Pokud je odpovědí ANO, jakou má roli?
Příběhy, kde se vypráví o tom, jak člověk poroučí větru a dešti, o tom, jak je neskutečně dokonalý pán tvorstva a jak má úžasně vyvinutou logiku a myšlení 
proti ostatním tvorům planety obecně, dnes nikoho určitě nepřekvapí, ale pojďme se zamyslet zda tomu tak vůbec je či není, proč tomu tak je a jaký závazek z toho plyne?
Začneme od toho nejdrobnějšího, kde se dá život vůbec z našeho biologického pohledu identifikovat a nalézt.
Mikro-světy
Mezi jedny z nejmenších a z našeho pohledu „žijících“ tvorů, patří beze sporu viry, následovány bakteriemi, které mají svou nezpochybnitelnou funkci likvidátora a „rozkladníka“ všeho, co by mohlo dlouhodobě činit pořádnou neplechu.
Zajišťují tlení a hnití – tedy nic pěkného, ale velmi důležitého pro náš život samotný. Pro zajímavost uvádím, že naprosto každý z nás máme několik miliard takovýchto kamarádů a představují zhruba 1,5 kg naší celkové hmotnosti.
Vývojově jsou mikroby následováni jednobuněčnými organismy či
prokaryotickými, později eukaryotickými buňkami, které přijímají živiny z okolí a využívá je ke svému růstu.
Návazně spatříme vícebuněčné organismy, které již vytvářejí jakousi konkrétní malou strukturu, z nichž můžeme zmínit například prvoky (bičíkovci, kořenonožci) nebo nálevníky či výtrusovce – na obr. je trepka velká – možná vzpomínáte.
Dalším stupněm můžeme uvést například vícebuněčné žahavce, ploštěnce, hlísty, plže, mlže, hlavonožce, členovce, pavouky, korýše, hmyz, brouky…
…mohli bychom postupně pokračovat dále, ale to určitě není cílem.
Příliš mnoho náhod?
Zamyšlením tohoto článku, je klíčová úvaha o tom, že má v celém Stvoření vše svůj naprosto zřejmý smysl a nezastupitelný význam – žádná náhoda.
Že má vše svůj způsob, projev a délku života i zdroje pro jeho obživu a vše naprosto dokonale souvisí se vším. Viz motto stránek „nic není náhoda“.
Vezměme v úvahu jen ohromnou vodní říši mořskou. Zcela titěrný plankton uživí tak obrovského tvora, kterým je mořský býložravec – například plejtvák obrovský – jedna z největších konstrukcí těla na naší planetě vůbec.
Zahyne-li tak drobný druh, jakým beze sporu plankton je, vyhyne celý druh plejtváků obrovských.
Možná si řeknete – dobrá, jsou tu přeci ještě další podobní tvorové…
Máte pravdu, ale 
obdobných druhů není na naší Zemi nekonečně mnoho a každý jeden obvykle hned není nahrazen jiným.
A skutečnost, že bychom dokázali sami o sobě bezchybně geneticky vytvořit na přání druh další, kterým bychom bez předchozího dlouhodobého testování nahradili druh původní, vypuštěním do přírody, není stoprocentní.
Potravní řetězce
Pojďme se tak trochu podívat na některé potravní řetězce samotné: Antilopa se živí v pastvinách, aby jí mohla pozřít hladovějící dravá šelma – kupříkladu tygr, leopard či lev a pomohl tak v jejich regulaci přemnožení.
Hraboš polní je schopen za rok zkonzumovat několik desítek kilogramů obilí a množit se několikráte do roka. Jím samotným se však živí draví ptáci a pomáhají témuž, jako v tropech dravé šelmy.
Pokud vidíme tuto paralelu z vyššího pohledu, potravní řetězec má jisté funkce dokonalého naplnění povinností přežití, výživy a zároveň regulace.
Jedno musí zemřít, aby druhé mohlo žít…
Žádné zvíře nikdy nezabíjí druhé zvíře ze sportu, pro potěšení, kvůli lovecké trofeji nebo z důvodu, že si něco ošklivého předtím řekli. Většinou zabíjí pouze z důvodů přežití, převážně z hladu. Jeden druh navazuje na druhý a plní svou nezastupitelnou roli.
Pokud to celé tak trochu zbagatelizujeme tak jeden druh pojídá v potravním řetězci druhý a vše na sebe dokonale navazuje do doby, než se dostaneme k jedinému tvorovi, který již není nikým dalším požírán, jehož počty jsou naopak velice pečlivě evidovány a jejichž množství není žádným jiným vyšším druhem planety Země napřímo regulováno.
Tušíte již nejspíše o kom mluvím?
Ano, je to samozřejmě člověk.
