V roce 1962 si vědci troufli na velkou věc a předpověděli budoucnost vývoje techniky na 50 let dopředu. Dnešek přitom viděli co do úspěchů vědy značně optimisticky. Podle jejich předpokladů bychom dnes měli žít ve sci-fi ráji technických vymožeností, kde je medicína schopná pěstovat umělé orgány, auta se sama ovládají a počítač je nejlepším přítelem člověka. A pokud by vás to tady náhodou nebavilo, klidně si můžete odskočit na Mars …
Věda kráčí kupředu mílovými kroky a technika nezadržitelně míří ke hvězdám. Je ale lidstvo v oblasti vynálezů skutečně tak úspěšné, jak se samo poněkud neskromně domnívá? To může odhalit jen důkladné ohlédnutí zpět v čase. A my právě takové ohlédnutí přinášíme. V roce 1962 zveřejnila uznávaná americká vědecká organizace s dlouhou tradicí The Institute of Radio Engineers (IRE) předpověď toho, jak bude svět vypadat za 50 let – tedy letos. Enigma vám představí utopické vize budoucnosti, v níž právě žijeme, i ty, které se víceméně naplnily. Obstojí odborné vize desítek vědeckých kapacit z 60. let minulého století ve srovnání s dnešní skutečností?
Média
Jde to i bez papíru aneb Zapni 3D zeď
Očekávání: 3D vysílání jako běžná praxe, tištěná média nahradí elektronická verze.
Realita: Papírové noviny stále vycházejí, 3D obraz se prosazuje jen pomalu.
Naplnění: 70 %
Informace jsou v moderním světě jednou z nejcennějších komodit a nositelem informací jsou především média. Není proto divu, že se dostala do hledáčku vědců z IRE. Už jen to, že dnes držíte v ruce tento výtisk časopisu Enigma, je ale jednoznačným potvrzením omylu jejich prognóz z roku 1962 pro oblast médií. Ve své tištěné podobě už totiž časopisy a noviny prý dávno neměly existovat. Na jejich místě očekávali vědci globálně rozšířené elektronické čtečky, do nichž každý uživatel podle libosti přijímá z jakési centrální sítě informace, zprávy, videa či knihy. Sice už kolem sebe zaznamenáváme, že zpravodajství a publicistika v elektronické podobě jsou na nepopiratelném vzestupu a nejrychlejší informace o aktuálním dění se přesouvají z titulních stran papírových novin na webové stránky pohotových a vždy připravených informačních portálů. Elektronické čtečky knih si také pomalu začínají hledat cestu mezi čtenáře. Dalo by se tedy říct, že se vědci zase tolik nesekli. Jenže třeba v oblasti televizního vysílání přestřelili už poměrně významněji.
Trojrozměrné kino do každé domácnosti
Pokud stále s lehkou nostalgií hýčkáte svou klasickou televizi se skleněnou obrazovkou a všechny ty moderní jen několik centimetrů silné placky visící na zdech se vám pořád ještě nedostaly pod kůži, vězte, že už i ty měly být dávno pasé. Vědci velkomyšlenkářského roku 1962 si totiž dnešní televizní obrazovky v běžných domácnostech představovali jako celou jednu velkou vestavěnou stěnu v pokoji. Tedy minimálně jednu… Vysílat už se tak v současné době mělo na obřích obrazovkách, a to samozřejmě výhradně trojrozměrně. O zbytečnosti nějakých otravných speciálních brýlí pro sledování 3D obrazu snad ani netřeba pochybovat. Aby byl požitek z moderní televize dokonalý, nesmíme zapomínat ani na zvuk – pochopitelně dokonale plastický a prostorový. Filmy se podle očekávání mají uchovávat v holografické podobě pomocí laserů. Na CD či DVD tedy můžete také zapomenout. Jaká je ale realita? Technologie trojrozměrného obrazu se sice už pomalu prosazuje, její masové rozšíření do domácností je ale stále ještě utopií. Tím pádem i myšlenka běžného televizního vysílání ve 3D selhává. Virtuální svět tedy ještě nějaký ten pátek bude muset počkat.
