Co přesně je zen? Odpověď se vám vyjasní, až zjistíte, jak zní tlesknutí jedné dlaně… Aneb: „Zen miluje paradox: Jsem v prudkém dešti, a přece se nezmáčím,“ popisuje to německý interpret zenu Marco Aldinger. „Zen totiž ví, že sám život je paradoxní: podstatný i nepodstatný zároveň, vážný i směšný, vtip i pošetilost i bláznovství. Tyto odporující si vlastnosti spočívají vedle sebe a v sobě jako vlna a částice“ v mikrokosmu zkoumaném kvantovou fyzikou. A právě tak je tomu u Polarity. „Polarity je Zen,“ říká její pozemský autor Douglas Seaton. „Polarity reprezentuje bod v čase a prostoru, ve kterém se spojují absolutní protiklady…černá & bílá, sever & jih, pozitivní a negativní,“ právě jako v zenových koánech, hádankách, které krotí nezlomnou mysl v její libosti pro jednostranná řešení. Pravda se zásadně nachází v nevyslovitelném středu mezi odporujícími si protiklady, aby opsala kolem mysli úplý kruh a vrátila vás, odkud jste vyšli. Pokud tomu není zrovna úplně jinak… I Polarity provokuje stejnou schopnost. „Kvalita hry je určena schopností jednotlivce vnímat rovnováhu vprostřed takových extrémů…“ říká Seaton, který na nás nastražil kruhy v podobě množství dvojakých magnetických disků a stejný kruh nakreslil i na samotné hrací plátno.
Velká tajemství zenu
Zen si vás podá. Někdy to až vypadá, že účel zenového mistra je dělat si z vás srandu a bavit se na váš účet. Ale tak to není. Srandu si z vás dělá zen a mistr je mistrem proto, že si ho dovede 
užívat. Přestože patří k buddhismu a využívá tradičních textů, nejvíce se zen vysmívá učenosti. Příkladem může být i tento hezký příběh, který to náramně ilustruje:
Jeden vášnivý šachista si v době, kdy začal hledat duchovní osvobození, po každé prohrané partii myslel, že selhal. Pak byl dva roky v učení u slavného rabiho a myslel si, že selhal, když vyhrával. Poté byl tři roky žákem súfijského mudrce a naučil se, že selhal, když prohrál, ale měl z prohry dobrý pocit. Stále ještě nebyl spokojen a odešel na čtyři roky do Himalájí, kde se od velkého jogína naučil, že selhal, když vyhrál, ale necítil se proto provinile. Nakonec narazil na mistra zenu. A co se stalo během několika týdnů? Konečně se naučil, jak se správně táhne pěšcem!
Paradox – brána k osvícení
Nenechte se ale mýlit! Žádný posměšek není samoúčelný a co se zdá jako vtip, je často míněno 
smrtelně vážně. Aldinger vyjadřuje cíl zenového snažení těmito slovy: „Je třeba rozeznat tyranství rozumu a naučit se žít s rozpory a paradoxy.“ I proto zen tak uchvacuje západní mysl, uzoufanou v kruzích sebeospravedlňujícího rozumu. Vyvedení z jeho spárů, navozené zenem, se může rovnat nebeské slasti. Jak bylo naznačeno, když dojde na lámání chleba, je pro zen všechna zapsaná buddhistická učenost „jen bezcenný papír, který se hodí leda na utření zadku“ – cituji zde mistra Hakuina, jednoho z nejvlivnějších a nejváženějších zenových mistrů v historii.
obrázek: kaligrafický portrét legendárního mistra Hakuina Ekaku (1686-1769)
Odkud se zen vzal a co to slovo znamená?
Zen (v čínštině čchan, ve vietnamštině thien, v korejštině sön, v sanskrtu dhjána, česky meditace, uvědomění či pohroužení) je označení pro odnož mahájánového buddhismu. Vznikla v 5. století v Číně a podle tradičního příběhu přinesl zen do Číny indický mnich Bodhidharma roku 520. Ve své vlastní tradici zen buddhismus tvrdí, že Buddha předal zkušenost probuzení svému nejlepšímu žákovi Mahákášjapovi tak, že ukázal na květinu a mlčel…
Postoj pro odvážné
Takzvaný hledající si na zenu může vylámat zoubky. V jádru zenu je jednoduché pochopení, že „nikdo nemůže dýchat za nás. Neexistuje nikdo nad námi ani pod námi. Neexistuje nikdo a nic k uctívání, žádná ideologie. Realita zenu není nic jiného než realita taková, jaká je,“ jak říká francouzský mistr Sótó zenu Kaisen, který často navštěvuje i Českou republiku. Říká proto, že „pouze odvážný člověk může praktikovat zen.“
Co chcete hledat?
Můžete si myslet, že vám zen dá vysokou duchovní moudrost, díky níž budete moci učit druhé. Můžete si myslet, že vás navede k blaženosti všeobjímající lásky. Můžete si myslet, že zenový učitel skrývá cosi, co vám beze slov předá nebo co se od něj budete muset dlouho učit, zatímco půjdete po své postupné duchovní cestě za nejvyšším poznáním. A můžete si také myslet, že následovníci zenu nejsou nic než osamělí sarkastičtí materialisté. Ale těžko se budete více mýlit. Zenový mistr by vás totiž také mohl překvapit otázkou: “Co chcete (proboha) hledat?” Aneb jak říká jeden zenový příběh, “jak Tě mám něco učit, když Tvá hlava je už dokonale plná?” Všechny významy a moudrosti jsou jen na překážku. Zen je prostá skutečnost, kterou musíte v sobě najít sami a která tu už od počátku je. „Pro zen je charakteristické okamžité probuzení bez nutnosti projít přípravnými stádii,“ uvádí server buddhismus.cz. Dochází k němu tím, že se okamžitě obrátíme do sebe. Prostým uvědomováním toho, co je. Pak „dojde k odvržení dualistických představ.“ Starý indický spis Vadžrakačediká sútra konstatuje, že „dosáhnout probuzení znamená nedosáhnout vlastně ničeho. Jinak řečeno, pokud je nirvána skutečně teď a tady, takže hledat ji znamená ztratit ji, je stěží možné dospívat k tomuto uvědomění postupně. Člověk to musí nahlédnout v přítomném okamžiku přímo.“
Jak myslí člověk na nemyšlení?
