Starý prošedivělý stařec hledí do černého zrcadla a před jeho očima se odehrávají scény z budoucnosti. Není to žádný temný mág, ale anglický učenec a rádce královny Alžběty I., proslulý Dr. John Dee. Jeho magické sklo je dodnes vystavováno v Britském muzeu v Londýně a připomíná prastarou víru, že zrcadla mohou lidem odkrýt výjevy z minulosti, věci skryté v přítomnosti i střípky budoucnosti. Poznejte s ENIGMOU starobylou věšteckou techniku catoptromantie, používanou dlouhé tisíce let. Třeba také spatříte něco podivuhodného…
Vévoda orleánský, Filip I. Francouzský (1640–1701), nevěří vlastním uším. Pozoruje zhruba osmiletou dívku, jež upřeně hledí do plné číšky a věští z vodní hladiny. A přesně popisuje, co probíhá v sousedním domě. Její výroky později potvrdí sám soused, a to slovo od slova. Zdá se, že je vskutku schopna spatřit události probíhající na jiných místech. A z vodní hladiny prý dokáže věštit i budoucnost. Vévoda orleánský neodolá a položí otázku, jež mu dlouho leží na srdci: Jak zemře jeho starší bratr, francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715)? Je rok 1706 a vize, jež se naplní až 9 let poté, má odpovídat skutečnosti! Francouzský diplomat Louis de Rouvroy (1675–1755), vévoda Saint-Simon, v memoárech vzpomíná, že holčička netuší, jak dvůr vypadá. Scénu v králově ložnici však popíše tak přesně, že vévoda Filip dokonce pozná přítomné osoby. Chybí čtyři členové královského rodu, a jak se později ukáže, malá věštkyně má pravdu. Když totiž Král Slunce 1. září 1715 umírá, čtyři chybějící osobnosti jsou dávno na věčnosti. A scéna smrti, které tehdy vévoda orleánský přihlíží, jako by vypadla z dívčiny vize.
Učenec, dobrodruh i mystik
Věštění z vodní hladiny (hydromantie) je starobylá věštecká technika využívaná téměř všemi světovými kulturami. Stejně jako věštění z krystalů a křišťálové koule (krystalomancie) patří do širší skupiny metod zvané catoptromantie, tedy předvídání z magického zrcadla. K témuž účelu však může posloužit i leštěný kov či louže krve! Různé druhy magických zrcadel vlastní anglický učenec Dr. John Dee (1527–1609), italský mág a hrabě Alessandro di Cagliostro (1743–1795), švédský mystik Emanuel Swedenborg (1688–1772) či třeba francouzský okultista Louis-Alphonse Cahagnet (1805–1885). „Magickým zrcadlem může být také pověstná křišťálová koule, pohár naplněný vodou a jiné předměty: proslulé Cagliostrovo zrcadlo tvořil pohár naplněný zmagnetizovanou vodou, Swedenborgovo tvořilo konkávní (vyduté) sklo polité za horka na konvexní (vypouklé) straně hustou kaší z tuhy a olivového oleje, Cahagnetovo bylo kulovité zrcadlo skleněné, duté a vyplněné lihem získaným kvašením rulíku a blínu,“ sděluje v knize Magie v historii, teorii a praxi český historik prof. Milan Nakonečný (*1932). Skutečně jim zrcadla mohla odhalit minulost i budoucnost?
