Hartmann s Currym – jejich pásy či mříže a dračí žíly
Jestliže pod babylonskou věží došlo ke zmatení jazyků, tak ve vztahu ke dračím žilám dochází jejich současnými vykladači k matení mysli. A to proto, že základní kořeny odvíjející se od mnohatisícileté nauky feng-šuej Evropané nepoznali. Proto se ke slovu dostávají lidé, kteří naletěli jejím současným jakoby vykladačům s nedostatečným vnímáním prasíly. V televizi jsem viděl jednoho rakouského specialistu, kterému se třeba zdálky nelíbil křovinatý plot zakončující zahradu, proto jej nechal vykácet. On totiž neví, že zdravé a bujně rostoucí keře vyzařují energii až do vzdálenosti několika metrů. Proto ani neví, že. energie nacházející se na zemském povrchu v liniích v různé síle, energeticky opačných a proměnlivých, všude kolem nás. A nejenom to. My dokonce máme prasílu v určitých „dračích“ drahách (meridiánech) zabudovánu v našem vlastním těle. Abych doložil uvedení článku na pravou víru, tak si dovolím upozornit na některé odkazy. Pokud nejsou citovány, tak to je proto, abych autory příspěvků neznemožnil. Silně jsou vyznačeny úvahy, které je zapotřebí brát vážně, zatímci kurzívou jsou vyznačeny zjevné nepravdy:
Hartmannova mříž, Curryova mříž (neboli pásy Hartmanna a Curryho) prý vytvářejí globální mřížkovou síť – údajně podle názoru různých terapeutů zabývajících se přírodní léčbou, pokrývají uvedené dvě sítě v pravidelných vzdálenostech povrch celé naší planety – a jsou nezbytné k zachování koordinovaného magnetického pole Země. Obě uvedené mříže se prý navzájem překrývají. Hartmannovy pásy jsou pojmenovány podle jejich objevitele MUDr. Ernsta Hartmanna, vedoucího výzkumného pracoviště geologické biologie v Eberbachu na Neckaru a autora knihy “Die Krankheit als Standortproblem”. Podle fyzikálních průzkumů jsou tyto pásy stojaté vlny VKV kosmického původu se zahuštěnými ionty sodíkového záření z atmosféry. Škodlivost těchto pásů je téměř konstantní. Výjimkou jsou místa křížení těchto pásů. V těchto místech se jejich patogenní účinek zesiluje. Curryho pásy jsou pojmenovány podle jejich objevitele MUDr. Manfreda Curryho, ředitele medicinsko-bioklimatického institutu v Riederau na Ammersee ve Švýcarsku, autora knihy “Die Schlüssel zum Leben” (Klíče k životu). Průzkumy ukázaly, že tyto pásy mají charakter horizontálně polarizovaného záření vlnové délky 11 až 21 cm (maximálně 100 cm). Opět jako u Hartmannových pásů je škodlivost pásů Curyho téměř konstantní. Křížení těchto pásů také zvyšuje svůj patogenní účinek.
Pásy Hartmannovy, probíhají údajně mřížovitě od severu k jihu a od západu k východu.
Pásy Curryho, probíhají údajně mřížovitě od severozápadu k jihovýchodu a od severovýchodu k jihozápadu.
Na internetu se o „dračích žilách“ještě dozvíme: Geopatogenní zóny (Hartmannovy a Curryho pásy) a škodlivé záření televizorů a počítačů i mobilních telefonů (elektrosmog) mohou být potlačovány vhodně umístěnou pyramidou. Působení pyramidy zvyšuje účinnost léků a kosmetických přípravků, při onemocnění zmírňuje bolest a pomáhá překonávat chorobu, pro zdravý organismus působí preventivně. Pyramida umístěná v místech odpočinku pomáhá překonat nespavost a doplňuje bioenergetický potenciál. Blahodárný vliv odrušení GPZ na růst rostlin byl sledován jak v přírodě, tak i při domácím pěstování. který je údajně přímo závislý na velikosti pyramidy. Např. pyramida výšky 75 mm vytváří údajně ochranné pole o ploše kolem 3 metrů čtverečních. Umístění a směrování pyramidy je vhodné konzultovat s odborníkem, preventivní umístění v místech dlouhodobějšího pobytu (pracoviště, pracovna, ložnice) však zvládne bez problémů i laik. Potencováním pyramidy (správným geometrickým umístěním soustavy pyramid před jednotlivou instalací) lze údajně dosáhnout jejího vyššího účinku. Také pro pyramidy, nebo kužele platí dvě základní podmínky?
