Nové Snowdenovy dokumenty odhalují, že NSA využívá technologii rozpoznávání obličejů. Proč do této technologie orgány vynucování zákona a špionážní agentury tolik investovaly?

Špehování NSA se nezastaví u textovek, e-mailů, telefonních metadat, World of Warcraft, odposlechů cizích státníků nebo archivování každičkého telefonního hovoru, který kdokoliv vykonal na Bahamách. Špionážní agentury rovněž každý den sbírají miliony obrázků, aby je nacpaly do technologií rozpoznávání obličejů, jak tvrdí reportáž New York Times založená na dokumentech získaných od Edwarda Snowdena.

NYT uvádí, že tato agentura se za poslední čtyři roky urychleně začala rozrůstat právě kvůli technologii rozpoznávání obličejů, když kořistí z velkého množství obrázků přenášených s textovkami, e-maily a i přes videokonference.

Ač mnohé vládní agentury včetně FBI, DHS a některých místních policejních útvarů také využívají programů rozpoznávání tváří, tak NSA má výhodu navíc v tom, že shromáždila kolosální množství dalších informací, které lze s těmi obrázkyspojovat, uvádí tato zpráva. Powerpointová prezentace citovala článek ukázaný na obrázcích několika mužů spolu s jejich známými společníky a s tím, co o nich řekli informátoři.

Mluvčí NSA Timesům řekla, že ke sběru obrázků Američanů z jejich komunikace by bylo zapotřebí schválení soudu (pokud by nekomunikovali s někým v zahraničí). Tato zpráva však poukazuje, že není jasné, zda jsou obrázky Američanů archivovány v databázích, jelikož neexistují žádné předpisy upravující obrázky tváří u kterékoliv vládní agentury. Tato mluvčí odmítla říci, zda se tato agentura zmocňuje obrázků Američanů ze stránek sociálních sítí.

AlterNet mluvil s expertkou na dohled a rozpoznávání tváří Jennifer Lynch z Electronic Frontier Foundation o nebezpeční, jaké tato technologie představuje pro soukromí.

Tana Ganeva: Jak rozpoznávání obličejů funguje a jak se ho obecně využívá?

Jennifer Lynch: Rozpoznávání obličejů je v podstatě jako matematický vzorec nebo algoritmus uplatněný na obličej. Takže začnete s něčí fotografií, pak uplatníte algoritmus, který změří věci jako vzdálenost mezi očima a rozměry nosu, a toho, jak daleko jsou od sebe uši a takovéto věci. A pak je ten matematický algoritmus uložen a porovnán s obrázky, které jsou později vloženy do systému.

Takže existují dva způsoby využívání rozpoznávání obličejů. Jedním z nich je systém verifikace, kde začínáte s databází lidí, které jste už schválili do systému, a pak se někde představí a řekne řekněme, já jsem Jennifer Lynch a ten systém se podívá na fotografii Jennifer Lynch a řekne, ano, tato osoba je ta samá, nebo to není ta samá. To je verifikační systém, kterého se obecně používá k získání vstupudo budov nebo možná pro použití karty do bankomatu.

Druhý způsob, jak se toho využívá, je identifikační systém. A ten je takový, že nemusíte nezbytně vědět, kdo ta osoba je. Máte databázi obrázků, data o rozpoznávání tváří a vezmete něčí obrázek a zkontrolujete jej proti databázi, abyste se dověděli, kdo ta osoba je. Takže systémy rozpoznávání obličejů, kterých využívá federální vláda a agentury trestní spravedlnosti, jsou identifikační systémy, a ty využívají ohromných databází a zkouší identifikovat fotky obecně z policejních archivů a občas i jiné fotografie jejich porovnáváním s databází obrázků k rozpoznávání tváří.

TG: Takže to není tak překvapující, že NSA sbírá obrázky, aby prohledávala rozpoznávání tváří, protože jak jsi zmínila, i tolik dalších orgánů vynucování zákona a vládních agentur této technologie využívá. Proč je rozpoznávání obličejů tak užitečné pro dohled a agentury prosazování zákona?

JL: Jeden z důvodů je ten, že v naší společnosti je tolika fotek lidí. Komunikujeme teď už přes fotky a videa hodně a často. Vypadá to podle toho článku umístěného v New York Times a materiálů, které zveřejnil Snowden, že tohle je jeden z důvodů, proč NSA chce rozpoznávání tváří, aby vylepšila nějaká vyšetřování, která už provádí. A myslím si, že dalším důvodem je to, že orgány zákona věří, že by měly mít tolik způsobů k něčí identifikaci, kolik jich potenciálně existuje.

Federální vláda využívá databází otisků prstů už déle než 100 let. A otisky prstů jsou relativně přesné při identifikaci lidí, ale myslím si, že existuje taková domněnka, že čím máte přístup k většímu počtu typů technologií, jimiž váš systémmůže identifikovat, tím to bude přesnější.

TG: Jaké jsou konkrétní výhody rozpoznávání obličejů pro vynucovatele zákona?

