Křesťanství vzniklo z učení Ježíše z Nazaretu, který pocházel z galilejského venkova a na svých cestách působil jako kazatel. Postupně vznikaly početnější skupiny jeho sympatizantů, kteří viděli v Ježíši Krista (z řeckého Christós – mesiáš, spasitel).
Mezi těmi, kteří Ježíše (asi 3 př. n. l.) provázeli, bylo i dvanáct učedníků, později známých jako apoštolové. Ježíš nechtěl zakládat novou víru, snažil se reformovat judaismus. Kázal, že se blíží dějinný zvrat, v němž bude nastoleno boží království, tedy stav, kdy bude naplněna boží vůle a je třeba se tuto událost připravit. To znamenalo také radikalizaci etiky, ne však jako přísnější a striktnější dodržování náboženských předpisů. Spíše jako celkové změny myšlení a důraz na odpuštění, smíření a účinnou lásku k Bohu i k druhým lidem. A to byl možná ten problém.
Holubice a svátek letnic
Okolo roku 30 n. l. byl Ježíš v Jeruzalémě zatčen, protože náboženští i političtí představitelé viděli jeho působení jako podvratné a v předvečer Velikonoc, svátku Pesach byl i ukřižován. Podle evangelií třetího dne vstal z mrtvých a jeho učedníci se s ním setkali, po čtyřiceti dnech vystoupil na nebe. Poté byl jeho učedníkům o letnicích (Svatodušních svátcích) seslán Duch svatý, který ve světě nadále působí. Učedníci začali Kristovy myšlenky šířit, nejprve ústně. Protože putovali i do vzdálených míst, jako například apoštol Pavel z Tarsu, vznikla potřeba udržet jednotnou podobu šířené křesťanské víry. Křesťané začali uchovávat příležitostné listy a snažili se písemně zachytit Ježíšův život a skutky. Tak vznikala evangelia a ze čtyř evangelií vznikl Nový zákon (Nová smlouva). Během prvního století svého vzniku se křesťané dostávali do konfliktů se židovskými obcemi.
Ryba, kalich i beránek
Pochopitelně, protože původní myšlenku vyvoleného národa křesťané transformovali ve spásu pro všechny („kat holon“). Poselství Ježíše Nazaretského je určeno pro všechny bez ohledu na to, jsou-li to židé (vyvolený národ) nebo ne. Díky konfliktům se židy a cestám apoštola Pavla se přesunulo křesťanství do Říma. Společným jazykem byla řečtina, později latina. Z řečtiny vznikl symbol ryby, ichtys, jako akrostich ze slov Iésús Christos Theú hyios Sótér (Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel). Dalšími symboly se stal beránek, kalich, řecké alfa a ómega (jako počátek a konec), IHS (z řeckého Iésús) nebo XP jako zkratka slova Christos (z řeckých písmen chí a ró).
Šílený císař a vražedné alibi
I přesto má stále křesťanství se židovstvím společného jednoho Boha, Starý zákon a tradici pocházející z Izraele. Během prvního století, kdy křesťané přicházeli do Říma, se sžívali s římskými usedlíky. Nebylo jich mnoho a nebyli nijak utiskováni. To se změnilo, až když za císaře Nerona vypukl velký požár Říma (64 n. l.). Na Neronovi ulpělo jisté podezření, že potřeboval uvolnit pozemky pro svůj megalomanský stavební záměr a bylo třeba najít viníka. Křesťané byli po ruce. Byli mučeni a popravováni v římských zahradách ještě dlouho poté a okolo 67 n. l. tak zemřeli zřejmě i svatý Petr a Pavel. Evangelista Jan byl vypovězen z Říma do vyhnanství a sepsal tehdy své apokalyptické vize.
Nejčistší kacíři
Během dalších asi sto padesáti let se střídala období tolerance s obdobími tvrdého pronásledování, nebylo možné zjistit, kdo je křesťan a kdo není. V té době byl umučen i řecký křesťanský theolog a filosof Justin. Období od roku 250 do roku 311 n.l. je spjato se třemi osobnostmi římského světa. Císař Decius, který vládl na začátku tohoto období, vnímal křesťanství jako ohrožující a chtěl posílit vnitřní strukturu římské říše. Nastolil povinné oběti bohům, což křesťané nechtěli přijmout. To, že bylo toto opatření namířené proti křesťanům, potvrzuje to, že židům byla povolena výjimka. To byla vhodná záminka – každého, kdo se nechce chovat jako ctnostný Říman, je třeba popravit. Za jeho vlády také kněz Novacián usiloval o čistší víru, čistotu duše. Těm, kteří o ni usilovali, říkal katharoi (z toho vznikl název kataři a posléze kacíři). Druhý hlavní proud byla víra pro všechny, už zmiňované „kat holon“.
