CHANELLING A JINÉ ZPŮSOBY KOMUNIKACE MEZI HMOTNÝMI A NEHMOTNÝMI DIMENZEMI

       Channelling, jako  způsob komunikace se zdroji informací ležícími mimo dosah hmotné dimenze, s sebou pochopitelně vleče řadu pochybnosti o pravdivosti,  věrohodnosti a spolehlivosti předávaných informací. Cosmic Awarenes tvrdí (ústy media Paula Shockleye), že spolehlivost jím poskytovaných informací dosahuje více než 85%. To je ovšem více, než je udáváno u spolehlivost informací zavedených seriozních světových informačních zdrojů, leč nelze to nijak ověřit. Zbývající 15% představuje nejistota, související s odlišnou úrovní vědomí obou entit jež jsou účastníky channellingu, čili tzv. “vesmírným faktorem”. 

      Cosmic Awarenessk tomu dodává:

      “Cosmic Awareness je duchovní sílou  vyjádřující sebe samu prostřednictvím osobního vědomí takových osobností jako byli Edgar Cayce, Kristus,  Buddha, Krišna, Muhammad a další velké avatary,  kteří sloužili jako cesta propojující  kosmické vědomí s vědomím  lidstva. Awareness  hovoří k lidem  dnes a denně, od okamžiku kdy Země  vstoupila do nové  věku vyššího duchovního vědomí a vnímání.    Počínaje  rokem 1963, komunikuje Awareness prostřednictvím  pečlivě vyškolených duchovně vyspělých osobností, které přijímají  informace od Awareness ve  stavu hlubokého transu  a interpretují je lidem srozumitelným způsobem. Awareness poskytuje informace prostřednictvím media Paula Shockleye. Tyto informace jsou lidem dostupné jako Cosmic Awareness Communications  (C.A.C.)     Awareness upozorňuje, že nosný kmitočet Vesmíru,  pohyb planety Země po její oběžné dráze kolem Slunce, pohyb Slunce po oběžné dráze kolem Siria v souhvězdí Orion  a změny těchto drah ke kterým dochází  přibližně každých 2.200 let, vymezují vývojové etapy pozemského života, protože    objevující se nové nosné kmitočty  spouštějí nejprve jisté  reakce mezi planetami sluneční soustavy a následně indukují změny nosných frekvencí v oblasti Země a dalších planet, což se projevuje  změnou  vědomí lidí obývajících Zemi. To je fyzikální podstata jevu indukujícího otrvření   nového věku  lidstva”.

       K nejznámějším  zdrojům (donory) channellinových informací patří: Germane, Cosmic Awareness, Seth, Djwahl Kuhl, Ohalu Angelic Group, Hatton  a další, kteří obecně patří ke skupině “starých duší” (Elders, Mahátmů) . Starými dušemi jsou míněny bytosti, které již dávno ukončily svůj pobyt v hmotných světech,  dosáhly   stadia “znovuzrození” a stali se Mahátmy.          Existují určité  faktory, které je nutno  vzít v úvahu, pokud hodláme navázat channellingový kontakt s některou  starou duší. Především pojem “stáří” v tomto případě  nemá nic společného s věkem bytosti v daném  vtělení (pokud již neexistuje pouze ve formě energie). Například čtyřleté dítě může být starou duší, přesto osmdesátiletý člověk  může být mladou duší. Mnohé problémy rodičů,  provázející výchovu těchto mladých “starých” duší, tkví právě v této rovině. Pokud  si rodiče neuvědomí včas, že vychovávají ranné stadium “indigového dítěte” (podle indigově zbarvené aury), čeká je zejména v pubertě nadměrné množství problémů. Jedna věc je jistá a to,  že stará duše již prošla  mnoha reinkarnacemi  na Zemi nebo na jiných místech Vesmíru a může toho oživotě znát víc než rodiče.  Nejdůležitější je ale to, že staré duše během mnoha inkarnací získaly  duchovní moudrost a vyrovnanost díky dokončenému procesu učení v předchozích vtěleních. Staré duše jsou bytostmi majícími  velkou emoční stabilitu, velkou moudrost,  takže je neovlivňují  lidské touhy,  slabosti a charakterové vady.

Chanelling se začal ve větším rozsahu používat k získávání informací kolem roku 1970, kdy se objevila kniha Jane Robertsové, nadiktovaná “mentální energií Seth”. Channelling se uskutečňuje povětšinou ve vyšším stavu vědomí, kterého lze dosáhnout až po soustředěném rozjímání. Vyšší stav vědomí je nezbytný k tomu, aby se přiblížila a vyladila úroveň vědomí kontaktéra k úrovni vědomí donora. Duševně nepřipravení lidé, kteří náhodně takové propojení zažili tvrdí, že komunikovali s anděly, duchy, božstvy a démony, ale většina těchto vjemů má zdroj v chaosu jejich vlastního podvědomí, nebo ve spojení s mentálními parazity, kterým se podařilo obejít osobního Strážce, často jde o lidi tíhnoucí vědomě či nevědomě k černé magii. Tvrdí se, že během skutečného channellingu může entita donora převzít částečnou kontrolu nad fyzickým tělem kontaktéra, používat jeho hlasivky, psát nebo ovlivňovat činnost elektronických aparátů v blízkém okolí atd. Projevuje se to tím, že kontaktér z čista jasna hovoří jiným hlasem, často i v jiném jazyku, nebo syntaxe jazyka je neobvyklá, obsahuje prvky skladby jiných jazyků, nebo má neobvykle archaickou formu. Někteří kontaktéři získávají informace pouze prostřednictvím obrazových vizí. Tyto vize vnímají prostřednictvím specifických tvarů křemene s krystalovou strukturou čistého neporušeného křišťálu (channellový křišťál), nebo čirých koulí z křemenného skla, desek z řezaného čirého horského křišťálu, nebo smaragdu a jiných dokonale průhledných krystalů.

Channellové krystaly křišťálu

       Tyto krystaly mají sedm hran obklopujících největší svah etáže. Tyto krystaly jsou zvláště užitečné pro získávání informací uložených hluboko uvnitř našeho vědomí, nebo ze zdrojů existujících vně naší fyzické reality. Mohou nám pomoci získávat znalosti a informace uložené ve vesmírné informační bance (Univerzální informační banka, Akaša) a mohou pomáhat i v získání pomoci z vyššího duchovního zdroje. Channellingový krystal může být použit kdykoliv hledáme-li odpovědi, nebo potřebujeme pomoc od entity nacházející se vně naší 3D existence. Musíme ale přesně dodržet podmínky zacházení s takovým krystalem a uvědomovat si, že odpovědi mohou přijít nečekaně z mnoha zdrojů, které se obvykle nacházejí mimo hmotnou realitu (3D-5D). Nejčastějším zdrojem informace je šestá dimenze (6D), kterou Germane poněkud nadneseně nazývá “dimenzí knihoven, škol a učení”.

Komunikace se “Strážcem”

       Chanellingový krystal lze přirovnat k displeji (obrazovce) televizoru, kterým získáváme obrazové informace vysílané TV vysílačem z určitého kanálu (channellu), který je pro nás pro značnou vzdálenost nedostupný. Obecně platí, že hlavním zdrojem informací je náš osobní “Strážce” (Mentor, svědomí, anděl Strážce, průvodce atd.). Tento “Strážce” není v pravém smyslu slova fyzickou entitou (osobou), ale mostem (rozhraním) zprostředkovávajícím přenosy našeho osobního vědomí s informacemi pocházejícími z nehmotné reality jíž jsme součástí, ale nemůžeme z ní vstoupit, abychom o ní získali přehled. Channellingový krystal může být naladěn pouze na vlnovou délku (frekvenci) našeho osobního vědomí a lze jej tedy používat výhradně jako osobní a nepřenosný komunikátor, protože mezi frekvencí molekulární krystalové sítě krystalu a vědomím člověka musí existovat co nejdokonalejší rezonance. Strážci ale mohou mezi sebou komunikovat a zprostředkovat vám přístup k informacím uloženým ve vědomí jiného člověka (viz Edgar Cayce aj.). Podmínkou úspěšné komunikace je ale přesné vymezení vašeho dotazu či hledané informace.

