V listopadu roku 2009 vstupuje poprvé do kin americký snímek Čtvrtý druh. Jde o mysteriózní sci-fi horor, který se záhy stává fenoménem. Předkládá totiž divákům šokující příběh o děsivých událostech souvisejících s únosy do UFO, které se měly skutečně odehrát ve městě Nome na Aljašce. Znepokojující atmosféra filmu je podpořena údajnými autentickými záběry hrůzostrašných výpovědí a diváci se ptají: Viděli jsme realitu, nebo fikci?
Hned na počátku mysteriózního snímku Čtvrtý druh je divákům naservírováno následující prohlášení hlavní protagonistky: „Jsem herečka Milla Jovovich a ve Čtvrtém druhu hraji skutečnou doktorku Abigail Tyler. Tyto dramatické události se staly v období od 1. do 9. října 2000 ve městě Nome na Aljašce. Pro lepší pochopení událostí příběhu použil režisér ve filmu skutečné archivní záběry.“ O jaké dramatické události se jedná? Obyvatelé Nome jsou unášeni do UFO, kde zřejmě slouží k pokusům. Pak jsou vráceni zpět, jejich paměť je vymazána a nikdo jim není schopen pomoci. Jakkoliv to může znít přehnaně, snímek je naprosto šokující. Napomáhá tomu prokládání filmových scén záběry údajně dokumentárními, kde svědci dokazují existenci vysoce nebezpečné mimozemské civilizace. Po zhlédnutí filmu utkví v hlavách statisíců lidí následující myšlenka: Je to všechno pravda?
Výpovědi se podivně shodují
V městečku Nome na Aljašce dochází od 60. let 20. století k záhadným úmrtím a zmizení osob a abnormálně často tu „čenichají“ vyšetřovatelé z FBI. Co za tím vším stojí? Film Čtvrtý druh přináší vysvětlení: únosy do UFO. Vše údajně začne prosakovat na povrch po roce 2000, kdy je nevysvětlitelným způsobem zavražděn manžel místní psychiatričky Abigail Tyler. Najednou se rozbíhá série podivných událostí a svědectví. Pacienti doktorky Tyler si nezávisle na sobě stěžují na stejné traumatické zážitky. „Budím se uprostřed noci skoro každou noc a jen tam tak ležím,“ vypovídá ve snímku jeden muž. „Kdy se obvykle probudíte?“ ptá se Tyler. „Okolo půl třetí, třetí ráno,“ zní odpověď. „Je to něco zvláštního, co vás probudí?“ „Ne nic, je jen taková jedna věc. Na okně mi sedí sova.“ „Sova?“ ptá se psychiatrička. „Bílá sova, jen se na mě koukala,“ vypovídá zase jiná žena. „A jak dlouho tam byla?“ „Hodiny. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nechtěla odletět. Vůbec se mě nebála,“ popisuje další pacient. Kromě hraných záběrů těchto sezení má divák sledovat i záběry autentické. Je to tedy všechno pravda? Proč všichni pozorují tajemnou sovu a nemohou spát?
Blízká setkání s UFO
Záchvaty paniky, neustálý strach a výkyvy v chování s tragickými následky (tendence k vraždám a sebevraždám) – to zažívají pacienti z Nome a nikdo neví proč. Po sérii bádání přichází Tyler s následujícím rozuzlením: Pacienti procházejí něčím, co je nazýváno setkání čtvrtého druhu. Jedná se o skutečný termín vymezený astronomem Dr. Josefem Allenem Hynkem (1910–1986) v roce 1972 a zapadá do schématu několika kategorií, s nimiž ufologové operují. Blízká setkání prvního druhu jsou pouhá pozorování neidentifikovaných létajících objektů, které však nemají žádný vliv na okolí. Setkání druhého druhu zanechávají podle Hynka „viditelný záznam své návštěvy nebo setkání s lidskými pozorovateli“. Setkání třetího druhu jsou ta, při nichž je hlášena přítomnost živých neznámých bytostí. Při setkáních čtvrtého druhu pak dochází k přímému působení pasažérů UFO na člověka, buď proti jeho vůli, anebo aniž by to vůbec věděl. Při takovém postupu se pak u oběti objevuje fenomén „chybějícího času“. Kromě těchto čtyř kategorií existují, podle jiných badatelů, ještě další, která jdou až do stadia setkání sedmého druhu! Tehdy má docházet ke křížení mimozemšťanů a lidí a vznikají hybridi. Co se však skutečně dělo v aljašském Nome?
Falešné webové stránky?
