Boss všech bossů vždy nechával aspoň jednoho bodyguarda ve svém domě – bál se odposlechů FBI. „Ukaž prst, kterým střílíš,“ rozkazuje boss. Bodnutím do konečku prstu se objeví u Vincenta kapička krve. Boss mu zdvihne prst vysoko nad hlavu. „Tato kapka krve symbolizuje tvé narození do naší rodiny. Buďme jednotni až do smrti.“ Obřad je dokončen polibkem na obě tváře nováčka.
Vincent Gigante (1928–2005) začíná jako profesionální boxer. V letech 1944 až 1947 vybojuje v profesionálním ringu 25 utkání, při nichž většinu soupeřů pošle k zemi ještě před limitem. Takoví „siláci“ bývali často v hledáčku různým mafiánských gangsterů, protože uměli protivníka spolehlivě zmlátit a zneškodnit. Není proto divu, že v mafiánských osidlech končí i Vincent Gigante. Bez sebemenších výčitek pověsí rukavice na hřebík a stane se úspěšným vymahačem dluhů v rodině bosse Vita Genoveseho (1897–1969). Jeho cestu za mafiánskými „výhodami“ následují i jeho bratři Mario (*1923), Pasquale a Ralph.
Prostě si ho vybrali
„K žádné mafiánské rodině jsem se nehlásil, nikam jsem žádnou žádost neposílal. Prostě si mne vybrali sami,“ vzpomíná později Gigante. Vždy to vyprávěl takovým způsobem, jakoby za to vlastně nemohl a musel to přijmout. „Pozvali mne do salonku jedné restaurace a čekali tam na mě tři.“ Nejdříve ho všichni chválí, jak výborně boxuje, jak chodí na jeho zápasy a jak se jim líbí jeho styl. Mají přesné informace, a tak si Vincent myslí, že to jsou nějací jeho fandové. „Říkal jsem si, že by to mohli být třeba mí budoucí promotéři nebo sponzoři. To by se mi samozřejmě líbilo a také hodilo. Doba nebyla tehdy jednoduchá!“ dodává Gigante.
Směje se, až převrhne skleničku
Po bohaté večeři přijde na stůl další láhev výborného červeného. Tehdy jeden z nich, Bobby Doyle, přijde poprvé s návrhem: „Vincente, připojte se k nám a výrazně si polepšíte. Budete vydělávat hromady peněz a nemusíte se nechat mlátit v ringu!“ Gigantemu se vždy líbilo vydělávat hodně peněz a nějaké té menší krádeže se také neštítí. Na nic velkého si zatím netroufá. Po chvíli ho Doyle šokuje: „Vincente, máte zapotřebí chodit s bráchama vykrádat skladiště? Co vám to hodilo?“ Gigante zůstane jako opařený. Nechápe, jak to tihle tři neznámí muži mohou vědět. „Udáte mě policii?“ vyhrkne bez dlouhého přemýšlení. Odpovědí je mu hurónský smích přítomných. Doyle se směje tak silně, až převrhne skleničku s vínem.
2000 jako kapesné
Trvá dobrých pět minut, než se trojice uklidní a přestane smát. „To bychom tu asi neseděli,“ pronese nejstarší z nich a potom mu během dalších dvou hodin vysvětlí, proč by chtěli, aby se Gigante stal členem jejich ctihodné společnosti. „Podívej, Vincente, kolik vyděláš za jeden zápas?“ ptá se Doyle. „Jak kdy,“ zní odpověď. „Někdy i 500 dolarů.“ Doyle se opět rozesměje: „No vidíš a já mám tady v kapse přes 2000 dolarů. To nosím jako kapesné!“ Vytáhne z kapsy roličku smotaných bankovek a oddělí 500 dolarů. „Jsou tvoje, vezmi si je,“ a přistrčí bankovky na stole k Vincentovi. „To máš za to, že tu s námi trávíš čas! Ani to nebolelo, viď?“ Na výrazu obličeje Vincenta Giganteho je jasně poznat, že už je jejich.
