Ze zpráv za poslední čtyři týdny vyplynuly dva důležité fakty. Zaprvé, Čína se stává největší ekonomickou mocností, na základě čísel o HDP pokud jsou měřena v paritě kupní síly, takže už oficiálně (podle čísel MMF) předbíhá USA s $17,61 biliony (v porovnání s $17,4 biliony u USA). Ač oficiální média nad touto informací ani v nejmenším nezvedla obočí, tak náš tým si myslí, že jde o historickou událost: USA už totiž není největší světovou ekonomickou mocností, a to nevyhnutelně změní vše!
Zvláště když USA navíc k překročení tohoto prahu, poté zkouší dělat na svět dojem přebujelým militarismem, zatímco během Ukrajinské krize a při „zvládání“ Irácké krize se odhaluje jejich výrazná strategická slabost.
Politika silné ruky, která vypadala, že je jí zapotřebí, aby svět zůstal pod patronátem USA i v dalším dosud nedefinovaném období, se chýlí ke konci.
Graf 1: Čínský HDP (modře) a americké HDP (červeně) v paritě kupní síly (PPP) v $bilionech, 2002-2019 – Zdroj: Financial Times
Oba tyto indikátory nám umožňují vidět začátek bodu zvratu obracejícího to k rozvoji globální systémové krize: převracení amerického světa na čínský svět…
Evropa s Ruskem – spouštění Marshallova plánu v čínském stylu
Vynoření čínského hráče jako už zjevného faktu krystalizovalo s Ukrajinskou krizí. Zatímco bylo v čínském zájmu zaranžovat svůj výstup zpoza opony šikovně, tak si spolu s tím Rusové od nevyhnutelně invazivní Číny drželi odstup, přičemž i Evropané zatím uhrabávali cestičku k tomu, aby objevení tohoto mega-hráče proběhlo hladce, avšak Ukrajinská krize tuhle změnu urychlila a způsobila, že hráči do ní vstoupili předčasně s určitou ztrátou oproti připravované situaci. Už jsme uváděli, že Ukrajinská krize a politické sankce dotlačily Rusy k podepsání slavné rusko-čínské plynové dohody za méně výhodných podmínek, než v jaké doufali. Ukrajina byla pro Rusy při vyjednávání s Čínou o této dohodě nevýhodou.
V současnosti je čínský ministerský předseda na oficiální návštěvě v Evropě a v Rusku. Kapsy má plné kontraktů, investičních projektů a podnikatelských záměrů, tedy skutečný Marshallův plán pro Evropskou a Ruskou ekonomiku částečně poškozenou Ukrajinskou válkou … je to samozřejmě neodolatelný plán. Jsou pro nás ale podmínky takové, že bychom při tom měli být dost opatrní, abychom si udrželi svou nezávislostna této nové mocnosti? Pamatujte, že Marshallův plán pomohl uvázat poválečnou Evropu k USA.
Londýnskou City už Čína před bankrotem zachránila, když z ní učinila vůdčí finanční centrum k vydávání dluhopisů v yuanech mimo Čínu. V souladu s tím se Británie stala silným zastáncem přidání yuanu do SDR (do speciálních práv čerpání, tj. do pseudo-měny MMF). I ECB začíná uvažovat o přidání yuanů do svých mezinárodních rezerv. A Evropa se sama nachází v roli, v níž by se hodilo fungovat jako zprostředkovatel systémového přechodu mezi světem před krizí a světem po krizi; ale aby ji sehrála ve vyšší míře ve vlastním zájmu, tak by bylo lepší, kdyby při tom byla vedena spíše vizí než jen hrabivostí nebo pudem sebezáchovy.
Všechny tyhle aktivity mezi Evropou, Ruskem a Čínou budou v nadcházejících dnech kulminovat se summitem ASEM 16. a 17. října v Miláně. Tahle událost má všechny šance, aby po sobě zanechala stopu v historických knihách, jelikož propojí Evropu a Asii a poskytne platformu k řešení krize Eura, Ukrajinské krize, Euro-ruské krize, globální systémové krize, … tudíž k umožnění přechodu na svět po krizi. Bylo by více „multi-polarizující“, kdyby byla zakladatelská dohoda světa poté zpečetěna na summitu Euro-BRICS; ale je to už naléhavé a konec konců, tři z pěti BRICSů (Rusko, Indie a Čína) budou přítomni… a co je nejdůležitější summit ASEM bude mít běžné charakteristiky realizace myšlenky na summit Euro-BRICS reprezentující novou globální realitu (v ekonomické, komerční a demografické váze světa)… aniž by počítal s tím, dokud nebude řečeno jinak, že USA budou házet stín na nějaké pokusy o adaptaci světového systému do nové reality.
Úspěch tohoto shromáždění dá každému jasně na srozuměnou, jaký je kontrast mezi perspektivou nabízenou aliancí s USA (kde je to převážně otázkou války) a perspektivami nabízenými strategickým sbližováním s Asií (kde je to převážně otázkou ekonomického zotavení). Náš tým předpokládá, že naděje, které se nesou s tímto summitem, budou mj. fungovat jako umíráček pro transatlantickou dohodu, tj. tu už kontroverzní TTIP.
Naši čtenáři vědí, že náš tým nemá strach z čínského neúnavného vzestupu moci. Nemůžeme ale tvořit svá očekávání, aniž bychom předkládali hypotézy budoucnosti sestávající z možností změn režimů, ze zvláštních postavení spojených s posuvy vztahů s všemocnými, či z možností krátkodobých zhoršení situací… Takže Evropa setkávající se s novým šéfem na mezinárodní scéně by měla být schopna, jak tuto novou realitu uvítat, tak i pečlivě promyslet podmínky k udržení vlastní nezávislosti.
Zde náš tým učiní další optimistickou poznámku. První generace studentů vyškolených v Evropě díky programu Erasmus a trans-evropské dynamice na poli vyššího vzdělání je teď ve věku 45-50 let, tj. ve věku, kdy se začíná počítat s tím, že vstoupí do politických a ekonomických kruhů. Jejich schopnost integrovat se do multipolárního světa je nekonečně vyšší než u elit z předchozích generací vyškolených jen národně nebo v USA, kteří mluví nanejvýš tak anglicky. Díky Erasmu má Evropa po ruce veškerý přístup ke všem aktivům, s nimiž může i přes relativně malou velikost počítat s globálním rozsahem ve své mnohojazyčnosti, přirozeném multikulturalismu a schopnosti být otevřená ke světu a chápat jeho složitosti atd.
Na závěr se tedy vynoření se multipolárního světa tedy realizuje podle očekávání LEAP… jen to bude o něco bolestivější a o něco více čínské, než by byl organizovaný přechod, kdyby byl umožněn.
Zdroj: globalresearch.ca, reformy.cz
