DVA MĚSÍCE DO NĚMECKÝCH VOLEB A DO NÁVRATU K REALITĚ

Evropa upadla tak, že se z ní stalo divné místo, kde fantazie nahrazuje realitu, jak si to vynucují její vlády a Unie, která nad nimi vládne.

Je to svět, kde se nepočítá s ničím kromě přímých závazků, kde sekuritizace obnášející 50 centů z dolaru se považuje za paritu, a jak data, tak čísla se manipulují k uchování stavu.

Sny se rodí z představivosti, živeny jsou iluzemi a k smrti přivedeny realitou. Ta gilotina se vrátí po 22. září 2013.

Nemůžete věřit ničemu, co vám Evropané řeknou. Nemůžete přijmout žádné jejich finanční instrumenty, jak vládní, tak bankovní podle jejich nominální hodnoty. Skutečnost o finanční kondici Evropské centrální banky nejenže je střežena v utajení, nýbrž je střežena tvorbou víry. Je to pohádka od Grimmů.

Nedávno jste si mohli všimnout malé reklamy, že ECB prý ulehčila pravidla pro aktiva podložená sekuritizací. Mohli jste si tento útržek přečíst a myslet si, že to není nic, co by s vámi mělo pohnout. To by ale byla chyba, protože právě v tomhle jste spatřili pukliny hroutícího se impéria.

Francouzské banky, španělské banky, portugalské banky, ty všechny jsou zapojeny do probíhající frašky, jako že nepotřebují žádat EU o pomoc. Ty všechny berou své půjčky na nemovitosti, na majetky, které už zkonfiskovaly, komerční půjčky, které se už nesplácí, a tohle všechno vkládají do cenných papírů masivní sekuritizace, která se dává ECB, neboť ta jim za tyhle záruky dává peníze. Takovéto záruky, jak můžete předpokládat, mají celkovou hodnotu tak centu za dolar, dostávají za to ale peníze v paritě, neboť ECB je ve svém účetnictví vede v paritě. Tohle je podvodný systém namíchaný s penězi vzniklými jen tak z ničeho, ale tohle je považováno za lepší plán než přiznat správný finanční stav a nechat banky po celém kontinentě krachovat.

Konspirace dogmatické, svévolné a umíněné ignorance nevytváří ani „existenční smysl“ ani nezakládá omluvu pro nečinnost. Tohle je tolerování vyložených lží, sebeklamu a lumpáren. To pouze zamyká všechny vaše úchylky tak, jak jsou, schované za betonovými vraty; za tlustým závojem k zakrytí jasného vidění reality a v tom všem můžete klopýtat, padat a upadnout až k přestoupení, v němž dosáhnete nejzazšího bodu dekadence.

Po téměř čtyřiceti letech na Wall Street vás mohu ujistit, že realita se vždy vrátí. Vždy, protože musí. To, co se nepočítá, nezmizí. Ztráty se budou muset nakonec zaplatit. Klamy vlády mají dlouhý časový rámec, ale ani ty nejsou věčné. Ty lži jsou nakonec konfrontovány s pravdou.

Až do 22. září 2013 nás nečeká nic než lži, což je datum německých voleb. To je ten den zúčtování, o který jsem tak dlouho žádal. Tak, jakmile budou za námi ty oslavy, že paní Merkelová zůstává u moci, otočí se svět kolem své osy. Status quo zmizne a přijde kampaň „šoku a hrůzy“ států Jihu Evropy dožadujících se více pomoci a Německo se bude vytáčet a nakonec ji odmítne poskytnout, protože samo nemá taková aktiva, aby to provedlo.

Španělsko, Francie, Portugalsko, Řecko, Kypr a nakonec i Itálie, ty všechny se seřadí u žlabu, aby objevily pouze, že ten slib vody byl jen slibem, a že ta vláha neexistuje. Nad kontinentem zavládne biblické sucho a zformuje politické bitvy, z nichž se vynoří nové aliance a nové výkřiky volající ty zrádce jménem. Ta stavba dvojčat, na nichž spočívají trhy, peníze z ničeho a finančnická pohádka, ta se sesypou ve světle nového slunce a náš starý brach, Strach, se vrátí, aby nás strašil.

Nejdřív se ta shnilá větev, na které sedíme, ukáže. Pak praskne. Doufejme všichni, že se neulomí a nehodí děťátko naší budoucnosti do trní.

Překlad: Miroslav Pavlíček