Vlivem působení pyramidy vzniká chráněný prostor,
Dále nesprávně tvrdí: Geopatogenní zóny neboli dračí žíly jsou místa, která sama o sobě působí negativně na organizmus. Tento vliv se neprojevuje hned, ale až za určitý čas. Každý z nás je k jejich záření různě vnímavý, takže na někoho mohou mít vliv téměř destrukční a jiného nemusejí ovlivnit skoro vůbec.
Jak se vzápětí dozvíme, tak ani nesprávně usazená pyramida nemusí prostor kolem ní změnit k lepšímu; někde dokonce může dojít k opačné situaci. Účinnost pyramid je totiž dána nejenom jejich velikostí, ale především vhodně zvoleným materiálem a jejich usazením na energeticky pečlivě vybrané místo. Totéž dokáží vybrané kameny (viz předchozí článek zabývající se hromovými kameny), či např. stromy. Při přečtení mých knih jsme se dozvěděli, že energetické linie prostupují jako několikametrová síť zemským povrchem.
Tuto síť poznali např. Číňané, nebo třeba také Keltové, kteří jí říkali rybářská . Je jedinou (čili ani Hartmann nebo Curry), a není orientovaná podle zeměpisných světových stran, ale je vzhledem k nim více či méně rozkolísaná. Což znamená, že průběh některých linií, přesněji jejich části, se může se základními zeměpisnými stranami (východ-západ, sever-jih) shodovat. Jejich směr je dán v přírodním prostředí víceméně trvale, zatímco jejich síla je dána zase proměnlivým elektromagnetickým nábojem planety Země. Energetická síť prasíly je napojena na geologické zlomy podloží, které spoluurčuje její energetickou hodnotu. Také proto není pravidelná a na některých jejích průsečících linií se nacházejí zlomy.
Důležité je vědět, že její energetický potenciál není stálý, ale kolísavý. Pro její opakovanou cyklickou proměnu je rozhodující vzájemné postavení Slunce, Země a Měsíce. Především z toho důvodu dochází buď k navyšování vyzařovací složky linií (mužské či jangové) pojmenované Číňany žilami červeného draka prasíly (čchi), nebo opačné vzařovací (ženské či jinové), které jsou žilami modrého draka. Na závěr tohoto odstavce zabývajícím se skutečnými „dračími žilami“ a nikoliv pomyslnými chimérami není možné nevzpomenout na energetický galaktický cyklus, jenž navyšuje vyzařovací složku prasíly ráno a večer.
To nejdůležitější ve vztahu dvou energeticky opačných linií, tedy těch vyzařovacích, které živým organismům energii-prasílu dodávajích a opačných vzařovacích energii-prasílu odebírajících, včetně jejich projevů souvisejících se živou přírodou, jsem popsal ve svých knihách, především v knize Zpověď druida. Právě ty silnější energii odebírající, pojmenované Číňany žílami modrého draka, je možné považovat za linie patogenní neboli geopatogenní. V některých místech se projevují plošně, proto vytvářejí pro zdraví a život nebezpečný zdraví škodlivý prostor.
Jeden z nich se např. nachází na bájném pískovcovém Vlhošti. Zcela pochopitelně se vyskytují také opačné linie vyzařovací, jež jsou žílami červeného draka. V Evropě se některým naivně říká svaté, či také někdy ley lines. Také ty mohou energeticky vytvářet vyzařovací léčivý prostor. Mezi nejznámější patří panenskotýnecký. Výrazný a hodně silný vyzařovací prostor jsem s dopomocí kamenů usazených na průsečících vyzařovacích liniích vytvořil v Keltských šancích nacházejících se v Markvarticích u Sobotky. Pečlivě vybrané kameny jsem usadil na jejich nejsilnějších vyzařovacích průsečících prasíly. Největší a zároveň nejsilnější vyzařovací prostor se nachází kolem dolomenu (trilitu), kde je v jeho kamenné podlaze tento průsečík vyznačen křížkem.
Jak se oba energeticky opačně laděné prostory nebo linie (dračí žíly modrého a červeného draka) poznají v přírodě, či ve stavbách jsem mnohokrát v různých souvislostech představil ve všech doposud vydaných knihách, stejně jako v knize Bájná prasíla připravené k vydání. Závěrem povídání o energetických liniích prasíly připomínám, že na vyhodnocení průběhu energetických linií vzhledem ke stavbám je založena nauka feng-šuej a vzhledem k tělu zase staročínská energetická nauka jíž je akupunktura. Několika nejsilnějším liniím se říká meridiány. V této souvislosti se sluší připomenout sedm(Číňané jich přiznávají pět) základních energetických vírů lidského těla, které jsou známé pod indickým pojmenováním čakry.
