Dvojí metr…

Nákup  maminky na mateřské…

Romská má pomocníky… Tento nákup by asi sama neunesla… A vidíme to dnes a denně.

Jitka Čermáková, pedagožka 45 let

Po rozhovoru s žákem 7. třídy tzv. “zvláštní školy” (Romem) o jeho představách o budoucnu, jsem ztratila poslední naději, že má práce není marná… “Po základce nic dělat nebudu. Proč? U nás chlapi nedělají, tata by mě zabil. Však můžu být na pracáku a v důchodě, ne?” A tatínek nepracuje? “Ne, je v invalidní důchodě. Je mu 35, bolí ho záda.”

To je jen podstatný úsek “diskuze”, kdy jsem to pedagogicky nezvládla.  Ukázala jsem chlapci svoji půl roku starou jizvu po operaci páteře. Krom toho jsem epileptik,  mám vysoký tlak.  Je mi 45 let, pracuji od 18 ti. Při práci jsem vystudovala peďák a psychologii, abych mohla dělat to, co mě baví. Už mě to ale nebaví!

Denodenní hádky s romskými rodiči, proč by měli posílat děti do školy s výmluvou, že oni taky neumějí číst a psát a jsou “v poho”. Z daní pracujících!…. A to je jen zlomek problémů, které s našimi “diskriminovanými” spoluobčany stále ve škole řešíme…

Za to, že toto zveřejňuji, už jsem zřejmě rasista… a to, že chceme, aby měli Romové stejné povinnosti jako ostatní, je přece diskminace, no ne? Tohle do nebe volající zvýhodňování Cikánů musí jednou pro vždy skončit ! A to se nebavím o našich důchodcích, kteří celý život dřeli a dnes za životní úsilí žijí na pokraji bídy (bývalí učitelé, sestřičky, pošťáci atd…), zatím co Cikáni si jezdí pro dávky taxíkem…

To jsme opravdu takový národ hlupáků…