Po uvedení snímku do kin se na internetu objeví webové stránky Alaska Psychiatry Journal, které obsahují biografii Dr. Abigail Tyler. Jenže kromě nich se o Tyler nikde nehovoří. Místní lékaři dokonce říkají, že žádná taková psychiatrička v Nome nikdy nežila. Vypadá to tedy, že internetové zprávy o Tyler jsou jen pouhým marketingovým tahem, který má za úkol zvýšit věrohodnost snímku. Filmová společnost Universal Pictures se k tomu později dokonce dozná. Žena, která vystupuje v údajných dokumentárních záběrech, je ve skutečnosti britská herečka Charlotte Milchard (*1977) a původně šokující film získává podivnou pachuť. Přestože tvůrci hned v počátku snímku varují, že vše je založeno na realitě, zároveň říkají, ať si diváci vytvoří názor na film sami. Drobný rozpor přeroste v obrovskou kauzu. Co všechno je tedy vlastně pravda a co je fikce?
Kdo může za tragédie v Nome?
Obyvatelům Nome začínají po uvedení snímku krušné časy. Zvědaví fanoušci Čtvrtého druhu sem neustále volají či jezdí a pátrají po pravé realitě. Jenže první, co je musí zarazit, je už samotné město. „Sledovali jsme trailer na internetu a už v prvních scénách jsou vidět tyto ohromné hory s lesy, což absolutně není Nome,“ říká pro televizní společnost CNN místní starostka Denise Michels. „Jsme docela rovinatí a hned vedle oceánu.“ Film je ve skutečnosti natáčen v Bulharsku. Nome je vybráno pravděpodobně pouze kvůli vysoké míře záhadných úmrtí a zmizení. Existuje však jiné vysvětlení než to, které nabízí snímek? Podle FBI se záhadné zmizení či smrt týkala dvaceti osob. Za příčinu těchto skutečností považují vyšetřovatelé alkohol a abnormálně nízké teploty. Podle některých z nich režisér snímku Olatunde Osunsanmi pouze zneužil citlivého tématu, které je pro mnoho místních lidí stále živé. Měla ale celá akce jen finanční motivaci?
Má film něco zastřít?
„Je třeba se zamyslet nad tím, zda nepříliš známý režisér nedělal tento film na nějakou tajnou zakázku, jak poněkud znevěrohodnit nebo přehnat tematiku únosů do UFO,“ říká Enigmě ufolog Karel Rašín (*1956). Ve filmu jsou totiž využity poznatky z oblasti ufologie, které rozhodně fikcí nejsou. „Sova, jako krycí vzpomínka, se občas v případě svědků s únosovým syndromem objevuje. Nikdy se však neobjevila u žádného uneseného tendence k sebevraždě či vraždě (jak je ve filmu předkládáno – pozn. red.),“ říká Rašín. Čtvrtý druh dostává téměř hororové rozměry a jeho scény se jeví jako přehnané. Údajně neodpovídají symptomům, které jsou pozorovány u lidí, kteří se měli stát oběťmi únosu mimozemšťany. Jenomže dokážou pořádně vyděsit. Diváci se pak zákonitě ptají: Je možné, že by se něco podobného mohlo stát i nám? Pro české fanoušky filmu přináší Enigma odpověď od Karla Rašína, odborníka na problematiku únosů do UFO v ČR.
Když jste uneseni…
„Náš projekt Alfa, který se zabývá právě problematikou únosů do UFO v Čechách, registruje kolem 60 případů, kdy měli lidé tyto zkušenosti. (…) Máme nezletilé děti, dospělé ženy, muže nejrozmanitějších zaměstnání. Všichni jsou z těchto prožitků velmi zdecimovaní a nacházejí se ve špatné psychické kondici,“ popisuje Rašín svízelnou situaci únosů do UFO na území naší republiky. Jsou však jiného charakteru než ty, které představuje film Čtvrtý druh. Jak se v tomto případě postupuje? „Se svědkem se sejdeme a získáme mluvenou výpověď, kterou zaznamenáme. Svědek je často schopen něco nakreslit, nějakou scénu, bytost, objekt atd.,“ vysvětluje Rašín. „Se svědkem citlivě hovoříme a nabídneme mu terapii od některých terapeutů, kteří s námi spolupracují a jsou znalí věci. Mnohdy má svědek fyzické známky na těle, o jejichž původu nemá ani ponětí, často neznámé předměty tzv. „implantáty”. Realita, s níž mají zkušenosti renomovaní ufologové, se od té ze Čtvrtého druhu liší. Co všechno je však přesně realitou a co jen filmovou fikcí? A jakou realitu může ve skutečnosti zřetelná filmová fikce zastírat?
Michaela Vondrušková ENIGMA