Členem až po přísaze
Gigante zprvu dostává malé úkoly, které lehce plní. Peněz má najednou tolik, že je nestačí utratit. „To jsou zatím jen zkoušky, Vincente,“ prozradí mu jeden z ctihodných mužů, jak si mafiáni mezi sebou říkají. „Členem budeš až po přísaze!“ Ani ne za dva měsíce pozvou Vincenta Giganteho do luxusní restaurace v italské čtvrti Little Italy. V uzavřeném salonku sedí u prostřeného stolu asi 40 mužů. Místnost osvěcují jen svíce na stole. Jsou tu i slavní a důležití bossové a posadí ho právě mezi ně. Na Vincenta tam čeká volná židle, na stole před ním pistole a nůž. Genovese mu to vysvětlí: „Je to jednoduché. Odteď žiješ pro pistoli a nůž. Zklameš-li, pak také pistolí nebo nožem zemřeš!“
Stojí za ním mocná organizace
Potom musí Vincente sevřít dlaně a do obou hrstí dostane zapálenou kouli papíru. Zatímco ji přehazuje, aby se nespálil, musí slavnostně opakovat: „Uvědomuji si, že takhle shořím, pokud vyzradím tajemství Cosa Nostry. Naše věc má přednost před rodinou, před církví, před vlastí!“ Nakonec přijde poslední část rituálu. „Zvedni prst, kterým střílíš,“ přijde rozkaz. Boss jej jehlou bodne a nechá stékat krůpěj krve po prstu dolů. „Tahle krev nás spojuje. Od této chvíle jsme jedna rodina!“ Obřad končí a následuje hostina. Gigante pak na tento rituál vzpomíná s úctou. „Trvalo to asi 10 minut, ale na mne to mělo velký účinek. Budu si to pamatovat až do smrti!“
Rakev stojí 15 000 dolarů
Na všechny příslušníky mafiánských rodin velmi zapůsobil pohřeb Josepha Catanii (1901–1931) jednoho z důležitých bossů.Cataniu zastřelili na objednávku 3. února 1931 v 11:45. Přestože schytá šest ran do hlavy a do těla, ještě žije, když ho převezou do Fordhamské nemocnice. Přes velké úsilí lékařů se ho nepodařilo zachránit. Nejvíce smutní byli detektivové, kteří seděli až do konce u jeho postele. Na opakovanou otázku kdo jej střelil, jen vrtěl hlavou. Jeho pohřeb je v té době nevídanou záležitostí. Rakev, celá vyrobená z bronzu, stála 15 000 dolarů (dnes 212 700 dolarů, v přepočtu asi 3,5 milionu korun)! Historici se shodují, že to byla nejpřepychovější rakev v New Yorku s gangsterem uvnitř.
Nezapomeneme a pomstíme!
Na vypravení pohřbu se účastní pět největších pohřebních ústavů a smuteční průvod sledovalo přes 10 000 lidí. Jenom květiny veze za rakví 40 vozů! Nejpůsobivější květinová mohyla pochází od kapitána rodiny, Cira Terranovy (1889–1938). Čtyři metry vysoká, sestavená z bílých a červených růží, s nápisem: „Našemu kamarádovi – nezapomeneme a pomstíme!“ Každý řadový mafián si v tu chvíli uvědomuje, k jak významné organizaci vlastně patří. Je smutné, že sebevědomí vlévá do mafiánských srdcí pohřební průvod, ale pro mnoho pistolníků to je obrovský pocit, když jejich organizace předvádí svou sílu celému městu.
