V roce 1992 proběhly naším tiskem zprávy o skandálu, který otřásl bulharským ministerstvem obrany. O co šlo ?
Před časem prošel v časopise Květy následující článek:
Dokonalé hladké stěny, na nichž se nedá rozeznat sebemenší náznak mechanického opracování, vyvádějí z míry průzkumníky tajemné skalní chodby u bulharské vesnice Carizna.
Podle odvážné hypotézy jde o prastaré dílo mimozemské civilizace. Do asi 1100 metrů vysokého horského masivu proniká téměř dvě stě metrů dlouhý umělý tunel. Jeho konec uzamyká kolmá načervenalá stěna z neznámého materiálu. Rozhodně to není přírodní překážka, ale záměrně vybudovaná hradba, za níž jsou zřejmě další prostory. Kdo a kdy toto unikátní podzemní dílo postavil se nepodařilo zjistit. Dnes již zesnulá proslulá bulharská jasnovidkyně Wanga a někteří současní psychotronici předložili strhující vizi. V hlubinách hory je prý ukryta obrácená křišťálová pyramida, kterou v dávnověku zhotovili mimozemští bioroboti. V jejím nitru se nacházejí informace o počátcích světa, pozůstatky prvního člověka na Zemi a především poučení, jak zachránit lidstvo a celou planetu před hrozící zkázou. Je to pouhá fantazie autorů těchto výjevů nebo věrohodné svědectví o setkání s mimozemskou civilizaci? Článek byl na adrese (1)
Vše začalo tím, že Dimitrij Kekemenov, rodák z Caričina i Sofie, pocítil, že v jeho rodišti se skrývají neznámé síly. Spojil se s plovdivským senzibilem Dimitrem Sirakovem a inženýrem Stemenem Stamenovem, šéfem záhadologické asociace Fenomény. Kekemenov mu ukázal na mapě místo, kde je prý něco velmi důležitého.
Inženýr Stamenov však byl bývalým důstojníkem vojenské kontrarozvědky s mnoha důležitými styky a zmínil se o celé věci náčelníkovi generálního štábu generálplukovníku Randju Minčevovi. O něm bylo též známo, že se o záhadné jevy zajímá a tak jej senzibil Sirakov brzy přesvědčil o důležitosti celého případu.
Generál dal tedy rozkaz k zahájení tajné operace Slava. 6. prosince 1990 začalabulharská armáda s výkopy u Caričina. Šéfem projektu se stal generálmajor Ljubomir Dinev, náčelník chemického vojska. Na místě působili i další vysocí důstojníci bulharské armády – plukovník Cvetko Kunev, zastupující oddělení vojenské vědy generálního štábu, plukovník profesor Delšo Naplatanov, bývalý velitel oddělení vojenskotechnické kontrarozvědky.
Na místo se brzy dostavili i další senzibilové. Zatímco Dora Petrovová a Marina Naplatanovová byly ve stálém kontaktu s kosmickou inteligencí KIKI, Eli Loginovová udržovala spojení s kosmickým rozumem RORO. Senzibilům a senzibilkám byly okamžitě propůjčeny vysoké vojenské hodnosti.
Obě vesmírné inteligence zadávaly prostřednictvím senzibilů pokyny k dalším pracím. Ovšem napojení na dva vesmírné zdroje přinášelo problémy – zatímco generální štáb chtěl postupovat podle pokynů rozumu RORO, část senzibilů preferovala KIKI.
Projekt Slava byl držen v přísné tajnosti. První zprávy o něm se objevily v bulharských sdělovacích prostředcích až 20. 2. 1992.
Záhadné výkopy u Caričina se staly předmětem mnoha spekulací. Objevilo se více než 10 vysvětlení, proč se zde hloubí tunel:
– hledá se zde hrob jednoho z bulharských carů, jehož poklady by bylo možno využít k úhradě zahraničních dluhů
– tunel je pro skládku jaderného odpadu – nebo pro jaderný odpad ze zahraničí
– supertajný úkryt pro vojenské archivy
– budování podzemního bunkru pro případ války nebo pro centrální úřady
– prostory pro psychologický experiment
– prostory na informační banku pro světový rozvoj
– vědecké městečko pro kultivaci speciálních organismů
– pátrání po kostře prvního člověka
– hledání staroegyptského sarkofágu, na jehož stěně má být zapsána historiesvěta od roku 2000 př. n. l. až po rok 2000 n.l.
– nalezení krystalu o průměru 9 metrů, v němž jsou zaznamenány dějiny lidstva i do budoucnosti
– hledání obří pyramidy, postavené mimozemskými civilizacemi
– podzemní centrum pro kontakt s mimozemšťany…
Ženijní jednotky bulharské armády vykopaly 170 m dlouhý tunel spirálovitého tvaru do hloubky 56 metrů. Na pracích se kvůli utajení podíleli pouze důstojníci. Padesát obyvatel vesničky v době kopání nesmělo vycházet z domova. Vchod do štoly byl zamaskován vojenským stanem. Těch bylo ve vesnici několik, kvůli “zmatení nepřítele”.
Vesmírné inteligence předávaly prostřednictvím senzibilů dopisy psané neznámým písmem, ale i psané starobulharštinou, která je prý jedním z kosmických komunikačních jazyků. Senzibilky popsaly 1000 stran těchto textů. Pozdější rozbor ukázal, že jde o změť náboženských textů, a různých druhů písem používaných před stovkami let.
Když dvouleté vykopávky nepřinesly žádný výsledek, spáchala jedna ze senzibilek sebevraždu.
Když vše proniklo na veřejnost, utajení akce se zhroutilo. Nikdo nepochopil, jak mohli vysocí důstojníci podlehnout klamům pomatených lidiček, vedle i možných záměrných lží těch, kdo se chtěli přiživit na státem dotované akci.
Zarážející bylo, že po celou dobu o projektu věděli bulharský premiér, prezident a tři po sobě jdoucí ministři obrany. Náměstek ministra obrany Nicolas Dascalov prohlásil, že akce, ve které se odpovědní a kvalifikovaní důstojníci chovali jako hlupáci, poškodila dobré jméno armády a slíbil pohnat viníky k zodpovědnosti.
Podle :
(1) http://www.tvoje.cz/article.asp?tid=4baacfe0170111d69960000103193d84
Bulharší vojáci hledali mimozemšťany. Marťani pod zemí. Deníky Bohemia, 11.11.1992
Fleissig, J.: Konec světa začne v Bulharsku. Expres 11.1993
Kruml, M.: Poselství rozumu KIKI nebo RORO. MFD, 1992
Z časopisu ZAZ č. 3/2003 a Cesty psychotroniky
http://cestypsychotroniky.cz/index.php/media/18-co-hledala-v-podzemi-bulharska-armada
