EU: Nahlíženo z perspektivy zločinecké organizace – 3. díl

V minulých týdnech jste si zde mohli přečíst první dva díly třídílného seriálu německého ekonoma, který se zamýšlí nad tím, zda je EU zločineckou organizací.

Ve svých analýzách nachází mnoho paralel, které ukazují, že EU skutečně vykazuje mnohé znaky zločinecké organizace.

První část se zabývala pojmem organizace a prvotními podezřeními z trestné činnosti. Druhá část zkoumala hlavní manévry v interakci mezi strážci umělé měny „euro“ a finanční sférou.

Třetí část pojednává o úplném odklonu Evropské unie k absolutistické autokracii, která by vehnala slzy závistivého obdivu do očí i Ludvíkovi XIV., kdyby o tom věděl.

Zadlužování, jako by EU byla státem

Stát se může zadlužit na úkor svých občanů. I když se to ne vždy setká s plným souhlasem občanů a daňových poplatníků, je z velké části zaručeno, že dluhem financované výdaje, ať už na spotřebu nebo investice, budou přínosem právě pro ty občany, kteří je budou muset později zaplatit.

Navíc v demokraticky konstituovaných státech obvykle existuje vláda legitimovaná většinou, která je odpovědná za takové půjčování, i když odpovědnost nepřesahuje riziko, že bude v příštích volbách odvolána z úřadu.

Zakládající členové organizace tedy ve svém prohlášení o ospravedlnění vůči občanům svých zemí – a evropské smlouvy nejsou ničím jiným než odůvodněním vzdání se suverénních práv, tedy (částečného) zbavení volebního práva – uvedli následující:

Článek 125

(bývalý článek 103 Smlouvy o ES)

(1) Unie neručí ani nepřebírá závazky ústředních vlád, regionálních, místních nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků členských států. Tím nejsou dotčeny vzájemné finanční záruky za společnou realizaci konkrétního projektu.

Členský stát nenese odpovědnost ani nepřebírá závazky ústředních vlád, regionálních, místních nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků jiného členského státu.

Tím nejsou dotčeny vzájemné finanční záruky za společnou realizaci konkrétního projektu.

(2) Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem v případě potřeby upřesnit definice pro použití zákazů stanovených v článcích 123 a 124 a v tomto článku.

Z toho lze snadno vyvodit, že samotné EU nemůže být nikdy dovoleno brát si půjčky, které z důvodu její chybějící pravomoci vybírat daně mohou být spláceny pouze úroky a splátky na úkor (možná ještě solventních) členských států, a to zase bez ohledu na to, v čí prospěch jsou vypůjčené prostředky použity.

Skutečnost, že článek 125 neobsahuje výslovný zákaz vypůjčování ze strany EU, na tom nic nemění.

Zejména „čtyři lakomci“- Německo, Nizozemsko, Rakousko a Finsko, opakovaně vystupovali proti vydávání takzvaných Covidových dluhopisů EU v roce 2020.

Ta rána přišla o něco později.

V roce 2021 se tehdy aktivní členové organizace rozhodli umožnit EU získat na kapitálových trzích dluh ve výši 750 miliard eur. V obvyklém matoucím jazyce nebyl dluh prohlášen za zvláštní aktiva, ale alespoň za „vlastní zdroje“ EU.

Měly být vynaloženy výhradně na řešení důsledků koronavirové krize v rámci programu NextGenerationEU (NGEU).

Největší údiv přichází, když si člověk přečte, co se myslí důsledky koronavirové krize, se kterými je potřeba se vypořádat. Je docela úsměvné, že těch 750 miliard bylo počítáno v cenách roku 2018, takže s očištěním o inflaci už bylo do světa vypuštěno 806,9 miliard.

42 procent na realizaci cílů v oblasti klimatu, včetně dotací na e-mobilitu, zelený vodík a podporu energetické účinnosti obytných budov,

52 procent na realizaci cílů digitalizace, 6 procent na posílení ekonomické a sociální odolnosti Německa, přičemž menší prostředky jsou určeny například na péči o děti, ale také na modernizaci nemocnic.

Když uvážím, že modernizaci nemocnic v Německu lze vidět jen na tom, že stále více nemocnic krachuje a zavírá se, když uvážím současný stav digitalizace v Německu, a když si uvědomím, že všechny investice do klimatických cílů nejen stojí peníze, které stojí, aniž by přinášely nějaký užitek, ale také ničí stávající investiční kapitál, tak mi to vhání slzy do očí.