Trans, možná autohypnóza
Vize na vodní hladině, v křišťálové kouli i v magickém zrcadle vykazují značné podobnosti a lze jich dosáhnout podobnými technikami, proto jsou řazeny do jedné skupiny. Všechny totiž k věštění využívají lesklé plochy, na které se prý objevují podivuhodné výjevy. „Věštící osoba se soustředí na určité místo na lesklém povrchu odrážejícím světlo a po chvíli se její smysly ukolébají a před jejíma očima se míhají postavy – záleží pak na míře obrazotvornosti hadače nebo hadačky a na její výmluvnosti, jak popíše děje, které se její fantazii v použité rekvizitě odehrávají…,“ uvádí známý český spisovatel PhDr. Ervín Hrych (*1929) v knize Velká kniha magie a čarování. Při věštění se prý médium dostává do zvláštního transu, či snad do stavu autohypnózy, a v tomto polosnovém rozpoložení uvnitř koule nebo na ploše zrcadla má uzřít věci nevídané. Otázkou je, zda jsou to skutečně věštecké vize, nebo jen mozkové přeludy…
Vize z astrální roviny
Okultista Cahagnet se již v 19. století domnívá, že pohled na plochu zrcadla má stimulovat okultní centrum mezi očima, v současné terminologii známé jako „třetí oko“. Jeho hmotným projevem je prý endokrynní žláza zvaná epifýza nebo šišinka mozková, která je považována za sídlo ducha. Její stimulace má umožnit nahlédnout do „astrálu“, jakési neviditelné sféry obydlené duchovními entitami. Hmotný svět je údajně odrazem astrální sféry, jež má navíc uchovávat určitou energetickou formu záznamů o veškerých událostech na Zemi. Lidé, kteří do astrálu nahlédnou, proto údajně mohou spatřit minulost, vzdálené děje probíhající v přítomnosti, ale také vize z budoucnosti.
Nostradamus i Sibyla
„Celý proces probíhá v polotmě, koule či voda jsou přitom osvětleny tak, že pohled se upírá do bodového zdroje světla, jenž se v nich odráží. To je jeden ze známých způsobů, jak vyvolat hypnózu, a není na tom nic tajemného ani magického,“ poukazuje český spisovatel známý pod pseudonymem J. J. Duffack. Pravdou je, že princip věštění z lesklých ploch není zcela objasněn a nad podstatou vizí se vznáší otazníky. Zrcadla přesto využívají nejvýznamnější světoví jasnovidci včetně proslulého francouzského proroka Nostradama (1503–1566) i některých věštkyň známých jako Sibyly, jejichž proroctví svět luští dodnes.
Na cizí radši nesahejte…
Okultisté rozlišují několik druhů magických zrcadel, třeba mužská a ženská, pro individuální nebo kolektivní nazírání, či podle použitého materiálu. „Černá zrcadla jsou saturnská a hodí se nejlépe pro muže. Nádoby, číše naplněné vodou a zrcadla z kovů odpovídající ženským planetám hodí se pro ženy. Koule mohou sloužit oběma pohlavím, pokud jejich určení není precizováno užitým materiálem,“ upozorňuje český hermetik Pierre de Lasenic (1900–1944) v nedopsané Encyklopedii okultismu, filosofie a mytologie. Česká autorka knih o okultismu a magii Věra Kubištová–Škochová (*1951) dodává, že kromě černých zrcadel existují rovněž japonská magická zrcadla z nefritu a zlatá v indických chrámech. Ve středověké Evropě zase mágové používají zrcadla z cínu a mědi. Nejúčinnější mají být zrcadla vlastnoručně vyrobená a k jejich užívání se vážou přísná pravidla. Kromě práce s psychicky nadaným médiem by se zrcadla neměl dotýkat nikdo jiný než majitel a nesmí být vystaveno slunečnímu světlu. Mělo by být zakryto hedvábnou látkou, uloženo ve skříňce a vyjímáno jen při věštění. A pokud se povrch zapráší, je nutné ho očistit lihem či kyselinou fluorovou a otřít sametem. I věštění se řídí zásadami, které je třeba dodržet, abyste měli šanci něco zahlédnout. Ale jak na to?
Magická skla nejsou na hraní!