Představme si, že ti, kteří nerozeznají „žíly červeného a modrého draka“ měří tzv. dračí žíly, jež považují za více či méně škodlivé. Pravdou zůstává jejich další tvrzení, že nikoliv neurčité, ale skutečné žíly modrého draka odebírají energii ze živých organismů. Což může skutečně způsobit např.: nespavost, nervozitu, brnění rukou a nohou, pocity zimy a průvanu, bolest zad, krku, hlavy, kyčlí, opakované angíny, astma, otoky, vysoký krevní tlak, záněty žil, oční nemoci, duševní poruchy jako např. deprese, ale i nádorová onemocnění. Některá onemocnění, způsobená dlouhodobým odebíráním vyzařovací složky prasíly, mohou dokonce způsobit i předčasnou smrt. Což platí zejména tam, kde se vzařovací energetické linie protínají.
Dále se uvádí jak je možné si od tzv. dračích žil pomoci. I když se dále tvrdí, že se většina odborníků shoduje, že vliv negativního záření nelze odstranit. I když se používají desítky údajně účinných výrobků ke stínění geopatogenních zón: Podle některých informací je za jedno z nejefektivnějších zařízení považována velkoplošná několikavrstvá folie, která je pod stálým stejnosměrným napětím 9 – 11 voltů. Z přírodních materiílů je doporučována ovčí kůže nebo propolisem napuštěný bílý papír, které je, jak se dále dozvíme, po určité době vyměňovat nebo neutralizovat, protože záření do sebe nasávají a mohly by ho koncentrovaně reprodukovat. Závěrem se tvrdí, že nejlepší ochranou proti působení geopatogenních zón (či dračích žil) je vyhnout se jim Ale to další už neplatí: To nemusí být mnohdy nic nemožného, protože pásy negativního záření bývají široké čtyřicet až šedesát centimetrů a lze tedy přemístit cokoliv kamkoliv mimo dosah působení zóny. Toto tvrzení je, jak jsem již v článku uvedl, zjevnou nepravdou.
V tomto odstavci, kde se opět „vaří z vody“ by muselo být vyznačeno kurzívou téměř všechno, což je z dále uváděných příkladů zjevné: Z geologického hlediska je příčinou vzniku geopatogenních zón nestejnorodost nejsvrchnější části povrchu země. Ta je způsobena tektonickým porušením hornin – prasklinami v zemské kůře nebo stykem hornin s odlišnými fyzikálními vlastnostmi či s obsahem radioaktivních prvků (např. radon). Další příčinou bývá voda tekoucí po tektonických poruchách či podzemní jezera, říčky, prameny, staré zasypané studny. Vliv má i činnost člověka, zejména důlní v místech výskytu magnetických hornin. Nad takovýmito místy se vytvářejí anomálně porušená fyzikální pole, lidově nazývaná dračí žíly.
Na stránkách Klubu psychotroniky a UFO Louny se s tzv. dračími žilami v roce 1992 nejlépe vyrovnává, i když tuto energii nevnímá, Jaroslav Helšus, jenž ve vztahu k menhirovým systémům na lounsku píše. Zde vyznačím to, co považuji za pozitivní, tučným písmem: Menhirová síť však ukazuje i jiné pozoruhodné geometrické vlastnosti, které se nápadně podobají síti tzv. dračích žil. Dračí žíly jsou pomyslné linie na zemském povrchu, odpovídající drahám podzemních proudů jakési neznámé, fyzikálně dosud neurčené, zemské nebo také vesmírné energie. Nejedná se ani o sílu čistě magnetickou, ani elektrickou, souvisí však pravděpodobně s tzv. H-pásy, u kterých byla kromě dvou globálních sítí objevena nedávno i 3. a 4. síť. Ty jsou ale podstatně slabší. Nad H-pásy pak jsou i tzv. kosmické zóny, hlavně Curryho-Whitmann pásy. Ani v jednom případě se však nejedná o sítě pravidelně uspořádané. Pásy se štěpí, různě protínají a opět spojují. Na ně pak navazují i tzv. astrální zóny, které jsou však již opravdu těžko definovatelnou energií. Jisté však je, že mohou působit na živé organismy. Proutkaři a senzibilové je dokáží detekovat. mezi pradávnými sídly a objekty. Podél těchto linií putují zvířata, v dávných dobách je instinktivně vycítili i lidé, kteří byli mnohem vnímavější než dnes, takže se často kryjí se starými cestami a spojnicemi Kněží a šamani o nich dobře věděli a dovedli je využívat. Na určitých místech, především v bodech jejich překřížení, vztyčovali mohutné kameny – menhiry, které zemské proudy usměrňovaly.
Zde píše o „červených“ dračích žilách: Tyto menhiry bychom mohli přirovnat k akupunkturním jehlám na lidském těle, stimulujícím a řídícím vitální energii člověka, taktéž fyzikálně nezjištěnou. Zemskou či vesmírnou energii, koncentrovanou na křižovatkách dračích žil a zesílenou pomocí menhirů a megalitických staveb bylo možno v těchto místech čerpat, což umožňovalo kněžím konat zdánlivě nadpřirozené činy. Posilovalo to jejich léčitelské, telepatické, věštecké, ale i jiné schopnosti.