Můžete namítnout, že se lidé skutečně na naší planetě množí až příliš rychle (roku 1900 to bylo přes jednu miliardu, nyní 2010 je to necelých sedm miliard lidí – 6,8 mld), ale na druhou stranu Systémem nastavený styl života i životní prostředí obecně, které si sami vytváříme, zcela jasně nahrává úbytku našeho dalšího růstu (více o Systému v tomto článku a o plánu redukce počtu obyvatel planety zde).
Muži stále více pociťují dopad stresu a nezdravého životního stylu na hemživosti
vlastních spermií, ženy souběžně na nemožnosti udržet či donosit zárodek během svého vývoje v lidského jedince nebo nárůstu složitosti otěhotnět obecně.
Evidováni jsme každý z nás velice pečlivě hned od narození pod unikátním rodným číslem – samozřejmě z důvodů zcela jasných a daných nastaveným Systémem moci – o tom není pochyb.
Každý člověk je nutným přínosem pro stát a po období rychlého růstu a programování v dospělého jedince je zapotřebí, aby se na chodu státu a případném mazání jeho dluhů náležitě podílel. Více v tomto článku.
Jediný stupeň
Co je však naprosto děsivé, že je to pouhá otázka jednoho jediného maličkého stupínku o krok výše, který by mohl znamenat obrovskou změnu pro nás všechny.
Pokud by byl na planetě Zemi nad námi jeden jediný vývojový druh, který by myslel a uvažoval stejně sobecky a bezohledně jako my, jenom měl o něco výše vyvinuté schopnosti a technologické možnosti než my, jak bychom dopadli? (teď určitě nemluvím o světových vládách)
Nejspíše podobně zoufale, jako se my chováme ke zbytku stvoření.
Stejným způsobem, jako se pěstuje drůbež pro vejce či maso v obrovských líhních a chovech, kde nebozí tvorové dostávají pravidelné hormonální dávky a přísun tepelné a světelné energie bez denního svitu v přesně stanoveném množství do doby jejich konzumace.
Stejným způsobem, jako se chová hovězí skot či provozují velkovýkrmny vepřů pro rychlý nárůst hmotnosti a urychlené transformace ve finanční hodnoty zpeněžením.
Stejným způsobem, jako se v klecích chovají drobná zvířata pro srst, kde její barva, rozměr a kvalita, jsou jediným měřítkem pro rozhodování nad jejich délkou života.
Stejným způsobem, jako se některé přímořské státy chovají ke stále se ztenčujícímu počtu obrovských mořských tvorů, které surově a bezohledně vybíjejí – kvůli nesmyslné tradici…
K čemu jsme komu dobří?
Proč by si nás někdo měl vlastně “chovat” jako si my chováme jiné druhy? K čemu bychom mu byli dobří?
Pro maso, které tolik konzumuje člověk od jiných živočišných druhů, určitě dost těžko – energie a čas věnovaný našemu růstu je neskutečně dlouhý a proto velmi neefektivní.
Že by snad pro naši kreativitu či bioenergii lidstva jako celku?
Pro naše střídavě divergentní a vzhledem k plánům celku silně nelogické, zato zajímavé myšlení?
Pro množství energie, které kolem celé naší planety vytváří naše vlastní aktivita?
Pro naše energetická silová biopole?
Pro činnost našich na osm procent využívaných mozkových kapacit?
Pro naše těla, která někdo pro své účely používá, stejně jako my užíváme jakýkoliv jiný dopravní prostředek?
Těžko říci, myšlenek a nápadů by mohlo být jistě bezpočet, proto se vrátím trochu nazpět.
Správné rozhodnutí?
Pokud jsme totiž na této planetě skutečně v pozici, na jaké jsme – tedy na vrcholu nám známého vývojového řetězce (pomíjím jiné rozvinutější multidimenzionální či multigalaktické entity), máme skutečně nejen obrovský dar rozhodovat o všem živé a mrtvém, které nám bylo dáno do vínku, ale máme rovněž obrovskou odpovědnost, která na našich bedrech tím pádem leží.
Je to obdobné, jako když máte překrásnou uklizenou zahrádku a na nějakou dobu se chystáte na delší dovolenou – řekněme na rok či na dva.
Máte své nejvěrnější blízké a ty požádáte o laskavost, že máte nějakou dobu cosi na zařízení kdesi jinde a poprosíte je, ať se vám o to tady chvilku postarají.
Jaké bude překvapení po návratu, když zjistíte, že to, co vám dělalo radost a mělo jakýsi tvar a formu je nyní vyčerpané, zpustošené a prázdné, nebo to vůbec již není a když například na místě, kde jste rádi sami v tichu a s obdivem sedávali, si vámi zvolení dočasní zahradníci svou vlastní činností vytvořili obrovské několikametrové smetiště plné odpadků. Jste sice tolerantní, ale radost určitě mít nebudete.
