Dokonalý program
Jedna molekula DNA obsahuje mohutný programovací jazyk a počítačový program sestávající z asi 3 miliard genetických záznamů. „Kódování jednotlivých oblastí DNA skrývá stejné důležité prvky jako počítačový kód nebo jazyk,“ říká dr. Stephen C. Meyer, ředitel Střediska pro vědu a kulturu při Discovery Institute v Seattlu a obhájce teorie inteligentního designu. Jaká Super-mysl mohla shrnout a miniaturizovat informaci vloženou do naší DNA formou obrovského počtu „slov“ sestavených tak, aby vytvořily cosi jako návod ke genetické stavebnici? Mohla s podobným nanotechnologickým systémem postupně přijít evoluce, jen tak, sama o sobě, jak předpokládají materialisté? To jsou otázky, které si kladou nejen genetici, ale i filosofové a další vědci. Otázky zatím zůstávají bez odpovědi.
Spoluobjevitel DNA a nositel Nobelovy ceny Francis Crick, někdejší ateista a jeden z objevitelů DNA, na konci života připustil: „Poctivci vyzbrojenému znalostmi, které dnes máme k dispozici, nezbývá než připustit, že se původ života, vzhledem k množství podmínek, které musely být splněny, aby se to celé dalo do chodu, jeví v jistém smyslu jako zázrak.“ Podle tohoto vědce se za DNA skrývá „vysoce pokročilá civilizace, která se ocitla ve vážném ohrožení, a proto vymyslela způsob, jak zachovat svou existenci. Modifikovali vlastní DNA a vyslali ji z jejich světa, ať už v bakteriích, nebo na meteoritech, s nadějí, že dorazí k jiné vhodné planetě. Proto jsme tady. Do naší DNA je zakódováno poselství původní civilizace. Naprogramovali molekuly tak, abychom si je po dosažení jisté úrovně inteligence dokázali zpřístupnit a naučili se všechno o nás samotných, a jak máme postupovat dále.“ Realita komentovaná nositeli Nobelových cen se někdy blíží šíleným fantaziím autorů science-fiction. Žijeme v zajímavé době.
Genetika a původ národů
Díky genetice už víme, že celé lidstvo má společné předky pocházející z Afriky. Zní to neuvěřitelně, ale je to zřejmě tak – při úrovni dnešního vědeckého poznání. Do původní rodiny patří i černí domorodci z Austrálie. Analýzy DNA dokázaly, že na tento kontinent a na Novou Guineu dorazili moderní lidé asi před 45 tisíci lety. Šlo o členy jediné skupiny, po které už další lidé do Austrálie nepřišli. Výzkum vyloučil starou teorii, že se předkové Austrálců na své cestě Asií mísili s homo erectus. Cesta prvních lidí z Indie na australské pláně trvala podle odhadu britských vědců méně než 5200 let. Jak se tam dostali? Austrálie a Nová Guinea byly určitou dobu spojeny s euroasijským kontinentem úzkým pevninským mostem. Tato cesta brzy zmizela pod hladinou moře. Proto se tato skupina lidí, která je známá hlavně díky bumerangu na lov klokanů, ocitla ve své splendid isolation.
Evropské národy a jejich geny
Jedno z nejpodrobnějších genetických zkoumání 23 různých evropských populací přišlo s objevem, že obyvatelé starého kontinentu k sobě mají mnohem blíže, než jsme si kdy mysleli. Tvrdí to Manfred Kayser z Erasmovy univerzity v Rotterdamu a jeho kolegové, mezi kterými byl i Milan Macek z Fakultní nemocnice Motol. Tým podrobně prozkoumal vzorky přibližně 2500 obyvatel 23 geografických oblastí Evropy, včetně České republiky. „Při takovém rozlišení už se projeví i malé rozdíly,“ říká Milan Macek, „ale objevují se pouze v několika adaptačních genech.“ Nicméně všichni jsme potomky prvních moderních lidí, kteří do Evropy přišli asi před 45 tisíci lety. Tato kolonizace rozhodla o složení populace nejvíce. Po ní následovaly ještě dvě další významné přistěhovalecké vlny. Před 17 tisíci lety se vrátili do Evropy lidé, které vyhnala doba ledová. A přibližně o sedm tisíc let později dorazili z Blízkého východu noví „dobyvatelé“ s novými zemědělskými technologiemi. Takové je pozadí, na kterém se odehrávaly pozdější evropské dějiny, jak ho ukazují výsledky zveřejněné vědeckým časopisem Current Biology. Česká populace se z velké části překrývá nejen s německou, ale i s maďarskou. Navzdory ohromné jazykové odlišnosti i faktu, že příchod Maďarů do střední Evropy byl poměrně nedávný. Jak je to možné? Prostě tak, že původní populace na sebe nabalovaly nové skupiny, genetici mluví o cibulových vrstvách. Evropané mají v podstatě stejný genetický základ. Jediné dvě populace, jež nemají vůbec nic geneticky společného nebo jen málo s ostatními populacemi jsou Finové a Italové.
