Pojem „Lafferova křivka“ působí jako rudá muleta schopná vždy spolehlivě rozzuřit ideology a úředníky bažící po maximalizaci daní. Je zřejmé proč. Z Lafferovy křivky teoreticky vyplývá, že nelze zvyšovat daně donekonečna. V jistém okamžiku přijde bod, kdy další zvyšování daní má za následek pokles výběru. Moc politiků a úředníků je shora omezena – mnohé z nich toto poznání hodně dopaluje.
Lafferova křivka byla původně koncipována pro oblast přímých daní, ale funguje samozřejmě i u daní nepřímých. U pohonných hmot tento okamžik nastal před několika lety. Zvýšení daní navrhl ještě nebožtík Eduard Janota v době Fischerovy vlády. Šlo o jeden z méně zdařilých kroků této vlády, neboť velké kamiony začaly okamžitě tankovat v sousedních zemích. Velká nákladní auta mají obrovské nádrže a mohou si snadno vybírat, kde čerpat.
Brzda hospodářského růstu
Janota již v roce 2009 připouštěl, že zvýšení daní obsažené v „balíčku“ může snížit hospodářský růst v roce 2010 o 0,6 procentního bodu. Samozřejmě. Vyšší daně jsou ekvivalentem dupnutí na brzdu hospodářského růstu. Vždy a všude. Tvrdí to svorně Keynes, Hayek i evropské zkušenosti z posledních let. A nejen evropské a nejen z posledních let.
Janotův nástupce spotřební daň nesnížil se zdůvodněním, že raději počká, až sousední země tyto daně zvýší. To se nestalo a stát na tom tratí. Navíc ministerstvo financí provedlo ještě jednou stejnou chybu u daně z přidané hodnoty. Od ledna 2012 vzrostla dolní sazba DPH z 10 na 14 procent. Ministerstvo financí očekávalo nárůst vybraných daní, ale to se také nestalo. Ve skutečnosti byl výběr DPH za první pololetí o 2,6 procenta nižší než ve stejném období roku 2011.
Může za to krize? Jen do jisté míry. Za stejnou dobu vzrostl objem daní z příjmu fyzických osob o čtyři procenta, takže o tak hroznou krizi se nejedná. Navíc i slabý výkon ekonomiky lze přičíst na vrub zvyšování DPH. Když se zdražuje, lidé méně utrácejí, to dá rozum. Věděla to i Margaret Thatcherová, vystudovaná chemička, která zachránila britskou ekonomiku. Thatcherová ovšem v mládí pomáhala tatínkovi v obchodě s potravinami, takže věděla, že přehnaně vysoké ceny odvádějí zákazníky jinam. Každý hokynář ví, že mezi cenami a tržbami není lineární vztah. (Mimochodem, Thatcherová také věděla, že zatěžovat knihy daní z přidané hodnoty je nekulturní a zavrženíhodné.)
„Rozpočet počítá s růstem o 15,5 procenta proti skutečnosti roku 2011,“ uvádí oficiální zpráva ministerstva financí z 2. července 2012. Opravdu ministerstvo nemá ani jednoho ekonoma, který by byl schopen včas varovat ministra, že ve výběru daní neplatí jednoduchá trojčlenka?!
Dokonce už i odboráři dnes uznávají Lafferovu křivku. „Vládou očekávaný větší přínos peněz z vyšší daně z přidané hodnoty do státní pokladny je naprosté fiasko, peněz se vybírá méně,“ uvádí se v ekonomické analýze Vize ČMKOS. Vláda, podle názoru odborů, žene lidi za nákupy do ciziny, podlamuje koupěschopnost občanů a snižuje příjmy rozpočtu. Ve výběru DPH podle odborářského ekonoma Martina Fassmana ročně uniká 10 až 15 miliard.
Fassman také správně varoval již začátkem roku 2011: „Skokový nárůst sazby DPH u potravin může zvýšit jejich tuzemské ceny nad úroveň sousedních států, čímž vznikne možnost jejich významnějšího dovozu v rámci jednotného tržního prostoru zemí EU. Dopad na naše výrobce by znamenal další snížení výrobních a odbytových možností.“
Placení daní je nenormální
Ještě chybí, aby se odboráři podívali na inkaso daní z příjmů a s překvapením zjistili, že klesající sazba daně od konce 90. měla za následek růst daňového inkasa, absolutně i relativně. Když sazby daní jsou nízké, málokomu stojí za to vyhýbat se placení.
Naopak neplatit daně, pokud jsou nepřiměřeně vysoké, se považuje za vlasteneckou povinnost. Je to pochopitelné. A když lidé navíc vidí enormní rozsah korupce, nemají sebemenší chuť platit stále vyšší daně. Koruna nezaplacená je koruna neukradená. Když se zákazník s řemeslníkem dohodnou na dodávce „bez papíru“, ušetřených dvacet procent může jít na nákup něčeho rozumného v rámci rodinného rozpočtu. Nikoli na předražená letadla, nikoli na pandury, nikoli na OpenCard, nikoli na tunel Blanka nebo na kterýkoli další z veřejných tunelů.
Dospěli jsme do stadia, kdy platit daně se považuje za nenormální. Ne, nevyčítejme to veřejnosti.
