solarsystem_nasa10. Slunce

Proč je jižní sluneční pól chladnější než severní?

Vědci si drbou hlavy nad rozporem v teplotě naší hvězdy. Před 21 lety byla vynesena na oběžnou dráhu sluneční sonda Ulysses, která lidstvu poskytla pohled na Slunce, jaký tu ještě nebyl – obíhala kolmo k rovníku Slunce nad jeho póly. Její provoz byl ukončen v roce 2009. Ulysses změřil, že jižní pól je o 80 tisíc stupňů Kelvina chladnější než severní. Rozpor je nezávislý na magnetické polaritě Slunce. Zůstává to jako otevřená otázka a jediné vysvětlení fyziků zní: struktura polárních oblastí se nějak liší, ale nevíme jak.

9. Mars

Proč se polokoule Marsu tak zásadně liší?

Tato záhada dělá vědcům vrásky dlouhou dobu. Severní polokoule planety je pokrytá především fádními nížinami a naproti tomu jižní je přecpána horskými pásmy, která tvoří obrovské vrchoviny. Původní hypotéza, že planetu zasáhlo nějaké obrovské těleso, byla hned zavržena, protože oblast nížin postrádá klasickou kruhovou geografii kráteru. V poslední době však došlo k její revizi badateli na Kalifornském technologickém institutu. Podle jejich propočtů mohla nížiny severní polokoule vytvořit svým dopadem obrovská planetka o průměru 1600 až 2700 km.

Jedna záhada navíc: Prokletí Marsu.

Něco – možná paranormálního – likviduje nadměrně často pozemské sondy vyslané na rudou planetu. Téměř dvě třetiny výprav na Mars skončily neúspěchem. Někteří ufologové za tím vidí mimozemskou civilizaci, která nás nechce pustit ke svým tajemstvím. Neúspěšné statistiky sice spadají do pionýrských začátků v dobývání Marsu, ale všichni si dobře pamatujeme na nedávný ruský pokus se sondou Fobos-Grunt. Ani neodletěla. Mimozemšťané se nemusejí bát pozemské invaze ani omylem. Realita vesmírných misí za vědeckofantastickými filmy typu Mise na Mars, Rudá planeta nebo Total Recall pokulhává na obě nohy a peníze na vesmírné výlety nejsou a asi ani nebudou.

8. Země

Co padalo na Tunguzku?

V roce 1908 něco prolétlo sluneční soustavu a trefilo se do Země v oblasti ruské Sibiře. Dodnes nevíme, co to bylo. Je to stále záhada popsaná svědky jako oslnivá záře nad řekou Podkamenná Tunguzka, možná vzdálená stovky kilometrů. V oblasti o rozměru asi 2000 kilometrů čtverečních bylo pokáceno asi 80 milionů stromů, ale nebyl nalezen dopadový kráter. Obvyklé vysvětlení zní tak, že meteorit nebo kometa explodovaly ještě před dopadem na zem. Jeden z posledních výzkumů sledoval hypotetickou dráhu tělesa v naději, že se podaří najít počátek a snad i původní asteroid. K nějakým výsledkům se autoři studie dostali, ale bohužel v místě dopadu nebyl nalezen důkaz, který by vše potvrdil.

7. Uran

Proč leží na boku?

Sedmá planeta sluneční soustavy je opravdu zvláštní. Na rozdíl od všech ostatních planet v naší sluneční soustavě, jejichž osy se víceméně otáčejí vzhůru směrem k rovině ekliptiky, sklon rotační osy Uranu je téměř 98 stupňů. Kvůli tomu míří 42 let jeden a pak druhý pól planety směrem ke Slunci. Zatímco většina planet se otáčí ve směru hodinových ručiček (při pohledu „shora“, kdy shora znamená severní pól Země), Uran společně s Venuší rotují naopak. Někteří astronomové to zdůvodňují tím, že do nich narazilo nějaké vesmírné těleso a rotaci změnilo, jiní se domnívají, že to mohl způsobit výtrysk plynu v rané fázi vývoje sluneční soustavy, kdy se křížily dráhy Jupitera a Saturnu a jejich gravitační působení se kombinovalo.

6. Titan

Proč má atmosféru?

Saturnův měsíc Titan je jediný měsíc v naší sluneční soustavě, který má atmosféru. Jedná se o druhý největší měsíc ve sluneční soustavě (největší je Ganymeda) má o 80% více hmoty než Měsíc Země. Atmosféra Titanu, tvořená především dusíkem, se svou hustotou velmi blíží pozemské, je jen 1,5 krát řidší. Odkud se tam ale ten dusík, který tvoří většinu ovzduší také na Zemi (85%) vzal, je záhada. Titan je o to zajímavější, že by na něm mohl existovat život ve svých prvotních formách. Jeho povrch je tvořen uhlovodíky a mohly by se zde vyskytovat sloučeniny typu tholinu, což je velmi složitá organická látka, obsahující probiotické molekuly. Podobné prostředí se podle vědců před 4 miliardami let vyskytovalo na Zemi.

5. Slunce

Proč má sluneční atmosféra vyšší teplotu než sluneční povrch?