Medicína
Lékaři si na roli polobohů ještě počkají
Očekávání: Výroba umělých lidských orgánů, pacienti neleží v nemocnicích.
Realita: Laboratorní výroba orgánů je v plenkách, nemocnice jsou stále plné.
Naplnění: 5 %
Právě v oblasti medicíny je vědecký pokrok snad ze všech oborů nejhodnotnějším, protože nové objevy přinášejí to nejdůležitější – naději na delší zdravý, a snad i šťastný život. I tady se však velkorysí vědci z IRE bohužel přepočítali a své následovníky poněkud přecenili. Jejich představy z roku 1962 vidí dnešek jako dobu, kdy jsou transplantace lidských orgánů a tkání na denním pořádku. Není přitom potřeba ani dárce, neboť „materiál“ se vyrábí na míru, laboratorně. Také nemocnice už by měly mít zcela jinou podobu, než jak jsme zvyklí, neboť se předpokládalo, že léčba pacientů bude probíhat většinou v domácím prostředí. Když je pak problém vážnější, postižený orgán se nějakou minimálně invazivní operační metodou jednoduše vymění za nový. Představa je to pěkná, zatím jsou však nemocniční lůžka stále plná a orgány také bohužel vyrábět nedokážeme.
Jsme na dlouhé cestě
Výzkumy v oblasti umělé produkce lidských tkání jsou však na pořadu dne a s ohledem k jejich významu si rozhodně zaslouží pozornost. Asi největším úspěchem na této dlouhé cestě k technice, která člověku vloží do rukou téměř božskou moc, je rozpumpování umělého hlodavčího srdce. To bioinženýři z týmu Doris Taylor z americké University of Minnesota vyrobili v roce 2008 implantací kmenových buněk potkaních mláďat a embryí na základ v podobě kolagenové kostry skutečného srdce mrtvého potkana. Podařilo se, buňky přijaly nový úkol a orgán má všechny potřebné funkce. Ačkoliv je práce expertního týmu kolem doktorky Taylor považována za světovou senzaci, je jasné, že se ještě ani zdaleka nepřiblížila představám vědců, kteří před 50 lety vytvářeli prognózy budoucnosti medicíny. Dočkáme se jednou dne, kdy si po infarktu jednoduše objednáme nové srdce, nebo vyměníme plíce napadené rakovinou za zdravé?
Na Mars a ještě dál!
Očekávání: Mars je dobyt, lidstvo míří dál.
Realita: Uvažuje se o další cestě na Měsíc, Mars je stále nedostupný.
Naplnění: 0 %
Vesmír
Dobývání vesmíru není, alespoň za současné situace, ani tak lidskou nutností, jako spíš otázkou zvědavosti a prestiže. Vždyť jen přistání prvního člověka na Měsíci, které mohl svět se zatajeným dechem sledovat v přímém televizním přenosu 20. července 1969, za sebou skrývá politické pozadí technického boje mezi USA a Sovětským svazem v době takzvané studené války. Dosažení měsíčního povrchu bylo jako jeden z hlavních cílů následujících několika let ambiciózně vytyčeno prezidentem Johnem F. Kennedym (1917–1963) v roce 1961. Snad pod vlivem nadšení z počátku éry vesmírného cestování si vědci v roce 1962 představovali, že dnes již budeme kolonizovat Mars a zkoumat i vzdálenější kouty nekonečného vesmíru. Nakolik se jejich vize uskutečnily?