Dlouho nabízená pomoc
V minulých článcích této sekce UFO, se dozvídáme o mnoha případech, kdy se nám snažily více rozvinuté bytosti nabídnout otevřenou pomoc ve věci chápání Jednoty, využití alternativních zdrojů energií, splynutí s naší planetou, možnosti teleportace vědomí či celé osoby, ve věci demonstrace antigravitačních pohonů, ve věci vyčlenění se z chodu stávajícího Systému moci, ve věci našeho duchovního rozvoje. Zároveň vnímáme, jak se naše planeta Země probouzí (v tomto článku) a jak se základní objevy urychlují a proměny galaxie dějí doslova během posledních několika let (v tomto článku).
Často slýcháme, že se čas urychluje a většina z nás sama přiznává, že se s námi něco děje a i my sami se vnitřně poněkud měníme – viz to, že čteme tyto řádky, které bychom asi dříve ani neshlédli.
Někteří, méně, jiní více, ostatních se některé změny bohužel vůbec netýkají, ale to je naprosto v pořádku, každý je na rozdílném stupni svého vnitřního vývoje a nemůžeme nikomu nic vyčítat – to je pravá forma svobody a tolerance. (viz tento článek)
Pochyby nad záměry UFO
Pokud by nad námi byly mimozemské bytosti na vyšší úrovni, než jsme my sami a měly s námi negativní úmysly, již bychom to na sobě dávno pocítili – resp. možná bychom o tom ani nevěděli a už bychom jim věrně sloužili.
Jenom jejich zařízení, která se pohybují zcela nehlučně rychlostí přes 15 tisíc km/hod a konající zatáčky v pravém úhlu či okamžité zastavení v prostoru, jsou jasnou a zcela nenásilnou demonstrací technologické výhody.
Tyto bytosti o sobě dávají sice nepřímo, zato velice zřetelně a jasně vědět díky svým aktivitám, o kterých se začíná stále více veřejně hovořit.
O tom svědčí seriozní veřejné konference, které se konají za účasti mnoha novinářů a reportérů různých televizních stanic a během nichž mají osobní účastníci konkrétních událostí možnost hovořit o svém osobním svědectví.
Většina ze svědků (obvykle věrohodných vojenských veteránů) hovoří o jednom z jasných poselství, které bylo sděleno i předchozím astronautům letů na měsíc (například panu Edgaru Mitchelovi, který hovoří o těchto tématech sám velice odvážně a otevřeně), ať se vzdáme svého jaderného arzenálu a sjednáme světový mír.
O tomtéž hovoří i dávné poselství tajemného hlasu z kosmu (více v tomto odkazu)
Mnoho vojenských specialistů a svědků událostí ve videu výše hovoří před širokou veřejností o různých pozorováních nad konkrétními vojenskými základnami, o jakýchsi doslova paprscích světla (podobné našemu laseru), který jaderné zbraně bez potíží deaktivoval. (záznam ze září 2010)
Buďme si jisti, že pokud by chtěli, nepochybně by je oni inteligentní tvorové dokázali stejným způsobem rovněž odpálit, což se též konkrétně stalo přímo v kosmickém prostoru a jednalo se opět o sice poměrně neškodnou, zato naprosto jasnou demonstraci jejich úmyslů nepovolit nám umístění jaderných zbraní do kosmu i doložení existence jich samotných.
Z výše uvedených faktů a velmi opatrnému a nevměšujícímu se postoji našich mimozemských “ochránců či kultivátorů”, jsem osobně přesvědčen o tom, že pokud by bytosti, které by se objevily technologicky nad námi a chtěly nás kolonizovat či vyhladit, by tak již dávno učinily.
Řízený odchov 🙂
Opak je totiž pravdou – jejich oči nás bedlivě a vytrvale sledují již tisíce a milióny let a řízeně korigují činnosti kolem námi doposud nejsilnějšího zdroje energie, který jsme objevili – atomová energie – a hrozba jejího vojenského zneužití na naší planetě. (více se dozvíme v tomto odkazu)
O důsledku jaderného holocaustu a ovlivnění toku tachyonů, které definují to, čemu v našem prostoru říkáme čas, by bylo velice obtížné řešení další orientace a cestování v něm.
Planeta Země – území kosmické karantény
Ano, jsem o tomto faktu, že jsme v karanténě, hluboce přesvědčen a vnitřně cítím, že tato definice naprosto sedí.
Pokud nechceme nakazit skupinu osob konkrétní přenosnou či dokonce smrtelnou chorobou, samotného „pacienta“ nebo tvora „v teprve inkubačním vývinu“ umístíme do karantény – tedy oddělíme jej od většiny a zamezíme mu styk s další skupinou.