Tahle otázka trápí astrofyziky už více než 50 let. Sluneční atmosféra je tak horká jako teploty v jádru hvězdy. Jak je možné, že na Slunci nefungují fyzikální zákony, podle nichž by se měla atmosféra ochlazovat tím více, čím víc zasahuje do vesmírného vakua? Může to být způsobeno záhadným koronárním ohříváním, takže korona je nakonec o tři řády vyšší než povrch Slunce. Astrofyzici mají k dispozici stále lepší přístroje a počítačové modely, a tak dospívají k závěru, že ohřívání korony může být způsobeno kombinací magnetických účinků na solární atmosféru. Příčinou koronárního zahřívání mohou být malé erupce a vlnový ohřev. Ale zatím to nikdo neví jistě, nejsou důkazy.

4. Komety

Jak to, že prach ledových komet byl pražen za vysokých teplot?

Komety jsou ledoví, prašní kočovníci naší sluneční soustavou. Předpokládá se, že vznikají někde velmi daleko od nás v Kuiperově pásu (kolem oběžné dráhy Pluta) nebo v záhadné oblasti nazvané Oortovo mračno a jsou-li náhodou vymrštěny, letí směrem ke Slunci přitahováni jeho gravitací. Když vlétají do vnitřní sluneční soustavy, led se vypařuje a vytváří se známý ocas komety – koma. Sonda Stardust vyslaná NASA v roce 2004 ke kometě Wild-2 na ní sesbírala vzorky prachu a přinesla je vědcům pod nos ke zkoumání, ti ke svému překvapení zjistili, že částečky prachu zmrzlého těla komety byly kdysi zformovány při velmi vysoké teplotě. Jak se mohl prach daleko od Slunce zahřát na tak vysokou teplotu, zůstává záhadou.

3. Kuiperův útes

Proč Kuiperův pás náhle končí?

Kuiperův pás je obrovská oblast ve sluneční soustavě tvořící kruh kolem Slunce za Neptunovou oběžnou drahou. Tento pás obsahuje miliony malých kamenných a kovových těles. Jeho součástí je také hodně zmrzlé vody, metanu a amoniaku. Jedná se o vskutku záhadnou oblast sluneční soustavy. Objekty, které tam krouží, se nazývají KBO, a náhle se přestávají vyskytovat asi 50 astronomických jednotek od Slunce. Je to tím podivnější, že podle teoretických modelů by tam mělo množství těchto objektů vzrůstat. Protože je náhlá absence těles nápadná, používá se termín Kuiperův útes. Existuje několik teorií pro jeho vysvětlení. Jedna předpokládá, že tělesa v této vzdálenosti 50 AU se už nespojují do větších objektů z neznámých důvodů, a proto je nemůžeme pozorovat. Podle jiné teorie KBO odtáhla nějaká planeta velikosti Marsu. A zase tady máme Nibiru >>> neboli planetu X!

2. Sondy Pioneer

Proč se odchýlily z kursu?

Tato otázka je pro astrofyziky opravdu tvrdým oříškem. Sondy Pioneer 10 a 11 byly vypuštěny v letech 1972 a 1973, aby se dostaly do nejvzdálenějších oblastí našeho slunečního systému. Během jejich cesty se stalo něco opravdu zvláštního: jakási záhadná síla je odchýlila od jejich trasy. Ačkoli se nejedná o nějakou velkou odchylku (386.000 km po 10 miliardách kilometrů letu), pořád je to odchylka, kterou astrofyzici nedokáží vysvětlit. Možná Einsteinova obecná teorie relativity potřebuje úpravu pro cesty do dalekého vesmíru? Nebo si se sondami pohrává záhadná temná hmota? Nebo že by zase Nibiru?

Pioneer 10. Velmi slabý signál ze sondy byl naposledy zachycen 23. ledna 2003, když se Pioneer 10 pohyboval ve vzdálenosti 12 miliard kilometrů od Země. Pokusy o kontakt 7. února 2003 už byly neúspěšné. Poslední snahy o spojení se sondou proběhly 4. března 2006, kdy by anténa sondy měla směřovat k Zemi. Ze sondy nebyl zachycen žádný signál. Pioneer 10 míří ke hvězdě Aldebaran v souhvězdí Býka rychlostí 2,6 AU za rok. Pokud by měl Aldebaran nulovou relativní rychlost, měla by k němu sonda Pioneer 10 dorazit zhruba za 2 miliony let.
Pioneer 11. Vzhledem ke slábnoucím energetickým zdrojům sondy s ní NASA ukončila pravidelné spojení 30. září 1995. Poslední slabé signály byly ještě zachyceny v listopadu téhož roku. V té době se Pioneer 11 nacházel za drahou Pluta a mířil ke hvězdě λ Aql vzdálené 125 světelných let v souhvězdí Orla. K ní by měla sonda dorazit asi za 4 miliony let.

1. Oortovo mračno

Jak víme, že existuje?

Největší záhadou sluneční soustavy je podle O´Neila Oortovo mračno. A to proto, že jsme ho nikdy neviděli, je to hypotetická vesmírná oblast. Oortovo mračno se má nacházet – i s miliardami různých vesmírných těles – dále než 50 tisíc AU od slunce (je to téměř jeden světelný rok). Tato tělesa jsou tak málo poutána gravitací našeho Slunce, že na ně působí jiné hvězdy. Vědci předpokládají, že narušení Oortova mračna může způsobit start komet s dlouhou oběžnou dráhou, jako je například Halleyova kometa. Je to jediný důvod, proč vědci věří v existenci této oblasti, která by měla dávat vznik komet s dlouhou drahou oběhu na vysoce excentrických orbitech.

Zdroj:

Ten Mysteries of the Solar System


wikipedia.org

Převzato: http://pravdu.cz/vesmir/deset-nejvetsich-zahad-nasi-slunecni-soustavy