Archeologické výzkumy končí u kultury popelnicových polí nebo kultury lužické, které byly prokazatelně kulturami slovanskými. Odkud ale přišli naši dávní předci, se již oficiální věda nemá zájem zmínit… Prapůvod Čechů a dalších Slovanů se nám ale odkryl díky objevení Velesovy knihy. “Velesova kniha je Svatým písmem Slovanů. Byla vyřezána do bukových (někde se uvádí březových) desek novgorodskými veleknězi v 9. století našeho letopočtu a je věnována bohu Velesovi.

Tato kniha popisuje dějiny Slovanů a mnoha jiných národů Eurasie od dob slovanských ‘Praotců’ (20 tisíc let př. n. l.), a rovněž od dob historických, za jejichž začátek je považován počátek 1. tisíciletí před naším letopočtem, až do 9. století našeho letopočtu.” Toto dílo sepsal mudrc Jagajlo Gan z rodu Starogorodských, v Novgorodě Velikém, v Suroži a Kyjevě v IX. století. Je to jedna z mála písemností, které se nám dochovaly do dnešních dnů. Díky tomuto letopisu se nám poodhalila rouška tajemství dávných dějin Slovanů a tedy i Čechů.

Zhruba před 20 000 lety došlo k prvnímu velkému stěhování z prapůvodní vlasti Slovanů, která byla na dálném severu. První kmeny odešly pod vedením Boha Slunce Jara, prvního Árijce, protože v jejich domovské oblasti došlo k velkému ochlazení (zřejmě první doba ledová). Podle legendy měl Jar tři syny Kyje, Ščeka a Gorovata, kteří se postavili do čela stěhujících se národů na východ, západ a jih a stali se tak praotci Slovanů.

Při druhé vlně stěhování se část Slovanů, bylo jich celkem pět kmenů, usadila pod Karpatami a začalo se jim říkat Karpeni. Zvolili si stařešinou rodu Sčeka (Čecha) z rodu Árjů. Nicméně jméno Šček (Čech) bylo obecně svaté jméno a bral si je kníže, který se stával náčelníkem všech západoslovanských rodů. Tato druhá vlna stěhování byla asi před 7 000 lety a nastala po velkém zemětřesení. Dochované archeologické vykopávky sahají k dobám kultur dunajských mohyl, které se řadí ke keltskému dědictví kultury popelnicových polí.

V dovětku Velesovy knihy jsou uvedeny informace týkající se českého národa a Bójů. Oficiální věda je považuje za Kelty, ale kniha Velesova dokazuje, že to byli Slované, podle nichž by naše země měla nést svůj druhý název – Bohemia. Hlavním městem Bójů bylo podle latinských pramenů město Budoris (koncovka “-is” byla jednoznačně přidána z Latiny). Toto město se rozkládalo u dnešní vesnice Stradonice u Berouna. A Velesova kniha nazývá našeho praotce Busem (Bohem) a prvního vůdce Budorem (či Budyrem). Toto jméno znamená “probuzený”, “buditel”.

Češi pronikali na území Bohemie v několika vlnách, ale byli stále vytlačováni germánskými kmeny, s nimiž sváděli těžké boje. Trvalé osídlení území Bohemie potomky Ščeka (Čecha) se datuje na počátek 4. století n.l. do doby Attilových časů. Praotec Čech (Šček), jak o něm píší Staré pověsti české, je bratrem Kyje z rodu Svatojaryčů, který od r. 430 n.l. vládl v Kyjevě. Téhož roku došlo k odchodu Čechů pod vedením Ščeka, Kyjova bratra, na západ do Karpat pravděpodobně i dále do Bohemie. Tím má český národ svoji rodovou historii vycházející z rodu Svatojaryčů, jež má ve své přímé linii za Předka boha Slunce Jara, a která po meči skončila vojvodou Krokem, jenž měl tři dcery.

