Jen čtyři dny před americkými prezidentskými volbami v roce 2004, vydal šéf al Káidy Usáma bin-Ládin videonahrávku odsuzující George W. Bushe. Někteří Bushovi stoupenci jí okamžitě využili k tvrzení, že touto intervencí 29. října Usáma podpořil Bushova konkurenta Johna Kerryho. Za zdmi CIA však analytici došli k přesnému opaku: Usáma se snažil pomáhat ke zvolení Bushovi. Proč? “Analytici CIA však měli rovněž za to, že bin Ládin pochopil, že Bushova politika, včetně tábora Guantanámo, skandálu z Abu Ghraib a nekonečného krveprolití v Iráku, slouží strategickým cílům al Káidy, pokud jde o rekrutování nové generace džihádistů.” Přinášíme první část výtahu ze článku Roberta Parryho ze serveru consortiumnews.com.
Toto překvapující odhalení CIA je ukryto v krátké pasáži na závěrečných stránkách knihy Rona Suskinda “The One Percent Doctrine”, která vychází z informačních zdrojů uvnitř agentury. Suskind píše, že analytici CIA založili své tvrzení na tajných informacích, neměli však jasno v tom, proč si Usáma Bushovo setrvání v úřadě přál. Podle Suskindovy knihy strávili analytici CIA celé roky “rozbory každého slova, které vůdce al Káidy a jeho zástupce (Axman) Zawahiri vypustili”. Za téměř jedno desetiletí zjistili pouze to, že bin Ládin hájí strategické zájmy?
“Jejich (CIA) tvrzení nakonec je závěrem z těchto tajných vnitřních konverzací, které americká veřejnost neměla právo slyšet: strategických analýz. Dnešní závěr: cílem vzkazu bin Ládina bylo jasně napomoci ke znovuzvolení amerického prezidenta.” “Na schůzce v pět hodin (náměstek ředitele CIA) John McLaughlin otevřel téma postojem krytým konsensem: bin Ládin zcela jistě podporuje (současného) prezidenta.” McLaughlinův komentář přitom vyvolalo přikyvování přítomných pracovníků CIA. Jami Miscik, zástupce náměstka ředitele CIA, uvedl, že zakladatel al Káidy přišel Bushovi na pomoc možná proto, že se cítí ohrožen vzestupem jordánského teroristy Abu Musab al-Zarkávího v Iráku. Bin Ládin má možná za to, že by, pokud by Bush ztratil Bílý dům a jejich boj “jeden proti jednomu” by skončil, o své vůdcovství přišel.
Analytici CIA však měli rovněž za to, že bin Ládin pochopil, že Bushova politika, včetně tábora Guantanámo, skandálu z Abu Ghraib a nekonečného krveprolití v Iráku, slouží strategickým cílům al Kádiy, pokud jde o rekrutování nové generace džihádistů. “Jistě chtěl,” řekl podle Suskinda Miscik, “aby Bush pokračoval v tom, co dělá, po pár dalších let.” Analytici CIA však zůstali umlčeni implikacemi svých vlastních závěrů. Před nimi zůstal oceán nepříjemných pravd, například té, co vypovídá přání bin Ládina, aby byl Bush znovu zvolen, o politice USA, píše Suskind.
Okamžitým následkem toho, že bin Ládin po roce prolomil mlčení, aby zveřejnil videonahrávku víkend před americkými prezidentskými volbami, mělo být dát Bushově kampani tolik potřebnou podporu. A podařilo se, ze skutečně nerozhodného zápasu se Bush dostal k šestiprocentnímu vedení, jak uváděl jeden výzkum veřejného mínění. Ve vztahu symbiózy Implikace těchto nových důkazů jsou znepokojující též pro americký lid, který čekají v listopadu 2006 další volby – a i ty jsou nahlíženy jako referendum o pokračování Bushovy “války proti teroru”. Jak consortiumnews.com psal již dříve, existuje mnoho důkazů o tom, že Bushové a bin Ládinové dlouho fungovali ve vztahu symbiózy, který mohl být zcela tichý, při němž však jednala každá z rodin ve prospěch zájmů oné druhé. (viz články “Osama’s Briar Patch” či “Is Bush al-Qaeda’s ‘Useful Idiot?´”)
Předtím, než al Káida podnikla teroristické útoky proti New Yorku a Washingtonu 11. září 2001, byl Bush uvězněn v prezidentství, o němž mělo mnoho Američanlů pocit, že nikam nevede. Když se Bush uchýlil v srpnu 2004 na měsíční prázdniny na svůj texaský ranč, byl jeho ústřední otázkou plán As Bush took a month-long vacation at his Texas ranch in August 2001, his big issue was a plan to restrict stem-cell research on moral grounds. V soukromí byli Bushovi neokonzervativní poradci rozzlobení na to, co považovali za samolibost amerického lidu, který nechce, aby USA jako světová supervelmoc převzaly roli globálního policisty.
Neokonzervativci doufali v jakýsi incident podobný “novému Pearl Harboru”, který by vyburcoval veřejné mínění k akci proti Iráku a dalším “ničemným státům”. Další administrativní veteráni, jako viceprezident Dick Cheney, snili o obnově imperiálního prezidentství, jehož rozsah byl, po skandálu Watergate Richarda Nixona, omezen Kongresem, soudy a tiskem. Záminkou pro nové prosazení prezidentské moci by mohla být jen národní krize. Mezitím na druhé půlce světa bin Ládin a jeho militanti z al Káidy čelili porážce za porážkou. Jejich islámský fundamentalismus byl odmítán v muslimských společnostech od Alžírska přes Egypt po Saudskou Arábii a Jordánsko. Bin Ládin a jeho zástupci byli dokonce vyhnáni ze Sudánu. Extremisti Bin Ládina byli vyštváni do nejodlehlejšího kouta planety, do jeskyní Afghánistánu.
V tomto kritickém bodu se mozkový trust al Káidy rozhodl, že jejich největší nadějí je úder na Spojené státy a spoléhání s na to, že neohrabaná reakce urazí islámský svět a shromáždí rozzlobené mladé Muslimy pod praporem al Káidy. Zkraje léta 2004 se 19 operativců al Káidy vydalo do USA, aby připravili útok – a hodiny tikaly směrem k 11. září. Analytici americké tajné služby však důkazy o plánech al Káidy zachytili. Americký bezpečnostní systém rozsvítil varovné červené světlo…
Zdroj: Matrix 2001