       Cvičení: Seďte tiše a v rukou, mezi oběma palci, držte channellový krystal a soustřeďte se na požadovanou informaci, nebo problém se kterým potřebujete pomoci. Pečlivě vnímejte vše, co vám vstupuje do vědomí, ale uvědomujte si neustále potřebu soustředění. Odpověď nemusí přijít ihned. Často získáte odpověď ve snu, nebo i nečekaně jiným i kuriozním způsobem. Odpověď nemá obvykle formu běžné rozmluvy či jednoznačného obrazu, ale vědomí Strážce vám sděli, že vám právě byla poskytnuta odpověď na váš problém. Když pracujete na problému, držte channellový krystal v ruce tak dlouho jak je to jen možné a před usnutím si jej položte pod svůj polštář.

       Channelling vyžaduje maximální koncentraci vědomí, což uskutečnit není skutečně nic jednoduchého a vyžaduje to dlouhá cvičení směřující k ovládnutí myšlenkového chaosu ve vlastním vědomí. Dosahuje se toho několika způsoby, například pomocí speciálních vykládacích karet či obrázků, soustředěným pohledem do neoslňujícího bodového světla v tmavé místnosti, rozostřeným zíráním do černého zrcadla či do koule z vysoce lomného skla, naplněné kapalinou s vysokým indexem lomu světla atd. Velmi často se používá koule z křišťálu, ale zde platí, že velmi záleží na postupu jakým byla koule vyrobena. Pokud má koule všesměrnou ideální vnitřní monokrystalickou strukturu, je steně účinná jako channellingový krystal křišťalu. Existovaly však i komunikační technologie, pravděpodobně mimozemského původu, kterými ET šlechtitelé ze 4D-5D (Elders), vybavovali své klonované či hybridní lidské rasy a jejich prostřednictvím udržovali kontakt se svými národy i v období nepřítomnosti na Zemi. Jednalo se výslovně o technokratické řešení komunikace pouze v rámci fyzického světa a staré národy tuto vysoce sofistikovanou technologii popisovaly jako “mluvící hlavy”.