Velesova kniha nám podrobně popisuje utajenou historii Čechů před prvními Přemyslovci. Uvádí jména kmenů, vůdců, knížat, vzájemné boje a bitvy, zaznamenává úspěchy i neúspěchy. Ukazuje nám Čechům, jak prastarým národem jsme, odkud jsme v dávné době přišli a kde máme hledat své kořeny. Jasně nás řadí mezi Slovany, kteří svým rodem sahají až k Jarovi, a tudíž i pro nás jsou platné znovu objevené Slovansko-Árijské Védy, z nichž bychom pro doplnění bílých míst v naší historii měli vycházet. Zároveň jsou védy studnicí moudrosti o Zemi, Vesmíru a Člověku. Seznamují nás nejen s naší pradávnou historií, ale učí nás, jak žít v souladu se sebou samým, s Matičkou Zemí a s celým Vesmírem. V dnešní technokratické společnosti se stal návrat k zákonům Přírody a Vesmíru otázkou přežití.

Dodatek: Velesova kniha vycházela z konkrétních děl autorů, kteří jsou nám dnes již neznámí. Všechna díla byla záměrně zničena křesťanskou církví a inkvizicí a pak prohlášena za “pohanská”. Tím jsme my Slované byli odříznuti od naší vlastní historie, kultury a moudrosti Předků. V současné době je nám dána možnost na tyto slovanské tradice a vědění navázat prostřednictvím Slovansko – Árijských Véd a tak pomoci rychleji ukončit vládu Temna a nastolit po tak dlouhé době opět vládu Světla.

Záměrem Tvůrce – Roda je, aby náš život byl dlouhý a šťastný. K tomu jsme plně vybaveni. Ve světě Javi máme fyzické tělo, které se stále obnovuje. Jako se jednobuněční živočichové dělí buněčným dělením a vznikají naprosto stejní noví živočichové – nové buňky, tak je to zařízeno i v našem těle. Buňky našeho těla se v určitých časových cyklech obměňují a vznikají nové. Již i vědci zjistili, že naše tělo je geneticky naprogramováno na plnohodnotný život minimálně do 150 let věku a výše. Potíž je v tom, že se sami ničíme. Špatně se stravujeme, pijeme, vyjadřujeme, myslíme i žijeme. Tím ničíme naši genetickou informaci a nové buňky, které se tvoří, jsou horší, než buňky předchozí. Jsme nemocní a rychleji stárneme.

Náš přístup k životu ve světě Javi (světě zjeveném), se otiskuje v našich jemnohmotných tělech ve světě Navi (světě astrálním) a naopak. Naše emocionální, mentální a myšlenkové procesy jsou jeho nedílnou součástí. Náš život se nejdříve tvoří v našich myšlenkách a postojích. Potom se materializuje. Například nějakým špatným postojem zatvrzele zastávaným si vytváříme nemoc. Nemocné buňky se jako matrice otisknou do jemnohmotných těl a při další obměně  těchto buněk se vytvoří buňky opět nemocné.

Změnou postojů lze nastartovat zpětný ozdravný proces, kdy očistíme matrici v jemnohmotných tělech a zároveň přetvoříme nemocný orgán na fyzické úrovni. Při další obnově těchto buněk se nám vytvoří již buňky zdravé. Velmi důležitým poznáním je, že tento ozdravný proces za nás nikdo neudělá ani ho v nás nikdo nenastartuje. Vše máme plně ve své režii.

Postupným očištěním všech našich těl a roztočením energetických vírů se dokážeme napojit na naše Vědomí neboli Ducha, skrz kterého se tyto dva předchozí světy (Jav a Nav) spojují. Vědomí se nachází ve světě Pravi a řídí náš život, aby se ubíral správným směrem. Je napojeno na Svědomí (společné Vědomí lidí a Předků) a Vědomí Roda. Díky tomu všichni ti, kteří jsou schopni se napojit na svá Vědomí, dokážou bez problémů plnit úkoly a poslání, kvůli nimž se inkarnovali na Zem…

https://celostnivzdelavani.cz/co-bylo-pred-praotcem-cechem-3-dil