Jdete na opuštěném hřbitově navštívit hrob své babičky. Vtom vás vaše pětileté dítě zatahá za rukáv: „Mami, kdo je ta stará paní, co sedí na hrobečku a mává na nás?“ Vy ale žádnou ženu nevidíte… Případů zjevení, které hlásí naši nejmenší, je mnoho. Podle odborníků na paranormální jevy je možné, že právě dětem je z nějakého důvodu druhý břeh otevřen více než komukoliv jinému!
Může mít někdo schopnost vidět duchy? Někteří lidé věří, že ano – dokáže to prý každý z nás, ale pouze v určitém věku. Hlášení o jevech vymykajících se běžné realitě přicházejí nejčastěji od malých dětí, které však ani nemají představu o smrti a nedokážou odlišit skutečnost od nadpřirozena. Existuje ale řada indicií, jež naznačují, že s ním do kontaktu přicházejí. Ať už to jsou nevysvětlitelné stíny či jiskry na fotografiích, nacházející se přímo u hlavy dítěte (tzv. orby), nebo zdánlivě nevinné hovoření s osobami, které nikdo jiný nevidí. Kontaktují snad zemřelí právě naše nejmenší? Nebo jsou děti schopny vnímat dimenze, které jsou očím dospělých skryty?
Tajemství neviditelných kamarádů
„Domnívám se, že zprávy o spiritistických (duchařských) kontaktech a psychických schopnostech narůstají právě u dětí. Jaký to má původ či příčiny, to nevím,“ říká současná psychoterapeutka Dr. Caron Goode, autorka studie Děti, které vidí duchy (Kids Who See Ghosts). Podle jejích zjištění jsou naši nejmenší k podobným věcem náchylnější a vnímavější. Ve věku dvou, tří nebo čtyř let ještě nedokážou rozlišit mezi duchem a pouhým imaginárním kamarádem. Zejména u hodně malých dětí je prý vyloučeno, že by znaly pojmy jako nadpřirozeno a duchové. Pokud by opravdu viděly zjevení, reagovaly by nejspíš stejně jako na živou osobu. Ze své praxe Goode potvrzuje: „Nevidím [děti] fantazírovat a vymýšlet si zážitky, aby si získaly zájem a pozornost.“ Přesto je časté, že mluví nebo upozorňují na někoho, koho nikdo jiný nevidí. Jak ale získat jistotu, že přišly do kontaktu s duchem? Přestože je časté, že si děti hrají s „neviditelnými společníky“, občas se prý může stát, že nejde jen o fantazírování. Goode k tomu říká: „Způsob, jakým lze zjistit rozdíl v tom, že dítě vidí něco víc než imaginárního kamaráda, je, když zmiňuje zřetelné detaily o někom, koho znáte, třeba zemřelého příbuzného, jehož nikdy nepotkalo.“ Jak by ho pak dokázalo věrně popsat?
Přicházíme z onoho světa?
Zjevné kontakty s neznámem začínají děti mít údajně již od 6 měsíců. Proč by se ale měli duchové ukazovat právě jim? Teorie se různí. Specialistka na paranormální jevy Nicole Leader uvádí následující hypotézy: „Někdo věří, že když se děti narodí, jsou blízko těch odjinud, protože právě přišly z ‚druhé strany‘, proto je mohou snadněji vidět a možná, že ti druzí z druhého břehu vchází do této sféry existence proto, aby děti navštívili, nebo je chránili.“ Další možností je pak údajně to, že dětskou mysl otevře onomu světu trauma z narození. Může snad náhlý přechod na svět způsobit, že se jiné sféry dočasně propojí? Caron Goode uvádí: „Většina dětí cítí svoje strážné anděly, příbuzné a lidi, kteří jsou zde, aby jim pomohli, spíše než [vnímají] ztracené duše.“ Nemůže však být podobný kontakt se záhrobím, jenž se týká dětí, také nebezpečný?