JL: Myslím, že největší výhodou z hlediska prosazovatelů zákona je to, že někoho můžete vyfotit z dálky, aniž by to věděl, a identifikovat ho. Technologie rozpoznávání obličejů v tomto okamžiku ještě není tak daleko, abychom někoho mohli prostě identifikovat v davu lidí. I kdybychom měli policejní fotky od každého v davu lidí, tak ten systém pracuje nejlépe, když jsou pod kontrolou podmínky osvitu a úhly pohledu. Konečným cílem prosazovatelů zákona je ale schopnost identifikovat lidi, když se jen tak pohybují společností.

TG: Jaká z toho plynou nebezpečí?

JL: Největším nebezpečím jsou důsledky pro práva chráněná Prvním ústavním dodatkem. My ve Spojených státech silně věříme, že byste se měli moci účastnit společnosti anonymně. Pocházíme z historie, kdy otcové zakladatelé psali dopisy a spisy anonymně, a to bylo velice důležitou součástí toho, aby se lidé mohli zapojovat do politické debaty. Pokud máme společnost, v níž se na nás celou dobu zaostřují dohledové kamery a mohou nás identifikovat, pak se lidé budou s menší pravděpodobností zapojovat do politické debaty nebo účastnit veřejných protestů, nebo se družit s lidmi, kteří nemusí chtít být známí nebo by mohli být jiní. A to vytváří zmrazující účinek na projev.

TG: V článku v NYT mluvčí NSA řekla, že by potřebovali soudní příkaz, aby sbírali obrázky Američanů, přinejmenším z jejich komunikace. Ale na základě toho, jak tyto technologie fungují, jaké jsou šance, že do toho Američané nejsou nasáváni?

JL: Nevím, jak by bylo možné zajistit, že obrázky Američanů nejsou sbírány NSA. Ti dělají prostě plošný všeobecný dohled. A při způsobu, jak jsou jejich systémy nastaveny, aby sbíraly komunikační data, tak sbírají o dost více dat, než potřebují, a jsem si jistá, že do toho patří data z rozpoznávání obličejů.

TG: Ta mluvčí vypadala, že se ohledně této otázky dost vytáčí.

JL: Jo, oni se dost vytáčí ohledně toho, co mají. Znělo to, jako by ta mluvčí konkrétně řekla, že nemají přístup k databázi řidičáků, ale největším databáze pro rozpoznávání obličejů ve Spojených státech je u ministerstva zahraničí, a to by bylo dost těžko… No prostě těžko můžu uvěřit, že NSA nemá přístup k databázi rozpoznávání obličejů ministerstva zahraničí.

TG: Jaký je vztah mezi vládou a soukromým sektorem při vývoji těchto technologií?

JL: Vláda financuje spoustu pokroků při vývoji této technologie u soukromého sektoru. Takže např. FBI buduje svoji biometrickou databázi Identifikace příští generace a spolupracuje na kontraktech s Lockheed Martin, ale subdodavatelem je organizace Morpho Trust ve Spojených státech, a Morpho odpovídá za většinu databází rozpoznávání obličejů státních úřadů pro řidičské průkazy. A její mateřskou společností je francouzská společnost, ta samá společnost, co buduje databáze rozpoznávání obličejů pro vlády celého světa. Takže tohle financování jde k těmto soukromým společnostem, a ty vyvíjí řešení pro vlády a ty rovněž využívají technologií financovaných federální vládou k vytvoření produktů, které potom mohou prodávat komerčním organizacím.

TG: Jak předjímáš pokroky této technologie v blízké budoucnosti?

JL: Myslím, že vezmeme-li to, co jsme viděli ve výzkumu a vývoji, na kterém pracují university a soukromé společnosti, tak zrovna teď řeší některé z problémů rozpoznávání tváří, aby byli schopni identifikovat lidi z mnoha úhlů nebo při velice odlišných světelných podmínkách, aby byli schopni identifikovat lidi spolu s tím, jak stárnou, nebo z fotek, když byli mladší. Identifikovat různé menšinové skupiny. Ta samá databáze, kterou využívají výzkumné instituce, využívá primárně jedince Kavkazského typu. Teď probíhá velký pohyb ke zlepšení systémů, aby mohli identifikovat menšinové skupiny různých etnik.

TG: Jak se k tomu staví zákon? Jsou realistické snahy o zavedení nějakých regulací?

JL: Existuje určité úsilí o regulaci, ale myslím si, že Kongres není v stavu, kdy by mohl schválit nějakou legislativu, natožpak legislativu, která by stanovila prosazovatelům zákona hranice pro jejich schopnost sbírat data z rozpoznávání tváří, tak si nejsem jistá, že bychom na této frontě viděli nějak moc pokroku. Neviděli jsme ještě žádné soudní případy řešící rozpoznávání tváří. Takže bohužel to, co vidíme u technologie rozpoznávání tváří, je to samé, co vidíme u spousty technologií prosazování zákona a dohledu, a tím je to, že policejní útvary jdou a koupí si tyhle technologie, a využívají jich už dávno před tím, než má nějaký zákon šanci to podchytit.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: alternet.org

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4178-co-byste-meli-vedet-o-technologii-rozpoznavani-obliceju-vyuzivanou-policii-a-spionaznimi-agenturami-jako-nsa