Kdo my vlastně jsme?
Na rozdíl od hranic států se genetické hranice v Evropě prolínají. Genetickým „územím“ české populace prochází pět hranic jiných populací, čili máme s nimi částečně společnou genetickou výbavu. A tady se objevuje první velké překvapení: největší společné „území“, prakticky asi dvě třetiny, máme s populací maďarskou. Dokonce na naše genetické „území“ prolíná částečně i rumunská populace. Zbytek je už předvídatelný. Asi pětinu z genetického „území“ máme společnou s německými populacemi, severní reprezentují vzorky obyvatel Kielu, jižní vzorky obyvatel Augsburgu. Jako jediná „slovanská krev“ na naše „území“ zasahuje okrajově populace polská.
Neolitičtí Češi a Moravané
První anatomicky moderní lidé přišli na naše dnešní území asi před 45 tisíci lety. Moravské Bohunice daly název tehdejší kultuře prvních osadníků. První bohuničtí usedlíci přišli přes západní Asii z Afriky. Tihle cestovatelé šli kolem Černého moře na Balkán a proti proudu Dunaje až k nám. Bohuničtí u nás sice dlouho nepobyli, ale vrátili se jako dobře známí lovci mamutů, když skončila poslední doba ledová. Tito první moderní osadníci sem dvakrát přišli a dvakrát odešli. Před 11 600 lety totiž došlo k obrovskému globálnímu oteplení, kdy stoupla hladina moře v Evropě o osmdesát metrů výše. Poutníci, kteří tehdy přišli pod „Říp“, v této části Evropy „mlékem a strdím oplývajícím“ zůstali. Dnešní Češi a Moravané mají hlavní část genetické výbavy právě od nich. Pak máme další genetickou příměs z Balkánu, kterým naši předkové prošli. Lovci mamutů žili podél středního Dunaje a na sever až k Visle. A my jsme tak z 80% jejich potomci. Muži v té době dosahovali výšky až 180 centimetrů, byli robustnější postavy a vyvinutého svalstva; ženy byly menší, většinou kolem 160 centimetrů, útlejší postavy a slabší muskulatury. Živili se jako sběrači a lovci. Podobali se nejvíce domorodým indiánům: používali mimo oštěpů a seker luky a šípy, pluli na kánoích a udržovali obchodní styky s dalekými příbuznými z jižní Evropy, od Baltu, hlavně žili z darů místní přírody – lovili všemožnou zvěř a konzumovali plody země.
Kdo ještě přispěl k naší DNA
V době asi před 10 tisíci lety začali v oblasti mezi dnešním Izraelem a jižním Tureckem tamní obyvatelé pěstovat plodiny a ochočovat zvířata. Tito první zemědělci postupně putovali směrem na sever přes Turecko do Evropy. Postupovali poměrně rychle podél Dunaje. Byli to tvůrci tzv. lineární keramiky. Tato kultura se vyvinula na severu Karpatské kotliny, odkud postoupila do střední Evropy někdy před 7600 až 7500 lety. Byli to stabilní lidé, stavěli stále stejné stavby a jejich společenské zvyky se příliš neměnily. Charakteristické pro ně byly velké osady a velká hustota osídlení, žili v dlouhých domech kůlové konstrukce a používali bohatě zdobenou keramiku. Během 500 let osídlili obrovské území kolem Dunaje, Rýna a Labe. Takže byli plodní. Právě oni představují zbývajících 20 % genetické výbavy většiny dnešních Čechů, Moravanů a Slezanů.
Zemědělci z Asie na Moravě
Na Moravě je známo z neolitu více než 500 archeologických lokalit. Takže si můžeme udělat představu, jak nově příchozí z Blízkého východu vypadali. Dobře prozkoumána byla například naleziště ve Vedrovicích na Znojemsku. Tamní pravěký hřbitov je nejstarším souvislým pohřebištěm na sever od Alp. Muži tehdy byli spíše menšího vzrůstu, měřili průměrně 164 cm, ženy měly v průměru 158 cm, ale často nedorostly ani 150 cm. Jejich kosti svědčí o namáhavé ruční práci. Muži těžce pracovali v lese. Ženy se hodně nadřeli při drcení obilí. Obyvatelé dnešních Vedrovic žili asi před 7300 lety a patřili ke třem až čtyřem generacím. Převážná část se narodila, žila a zemřela v této oblasti. V místě byly nalezeny významné pravěké doly a dílny. Jednotlivé komunity nežili izolovaně, vyměňovali si čile ozdoby a kamenné výrobky, obchodovali na velké vzdálenosti. Mušle se dovážely ze Středomoří, zboží sem proudilo z Jizerských hor, z Polska i z Bulharska. Lze z toho odvodit, že výměnný obchod a putující obchodní karavany nebyly nic zvláštního.