Naše myšlení není zdravé a není v souladu s tím, co je čistý plán
Universa. Je příliš sebestředné a příliš zaměřené na prospěch sebe sama.
Náš vývin se teprve děje a o tom je i tato naše dimenze a její časové pojetí. Kdo pochopí podstatu vývoje, pokračuje dále jako embryo na kojence a dospělého člověka, kdo ne, vrací se na začátek – čas jinde nehraje žádnou roli a každý je důležitá část celku.
Totéž se samozřejmě děje i s naší rasou nedokonalých pozemšťanů jako celku – všem nám.
Více o vývoji člověka a souvislostech s nejbližším obdobím změn v tomto článku a více o jiných – vyšších dimenzích v tomto článku.
Cesta dovnitř našich Srdcí
Karanténa spočívá nejen ve fyzicky kontrolovaném fungování a nepřímém řízení našich kosmických aktivit, ale především směrem dovnitř – do vědomí našich myslí a napojení našich Srdcí.
Naše mysl není čistá a není ani původní – božská, protože padla do roviny osobního egoismu, do hrubé hmoty, do zcela zbytečného času naší dimenze, tím pádem do roviny odtržení se od Jednoty s Universem a Bohem samotným.
Karanténa na nás – pozemské lidstvo – uvalená, je dle mého osobního přesvědčení pouze dočasná a čeká se pouze na to, až prokážeme, že člověk v této formě jak je, stojí za to, aby byl i nadále.
Až se stane skutečností to, že bude dostatečný počet lidských bytostí
vědomě probuzených a bude myslet a vnímat svou roli ve prospěch celku, nikoliv sebe sama, dojde ke konečnému posunu vědomí.
Čím více lidí se probudí a začne tato symbióza fungovat napříč celým spektrem lidského dění vůči Matce Zemi, čas karantény se bude krátit.
Tato naše dimenze není o ničem jiném než o rozhodnutí na čí straně budeme stát – dobro a zlo – láska a sobectví…
U nás doma
V naší malebné české zemi za sebou máme nějaký čas volby a postupně se ukazuje, kdo měl v minulosti jaký důvod do politiky vkročit.
Většina důvodů jsou bohužel opět nikoliv pomoci celku v našem omezeném a postupném vývoji, ale důvody obvykle osobní či dokonce jakási forma zúčtování vůči jiným křivdám minulosti.
Nemělo by smysl vyjmenovávat jednotlivé ostudné a trapné kauzy, ale namátkou připomínám neskutečnou dohodu vládnoucích skupin našeho hlavního města, kterou jasně demonstrovaly monopolizaci politiky a ubíjení toho, čemu se dá říkat skomírající plamínek demokracie.
Je to pro nás všechny jasně mířený signál: “Budeme si dělat co chceme a ostatní budou tiše mlčet a sloužit…”
Dále vzpomínám na starší a proto pod koberec zametené machinace s prodejem pozemků osob na odpovědných pozicích magistrátu významného lázeňského města, diskutovaná obvinění z požadavku na úplatek bývalého ministra obrany Bartáka i nekončící veselé aférky mezi exotickou tiskovou mluvčí a neodvolatelnou osobou samotného pana Kocába.
Chameleon jako vzor
Červení se mění na modré, žlutí se převtělují na zelené a ti, kteří nechtějí dělat nic jiného, než problémy a rozbroje bez konstruktivního základu, byli státem úředně rozpuštěni, aby se mohli ihned iniciovat ve stejném složení, ovšem pod jiným názvem, který má místo dvou písmen ve znaku o další dvě písmena více.
Všichni jsou velice přizpůsobiví a kreativní – ovšem bohužel jen ve svůj vlastní prospěch – celek nevnímají vůbec a možná o něm ani neví, což považuji za nejhorší možné riziko.
Co pozitivního pro ostatní vytvářejí ti, kteří mají takto postavené žebříčky hodnot?
Opět se zde potvrzuje již dříve definované pravidlo, že změna nemůže nikdy přijít zvenčí, aniž by byla uskutečněna zevnitř – v našich myslích a v srdcích nás samých – jiným vědomím, které zohledňuje celek, nikoliv jednotlivce u moci a osobní prospěch.
Teprve tam je naše největší síla a spojenectví – sjednotit se zevnitř – sjednotit se Srdcem a zcela tichým, zato nezlomným spojením, které nemusí být vůbec vyřčeno ani nahlas.
Nemusí být ani naznačeno, stačí jediná myšlenka, kam se sami chceme přiklonit. Ke straně stejné demagogie, lží a podrazů nebo k čistému proudu skrze naše ryzí vědomí a bohatosti konání Srdcem.
Temnota a chlad nebo světlo a jeho jasný svit.
Zdroj: jinestranky.cz