Hra Polarity tohle všechno připomíná. „Každá jedna hra je unikátní,“ jak říká o Polarity sám 
Douglas Seaton, a k její hře vám nepomohou znalosti z tisíce jiných her. Každý se o tom může přesvědčit. V zenu pak platí, že je unikátní úplně každý moment, a je právě takový, jaký je. Nic víc, nic míň. Jen naše myšlenky a hodnocení ho zatemňují. Smyslem zenu je jen být v zenu, tedy být přítomen. Přítomnost je zábava a jen díky ní může být člověk v Polarity dobrý. Může se člověk bavit, když není duchem přítomný? Nebo je to tak, že když se člověk doopravdy baví, je přítomný dokonale, právě tady a teď, a „zapomene“ na celý svět kolem? Pak si jen řekne – to to uběhlo… Další zenový příběh to ilustruje náramně stručně: Mnich se zeptal zenového mistra: „Na co člověk myslí, když medituje?“ „Myslí na ne-myšlení,“ odpověděl mistr. „A jak myslí člověk na ne-myšlení?“ zeptal se opět mnich. „Když nemyslí,“ prozradil mistr.
Není, co řešit?
Přestože může být pro nás tak obtížné to pochopit, je to jednoduché, jako facka. Proto to také tak tajemně popisuje server buddhismus.cz: „V zenu máme pocit, že probuzení je něčím zcela přirozeným, něčím překvapivě samozřejmým, k čemu může dojít v kterémkoliv okamžiku. (…) Zen je též přímý ve svém způsobu výuky, neboť směřuje přímo a otevřeně k pravdě a nepohrává si se symboly.“
Mistr Kaisen zen charakterizuje několika body:
• „Je to cesta bojovníka s očima neustále otevřenýma a se stále prohlubující se pozorností.“
• „Nejde o filozofii, ani o psychologii, ani o morálku, ani o duchovno, ani o náboženství, a už vůbec ne o vlastní moudrost, či osobní poznání.“
• „Probuzení není možné mimo hmotu.“
• „Nehledejte ani si nepředstavujte žádného Buddhu, žádný nebeský stav, žádné zásluhy, žádné osvícení.
• „Jde o „probuzení do reality takové, jaká je.“
Tantrická píseň Sarahy z 10. století to říká svými slovy:
Jestliže je to již zjevné, k čemu meditace?
A jestliže je to skryté, měří člověk jenom temnotu.
Mantry a tantry, meditace a soustředění, to vše je jen záležitostí sebeklamu.
Neznečišťujte kontemplací myšlenku, která je ve své podstatě čistá, nýbrž přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
Právě dnes dopusťte, aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled zatemní.
Nedatovaná čínská báseň Cesta lidí to zas vyjadřuje takto:
Přicházejí s prázdnýma rukama, odcházejí s prázdnýma rukama,
takoví jsou lidé.
Když se narodíš, odkud přijdeš?
Když zemřeš, kam jdeš?
Život je jako plující oblak, který se objeví.
Smrt je jako plující oblak, který zmizí.
Plující oblak sám původně neexistuje.
Život a smrt, příchod a odchod, jsou také takové.
Je tu však jedna věc, která zůstává čistá a jasná.
Nezávisí na přicházení a odcházení a nezávisí ani na životě a na smrti.
Co je ta jedna čistá a jasná věc?
Zen podle mistra Seung Sahna:
„Zen je velmi jednoduchý: Co jsi? Každý na tomto světě hledá štěstí vně sebe, nikdo však nerozumí svému pravému já. Všichni říkají ‚já‘ – ‚já chci tohle, já jsem takový‘. Nikdo však tomuto já nerozumí. Kde bylo tvoje já, než jsi se narodil? Kam toto já odejde, až zemřeš? Budeš-li se upřímně ptát: ‚Co jsem?‘, dříve či později narazíš na zeď, kde je veškeré myšlení odetnuto. Nazýváme to ‚Nevím.‘ Zen je udržováním mysli ‚Nevím‘ vždy a všude. Nakonec se tvá mysl ‚nevím‘ stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.”
Nesedíte u toho počítače příliš dlouho?
Přestože je hra především velkou zábavou a už při prvním setkání si s ní lidé užívají spoustu legrace a společenského hemžení, přirovnávají někteří lidé hraní Polarity zároveň k Zenu. Hra Polarity může být prožitkem, který současně pročišťuje mysl a oživuje smysly. Protože hra z vás sama vytáhne koncentraci a vyžádá klidnou, ustálenou ruku, mají lidé často tendenci vnímat hru jako relaxující meditaci, při níž může dojít k nečekaným vhledům… Anebo jak by řekl zen: Už jsi povečeřel?
Zajímá vás víc?
www.do-not-zzz.com
www.kwanumzen.cz
www.stozen.cz
zen-buddhismus.cz
www.dogenzen.net
Malý dodatek na závěr – snad mi odpustíte, že tohle je původně reklama. Nechtěl jsem vás ale připravit o nejjednodušší vyjádření zenu…;o) :
Dalibor Novák
