S hysterickou psychozou anti-ruskych nalad v Cesku ve vztahu k legitimnimu pravu ruskeho etnickeho obyvatelstva na sebeurceni a referendum na Krymu se vetsina nasich i zapadnich politiku nyni ostre a nutno dodat hloupe vymezuje vuci Moskve, ktera nedela nic jineho, nez delal Londyn v roce 1982 na Falklandach anebo Francie pri podpore invaze na Komorske ostrovy. Je to trefne prirovnani [1]. Stejne jako Krym ve vztahu k Ukrajine, i Falklandy patri/nepatri Argentine, a presto bylo na zaklade etnickeho klice rozhodnuto o odtrzeni zeme od Argentiny, a to vojensky, i kdyz to bylo z pohledu Buenos Aires proti mezinarodnimu pravu.
[FOTO] Rude Pravo informuje o zvoleni A. Dubceka 1. tajemnikem UV KSC
O tomto zde ale nechci hovorit. V poslednich dnech totiz zejmena z ust prezidenta republiky zaznivaji slovni paralely o Srpnu 1968 v Ceskoslovensku. Tento argument velmi casto ted zazniva na slunickovych diskusich na iDnesu pod clanky, az si clovek musi z tech prihlouplych nazoru obcankou legitimovanych diskuteru klepat na celo, jestli jde o deti, nezletilce s nudli u nosu nebo jenom uzitecne (lec placene) idioty. Pojdme si ale rozebrat rok 1968 bez obalu.
Rok 1968 na jare znamenal vnitrostranicky puc uvnitr KSC. K moci se diky slovenske vetvi komunistu dostal do cela predsednictva KSC Alexander Dubcek. Jeho predstava o komunismu „s lidskou tvari“ nadchla obyvatelstvo. Zakladnimi tezemi noveho Akcniho planu Dubcekovy vlady mely byt narodne-hospodarske zmeny v mezich mirneho pokroku vedouci k povoleni drobneho zivnostenskeho podnikani, prevod statnich podniku na narodni podniky (k tomu nakonec opravdu doslo v polovine 80. let behem Prestavby) a liberalizace mezinarodniho obchodu a devizovych zakonu, ktere po vzoru Titovy Jugoslavie mely prilakat do Ceskoslovenska zahranicni investice ze zapadu a jako vedlejsim produktem melo byt otevreni hranic. Dubcekovi se liberalizace trhu nepovedla, nebot narazil na obrovsky odpor v Narodni Fronte a u odborovych organizaci, ktere spravne tusily, ze by liberalizace trhu znamenala propousteni, zavirani fabrik a predevsim privatizaci. Dubcek tak alespon symbolicky prosadil otevreni hranic a doufal, ze postupem casu, az lide na zapade uvidi ten prumyslovy pokrok tam, nakonec i Narodni Fronta zmeni svuj nazor a odhodla se podporit reformy.
Dnesni omyl c. 1 je domneni, ze Dubcek byl demokrat. On sam to odmital a tvrdil, ze je komunista [2]. Predstava Dubceka o spolecenskem rezimu v Ceskoslovensku, pokud by teze Prazskeho jara byly naplneny, mela podobu socialisticke spolecnosti s trzne-regulovanym hospodarstvim. Pockat, to ale uz nekde funguje… ano, je to presne to, cemu dnes cely svet rika „Cinsky model“, tedy pevne uchopeni moci v zemi komunistickou stranou bez demokratickych stran, ale s volnosti cestovani do zahranici, se soukromym podnikanim, s liberalizaci devizoveho trhu, presne do puntiku a doslova Dubcekuv model a teze jeho Prazskeho jara.
Dalsim momentem a lzivou interpretaci dnesniho rezimu je tvrzeni, ze ceskoslovensky lid prochazel v roce 1968 demokratizacnim procesem. Kdo dnes toto tvrdi, je prachsprosty lhar, protoze rok 1968 byl vsim moznym jen ne demokratizacnim. Obyvatelstvo ani na okamzik nepremyslelo o tom, ze by v zemi doslo ke zmene ve vztahu k pluralitni demokracii. Ze by doslo ke zruseni Narodni Fronty, tedy Ustavou garantovanemu zastoupeni delnickych profesi a odborovych organizaci ve Federalnim Shromazdeni, ke zruseni vedouci ulohy KSC nebo dokonce k zahajeni presunovani fabrik a podniku do soukromych rukou pod nazvem „privatizace“, tedy „zesoukromnovani“.