Má to být jen výprask
„Vincente, potřebuju spláchnout jeden kšeft,“ osloví Giganteho boss Tony Bender (1899–1962). „Znáš bratry Robertsovy?“ „Jistě,“ odpoví Vincent. „Řídí dole lotynku!“ „Udělali průšvih a je třeba je ztrestat!“ nařizuje Bender, ale Gigante protestuje. „Patří do rodiny Tříprsťáka, to by mohl být problém!“ Bender ovšem nepovolí. „Nestarej se, jde to na mé triko!“ Odpoledne navštíví Giganteho starý známý Bobby Doyle a oznámí mu, že do akce půjde s ním. Gigante nadšený není. Doyle je totiž známý surovec a už několikrát skončí jeho trestná výprava smrtí. „Bobby, má to být jen výprask, žádný zbraně!“ připomíná Gigante. Doyle jen mávne rukou. Gigantemu poklesne nálada ještě více, když do auta přistoupí třetí člen úderného oddílu Thomas Eboli (1911–1972), který si říká Tommy Ryan. To je další blázen, u kterého člověk nikdy neví…
Řežou do něj hlava nehlava
Trojice přijede na určené místo, kde už postává jeden z bratrů Robertsových. Je tu však jeden problém. Vedle něj stojí ještě jeden neznámý člověk. „Vzdáme to?“ ptá se Gigante ještě v autě, ale v druhých mafiánech už koluje bojová krev. „Ani náhodou,“ rozhodne Doyle. „Ty se postarej, aby se ten druhej do toho nepletl!“ určuje taktiku Bobby. Trojice se vyřítí z auta a postávající dva muži zblednou. Gigante zadrží rukou neznámého muže a Bobby s Tommym se pustí do své oběti. Obyčejně se podle mafiánských praktik jde chlapovi po nohou. Zlomené nohy totiž vyřadí protivníka na delší dobu z akcí na ulici. Oba mafiáni však řezali jednoho z bratrů Robertsových hlava nehlava. Ten se jenom choulil do klubíčka, aby si chránil důležité orgány. Nakonec se podaří Gigantemu likvidaci ukončit. Z oběti je zkrvavený balík šatů. Gigante se pak dozví, že si oběť po výprasku poležela v nemocnici bez tří dnů půl roku!
Zabijáci umírají mladí
Za dva dny je Gigante povolán na kobereček před bosse Tommyho Luccheseho (1899–1967). „Vincente, řekni mi, kdo to nařídil, a můžeš jít domů!“ „To přece nemohu,“ zná pravidla omerty už kovaný mafián. „Jde to na mé triko, Tommy,“ doplní. Těžký je život mafiánského pistolníka. Úkol dostane od svého nadřízeného. Nesplnit jej nepřichází vůbec v úvahu. To by byla sebevražda. Následky si musí odnést také sám. Samozřejmě že by se zachránil, kdyby jmenoval organizátora, ale to by byla opět sebevražda. „Proto se zabijáci dožívají tak nízkého věku!“ vysvětluje Gigante.
Po čistce je vždy více nepřátel
Vincent Gigante začíná pomalu, a jistě stoupat po žebříčku hierarchie. Je uvážlivý, hříchy mládí už má dávno za sebou a s mnoha názory bossů, se kterými se setká, nesouhlasí. „Proč musí s kmotrem umřít i mnoho dalších ctihodných mužů jeho rodiny?“ ptá se jednou Vita Genoveseho. „Tak to prostě Vincente je. Když odejde na věčnost kmotr, musí ho následovat všichni jeho stoupenci!“ zní odpověď. „Aby mu pomáhali tam nahoře v nebi?“ ironicky pokračuje v debatě Vincente. „V pekle, v pekle,“ zamyšleně odpovídá zamračený Genovese. Gigante ví, že až to bude jednou řídit on, takhle hloupě jednat nebude. Po takové čistce mu naroste jenom houf nepřátel. A jak zamýšlí, tak později jedná. Právě proto je možná jeho kariéra, tak úspěšná.
S odbory nebude mít problémy
Gigante brzy pochopí, že přichází jiná doba a je nutno zapojit se do legálních kšeftů, legálních operací. Mafie musí změnit taktiku. Vincente se začne poohlížet kde začít. Podívá se do svých poznámek a hledá někoho, kdo mu už dluží slušnou částku. Najde jednoho z majitelů oděvní fabriky. „Natty, co se děje, že neplatíš?“ telefonuje majiteli. Ten mu snese spoustu důvodů, proč klesá zisk a v čem jsou problémy. „Natty, přijď dnes na večeři k Edymu. Probereme to!“ Po večeři se oba loučí, už v jiných pozicích. Vincente jako nový majitel fabriky, Natty jako její ředitel a ještě má slušný obnos v kapse. Celý druhý den Vincente telefonuje. Překupníkům, dodavatelům, Johnu Diovi, který má pod palcem odboráře. Giovanni Ignazio Dio (1912–1979), který rozhoduje o odborářských stávkách a poplatcích, ho uklidňuje: „Drž se, Vincente, v Bronxu a nebudeš mít problémy. To ti slibuji!“
Budeme to tady muset zavřít!