Mstiví čtenáři z jater
Posléze v letech 256 – 257 n. l. tlak na křesťany za císaře Valeriana zesílil a popravování byli i křesťanští klerikové. Naopak za vlády císaře Diokleciána, který vládl po roce 284 n. l. se zpočátku zdálo, že tlak povolil, ale zdání klamalo. Velmi rychle se obrátilo v tvrdé ponásledování a další a další popravy. Na křesťany byla svalována vina i za to, když haruspex (římský kněz, věštící z jater a vnitřností) věštbu nevyčetl. Po dotazu do Delf orákulum příhodně naznačilo, že „spravedliví na zemi“ ruší Apollóna, a ten nemůže dát odpověď. Výklad byl jasný, bylo třeba odstranit křesťany. Na výzvy svého dvora císař začal s rozsáhlými represemi, dá se říci genocidou křesťanů. Dioklecián vydal dekret, kterým zakázal křesťanské bohoslužby, literaturu, dal bořit křesťanské chrámy. Zejména ve východní části římské říše byli křesťané předhazování v arénách hladovým šelmám.
V tomto zvítězíš!
Až v roce 311 bylo křesťanům jedním z caesarů Diokleciánovy tetrarchie („vlády čtyř“), Galeriem, přiznané právo na existenci. A teprve za dalších dvacet pět let po nelítostných perzekucích císař Konstantin Veliký navrátil křesťanům jejich práva i majetek. K tomu se váže legenda o vidění v předvečer bitvy u Milvijského mostu přes Tiberu (312 n.l.). Konstatin se chystal bojovat o moc s dalším císařem z Diokleciánovské tetrarchie, Maxentiem. Zjevil se mu prý kříž s nápisem „In hoc signo vinces“ (V tomto znamení zvítězíš, nebo podle biskupa Eusebia z Kasareie V tomto zvítěz). Stalo se. Poté co si tak Konstantin upevnil své císařské postavení, radikálně změnil jako dík za pomoc křesťanského Boha náboženskou politiku vůči křesťanům. Ediktem milánským (313 n. l.) jim vrátil zabavený majetek a křesťanství se dostalo na pozici preferovaného náboženství.
Římská alergie na humanismus
Co tolik vadilo Římanům na křesťanech? Dá se říci všechno. Měli Boha, který byl nezpodobnitelný, byl něčím, co všechno přesahovalo, autoritou nad vším pozemským. Ale to se nemohlo líbit římským císařům, kteří se poměrně s oblibou dávali nominovat do božského pantheonu, nějaká autorita, která má převyšovat i božského caesara? Další potíž byla s hlásáním lásky a pokory, ani to nebylo tak docela typické římské myšlení. Humanismus byl ostatně příčinou častých potíží i mnohokrát v pozdějších dobách. Křesťanství, které se otevřelo všem, přijímalo konvertity z řad židů i ostatních náboženství a tak se rychle šířilo, překročilo okruh jednoho národa a tak jak se stalo vírou pro všechny, stalo se světovým náboženstvím.
Průsečík vertikály a horizontály
Kříž je universální symbol od počátků lidstva, střed světa, komunikace mezi nebem a zemí. Je průsečíkem hmotného (horizontála) a duchovního (vertikála) směru, symbolem dualismu a sjednocení. V alchymii symbolizuje přirozený řád živlů, střed kvintesence quinta essentia. Znají jej snad všechny kultury světa. V křesťanství připomíná Kristovu oběť a spásu, utrpení a naději, soud a milost. Někdy má po stranách Lunu a Slunce, to také znamená Kristovu dvojí přirozenost. Kříž zdobený ornamenty v podobě jetelových lístků připomíná Kristovo vzkříšení jako obnovující se život. V islámu znamená kříž dokonalé spojení všech stavů bytí. Podle židovské mystiky je kříž se šesti paprsky symbolem šesti dnů stvoření a šesti fází času a trvání světa. Rosekruciánský kříž je zpodobněním středu, harmonie, srdce.
Chemická válka před dvěma tisíci let?
Chemické zbraně nepocházejí z první světové války. Tým britských archeologů vedený profesorem Simonem Jamesem našel v pevnosti Dura Európos 20 mrtvých římských legionářů v plné výzbroji v podzemním tunelu. Jak se tam dostali a proč zemřeli? Při obléhání pevnosti Peršany se asi dostali do pasti. Peršané chtěli narušit pevné hradby a začali pod nimi kopat tunely, Římané je kopali proti nim, ale Peršané byli mazanější. Připravili si zřejmě kovářské měchy a pánve na žhavé uhlí a vypustili na Římany jedovaté plyny. Ti byli v několika minutách mrtví. To prozradily britským archeologům nalezené krystaly síry a stopy dehtu v tunelech. Trávení protivníků ve velkém také popisují už mytologické texty Sumerů a Chetitů, starých indických kultur i Číňanů. V roce 178 n. l. je popisované i povstání rolníků potlačené s pomocí mlhy aeorosolu obsahujícího arsenik.
Zdroj:
