CHAZAŘI jsou národ, který se z Asie přestěhoval do předsíně starého Velkého Ruského Domu – na Okrajinu Ruska nazvanou Ukrajina. Za posledních sto let okrajinských Rusínů a Malorusů přetvořili Chazaři na Ukrajince co v očividně po vzoru přetváření Slováků na Slovensku na Uhry před první světovou válkou.

Tehdy Maďaři s velkým křikem udělali ze Slovenska Horní Uhersko a po té válce Chazaři na Okrajině Ruska začali zcela potichu budovat novou Velkou Chazarii. Budovali ji tak, že utajení Chazaři ze sovětské republiky Ukrajiny pronikli do řídících orgánů SSSR.

Protože ve své staré vlasti přijali náboženský – ismus vyvoleného kmene juda-ismus. Z Chazarů se přijetím toho náboženství stali Židé celkem stejně jako před dvěma tisíci lety v Římské říši se z Hebrejů stali Židé – přijatá idea vyvoleného národa způsobila po II. horké světové válce znovuobnovení státu Izraele a jeho ambice stát se znovu Velkým Izraelem a také snahu nových Židů-Chazarů učinit z Ukrajiny novou Velkou Chazarii.

,,Nikdo není tak beznadějně zotročen, jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní.’‘
Johan Wolfgang von Goethe

Fakta vycházejí z dokumentů Sergeje Želenkova, historika carské rodiny, který se již více než čtvrt století noří do soukromých i veřejných archivů a setkává se s potomky těch, kteří na přelomu 19. a 20. století byli v samotném centru událostí. Před sto lety Rusko a Čína vytvořily FED. Je to již více než sto let, co Rusko vede nevyhlášenou válku.

Válku proti světovým finančním klanům, které kvůli úplnému a konečnému vítězství nad námi používají všechny metody: uplácení, vydírání i vraždy. Málokdo například ví, že Federální rezervní systém USA je ve skutečnosti produktem notoricky známých Rotschildů. A jak se ukázalo, je navíc založen na ruském zlatě.


Alexander a Lincoln podlehli Rotschildovi
Významný byl rok 1862 od narození Krista. Ruské impérium se po porážce v Krymské válce začalo „zvedat z kolen“. V Novgorodu probíhaly oslavy tisíce let od vzniku Ruska. Alexandr II. získává světovou známost. Nazývají ho a od nynějška ho nazývat budou carem osvoboditelem.

Ve stejné době se tajně ze všech koutů velké a obrovské říše na základě zvláštního nařízení imperátora scházejí na Krymu, přesněji v Sevastopolu, podivné vojenské kolony. Obvykle to jsou jeden nebo dva kryté vozy obklopené padesáti vybranými kozáky. Na Krym se vezlo zlato říše. Čekala ho dlouhá cesta – do hor Španělska.

Mezitím na druhé straně světa, v Americe, zuří občanská válka Severu proti Jihu. Prezident-idealista Abraham Lincoln tam bojoval nejen s otrokáři, ale také s euro-anglickým bankovním klanem Rotschildů, kteří aktivně pomáhali Jihu na pokyn světové intrikánky-královny Viktorie. V Londýně na to neradi vzpomínají, ale jak se říká, z písně slova nevymažeš. Alexander a Lincoln se shodli na společném nepřátelství k Rotschildům. Tehdy se oba vládci rozhodli vytvořit společný rusko-americký trust, za jehož prostředky by bylo možné podpořit dynamičtější rozvoj ekonomiky obou zemí. Oba měli vůči Rotschildům i osobní výhrady. Ale platilo to i obráceně – i tito finančníci viděli v americkém prezidentovi svého nepřítele číslo jedna za jeho odmítnutí obnovit zvláštní Centrální banku Ameriky a zavést do ní zlatý ekvivalent dolaru, ale velká část světového zlata již patřila Rotschilůem… Mezitím na druhé straně světa, v Americe, zuří občanská válka Severu proti Jihu. Je zajímavé a příznačné, že Rotschildi financovali nejen Jih přes svou pařížskou banku, ale také Sever – přes banku londýnskou. Tento princip financovat obě strany konfliktů praktikovaly prakticky ve všech následujících konfliktech a byl vždy zdrojem obrovských příjmů…

Zatímco probíhaly mezinárodní hrátky, na Krymu se shromáždilo téměř 50 tun zlatých prutů určených k vytvoření rusko-amerického trustu. Loděmi Ruské společnosti pro dopravu a obchod (ROPiT) bylo zlato – za doprovodu speciální vojenské jednotky 19 lidí vybraných osobně samovládcem celé Rusové – převezeno do zvláštního trezoru ve španělských horách. Celou operaci řídil úředník pro zvláštní účely z ministerstva vnitřních záležitostí a civilní poradce Platón Kuskov. Ale celý projekt se už nepodařilo uskutečnit. V divadle byl zavražděn Abraham Lincoln a o několik let později na následky dalšího atentátu zemřel také Alexandr II. Zlato zůstalo ve Španělsku. Byla to náhoda, že oba nepřátelé Rotschildových byli zavražděni a tím otevřeli klanu cestu ke světové finanční nadvládě?

Ruský car Nikolaj II. – zakladatel OSN
I když do začátku 1. světové války chybělo ještě celých 18 dlouhých let, Nikolaj chápal, že je nevyhnutelné vytvořit nadnárodní strukturu, která by pomohla uhlazovat nejen politické, ale i ekonomické spory mezi mocnostmi. Už o tři roky později po iniciativě Nikolaje II. proběhla v neutrálním Haagu první mírová konference. Kromě otázek omezení zbrojení na ní bylo rozhodnuto o vytvoření Haagského arbitrážního soudu. Principy uložené do jeho podstaty před více než 100 lety jsou
považováno za nedotknutelné dosud. Druhá konference byla v roce 1907 opět na základě iniciativy imperátora Nikolaje.

Po konzultacích s vedoucími představiteli ostatních zemí – účastníků konference v Haagu – o návrhu Nikolaje II. bylo rozhodnuto o vytvoření Společnosti národů (dnes Organizace spojených národů).
Kvůli zabezpečení obchodních vztahů mezi zeměmi bylo rozhodnuto vytvořit na základě Ligy národů jednotné světové finanční centrum s vlastní měnou. Kvůli vytvoření „zlatého poolu“ Ligy národů vložilo Rusko skrze bankéře domu Rotschildů do „základního kapitálu“ MFS 48,6 tun zlata dosud ukrytého ve Španělsku. Polovina byla dopravena do trezoru ve Fort Knox na území USA. Druhá polovina skončila v podzemních trezorech na ostrově Mallorca, který je dosud součástí autonomního společenství Baleárských ostrovů.

Avšak podle dokumentů, které strany podepsaly, všechno zlato má být uloženo v New Yorku. Touto dodávkou ruského zlata do USA v letech 1904–1912 Ruské impérium získalo práva na aktiva ve „zlatém poolu“ ve výši 52 miliard dolarů ve zlatě. Ale rotschildovští finančníci prohráli “ve zlatém poolu” i Nikolaje a dalších účastníků konference G-48. Poté, co zafinancovali volební kampaň amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, dva dny před Vánocemi v roce 1913 ho doslova přinutili provést
do jejich soukromého vlastnictví Federální rezervní systém (FED), vytvořený místo Světového finančního systému založeného na „zlatém poolu“. Z toho důvodu podíl FEDu 88,8 % dosud patří Rusku a zbývajících 11,2 % především čínským příjemcům pod dohledem vnuka posledního čínského císaře z dynastie Čching John Lee.

Dokumenty o FEDu neshořely v UNION
„V současnosti se ze tří ruských exemplářů dohody o zlatě vloženém do FEDu nacházejí na území Ruska dva. Jeden – na tajném místě v Nižnogorodské oblasti. Druhý u významného činitele sovětské epochy. Třetí je pravděpodobně v jedné ze švýcarských bank,“ – říká Želenkov. Na stejném tajném místě v Nižnogorodské oblasti jsou i dokumenty z carského archivu, mezi nimiž je také 12 „zlatých“ nebo spíše vzhledem k jejich historii „krvavých“ certifikátů. Pokud by byly zveřejněny, světová finanční hegemonie USA a Rotschildů se zhroutí a Rusko dostane ohromné ​​peníze a všechny možnosti rozvoje, jakmile ji přestanou dusit zpoza oceánu…

 

FED dluží Rusku a Číně 1.000 tun zlata
Mezi Amerikou a Ruskem byly podepsány dohody o předání našeho zlata ne jako dárku, ale k pronájmu. Na dobu 100 let, které uběhly v roce 2013. Přitom je v dohodách zvlášť vyznačen bod, že úroková sazba za použití 48,6 tun zlatých rezerv bude činit 4 % ročně. To znamená, že ročně má FED převádět do Ruska a Číny 4 %. Je však třeba říci, že procenta nebyla nikdy vyplacena. Dohody byly sepsány v šesti vyhotoveních, tři z nich byly uloženy v Americe, tři byly předány Rusku. Zároveň bylo vytvořeno 12 „zlatých“ certifikátů (na 48,6 tun) na doručitele. Certifikáty byly předány ruskému carovi. Ten je dal na úschovu Grigoriji Rasputinovi. Z jakého důvodu, to mi není známo, ale Nikolaj pokládal mnicha Grigorije za člověka, který netouží po světském blahobytu. Krátce před svou rituální vraždou Rasputin jakoby v předtuše smrti certifikáty carovi vrátil. Ten je podle jedné verze rozdělil mezi nejspolehlivější členy rodiny, podle jiné je předal do úschovy Petru Nikolajeviči Dolgorukému, kterému byl kmotrem,“ – vypráví pan Želenkov.

Zajistěte kapitálu zisk 10% a zůstane lhostejným, při 20procentním zisku ožije, při zisku 50% je připraven si srazit hlavu, při 100% pošlape jakákoli lidská práva a při 300procentním zisku neexistuje žádný zločin, který by se neodvážil spáchat, i kdyby měl viset.

Potom byl na tyto certifikáty proveden skutečný lov. Vždyť by v podstatě jakýkoli jejich držitel mohl zničit finanční impérium Rotschildů! Mimochodem v tu dobu, kdy v domě Jusupových vraždili Rasputina, na Gorochové, kde bydlel, probíhala velmi důkladná prohlídka. „Dokonce byli odpárané potahy židlí a křesel, roztrhané polštáře, rozbité skříně,“ – píše se v novinách z té doby. Ale samozřejmě se nic nenašlo, certifikáty byly už nově v držení carské rodiny. „Je mi souzeno, že brzy zemřu v hrozném utrpení, ale bude to pro záchranu mně drahých panovníků a svaté Rusové,“ prorokoval před svou vraždou Rasputin.
Proroctví se naplnilo.

Revoluce jako pomsta dlužníka-Rotschilda Po neúspěchu s Rasputinem bylo jasné, že bez odstranění cara Nikolaje a všech jeho příbuzných ohrožení FEDu a Rotschildových bude trvat věčně. Přes bankovní domy bratří Rjabušinských, Poljakových, Rafavoličů a Životovských (strýcové Lva Trockého) byla zafinancována nejprve Únorová a poté Říjnová revoluce. Pravou rukou Rotschildů v Rusku byl místopředseda Státní dumy, zednář a kadet Nikolaj Nekrasov. Dirigoval prakticky všechny bankovní domy tím, že jim umožňoval přístup k západním kreditům přes své spojení. Později v roce 1939 byl uvězněn. Při výslechu vyprávěl vše o financování Únorové i Říjnové revoluce (protokoly výslechů jsou utajeny dodnes). Po první revoluci byla rodina imperátora poslána do Tobolska. Za druhou do Jekatěrinburgu. Z Tobolska část carských archivů, včetně tří exemplářů rusko-americké dohody a 12 „zlatých“ certifikátů dokázal vyvézt a uschovat náčelník ochrany cara Jevgenij Kobylinský.

„V chaosu občanské války a následného boje o moc v sovětské verchušce si nikdo na ruské zlato ukryté v amerických úložištích nevzpomněl. A kde jsou k němu dokumenty, nikdo nevěděl. Ale už koncem 30. let minulého století se téma opět vynořilo. Stalin velmi dobře chápal, že země stojí na kraji nové velké války. A jakákoli válka – to jsou finance, finance a ještě jednou finance. Podle některých zpráv však, ale ne oficiálně potvrzených (archivy byly za Chruščova prakticky zcela zničeny) přibližně v letech 1936 – 1937 se sovětský představitel Vjačeslav Molotov zabýval myšlenkou vystoupit na zasedání Ligy národů a říci celému světu o dluhech USA vůči sovětské republice. To by způsobilo grandiózní mezinárodní skandál. A tak velmi „vhod“ byl v roce 1939 SSSR z této mezinárodní organizace – údajně za válku s Finskem – vyloučen. Potom vypukla Velká vlastenecká válka. V roce 1953 zemřel Stalin. A úvahy o splácení dluhu opět umlkli.

Centrální banka Ruska jako filiálka FED USA
Prakticky všechny státní, ale i soukromé banky světa jsou součástí systému „LIBOR“. To znamená, že odečítají na jim neznámý účet 4 % ročního zisku. Všechny tyto trilionové prostředky se usazují na účtech klanu Rotschildů. Mimochodem částka „LIBOR“ existuje iv Centrální bance Ruska. Netají se to, ale také nezdůrazňuje. Status CB RF je fakticky tak nepochopitelný a tak zmatený, že mnozí nezávislí ekonomové ji nazývají ruskou filiálkou FEDu.


Občas vyšší management některé velké banky nezasvěcený do intrik „madridského dvora“ se vzbouří a přestane posílat peníze neznámo komu. Potom se vedení takové zlobivé banky ukáže na černém seznamu. A následně „náhodou umírá přirozenou smrtí“. Za několik posledních let se více než šedesát velkých západních bankéřů z toho či onoho důvodu vydalo do nejlepšího z možných světů.

Neruští carové Ruska Marja a Georgij Hohenzollern
Po neúspěšných pokusech o krádež se klan Rotshildových rozhodl jít jinou cestou. Bylo rozhodnuto najít dědice aktiv FEDu, kteří by se poté, co by byli uznáni za legitimní, svých práv vzdali a přenechali je ve prospěch dárců. Na tuto roli byli vybráni takzvaná „velokněžní“ Marja Vladimirovna a její potomek Georgij

V roce 2013 na ostrově Malta Marji Vladimírovny, jako „legitimní dědičce a nástupkyni“ Nikolaje II. mělo být předáno právo na jeho majetek, včetně tří „amerických“ exemplářů dohody. Kvůli tomu se na ostrově sešli představitelé předních zemí světa, které v začátku minulého století podepsaly dokumenty o reformování Světového finančního systému. Ale ruským speciálním službám se podařilo tuto událost narušit tím, že přítomným včas ozřejmily informace o nacistické minulosti otce „následníka“. Otec Marji Vladimirovny – velký kníže Vladimír Kirilovič Romanov – nosil titul SS Obergruppenführer. A do posledních dnů byl v bunkru Hitlera, velel jemu podřízeným vojskům KIAF (Sbor imperátorské armády a flotily). Jen pár dní před Vítězstvím se mu podařilo uprchnout do Lichtenštejnska. A dvě její tety (sestry Vladimíra) měli za muže vysoce postavené nacistické důstojníky – pilota a námořníka. Cíl svatí všechny prostředky. Poté, co vyšla tato stát v novinách Argumenty týdne, shořela knihovna INION a konkrétně celý archiv Ligy národů, OSN a Kongresu USA a následujícího dne v New Yorku shořela stejná knihovna se stejnými dokumenty. Přemýšlejte – je to náhoda?

Chazaři si rozdělili svět. Dluhy ale neplatí… Investují do válek, konfliktů, žádná zlost není dost špatná…
Peníze jsou, stačí si je natisknout, to není problém… Mír, vážení, je jen naivní prosba a přání obyčejných lidí…

Možná vás trápí, jak se vyvíjí svět, ničí mezilidské vztahy, proč neustále umírají lidé ve válkách, proč se situace stále nelepší, kdo za to může, kdo to řídí? Ti, kdo sami úroky ze svých dluhů neplatí, právě Ti žijí z úroků peněz, které si sami tlačí. A kdo jim nejde „na ruku“ ten pocítí jejich obrovský vliv. Peníze nejsou komoditou, jsou jen prostředkem změny! Lichváři tvrdí, že jsou užiteční. Protože, kde by jinak člověk dostal peníze?“ To je lež! Lichváři sami vytvářejí takové podmínky, že peněz je katastrofálně málo. Úžera zcela zákonitě zasluhuje nenávist proto, že dělá peníze předmětem vlastnictví – Aristoteles

Možná vás trápí, jak se vyvíjí svět, ničí mezilidské vztahy, proč neustále umírají lidé ve válkách, proč se situace stále nelepší, kdo za to může, kdo to řídí? Ti, kdo sami úroky ze svých dluhů neplatí, právě Ti žijí z úroků peněz, které si sami tlačí. A kdo jim nejde „na ruku“ ten pocítí jejich obrovský vliv…

MÍR je pro všechny zbrojaře obrovské a zásadní nebezpečí, a tedy úhlavní nepřítel číslo jedna, kterého stojí za to zastřelit, podřezat, vybombardovat, jednoduše ho nějak odstranit z lidského povědomí a zašlapat do země, pokud možno velmi hluboko. Lidská nenávist to je ta správná líheň pro odbyt zbraní. Vietnam, Afghánistán, Jugoslávie, Irák, Libye, Sýrie a uměle vytvořený, moderními zbraněmi dobře vyzbrojený, brutální a sadistický Islámský stát či stovky dalších válečných konfliktů jsou důsledkem strategické výroby zbrojní mašinérie, která ovládá ty, kteří ji objednají a následně zavelí na použití. Pokud jim toto dovolíme, odmění nás za to….. válkou. Válkou, ve které už nerozhodují hlasy voličů, ale ti, kteří toto svinstvo cíleně rozpoutali. Zkreslená a degradovaná pravda je servírována lidstvu jako demokratické mírové poselství, které ale agresoři přinášejí napadeným zemím na hlavních kulometů a leteckých bomb. Řešení je jednoduché, jakýkoli úrok je lichvářem, jakákoli lichva je nezákonná.

A je konec článku… a jak to tedy bude s FEDem?

Hosť: Prof. ThDr. Ján ŠAFIN, PhD. – vedúci Katedry cirkevných dejín a byzantológie a dekan Pravoslávnej bohosloveckej fakulty Prešovskej univerzity v Prešove

Najdi 10 rozdílů…

Čína zveřejnila seznam států, které byly po druhé světové válce bombardovány Spojenými státy americkými:
* Korea a Čína 1950-53 (korejská válka)
* Guatemala 1954
* Indonésie (1958)
* Kuba (1959-1961)
* Guatemala (1960)
* Kongo 1964)
* Laos (1964-1973)
* Vietnam (1961-1973)
* Kambodža (1969-1970)
* Guatemala (1967-1969)
* Grenada (1983)
* Libanon (1983, 1984) (likvidace cílů )
* Libye (1986)
* Salvador (1980)
* Nikaragua (1980)
* Írán (1987)
* Panama (1989)
* Irák (1991) (válka v Perském zálivu)
* Kuvajt (1991) * Somálsko (1993)
* Bosna a Hercegovina (1994, 1995)
* Súdán (1998)
* Afghánistán (1998)
* Jugoslávie (1999)
* Jemen (2002)
* Irák (1991-2003) (Spojené státy a Velká Británie)
* Irák (2003)
* Afghánistán (2001-2015)
* Pákistán (2007-2015)
* Somálsko (2007-2008, 2011)
* Jemen (2009, 2011)
* Libye (2011, 2015)
* Sýrie (2012)
Čína vyzvala „nikdy nezapomenout, kdo představuje skutečnou hrozbu světu“. Došlo snad k pobouření západního společenství vůči USA? Byly tam hlasité odsuzující výkřiky? Byly někdy sankce vůči USA?

Celá ta pokrytecká světová sebranka sedí tiše, když USA děsí země jako bandita. Ani hlásek, ani náznak výčitek, ani záblesk rozhořčení. Zbabělá, bezostyšná, pokrytecká stvoření! Tento seznam by měl být vysílán na všech možných kanálech 24 hodin denně, nepřetržitě. Přeposílejte dál! A připomínejte každý fakt, jak USA páchají zločiny proti jiným zemím. PRAVDA KTERÁ BY SE MĚLA ŠÍŘIT!

https://www.podtatransky-kurier.sk/za-zrkadlom/chazari-a-financne-klany