Zajímavé také je, že německá vláda ve své publikaci uvádí, že NextGenerationEU je největším ekonomickým stimulačním balíčkem, který byl kdy financovaný z rozpočtu EU. Očekával bych, že balíček ekonomických stimulů povede ke znatelnému hospodářskému oživení.

Podle mého názoru je nepřípustné používat jako referenční bod hospodářský pokles během restrikcí způsobených Covidovou panikou. V cenách roku 2019, tedy poslední rok před Covidem, činil HDP 27 členských států 14,02 bilionu eur.

V roce 2023 vzrostl HDP v cenách roku 2023 na 16,97 bilionu. To vypadá dobře. Ale není. Po očištění o inflaci v cenách roku 2019 zbylo jen 13,5 bilionu – a podle předběžných odhadů byl nárůst v roce 2024 o skromných 0,4 procenta.

Stále jsme tedy pod úrovní roku 2019. Největší ekonomický stimulační balíček EU selhal bez jakéhokoli efektu. Otázka, kde nakonec skončilo 807 miliard, bude pravděpodobně stejně těžko pochopitelná jako největší převrat EU, o kterém bude řeč v další části.

1,8 miliardy dávek vakcíny od společnosti Pfizer

„Otázky jsou zbytečné, Ursula von der Leyenová neodpovídá.“

Touto větou noviny taz uvedly svůj článek 23. května 2023 o skandálu, který se stal známým jako „Pfizergate“, ale na rozdíl od Watergate, kdy Richard Nixon musel odstoupit z funkce prezidenta USA za zneužití vládních pravomocí, neměl Pfizergate žádné politické důsledky.

Doktorka s doktorátem a matka sedmi dětí z rodiny Albrechtových v Dolním Sasku, která se zázračně „demokraticky“ stala předsedkyní Evropské komise, utratila 35 miliard eur na to, aby pro občany EU obstarala vakcíny, které dnes kritici hanlivě nazývají „sprej.“

Zejména dohoda s jejím blízkým přítelem Bourlou ze společnosti Pfizer, ve které si tajně objednala 1,8 miliardy dávek vakcíny, vyvolala rozruch, zejména proto, že odmítla zveřejnit podrobnosti o této objednávce.

Smlouvy prý byly uzavřeny výměnou SMS zpráv, které byly mezitím zřejmě smazány.

O sólové akci Von der Leyenové informovaly ze všech míst především New York Times.

Když belgický lobbista Frédéric Baldan v dubnu 2023 podal u státního zastupitelství v Lutychu trestní oznámení na von der Leyenovou za zneužití pravomoci, ničení veřejných listin, střet zájmů a korupci, stížnost byla souhrnně prohlášena za nepřípustnou, protože Baldan postrádal „osobní zájem.“

FOCUS napsal dne 2. dubna 2024:

„Úřad evropského veřejného žalobce zasáhl do skandálu „Pfizergate“ zahrnující Ursulu von der Leyenovou. V centru pozornosti jsou výbušné textové zprávy mezi von der Leyenovou a generální ředitelkou Pfizeru.

Podle Politico jsou obvinění z trestného činu v souvislosti s jednáním o vakcíně mezi von der Leyenovou a generálním ředitelem Pfizer Albertem Bourlou vyšetřována.

Konečně v červenci 2024 Tribunál Evropské unie (SDEU – nezaměňovat s Evropským soudním dvorem) rozhodl, že Ursula von der Leyen porušila právo EU tím, že utajila informace.

Důsledky: Žádné, kromě toho, že Ursula von der Leyen byla znovu jmenována předsedkyní Komise. Zda byly mezitím zveřejněny alespoň části tajných smluv, se mi nepodařilo zjistit (pozn.: zveřejněny byly, ale ne oficiálně, viz zde, zde nebo zde).

Klíčové otázky, tedy zda byla předsedkyně Komise vůbec oprávněna zadávat tyto objednávky a zda se při jednáních starala o dosažení cen a podmínek, které by byly s ohledem na gigantický objem oprávněné, a zda při výpočtu zakázky předpokládala reálnou potřebu, o níž lze pochybovat, soudy neobjasnily.

Lze však učinit závěr, že organizace, k níž paní von der Leyen nepochybně patří, buď její jednání předem povolila nebo je poté mlčky schválila, protože to – jak jinak – bylo v zájmu členů organizace.

Proti se postavilo pouze Polsko a Maďarsko, i když Polsko po Tuskově návratu svůj postoj také stáhlo.