A dále o opačných modrých: Tato síla může být ale pro člověka i nebezpečná. Pobyt nad některými místy dračích žil mívá za následek závratě, ztrátu orientace, odčerpání životní energie, při delším pobytu i vznik různých nemocí. V těchto místech často dochází i k podivným jevům. Byla objevena souvislost mezi těmito dračími žilami a zjeveními. Poměrně často zde dochází ke zjevování přízraků.
K této části výkladu J. Helšuse jsem poněkud skeptický. I když některá jeho tvrzení je možné brát vážně: V blízkosti megalitických památek, tedy na křižovatkách dračích žil, je i mnohem častější výskyt dalšího fenoménu – UFO. Přesvědčivě to dokazují statistiky mezinárodní archeoastronautické společnosti. Situaci kolem UFO však komplikuje jedna skutečnost. Některé výskyty UFO totiž mohou bez problémů sledovat všichni přítomní, a bývají jich při opakovaných náletech i desítky (např. Voroněž 1989, Lutych l990, i Louny l991). Ve většině případů se však okruh pozorovatelů zužuje pouze na určité procento přítomných.
K tomuto odstavci jenom krátce. Nevysvětlitelné světelné jevy jsou povětšinou způsobovány náhlou změnou energetických poměrů prasíly vzhledem k energetickému potenciálu místa. Čili spojovat je s mimozemšťany je převelice odvážné. Jak a proč se projevují, o tom je též více v mých knihách, stejně jako to, že jsem v jednom kostele změnou energetických poměrů prasíly vyvolal tzv. poltergeista. Ale teď už jsou na řadě „mimozemšťané v podání J. Helšuse:
Dr. L. Šafařík, tajemník plzeňského Klubu psychotroniky a UFO , proto navrhuje zkoumat nejen samotné zprávy o UFO, ale i vlastní pozorovatele. Jakkoli toto zní coby výsměch všem účastníkům setkání prvého až třetího druhu, mnohé případy dokazují, že UFO mohou spatřit většinou jen osoby senzitivní, schopné se naladit na vyšší frekvence šestého smyslu. V nejednom případě pak dochází i k telepatické konverzaci s posádkou. Je otázkou, zda psychotronické schopnosti některých vyvolených jsou jakýmsi atavismem – dědictvím po našich přírodních a citlivějších předcích, či imunitou vůči civilizačním tlumičům.
Zdá se, že “E.T.” používají onen druh energie, který je příčinou psychotronických nebo chcete-li paranomálních jevů. Tyto jevy jsou tajemné a záhadné, ale pouze proto, že jsou vědou nepoznané. Psychika a vědomí může mít pravděpodobně řadu dimenzí, o nichž většina lidí nemá ani tušení.
Zdá se tedy, že naše vyspělejší návštěvníky přitahují megalitické svatyně a menhiry, která vyzařují onu zvláštní energii do éteru. Tuto energii potvrzují všichni senzibilové, kteří navštíví místa megalitických staveb počínaje Stonehenge a konče kounovskými řadami. Proč se tak děje, nedá se zatím jednoduše vysvětlit. Někteří parapsychologové předpokládají, že na křižovatkách obzvlášť silných dračích žil se dokonce v určitých časových cyklech vytváří i jakési pomyslné mosty mezi naším světem a jinými paralelními světy, i či říšemi Bytí. Tudy tak mohou pronikat do našeho světa různá zjevení, která se projevují nejen jako subjektivní halucinace, ale mohou za dosud neznámých podmínek zasahovat i do naší reality.
Co dodat závěrem? Jsou místa, odkud v určitém okamžiku mizejí z povrchu zemského předměty, zvířata a lidé. To neplatí pouze pro Bermudský trojúhelník. Zmizet může každý z nás, když bude ve správném čase na správném místě. Leč ten jev se projevuje řidčeji, než když do člověka uhodí blesk. Hmota, ať neživá či živá, se prostě rozpustí a vypaří se neznámo kam.. Protože se totéž, v poněkud vzácnějším podání, děje také obráceně, tak je zcela nepochybné, že je třeba za těmito projevy hledat prasílu. Pozoruhodné je to, že zmizevší lidé si vůbec nic nepamatují, podobně jako ti, které „unesou“ mimozemšťané. Závěrem uvedu jenom malou a skromnou poznámku. Jaké fyzikální povahy prasíla je, tak to nám jako první na světě představují moje knihy. Neboť prasíla je zvláštní formou elektromagnetické energie.
Jan Johann Jaroslav Miška