Dítě napadené v postýlce
Na jedné straně stojí zážitky, při nichž děti pozorují neznámou entitu či s ní komunikují, na druhé straně se vyskytují i případy, při nichž jsou naši nejmenší přímo ohroženi! Znám je případ neviditelné bytosti, která v 50. letech minulého století útočí na rodinu Baylesových v anglickém hrabství Dorset. Cosi neviditelného prý řádí v jejich domě. Bytost, které rodina přezdívá „Věc“, způsobuje nevysvětlitelné bouchání, škrábání a co především – napadá jejich malou dcerku Doreen přímo v její postýlce! Jak líčí německý záhadolog Ernst Meckelburg (*1927): „Přízračné ruce sevřely obličej dítěte, v pokoji se vznášel ledový dech smrti. William Bayles se nakláněl nad postýlkou své dcerky Doreen a byl nucen se s neskrývaným zoufalstvím dívat, jak jakési neviditelné prsty zanechávají v dětském obličejíčku hluboké otisky…“ Entita se zaměřuje na nejmladšího člena rodiny a nikdo neví proč. Nakonec naštěstí mizí, ve vzduchu však zůstane viset otázka: Co byla ona „Věc“ zač a proč si vybrala malou Doreen?
Jak se zbavit přízraku?
Možné ohrožení dětí „neviditelnými společníky“ zmiňuje i Caron Goode. Rodiče se jí údajně často ptají, zda může nabídnout nějaká opatření, která by jejich potomky zbavila nebezpečí. „Říkám dětem, že mohou duším říci, ať je nechají být a odejdou,“ vysvětluje Goode. „Mají možnost jim poručit, aby zmizely. (…) Děti si mohou zkoušet říkat nahlas: ‚Běž pryč,‘ jako by je někdo obtěžoval v reálném životě.“ Je ale takováto obrana dostatečná? Ne všechny děti se dokážou tímto způsobem bránit, doporučuje se proto alespoň využívání nejrůznějších obranných amuletů a talismanů. Utěšující pak může být fakt, že s postupujícím věkem schopnost dítěte komunikovat s druhým břehem údajně ustupuje.
Věřit se vyplatí!
Podle průzkumů dochází u „dětí, které vidí duchy“ k totožnému jevu – jejich mysteriózní schopnosti se s postupem času vytrácejí! Jak stárnou, setkávají se prý s jinými entitami stále méně, až je nevidí vůbec. Proč tomu tak je? Badatelka Nicole Leader se domnívá, že za to může vliv okolí, které v záhrobí nevěří. „Existuje mnoho důvodů, proč děti začnou své schopnosti ztrácet. Jeden možný důvod je ten, že děti, které vidí anebo slyší duchy, jsou odrazováni od toho, aby k takovým věcem mluvily. Rodiče, nebo jiní rodinní příslušníci jim říkají, že je to jen jejich představivost,“ říká Leader. Znamená to, že skepticismus může být jednou z příčin, proč nejsme s to navázat kontakt se zemřelými? Pokud by prý nebyly děti zrazovány od svých vidin a jejich dar by byl naopak rozvíjen, mohly by údajně zjevení vídat i v dospělém věku.
Je klíčem třetí oko?
Nabízí se otázka: Co když je komunikace s druhým břehem omezena jen na období nevinnosti, kdy dítě ještě smrti a posmrtnému životu nerozumí? Podle některých teorií mají lidé při svém narození otevřené tzv. třetí oko. Má jít o šestou čakru (energetické centrum) umístěnou uprostřed čela. Umožňuje prý vidění „mimo fyzický svět“ a podle některých názorů se v průběhu života uzavírá. Můžeme nějak docílit toho, aby třetí oko zůstalo otevřené? Podle stoupenců východních filozofií a duchovních směrů by k tomu měla napomoci speciální meditace. Je krokem k navázání spiritistických kontaktů právě ona? Nebo stačí pouze odstranit nedůvěru v onen svět? Možná by odpověď měly právě děti, které ji však dospělým neumí vysvětlit.
Michaela Vondrušková