Linie po otci a po matce
O tehdejší době hodně prozradil výzkum vědců z univerzity v Mohuči, který srovnal DNA mezolitických sběračů a lovců, neolitických zemědělců a dnešních Evropanů. Pravěcí rolníci byli matrilineární, což znamená, že se příslušnost k rodu dědila po matce. Sídlo, tedy kde bude nová rodina bydlet a žít, se však dědilo po otci. První rolníci ve střední Evropě tedy nebyli potomci místních žen, ale měli geny rolnických matek, pocházejících ze západní Asie. Zatímco muži zůstávali obvykle na místě, ženy se vdávaly do cizí obce. Ženy tudíž byly nositelky nové kultury, kterou předávaly cizí skupině, kde žily, a staraly se o pole a zahrady. Jako matka byla žena dárkyní nového života a jako selka byla zkušenou pěstitelkou. Muži bránili území, ženy rodily, staraly se o děti a byly nositelky kultury. První zemědělci přinesli své asijské know how a rostliny, přivedli zvířata vhodná k chovu. Ovládali hrnčířství, způsob leštění kamenných nástrojů a stavěli zvláštní pravoúhlé stavby. Přinášeli ovšem také revoluční způsob myšlení, který lovci a sběrači neměli a který zvítězil, a pravděpodobně také nový jazyk. Lidé obchodující na širokém území se mezi sebou museli nějak domluvit. Tento „staroevropský“ jazyk – old euro-pean – jak ho nazval archeolog českého původu prof. Marek Zvelebil, se zde mohl udržet až dva tisíce let.
Jsme míšenci
Díky ženám se v průběhu času také na našem území stávali postupně ze sběračů a lovců noví rolníci. Domácí lidé ukončili pradávný způsob života, zřejmě i proto, že velká lovná zvěř mizela. Nový životní styl se osvědčil, poskytoval větší jistotu, dostatek potravin k přežití. Tak se naši předci stali rolníky a byli jimi tisíce let až do příchodu průmyslu. Výsledkem byla proměna krajiny s mizením původního pralesa. Začala vznikat nová etnika, která používala místní dialekty, vytvářela místní výrobní vylepšení a nové vládnoucí vrstvy. Kontakt různých populací sice vytvářel společný prostor, ale současně zvyšoval napětí, což pozorujeme na opevnění tehdejších vesnic. Vznik nových etnik v Evropě urychlil proces, jenž pojmenoval prof. Zvelebil evropská „kreolizace“. Jde o analogii s vývojem latinoamerických dialektů, jimiž mluvili potomci ze smíšených manželství indiánů a Španělů, kde ze dvou jazyků vznikal jeden nový dialekt. Taková situace zřejmě nastala, když se ve střední Evropě etablovala kultura lineární keramiky. V neolitu se setkali původní obyvatelé – domorodí lovci – a zemědělci z dalekých zemí. Zatímco ve střední Evropě vznikl společný „staroevropský“ jazyk, severněji se vytvářely původní indoevropské jazyky. Tak vznikly germánské a pobaltské jazyky, z nichž nakonec vyšly i jazyky slovanské.
Příchod rolníků ze západní Asie odstartoval proces vzniku dnešních evropských národů. Ten skončil až stěhováním národů na počátku historické doby. Do pohybu se nedávali usedlí zemědělci, ale nepokojné bojovné elity. Tak zřejmě do českých zemí přicházeli i ranní Slované, kteří zpočátku tvořili jen desetinu zdejší populace. Pozdější migrační vlny už neměly velký vliv na skladbu genomu evropských populací. Ačkoli používáme slovanský jazyk, geneticky patříme do Podunají: naši genetičtí příbuzní sídlí v Maďarsku, v Rakousku i v Německu.
DNA a nové výzkumy
Lidská DNA je jakýsi biologický internet. Výzkumy DNA provedené ruskými vědci vysvětlují i fenomény, jako jsou jasnovidnost nebo intuice, spontánní akty léčení i na dálku, samoléčení, afirmační techniky, neobvyklá světla a aury kolem lidí, vliv myšlení na počasí a mnohé další. Navíc existuje důkaz o naprosto novém typu léčení, kde DNA může být ovlivněna a přeprogramována slovy a frekvencemi, aniž by musel být odstraněn a nahrazen jediný gen.
Čtěte více na Pravdu.cz: DNA skrývá netušené možnosti >>>
Zdroje:
http://www.wmmagazin.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2011060002
http://www.lidovky.cz/pribuzni-cechu-i-madari-0vg-/ln_veda.asp?c=A081222_200906_ln_veda_tma
http://scienceworld.cz/historie/Praveka-DNA-patrani-po-kromanoncich-neolitu-i-moru-4726
wikipedia.org
cs.wikipedia.org
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.