Na vesmír nejsou prostředky
Kosmické výlety běžných smrtelníků za hranice naší planety podle IRE měly být v roce 2012 již relativně dostupnými. Avšak zatím tomu tak není a pravděpodobně ani brzy nebude. Dokonce ani na Měsíc už lidé více nelétají, ačkoliv to mají mnohé státy opět v úmyslu. Bývalý americký prezident George W. Bush (*1946) dokonce v roce 2005 zveřejnil úmysl vyslat do roku 2020 k našemu vesmírnému souputníkovi další stroj s lidskou posádkou. Jeho následovník Barack Obama (*1961) ale programu výrazně ubral prostředky. Peníze jsou zkrátka na Zemi potřeba víc než mimo ni. Od roku 1969 se tak aktivita člověka ve vesmíru příliš nepohnula. Vysíláme nové a nové sondy řízené ze Země, fyzicky dostupný je pro nás ale stále jen náš starý dobrý soused Měsíc a o rudém Marsu si můžeme nechat jen zdát.
Výpočetní technika a komunikace
Počítač – mé druhé já
Očekávání: Dokonalé propojení běžných činností s osobním počítačem; díky překladačům není potřeba učit se jazyky; zrušení škol a elektronická archivace vědění.
Realita: Počítače stále víc prorůstají do života, znalost jazyků je nutností, rušení škol nepřipadá v úvahu.
Naplnění: 40 %
Ačkoliv si to spousta milovníků starých dobrých časů stále ještě není ochotna připustit, počítače dnes vládnou světem. Najdeme je snad za vším, ať už jde o řízení dopravy, průmyslovou výrobu potravin nebo moderní lékařské přístroje. Říkáte si, že už je toho nějak příliš? Vědci stojící za prognózami IRE z roku 1962 by s vámi zřejmě nesouhlasili. Jejich představy o využívání výpočetní techniky v roce 2012 zašly totiž daleko dál, než kam dosud dospěla realita. A možná bychom za jejich omyl v tomto případě mohli být i vděční. Pokud by se totiž jejich předpovědi naplnily, člověk a jeho počítač by byli doslova nerozlučnou dvojkou. Neměly to ovšem být počítače, jak je známe teď, ale stroje ovládané hlasem, které disponují schopností samy se opravit, nebo třeba bezchybně předpovídat počasí. Každý takový počítač by pak byl součástí propojené sítě přístrojů sdílející veškeré potřebné informace, s jejichž pomocí pak člověk provádí každodenní úkony. „De facto nepůjde dělat rozdíl mezi ‚já’ a ‚můj počítač‘,“ říká odvážně v roce 1962 jeden z vědců, kteří pracovali na prognóze stavu techniky v roce 2012. Díky Bohu ale počítače a lidi ještě stále rozlišovat můžeme.
Moudrost světa na neviditelné síti
Ačkoliv zatím člověk pořád ještě svůj počítač odkládá, naše životy jsou s výpočetní technikou spjaty stále těsnějším poutem. Ve vyspělých částech světa se začíná hrozivě projevovat moderní fenomén života on-line, kdy člověk skutečně většinu záležitostí – od práce, seznamování, komunikace s přáteli až po placení účtů nebo nákupu potravin – řeší přes internet. Ať už se ale mozky IRE před padesáti lety spletly sebevíc, napříč roky se světové kapacity shodují na jednom – počítače budou prorůstat stále hlouběji do našich životů. Podle předpovědi technické budoucnosti roku 2012 měly ovlivnit i takové oblasti života, u nichž bychom přímou souvislost asi nečekali. Díky počítačům a internetovým databázím obsahujícím doslova všechnu moudrost světa už dnes teoreticky měly být zapomenuty třeba tradiční školy. Prognóza očekávala, že vzdělávání dětí se v roce 2012 bude odehrávat on-line v pohodlí domova a za pomoci počítačů. Děti ale stále ještě najdeme v lavicích, i když je pravda, že výuka se díky internetu a výpočetní technice stává stále interaktivnější. Je to první známkou toho, že klasické školství spěje ke svému konci?