V roce 1968 byla reformni klika KSC okolo Dubceka pro mlade lidi celebritni zalezitosti, jakou je Justin Bieber pro mlade lidi dnes. Lide skandovali „At zije KSC! At zije Dubcek!“, a to bylo skutecne a doopravdy spontanni, autenticke, nenucene, opravdove. Dubcekuv tah s otevrenim hranic na zapad pro bezne cestovani byl genialni tah. Nepotvrdily se vubec predchozi varovani, ze lide na Zapade budou zustavat, naopak se ukazalo, ze lide zacinaji ziskavat realny obraz o kapitalismu i s jeho odvracenou tvari, jak zjistili lide v pripade, kdy si v Italii vyvrkli kotnik u more anebo je zacal bolet zub, ze na zapade dochazi k necemu nevidanemu, totiz uctovani penez za lekarskou peci. To byl pro mnohe Cechoslovaky sok. Zaroven i otevreni hranic ukazalo nasim lidem bezdomovce v zapadnich mestech, cemuz mnozi lide do te doby neverili a tvrdili, ze jde o nechutnou propagandu prezidenta Novotneho.
Ruske tanky, ktere prijely do Ceskoslovenska, tak nebyly likvidaci ceskoslovenskeho socialismu s lidskou tvari, ale byly likvidaci neokonformniho komunismu na mnohem pozdejsi cinsky zpusob, ktery podle Brezneva hrozil prerust ve stejny model jako tehdejsi Titova Jugoslavie, tedy zeme s komunistickym pevnym vedenim ovsem bez vlivu Moskvy.
A prave tento moment je nejzasadnejsim argumentem proti slunickovemu idealizovani Prazskeho jara 1968 dnes. Pokud by tehdy Jaro uspelo, dodnes bychom zde meli komunismus v podobe, jaky dnes funguje v Cine. Ja osobne si netroufam odhadovat, zda-li by to bylo dobre nebo spatne, nicmene v zadnem pripade neni mozne dnes pouzivat Prazske jaro 1968 jako argument ve vztahu ke Krymu, protoze to jsou dva zcela nesouvisejici momenty. Zatimco tehdy slo v Praze o skutecnou regulerni invazi a okupaci Ceskoslovenska, na Krymu si vice nez 67% etnickych Rusu vetsinove odhlasovalo odtrzeni od Ukrajiny a temto lidem pri volbach v referendu opravdu nikdo nedrzel samopal u hlavy, naopak, samotni Rusove na Krymu spontanne skandovali podporu Rusku a Putinovi, stejne jako mladi cesti studenti, vcetne dnes opevovaneho Palacha ci Marty Kubisove, provolavali v roce 1968 slavu komunisticke strane a vedoucimu 1. tajemnikovi strany.
Komunismus v Ceskoslovensku se zdiskreditoval az po Dubcekove padu a zahajeni okupace. Teprve pote zacal byt komunismus beznym lidem v Ceskoslovensku na obtiz. Ne predtim, ne drive, jak se nam dnes snazi demokraturni propaganda namluvit, zejmena mladym lidem. Do te doby byl komunismus chtenym politickym systemem, jakkoliv hrozive a neuveritelne to dnes mladym lidem muze znit. Je nutne zde neustale pripominat, ze stejne jako jsme v nasi zemi v roce 1968 nesouhlasili s okupaci, stejne tak neni mozne chtit po ruske vetsine na Krymu, aby tolerovala nezakonny statni prevrat v Kyjeve, svrzeni demokraticky zvoleneho prezidenta a zakaz pouzivani rustiny v ukrajinske televizi a v tisku. O to vice je potreba tlacit na ceske politiky a poslance, aby tvrde odmitli jakekoliv zasahovani do demokratickeho procesu na Krymu a ve vychodni casti Ukrajiny, nebot probehl-li statni prevrat v Kyjeve, neni mozne ocekavat, ze zbytek zeme a jeho obyvatelstvo s tim bude souhlasit, jak se nam snazi vsugerovat nase mainstream media.
http://aeronet.cz/news/falesna-idealizace-prazskeho-jara-1968-a-pravda-o-komunismu/