Mluvící hlavy

       Exodus z ostrova Aztlan a další pohnutý osud kmene aztéckých Tenočků, byl zaznamenán na obrázkovém leporelu z březové kůry, známém jako Codex Boturini. Tento kodex vypráví o tom, že bůh Quetzalcoatl poslal k předkům Aztéků na ostrově Aztlan hvězdnou loď přivážející “mluvící hlavu Huitzilopochtli”. Tato “mluvící hlava” s kněžími Tenočků rozmlouvala v jejich jazyku, poskytovala rady, odpovídala na kladené otázky, dávala pokyny, ale i příkazy. Když se nachyloval čas kataklyzmatu (cyklus Nimiru), během kterého bylo očekáváno zničení ostrova Aztlanu, předala “mluvící hlava” příkaz Quetzalcoatla k rychlému  opuštění Aztlanu a odchodu na pevninu. Část Aztéků se zdráhala tohoto příkazu uposlechnout a tak zahynuli během kataklyzmatu, došlo pět let po odchodu z Aztlanu. Na pevninu odešlo osm klanů Aztéků a  “mluvící hlavu” si nesli s sebou. Když se na nějakém místě na čas zastavili, vždy pro mluvící hlavu vystavěli oltář či ochranný stánek.Když předkové Aztéků konečně dospěli na vybrané území, usadili se tam a “mluvící hlavu” hvězdná loď odvezla zpět do nebes.Tenočkové se s “mluvící hlavou” loučili s pláčem. Na památku nechali kněží vytesat z kamene hlavu zpodobňující člověka nordického typu v astronautické přilbě připomínající rozevřený ptačí zoban. Není zcela jasné, zda kamenná hlava zobrazuje Huitzilopochtliho nebo samotného Quetzalcoatla. Tato kamenná hlava byla nalezena v tajném skalním chrámu v Malinalku, ležícím vysoko v mexických horách, asi 110 km jihozápadně od Mexico-City, který hrou náhod unikl barbarské ničivosti španělských kněží. Sama neobvyklá architektura skalního chrámu, dle pověsti založeného bohyní Malonalcoxitl, naznačuje jeho zvláštní účel jako chrámu určeného k mysteriím provázejícím iniciaci nejvyšších kněží. Chrám i kněží měli neblahou pověst vševědoucích velmi mocných čarodějů, kterým bylo záhodno se raději vyhnout. “Mluvící hlava Huitzilopochtli” zřejmě poskytovala Tenočkům cenné takticko-technické rady, které jim umožňovali vojensky vítězit i nad nepřítelem převyšujícím Tenočky v počtu válečníků, což se posléze projevilo v novodobé tradici uctívání této hlavy jako “boha války Huitzilopochtliho”.

       “Mluvící hlavy” ve své době zřejmě hrály závažnou roli poradců a Mentorů u mnoha dalších kmenů a národů, jak tomu nasvědčuje řada dochovaných pověstí.

       Kmen Itzů provázela při hledání nových sídlišť “mluvící hlava Panaiyoikyasi“, kmen Hopi od svých bohů Cachinů obdržel “mluvící hlavu Étoto“, Inkové vlastnili jako poradce “mluvící hlavu Pachachamac“, která byla španělskými misionáři nalezena v chrámu zasvěceného bohu téhož jména. Další mluvící hlavy se jako tajemný fenomén objevují u Sumerů pod jménem “Gistugpis” , Védy je znají pod názvem “Parivesjatra” a Izraelity při putování provázela jako poradce “mluvící hlav Terafim” (Kniha Samuelova , Zachariáš, Ezechiel aj.). Po odchodu z egyptského zajetí obdržel Mojších od Elohim na hoře Sinai jakési složité technické zařízení, pojmenované “Praotec úsvitu“, které umožňovalo komunikaci s bohem Jahvem.

       Velké množství mluvících hlav zabavili a zničili jezuité a další křesťanští misionáři, přesto se tu a tam některý z těchto artefaktů zachoval v soukromých sbírkách (Albert Veliký, papež Silvestr II., Roger Bacon aj.) a další se údajně dodnes nacházejí v tajných depozitech Vatikánu. Dnes bohužel není k dispozici žadná z mluvících hlav, takže nemáme představu o podstatě a funkci těchto podivuhodných artefaktů, sloužících nesporně jako velmi sofistikovaný komunikační systém. Domnívám se, že “mluvící hlavy” a obdobné artefakty byly ve skutečnosti komunikační terminály galaktické či ještě rozsáhlejší komunikační sítě, jistým způsobem přípomínající současný Internet vybavený dokonalým audiovizuálním výstupem. V pozdější době byl tento artefakt velmi žádaný, proto se některé skupiny kněží s nižším zasvěcením snažili o vytvoření podobného komunikačního systému pomocí techniky černé magie, známé jako “nekromancie”. Principem nekromancie byl obřad, během něhož alchymista-černý mág oživoval hlavu mrtvoly oddělenou od těla, aby mu mohla zodpovědět kladené otázky. O totéž se pokoušeli i Němci za II. světové války, když se v laboratořích Karotechie snažili oživovat mrtvé vojáky a používat je jako “zombie”, údajně byli úspěšní.

