Na ostrovy Man, Jersey a Guernesey ležící jen několik kilometrů od pobřeží EU se stěhují miliardáři prchající z dosahu daňových úřadů. Na příjmy ostrovanů však dolehla evropská kampaň proti daňovýmn únikům a došlo tak i na rozpočtové škrty.
Na ostrov Man nepřestávají proudit uprchlíci. Avšak nikoliv na člunech jako na Tarifu nebo andaluské pobřeží, nýbrž v soukromých tryskáčích. Nevítají je tam četníci, ale řidiči, kteří jim otevírají dveře bentleyů, porschí či ferrari (na ostrově se soustředí nejvíc luxusních aut na světě). Neutíkají před hladem a bídou, ale před padesátiprocentním zdaněním nejvyšších příjmů ve Velké Británii, a posedlostí vlád kontrolovat jejich peníze.
Na ostrov Man sice nedorazila recese (ostrov se pyšní čtvrtstoletím nepřetržitého hospodářského růstu, loni to bylo 2,5 procenta), ale škrty ano. Stejně jako na Jersey nebo Guernsey (Normanské ostrovy) je tam znát dopad mezinárodního tažení s cílem skřípnout daňové ráje, přimět je k větší transparentnosti a omezit jejich privilegia. Projevilo se to ztrátou příjmů a rozpočtovým deficitem, který neplatí multimilionáři, ale pracující. Je to obrácený efekt Robina Hooda, chudým brát a bohatým dávat.
„Zničí-li náš finanční systém, staneme se Liverpoolem svého druhu, ovšem s ještě horším klimatem,“ říká ministerský předseda ostrovu Man Alan Bell, který na posledním summitu G8 přislíbil, že se bude podílet na boji proti daňovým podvodům a „bude mít na paměti znepokojení Londýna a Evropské unie“, aniž by se však zavázal ke konkrétním krokům. Dává to smysl. Finanční sektor tvoří čtvrtinu ekonomiky ostrova, a to díky výhodným firemním daním, které dosahují 20 % a maximálně 125 tisíc eur ročně bez ohledu na výši příjmů. Neplatí se tam dědická daň ani daň z přírůstku hodnoty z nemovitostí. Pro milionáře hotové terno.
Elektronické bohatství
Ostrov Man, daňový ráj uprostřed Irského moře, je prazvláštní místo, známé pro své motorkářské závody, dva programy průzkumu Měsíce, prosperující soukromý vesmírný sektor, vyslance pro vesmírné záležitosti a společnost (Excalibur Almaz), která soutěží o to být prvním organizátorem první cesty na Měsíc od expedice Apolla 17 před více než čtyřiceti lety. Místní důchodci si k penzi přilepšují jako komparzisté v nespočtu filmových a televizních produkcích (do dnešního dne jich bylo na padesát), které využívají výhodného daňového systému.
Toto bohatství má však jen čistě elektronickou podobu. Teoreticky je na ostrově, ale těší se z něho v Londýně, New Yorku či Saint-Tropez. Plážová promenáda v hlavním městě Douglasu není zrovna canneská Croisette. Nejsou tam pohádkové vily, protože boháči tam bydlí pouze „technicky“. Domy a obchody tam nejsou o nic lepší ani horší než kdekoliv jinde na severu Anglie. Mzdy 80 tisíc obyvatel (téměř výhradně bělochů) jsou podobné jako ve Velké Británii, životní náklady však mnohem vyšší. Platí se tam vyšší nájmy, potraviny je třeba dovážet lodí nebo letadlem.
Škrty v řádu 35 milionů eur se budou týkat všech ministerstev, vyjma zdravotnictví a školství, a budou mít dopad především na sezónní pracovníky (na sociální pojištění vzniká nárok až po pěti letech pobytu). To vše protože Londýn se rozhodl zmenšit podíl ostrova z příjmu z DPH a sázek, jenž činí asi 500 milionů eur ročně (asi 60 procent rozpočtu). A o zvýšení daní bohatým ani nemluvě. „Jde o největší krizi, kterou pamatuji, a to nejsme žádná mladice,“ svěřuje se důchodkyně Norma Cassellová v čajovně v centru Douglasu.
Normanské ostrovy Jersey a Guernsey v kanálu La Manche, pouhých patnáct kilometrů od francouzského pobřeží, mají stejný status jako Man: nejsou součástí Spojeného království ani EU, nejsou to kolonie ani zámořská území, nýbrž závislá území britské koruny, mají svou hymnu a vlajku, přísahají věrnost královně, platí Londýnu za to, že se stará o jejich obranu a diplomacii, ale mají své vlastní zákony, především pak v oblasti daní.
„Ve Francii by už vypukla revoluce“
Odhaduje se, že jen na Jersey leží 600 miliard eur, které unikly zdanění a jsou schované na účtech a v kapitálu padesátky mezinárodních bank. Přes polovinu 98 tisíc obyvatel tvoří bankéři, účetní, právníci a finanční poradci. Připomíná to soukromý klub, v němž členství stojí minimálně jedenáct let trvalého pobytu, majetek v hodnotě osmi milionů eur a koupě obydlí za alespoň dva miliony eur.
Reklamy na letišti v St. Helier nepropagují rychlé občerstvení, nýbrž daňové poradenství a správu majetku. Avšak, stejně jako Douglas, postrádá St. Helier jisté osobní kouzlo. Obyčejné domy (některé dost zanedbané), stejné obchodní řetězce jako kdekoliv jinde. Příjem na hlavu činí 22 tisíc eur, víc než v Anglii, ale vesničané (tak se v místním žargonu říká těm, kdo nejsou milionáři ani nepracují ve finanční sféře) si stěžují na tříprocentní zvýšení DPH za účelem vyrovnat pokles příjmů způsobený rostoucím tlakem na daňové ráje. „Kdybychom byli ve Francii, dávno by vypukla revoluce. Je neslýchané, aby chudí finančně podporovali milionáře,“ stěžuje si zaměstnankyně lékárny Edith Newmanová v baru The Admiral na James Street. Stejný příběh jako na ostrově Man.
„Říkají, že na vině je krize, ale daňové ráje existují proto, že si to vládnoucí třídy a vlády přejí. Je to jedna velká přetvářka. Jen Jersey posílá do britského bankovního systému 200 miliard eur. Je to bezpečnostní ventil, který mu za finanční krize přišel náramně vhod,“ říká správce fondů s pracovnou na Royal Square . „Když budou státy potřebovat peníze, vezmou si je z důchodů a mezd, ne z velkého jmění.“ To je veřejné tajemství, které připlavalo v láhvi na ostrovy pokladů.
Tento článek byl aktualizován s cílem odstranit některé nesprávné informace na základě upozornění našich čtenářů.
Překlad: Tereza Benhartová
http://www.presseurop.eu/cs/content/article/4094231-milionova-tajemstvi-na-ostrovech-pokladu