Magická zrcadla musí být oválná či kulatá, a před použitím je potřeba je dynamizovat. „Držte nad ním ruce s prsty směřujícími do jeho středu ve vzdálenosti asi 5 cm od skleněné plochy po dobu 10 minut. Tak operujte po sedm dní, načež přistupte k pokusům. Experimentujte o samotě, v klidném a polotemném pokoji, kde jste chráněni před vyrušováním,“ doporučuje přední český hermetik Otakar Griese (1881–1932). K věštění lze využít prostředníka, třeba médium, ale můžete to vyzkoušet i sami. Je však třeba upozornit, že zrcadlo je považováno za silný magický nástroj a používání není bez rizika. Je proto vhodné být chráněn magickým kruhem. Ideální je na počáteční pokusy prostudovat odbornou literaturu, nebo využít rady a pomoci odborníka. A pokud se přece jen odhodláte provést experiment sami, je nezbytné dodržet určitá pravidla. „Poloha zrcadla musí být šikmá, tj. vrchol musí být odvrácen od čela pozorovatele. Zrcadlo budiž skloněno tak, abychom neviděli nic, než jednobarevnou jasnou plochu,“ radí Lasenic. Potom se pohodlně usaďte a soustřeďte se na to, co chcete spatřit. A třeba uvidíte neuvěřitelné věci.
Zkuste rozhrnout mraky
Některé osobnosti, média či rození jasnovidci mohou již při prvním pokusu dosáhnout velmi zajímavých výsledků. Ale při dostatečném tréninku má být schopen nahlédnout do „astrální dimenze“ téměř každý. „První, co se na magnetické ploše tohoto nástroje objeví, jsou mraky; jejich barva značí povahu planetárních vlivů, které symbolizují. Po pravici zjevují se symboly, po levici věci skutečné,“ vysvětluje Lasenic. Barva mraku ovšem může značit také odpověď na položený dotaz. Podle Věry Kubištové-Škochové jsou bílé mraky příznivé, černé naopak předvídají nezdar. Fialová, zelená a modrá přinášejí radost a červená, oranžová a žlutá varují před nebezpečím. Ale to nejzajímavější se má skrývat za mraky… „Vystříhejte se pasivity, tj. neočekávejte zcela pasivně vizi, naopak, buďte nejvýš pozitivními a pohlížejte do zrcadla tak asi, jako byste chtěli za soumraku rozeznat předměty či osoby,“ instruuje Griese. „Přejete-li si vidět osobu živou či zemřelou, myslete intenzivně na ni… Nikdy nemyslete současně na dvě nebo více osob či předmětů, poněvadž se tak jen rušíte v koncentraci,“ varuje. Koncentrace je pro věštění naprosto klíčová, protože právě vy rozhodnete, co v zrcadle vlastně uvidíte.
Okno do minulých životů
Magické zrcadlo neslouží jen k věštění, ale má prý mít až 12 různých funkcí. „Například se s jejich pomocí posilují jasnovidné schopnosti, lze přes ně navázat spojení s živými i s mrtvými, dále jsou vstupní bránou k žádoucím sférám vedoucím do neviditelných světů… Slouží také jako prostředek k ovlivňování, a to jak mága samotného, tak i jiných osob, a plní funkci magického přijímače a vysílače,“ naznačuje Kubištová-Škochová. Křišťálový krystal či kouli lze rovněž použít i k tzv. reinkarnačním regresím, při kterých je člověk uveden do zvláštního stavu vědomí, v němž prý může poznat, kým byl v minulých životech. Zrcadla mají navíc zadržovat negativní vlivy a zprostředkovávat jasnozřivé vize. Výsledek nahlížení však záleží hlavně na zkušenostech a rozpoložení experimentátora. Pokud se vám při vší snaze nedaří nic spatřit, možná se snažíte až příliš, anebo špatně.
Brána do jiných dimenzí
Stovky jasnovidců a věštkyň se shodují, že zrcadla vskutku mohou být branou do jiných dimenzí. „Nikdo, obzvláště pak už vůbec ne člověk sečtělý a ve stejné míře zcestovalý, nemůže popřít, že by magie, tedy i magie zrcadel, nebyla skutečností. Je pro ni až příliš mnoho svědectví, a to svědectví souhlasných u Indů, Arabů, Afričanů, Tatarů, Číňanů a jiných národů světa,“ poukazuje Kubištová-Škochová. Ale je jen na vás, zda v magii zrcadel uvěříte a zkusíte zjistit, co skrývají…
Lenka Kabeláčová
