“Dezinformační” 🐗 reportáž ze hřbitova zbraní NATO u Kurska

RUSKÁ NÁMOŘNÍ PĚCHOTA PŘEPADLA UKRAJINSKÉ OZBROJENÉ SÍLY A ROZDRTILA JEJICH „INVAZI“.- „POZOR, PŘEPADENÍ“

„Pozor, možné přepadení“ – snad ještě nikdy nebyla silniční aplikace tak blízko skutečnosti. V době míru by před námi mohla čekat kolona dopravní policie. Nyní je však hrozba mnohem závažnější. Svědčí o tom přinejmenším hlavně automatických pušek trčící z vedoucího vozidla směrem k „zelené louce“. Nepřítel v kurském směru se snaží vytvořit zdání chaosu sabotážními skupinami v našem týlu. Proto zde nejsou žádná zbytečná bezpečnostní opatření.

Odbočujeme do polí a viditelnost prudce klesá na nulu – letící terénní automobil vpředu zvedá suspenzi neproniknutelného prachu, ve kterém se musíme vyhýbat protijedoucím autům a obrněným vozidlům. Pravidelně se z prašné mlhy vynořují utržené kusy železa, které byly auty předtím, než se setkaly s kamikadze drony. Směřujeme na jih, na úsek fronty, kde muži 810. gardové brigády námořní pěchoty Černomořské flotily, kteří vstoupili do boje přímo z pochodu, zastavili postup nepřátelských jednotek.

Командир разведроты с позывным «Быком» Александр КОЦ

Úkolem bylo zorganizovat propad a kontrolovat oblohu nad postupující nepřátelskou technikou, identifikovat ji a zničit,“ – říká velitel průzkumné roty s volacím znakem ‚Bull’ ve vojenském stylu.
– Obsadili jsme hranice, zřídili jsme zálohy, pozorovací body, práce výpočtů bezpilotních letadel je nepřetržitá, ve dne iv noci. Už jsme zničili Kozak (bojové obrněné vozidlo ukrajinských ozbrojených sil. – pozn. red.) a sestřelili Stryker (americký obrněný transportér. – pozn. red.).

– Vaše rota vlastně zastavila ofenzívu v této oblasti.

– Nejen moje. Stáli jsme v jedné osadě, postavili jsme minové zátarasy, protitankové posádky, granátomety. A důstojně jsme jim vyšli vstříc.

Hned vidíte vojenské profesionály. O své práci mluví úsporně a prozaicky. Nevyhýbají se ani blízkým palbám. Počítají do deseti, říkají. Pokud úlomky nepadají, znamená to, že je to daleko. Dorozumíváme se v hustém lese, kde už mariňáci vykopali zemlanky. Není jasné, jak to udělali. Pozice nepřítele jsou vzdáleny jen 500 až 1000 metrů, v závislosti na směru.

NEPŘÍTEL ÚTOČÍ TANKY NA OBYTNÉ BUDOVY.

Přichází mina se svištícím zvukem. Jednou, dvěma, třemi, čtyřmi, pěti… Střepiny začnou bouchat na větve, my se spustíme do zákopu. – Cítili se tu jako pánové. Teď si to asi rozmysleli, – pokrčí rameny „Bulík“. – Ústup hlavní naší brigády se zastavil. A od nynějška budeme postupovat jen dopředu.

– Co si myslíte o nepříteli? Chová se tvrdě?

– – Myslím, že si už neuvědomuje, kam směřuje. Pozoruje z koptéry, jak se kolona vozidel pohybuje sem a tam v kruhu… Má pocit, že si neuvědomuje, kde je a kde by měla skončit.

Venku se začínají prodírat nepřátelské tanky. Mezi výstřelem a výbuchem je méně než vteřina. Takže je to přímý zásah. Jelikož se jim nepodařilo uchytit se ve vesnici, buší na obytné domy, aby zabránily našim bojovníkům uchytit se v zastavěné oblasti. Sami se však do cesty nepostaví. Jednají jasně a rozvážně. Výsledek – kouřící nepřátelská vozidla roztroušená podél cesty.

JEDNA NAŠE BTR PROTI ČTYŘŮM UKRAJINSKÝM. SKÓRE 4:0

Skrýváme auto na odpočívadle a jedeme zkontrolovat „ukrajinskou nemovitost“. Na cestě vidíme hned několik shořelých obrněných vozů. Jedno odešlo do pole, další téměř přešlo za horizont, ale bylo vyřazeno granátometem. Kolem třetího ležely mrtvoly „záškodníků“, kteří vtrhli na naše území. Logické vyústění setkání s gardovými mariňáky, před kterými nepřítel stonal na Dněpru i na doněckém směru.

