Na internetu je zajímavý článek o tom, co především by se děti měly naučit ve školních lavicích. Nedostali jsme se náhodou do stavu, kdy existuje propastný rozdíl mezi absolvováním školy a vzděláním?
„A páčtelko, na co nám to bude?“ Tuhle otázku si sám pro sebe nebo rovnou pedagogovi položil snad každý a to ve všech stupních vzdělávacího systému. Školství je stále konstruováno zejména jako každodenní mechanické učení všeho nazpaměť. Samozřejmě existují kvalitní pedagogové nebo nejrůznější experimenty, ale systém jako takový je špatný, což se pak odráží ve všech ohledech veřejného života i ekonomiky.
Pamatuji si, jak jsme se ve volitelném předmětu na základní škole učili pracovat s počítačem. Na starých mašinách běžel ještě Windows 95 a drtivá většina třídy doma vlastní počítač neměla. Nevím, co se tehdy dříve velmi dobrému učiteli stalo, ale jeho hodiny probíhaly stylem, že pokud někdo něco neuměl nebo psal na klávesnici pomalu, dostal v lepším případě vynadáno a v horším pohlavek. Hodiny navíc neustále odpadaly kvůli jiným aktivitám učitele, a když už byly, psali jsme prvních 10 minut do sešitu data neproběhlých hodin a důvod, proč nebyly… na PC jsem se nakonec naučil psát sám a do klávesnice buším rychleji než kdejaká sekretářka.
Škola by měla podle mého názoru naplnit dva cíle. Připravit děti na život a dát jim skutečné základní vzdělání. K čemu je dobré znát skladbu kdejakého živočicha, když si pak dospělý člověk nedokáže dobře přečíst smlouvu, vyplnit formulář nebo neumí pracovat s informacemi? K čemu je dobré znát letopočty francouzských revolucí, když drtivá většina žáků nezná ani základní historii vlastní země a netuší, proč dnes sedí doma a co to je za státní svátek? Jak má čerstvě plnoletý jít k volbám a svědomitě rozhodnout o budoucnosti státu, když o politice neví absolutně nic?
Důležité je se správně naučit česky a skutečně dobře pochopit ty nejrůznější přísudky, podměty a předměty, protože jinak budete plavat v cizích jazycích. Důležitá je matematika, práce s daty (internet), základy zeměpisu, fyziky a dějin. Je potřeba, aby „nový člověk“ uměl myslet logicky a kriticky.
Leo Babauta šel ve svém článku trochu dál a svých 9 věcí, co by se měly děti naučit, pojal trochu možná až příliš kýčovitě. S většinou bodů se ale dá souhlasit. Jeho rady přitom směřují spíše k rodičům, protože spoustu z těchto věcí se ve škole dětí nenaučí.
Kladení otázek: měli bychom chtít, aby se žáci nebo studenti učili sami, aby kladli otázky a byli zvědaví. Pokud tohle budou umět, nebude potřeba je naučit všechno.
Řešení problémů: pokud bude dítě umět řešit problémy, bude moci vykonávat jakoukoli práci. Každá nová práce vypadá na první pohled hrozivě, ale ve skutečnosti se jedná jen o další problém, který je třeba vyřešit. Nové dovednosti, nová prostředí, nové požadavky…
Řešení projektů: článek je projekt, psaní knihy je projekt a její prodej je hádejte co? Také projekt. Je nutné pracovat na projektech s vaším dítětem. Umožněte mu sledovat, jak se to dělá tím, že vám bude pomáhat. Pak ho nechejte zvládat více a více věcí samostatně. Jak získá sebevědomí, nechte ho řešit více na vlastní pěst. Brzy se z jeho učení stane jen řada projektů, ze kterých bude nadšené.
Hledání zájmů: to co pohání spoustu lidí, nejsou odměny, cíle nebo disciplína ale, že prostě dělají to, co je baví. Ne každý se může živit svým koníčkem, ale zájmy jsou velmi důležité, ať už je jejich smysl jakýkoliv.
Nezávislost: děti by se měly postupně učit samostatnosti a to samozřejmě po troškách. Pomalu je povzbuzujte, aby se do činností pouštěly samostatně a stály na vlastních nohou.
Pozitivní a skromný přístup k životu: mnoho z rodičů rozmazluje své děti, udržuje je na vodítku a váže jejich štěstí na svou přítomnost. Když dítě vyroste, najednou neví, jak být šťastné. Okamžitě se musí připnout k partnerovi nebo ke kamarádům. Pokud v tomhle neuspějí, budou se snažit najít štěstí v dalších věcech jako jsou nakupování, jídlo, videohry, na internetu… Ale když se dítě už od útlého věku bude učit, že může být šťastné i samo, že si může hrát a číst a představovat, získá jednu z nejcennějších schopností, která existuje.
Soucit: velmi důležitá, možná jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Musíme ji pěstovat, abychom mohli dobře spolupracovat s ostatními. Je důležitá, abychom pečovali i o jiné lidi než sami o sebe. Abychom mohli být šťastní tím, že učiníme šťastné i ostatní.
Tolerance: často vyrůstáme v izolovaných prostorech, kde jsou lidé povětšinou stejní. Když pak přijdeme do styku s lidmi, kteří jsou jiní, může to být nepříjemné, překvapující a strach vyvolávající.
Přizpůsobení se změnám: umět se rychle přizpůsobit měnícímu se světu je velká výhoda a může být rozhodujícím prvkem ve srovnání s konkurencí. Je potřeba se umět adaptovat a využít příležitost. Ta je jako východ Slunce, trvá jen chvíli.
Zdroje:
Phil Roeder, flickr.com
http://pravdu.cz/-skola/9-veci-ktere-by-se-mely-deti-naucit-ve-skole