Zapomeňte na cizí jazyky
Líbila by se vám představa, že se na světě již není potřeba učit žádné cizí jazyky, protože všichni vlastníme přístroje, jež jsou schopny v reálném čase překládat jakýkoliv jazyk do toho vašeho? Vědcům osloveným před padesáti lety IRE se tato představa líbila dokonce natolik, že se skutečně domnívali, že v roce 2012 něco takového již bude běžné. Takový návrat do „Babylonu“ v době před stavbou legendární babylonské věže a pomatením jazyků se ale nekoná. Co ale v předpovědích vědcům dokonale vyšlo, to jsou mobilní telefony. Prognóza se totiž pro oblast komunikace zmiňuje právě o tom, že lidé u sebe budou mít malé kapesní telefony, které budou díky satelitům fungovat všude. Aspoň něco se vědcům podařilo předpovědět.
Doprava
Vize bezpečných silnic ovládaných satelity selhaly
Očekávání: Auta se řídí sama a jezdí na elektřinu, letecká doprava upadá.
Realita: Stále řídíme své vozy sami; elektromobily existují, ale nejsou oblíbené; letecká doprava zažívá boom.
Naplnění: 10 %
Pokud vás baví řízení a milujete vzrušující zvuk pořádného benzinového motoru, máte štěstí, že ani v oblasti předpovědí budoucnosti v dopravě se vědci netrefili. Kdyby jim totiž jejich vize vyšly, auta poháněná elektřinou by už jezdila sama bez řidičů a jejich ovládání by měl na starosti satelit. V podstatě byste si tak zadali do počítače v centrálním systému vozu cíl své cesty, pohodlně se usadili a četli si noviny. Samozřejmě v elektronické podobě. Nebyly by tak žádné dopravní přestupky, protože technické vybavení vozů a komunikační systém, jež propojuje všechny stroje účastnící se provozu, by je zkrátka nedovolili. Vymýceny by tak byly i nehody, a ačkoliv to celé nezní špatně, byla by to na druhou stranu asi docela nuda. Vzhledem k současnému vývoji v automobilovém průmyslu se ale zřejmě můžeme těšit ještě na pár let, během nichž budeme mít své vozy pod kontrolou my sami.
Utluče leteckou dopravu dokonalý systém komunikace?
Doprava se ale neomezuje jen na tu pozemní. Jak to vědci viděli s letadly? Dalo by se předpokládat, že si mysleli, že létat se bude v hypermoderních nadzvukových strojích s dokonalým bezpečnostním systémem. Jenže chyba lávky. Letecká doprava dnes měla podle odhadů vědeckých kapacit spíše stagnovat a upadat, neboť obchodní setkání se podle nich v roce 2012 už neuskutečňují osobně, ale virtuálně v podobě videokonferencí. Zatím ale stále ještě vídáme na letištích obchodníky s jejich kufříky a osobní potřesení rukou i s předáním všech bakterií pořád nedílně patří k uzavření kvalitního obchodu.
Co přinese budoucnost?
Retrospektiva nemilosrdně ukazuje, že co do rychlosti technického rozvoje se lidstvo poměrně přeceňuje. Ale to už je snad v naší povaze. Selhala předpověď, nebo jsme selhali my a měli jsme už dávno být někde jinde? Nutno poznamenat, že v době, kdy prognóza na letošní rok vznikla, technika zažívala svá zlatá léta, a tak zřejmě byly světlé myšlenky na dny budoucí na místě. Zdá se, že chyby v hodnocení vlastních možností si věda příliš nepřipouští, dodnes totiž stále pokračuje ve vizionářském prorokování toho, co dalšího přinese v technice čas. Tak třeba už za pět let bychom údajně mohli být schopni s pomocí přístrojů číst myšlenky, nebo si ráno při čištění zubů přečíst zprávy a e-maily v monitoru zabudovaném v koupelnovém zrcadle.
Jitka Krulcová