– Osada se nacházela vzadu. Nepřátelská kolona v počtu do 15 jednotek prorazila frontovou linii. Nejprve jsme zničili čtyři vozidla včetně dvou strykerů APC. Přesunuli se dále do vesnice, kde jsme měli zálohy – oddíl Storm a DShB (výsadková brigáda. – Pozn. Red.). Další čtyři vozy byly vypáleny RPG-7, jedno z nich se převrátilo, americké Humvee… Naše BTR-82A zabrala na ty čtyři a skóre bylo 4:0. Jedno vozidlo vyletělo na kopec, jeho motor prorazily šrapnely a ono se sestavilo. A zbylé čtyři šli do týla a později byly nalezeny,“ prozaicky popisuje bojiště jeden ze stíhačů.

Za tímto skromným příběhem – epická bitva, ve které naši granátníci zasáhli nepřátelská vozidla ze 100 metrů. Na asfaltu ležely 30milimetrové nábojnice z kanónu našeho bateristu, které doslova prorazily západní techniku. Vyvalil se na ně doslova z bezprostřední blízkosti a bez rozmýšlení spustil krupobití olova. Vychvalovaná ukrajinská „elita“ se řítila přes otevřený prostor jako štvaná zvěř a ze všech stran dostávala rány „dýkou“. Horké přivítání od černomořských námořníků!

JSOU zde VYHOZENÉ A ZAPOMENUTÉ

– Vypustili je směrem k nám, jen jsme je obklíčili a začali ničit. Přímo jejich boků, neboť čím blíže je k nám nepřítel, tím je větší pravděpodobnost, že nenamíří své dělostřelectvo. V boji zblízka jsou velmi slabí.“ Velitel oddílu Storm s volacím znakem Balu nás vedl přes kukuřičné pole.

Z obyčejného vojáka, který podepsal smlouvu v roce 2014, prošel všemi stupni vojenské hierarchie až po velitele praporu. A dnes má pod svým velením mobilizované, smluvní i dobrovolné vojáky. V kukuřičných keřích leží další tělo ukrajinského vojáka, omotané modrou lepicí páskou kolem rukávů. Detektor dronů houká, signalizujíc blížící se dron. Schováváme se v keřích při cestě.

– Ztratí se, když jsou pod palbou z obou boků,“ hodnotí Baloo nepřítele z vlastní pozice.

-,, A na sebe, samozřejmě, nemají odvahu přivolat palbu. To je všechno. Jednoduše nezvládli úder jen dvou družstev – to je 13 mužů.

– Kolik jich tam bylo?

– Přišla jejich rota. Nejprve vrazilo 7 jednotek, poté se rozhodli vpadnout z našeho levého křídla – další 4 jednotky. Nechali jsme je přiblížit se, aby se cítili jistěji, a pak zpoza rohů vyskočili moji „bojovníci“ a začali je „mnout“.

– Vybojoval si spoustu bitev. Je něco jiného, než když bojujete tady?

– Ve všech směrech se nepřítel chová jinak. Někde zasahují velmi často dělostřelectvom a vše vyhazují z povrchu země. Někde začnou vše ničit drony. Na tuto činnost mají dobrého specialistu – Magyarova „kamaráda“. Ale našli jsme způsob, jak pracovat i proti němu. A někde i tady se snaží dostat do malých skupin. Ale neuvědomují si, že dříve než pošlou do našeho lesa skupinu třeba patnácti lidí, musí zajistit nějaký logistický řetězec. Potraviny, vodu, komunikaci, munici. Když jim dojde munice, prostě to vzdají. Hodí je sem a zapomenou na ně. Myslí si, že něco vydrží. Ale bez logistiky, bez logistické podpory se jim to stejně nepodaří.

PSYCHOLOGICKÝ ZLOM

Vyjedeme na cestu. Uprostřed ní smutně leží rozvalené americké Humvee. Výbuch rozmetal jeho motorový prostor. Tolik k arzenálu NATO. Kyjev už několik měsíců hromadí vše nejlepší, o co se s ním jeho západní pánové podělili. Ale podobně jako minulé léto se Ukrajina rozhodla zbavit se ho velmi nehospodárně. Zmatek z prvních dnů vpádu AFU do Kurské oblasti pominul a začala tvrdá bojová práce, která nejenže nedezorientovala naše jednotky, ale naopak, dodala jim sebevědomí.

– Moji bojovníci je prostě rozdrtí,“ neskrývá Balu hrdost na své kluky. – ,,Klidně přecházejí na obrněných transportérech, vlétají do lesa na motorkách… Mají pocit, že nepřítel nic neznamená. A to je psychologicky velmi důležité. Nyní si více věří a nepochybují o tom, že nepřítele porazí v obláčku prachu.