na ministerstvo propagandy. “Byla jsem polichocena, protože to byla odměna za to, že jsem byla nejrychlejší písařkou na rozhlasové stanici.” Pomsel poznamenává, že život její temperamentní, zrzavé a židovské kamarádky Evy Lowenthal, se po nástupu Hitlera k moci stával čím dál tím obtížnější. Zmiňuje, jak byla šokována ze zatčení jednoho z nejpopulárnějších hlasatelů v rozhlasové stanici, který byl poslán do koncentračního tábora za to, že je gay. Podotýká však, že zůstala z velké části v bublině, ve které neměla mnoho informací. “Vím, že mi nikdo v dnešní době nevěří. Každý si myslí, že ví všechno. My jsme však mnoho nevěděli, protože bylo všechno tajné.” Pomsel odmítá připustit, že bylo naivní věřit, že všichni Židé kolem, včetně její kamarádky Evy, jen tak zmizeli. Pomsel prý věřila verzi, podle které byli všichni posláni do vesnic v Sudetech, protože byla potřeba tato území znovu osídlit. Její byt sdílený s rodiči byl zničen při bombardování. Goebbelsova žena Magda pomohla tuto tragédii zmírnit tím, že ji věnovala hedvábný oblek lemovaný modrou vlnou Chevoit.
“Nikdy jsem na sobě nic tak elegantního neměla. Oba se ke mě chovali velmi pěkně,” říká. Vzpomíná na svého šéfa jako na dobře udržovaného gentelmana, který nosil obleky z nejlepší tkaniny, vždy ve světlé hnědé barvě. “Měl krásně upravené ruce. Nejspíš si nechal dělat manikuru každý den,” říká se smíchem. “Nebylo mu co vytknout. Dokonce mi ho bylo líto, protože kulhal, což si občas vynahrazoval tím, že byl trochu arogantní.” Přiznává, že byla zděšena, když svého šéfa uviděla na jevišti v berlínském Sportpalas, když v únoru 1943 přednášel svou neslavnou řeč o “totální válce”. Pomsel a její další kolegyně dostaly místa hned za Magdou Goebbels. Bylo to krátce po bitvě u Stalingradu a Goebbels doufal, že získá podporu veřejnosti pro další boj.
“V kanceláři působil jaksi ušlechtile elegantně, a když jsem ho pak viděal na pódiu jako zuřícího trpaslíka, byl to neskutečný kontrast.” Smrt Goebbelse a Hitlera Pomselová sloužila Goebbelsovi až do jeho smrti, takže zažila i sebevraždu Hitlera a jeho partnerky Evy Braunové (zemřeli 30. dubna 1945). „Byla jsem v bunkru, když přišel Goebbelsův pobočník plukovník Schwägermann a prohlásil: Hitler spáchal sebevraždu. “Všichni věděli, co to znamená, že válka končí a my ji prohráli. To bylo jasné všem. Vzpomínám si, že po delší době, kdy uběhl alespoň den a noc, přišel Schwägermann a oznámil: Goebbels spáchal sebevraždu. To nás zasáhlo ještě víc než ostatní špatné zprávy. Hlavně, když jsme se pak dozvěděli, že zabil i svou manželku a děti.”
Pomsel a její kolegové se pustili do stříhání bílých potravinových sáčků, aby je přeměnili na velkou vlajkou, se kterou se vzdají před Rusy. Diskutovali o svých strategiích před svým nevyhnutelným zatčením. Pomsel řekla svým kolegům, aby řekli pravdu, že pracovali jako stenografové propagandistického ministerstva Josepha Goebbelse. Pomsel byla odsouzena k pěti letům vězení v různých ruských zajateckých táborech kolem Berlína. Nebylo tam podle ní na růžích ustláno, ale to je jediné, co o té době řekla. O holocaustu se prý dozvěděla až poté, co se vrátila domů.
Pomsel se rychle vrátila k normálnímu životu Začala pracovat jako administrativní pracovnice pro státní televizi a postupem času se vypracovala na výkonného tajemníka a užívala si před odchodem do důchodu dobře placenou práci a cestování. Do důchodu odešla v 60 letech, v roce 1971. Trvalo celých šest desetiletí po skončení války, než zjistila, co se stalo s její židovskou kamarádkou Evou. V roce 2005 byla při odhalení památníku holocaustu. “Šla jsem do informačního centra a řekla jim, že nevím, co se stalo s Evou Lowenthal. Tamní úředník prošel záznamy a brzy Evu vypátral. V listopadu 1943 byla deportována do Osvětimi, kde byla v roce 1945 prohlášena za mrtvou. Autor: Guardian
Zdroj: http://ifenomen.cz/historie/goebbelsova-sekretarka-o-holocaustu-jsem-nevedela
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.