Setkáváme se tedy s fenoménem, ​​že jedna vrána druhé nevyloupne oko? Nebo je to prostě tak, že to, co Rada legalizuje, je legální, bez ohledu na to, co je stanoveno ve smlouvách?

Je správné se domnívat, že závoj mlčení, který byl nad touto záležitostí položen, nás dokonce opravňuje k přizpůsobování smluv změněným potřebám, alespoň zpětně?

Pro mě vyvstává další otázka: Je to předsedkyně Komise, kdo smí beztrestně chodit po celé EU nebo jde o sdružení působící v rámci EU, které si vše mezi sebou zařizuje a opakovaně umožňuje „obohacování“ na úkor občanů?

Připočteme-li ke skandálu kolem těchto objednávek vakcín informace z německých spisů RKI, které podporují všechna podezření, že celá pandemie byla jedním velkým podvodem, problém, který máme, daleko přesahuje podezření na zločinnou organizaci.

Ve skutečnosti jde o organizaci, v níž se diktátoři stávají právně nenapadnutelní, protože sami ztělesňují zákon a pořádek, a proto jej nikdy nemohou porušit.

Válečné miliardy

Poté, co jsme se v rozporu s ustanoveními smlouvy dokázali dohodnout na převzetí 750 miliard – ve skutečnosti více než 800 miliard – dluhu EU, je příliš lákavé tento puč opakovat.

Nyní se má pro EU vybrat 800 až 900 miliard na přípravu členských států na válku, protože Američanům za Donalda Trumpa už nelze věřit.

Na jarním summitu Rady se členové sdružení shodli, že je to dobrý nápad a měl by být realizován.

Není jasné, jak má být masivní přezbrojení financováno a podle jakého společného obranného plánu má být vojenská technika pořizována a rozmístěna.

11. března Deutsche Welle ještě uvedlo:

„Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, plánuje brzy poskytnout podrobnosti o tom, jak to bude financováno.

Zatím to vypadá, že převážná část 800 miliard eur balíčku, 650 miliard eur, bude pocházet z nového dluhu jednotlivých zemí EU, nikoli ze společného dluhu.

Zbývajících 150 miliard eur bude úvěrová pomoc krytá rozpočtem EU, což je blíže společnému dluhu.“

Nebylo tam něco o dluhových stropech? No a co. Toto pravidlo už dlouho nikdo nedodržuje.

Problém, který s největší pravděpodobností povede k opětovnému vydání jinak zakázaného společného dluhu, je úroková sazba.

Každý členský stát platí úroky na základě své bonity – a bonita se nezvyšuje tím, že se ještě více zadluží. S eurobondy by se dalo dosáhnout smíšeného výpočtu úrokových sazeb, což by slabším státům velmi pomohlo.

Brusel je světové hlavní město korupce, jak mi jednou řekl někdo, kdo to zažíval na vlastní kůži několik let.

Z dnešního pohledu to musí být chápáno jako „příběh ze starých dobrých časů.“

To, co začalo jako zákulisní jednání, se stalo nestoudným porušením smlouvy na otevřené scéně, které nejen činí smlouvy EU uzavřené na úkor třetích stran, jmenovitě občanů EU, bezcennými, ale na základě různých indicií také vzbuzuje podezření z korupce a zvýhodňování ve funkci.

Nelze nic prokázat, protože není nikdo, kdo by seriózní vyšetřování zahájil, natož aby jej dokončil. A i kdyby k nějakému došlo, není naděje, že by se našel soud, který by vůbec akceptoval žalobu na celý systém či jednotlivé členy organizace.

Pokud by EU byla demokratickým státem se skutečnou ústavou určovanou lidmi a skutečným rozdělením moci, to znamená s parlamentem, který vytváří zákony a kontroluje vládu, vládou, která dodržuje zákony a myslí na blaho celé Unie a všech jejích občanů, a se soudnictvím, které vykonává spravedlnost pro každého bez diskriminace,  nemohly by existovat podmínky, jaké panují v Bruselu.

EU  je nešťastná kombinace příliš velké korupce a příliš malé kontroly.

Každý, kdo si váží sám sebe, by měl odejít.

https://necenzurovanapravda.cz/2025/03/eu-nahlizeno-z-poerspektivy-zlocinecke-organizace-3-dil/

Předchozí díl:

https://knihya.cz/eu-nahlizeno-z-perspektivy-zlocinecke-organizace/