Za tři dny jede Vincent na kontrolu a doprovází ho jeho zástupce Venero Mangano (*1921). Společně s Nattym kontrolují výsledky. Je vidět, že Vincentovy telefonní rozhovory zřejmě zabraly, protože čísla se lepší. Najednou se ozve zaklepání. „Pane řediteli, omlouvám se, že ruším,“ strčí hlavu mezi dveře vedoucí výroby. „Jsou tu nějací pánové z odborů a chtějí s vámi mluvit.“ Hlava najednou nečekaně zmizí a dovnitř vrazí dva urostlí zástupci odborů. „Vy jste ředitel?“ obrátí se na sedícího Mangana. Než stačí odpovědět, pouští druhý muž hrůzu. „Vaše zaměstnankyně nejsou v odborech, budeme vám to muset tady zavřít!“ Mangano na nic nečeká, vytáhne revolver a začne střílet oběma zástupcům pod nohy. „Véén, vy hajzlové, než se trefím líp!“ Prchající odboráře provázejí salvy smíchu.
Gigante má svou taktiku
Jasná hvězda Vincenta Giganteho začíná zářit v letech 1960 až 1970. Až do roku 1981 je bossem bývalé Genovesovy rodiny. Konečně někdo uzná jeho kvality a inteligenci. Se zatčením (v roce 1990) a odsouzením Johna Gottiho (1940–2002) je Gigante uznáván jako největší a nejsilnější boss zločinecké organizace v celých Spojených státech a stává se na pět let bossem všech bossů (1992–1997). FBI i další organizace se ho snaží dostat, ale bezvýsledně. Gigante má totiž svou taktiku – moc dobře ví, že by stejně na něj časem něco našli, a tak začne hrát roli duševně chorého. Dělá to tak dobře, že přesvědčí i své mafiánské odpůrce. „Ten už není nebezpečnej,“ zaznívá na poradách ostatních rodin. Čas od času mohou zájemci vidět proslulého bosse, jak se toulá po Greenwich Village jen v županu a pantoflích. Stále si po cestě povídá pro sebe.
10 let se vyhýbá soudu
Novináři jej v přestrojení sledovali více než rok, v očekávání, že starý pán prozradí něco z mafiánské kuchyně. Zbytečně. Policie jej tajně nahrávala a výsledek? Například takový: „Vážený ministře vnitra, nechtějte, abych vás z vlády propustil! Minulý týden jsem jel autem kolem Central parku a tam na lavičce pospával pochůzkář! Jak je to možné?“ Sekretářky se při přepisu smály, až se za břicho popadaly. Plných 10 let trvá, než se podaří justici dostat Vincenta na lavici obžalovaných. Marně poukazuje obhájce na duševní nezpůsobilost svého mandanta, marně vypouští Gigante sliny z úst. Až v roce 1997 je souzen a odsouzen za vydírání a organizovaný zločin. Dostane 12 roků. Zemře ve věznici v nemocničním centru pro federální vězně 19. prosince 2005.
*****
Vždy si dával bacha!
• Gigante byl samotář a velmi obezřetný. Dobře věděl, že po něm FBI jde.
• Proto nikdy nenechával svůj dům prázdný, aby v něm agenti FBI nerozmístili odposlouchávací zařízení.
• Vzkazy v rámci klanu i jiným bossům posílal pouze po několika málo prověřených mafiánech a poslech, které zavedl jen pro tento účel.
• Když už se musel sejít s ostatními bossy, vždy šeptal, aby nemohl být nahrán.
• Nikdy nemluvil o věcech spjatých s mafií po telefonu.
• Ostatní členové rodiny měli zakázáno vyslovovat jeho jméno.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.