Některé skupiny nejvýše zasvěcených kněží Mayů, Aztéků a Olméků, měly kdysi k dispozici jednu technicky vyspělejší variantu komunikačního systému “mluvících hlav”, tvořenou soustava třinácti anatomicky přesných odlitků lidských lebek z taveného křišťálu. Každá lebka byla přesně vyladěna na frekvenci energie vědomí svého držitele, pouze třináctá lebka, jíž měl v držení pouze kněz s nejvyšším zasvěcením, spojovala všech dvanáct frekvencí a komunikovala přímo s nehmotnou dimenzí 6D, či až 8D. Vyladění se dosahovalo přesným přídavkem jistých kovových solí k tavenině křišťálu (křemenného skla) před vlastním odlitím lebky. Lebky, koule, desky a další formy křišťálu jsou jen vnější formy displeje, podstatná je vnitřní monokrystalická struktura hmoty křišťálu. Podle legendy starověkého indiánského kmene indiánů “Stočené vlasy”, existoval soubor třinácti “křišťálových lebek. Tyto lebky byly spojeny s dvanácti nebeskými obydlenými planetami a původně byly uložený v pyramidě v kruhovém centru tvořící se velké síly. Třináctá největší křišťálová lebka, reprezentující kolektivní vědomí ostatních dvanácti, byla umístěna ve středu kruhu na něm bylo rozmístěno ostatních dvanáct. Kruhová formace dvanáct křišťálových lebek s jednou větší křišťálovou lebkou ve středu, byla známá jako “Arka” a podle sdělení Melchizedeka, byla přinesena přes Egypt do Ameriky kněžími Thotha z Atlantidy.

       Již sama existence křišťálových lebek je spojena s dosud nerozluštěnou záhadou, protože se dosud nepodařilo objasnit postup jejich výroby. Tvrzení, že byly vyráběny frézováním či obrušováním  celistvého bloku krystalu křišťálu neobstojí, protože na lebce nejsou ani pod mikroskopem patrné rýhy vznikající během broušení, které nelze úplně odstranit ani sebelepším leštěním. Druhým a mnohem závažnějším argumentem je to, že na řadě míst lebek by brušič musel postupovat proti krystalové ose, což zejména krystalovaný křemen nesnáší a reaguje na to tvorbou prasklin a štěpných trhlin. Při podrobném průzkumu některých lebek, zejména tak zvané “francouzské lebky” olméckého původu, ale i “lubaantunské lebky” nalezené F.A. Mitchell-Hodgesem a ženské lebky uložené v Britském muzeu člověka v Londýně, lze pozorovat zřetelné optické kazy a šlíry tvořené jemnými vzduchovými bublinkami, které dost přesně kopírují oblé části lebek a nemohly tedy být přítomny v původním krystalu.

      Podobné kazy se u přírodních krystalů křišťálu nevyskytují a nelze je vytvořit ani při procesu broušení a leštění. Obdobné vady ale vždy obsahují odlitky vyráběné prastarou metodou “cire-perdue”, známou spíše jako “lití na ztracený vosk”, pokud se odlévání neprovádí za vakua, ale při běžném atmosferickém tlaku a viskozita licí taveniny je vysoká. Rozřízneme-li například bronzový odlitek získaný odlitím na ztracený vosk za běžného tlaku vzduchu, nalezneme podobné vady a jemné šlíry vzduchových bublinek přesně kopírující vnější obliny odlitku.Domnívám se, že přinejmenším výše uvedené lebky byly vyrobeny odlitím z taveniny křišťálu (křemenného skla) při teplotě 1800 až 2000oC, metodou “cire-perdue” do formy vytvořené kolem modelu lebky zhotoveného ze včelího či karnaubského vosku.

       Výhodou této technologie je to, že vnější povrch odlitku bude mít přesně takový tvar i hladkost povrchu jako měl voskový model. Nejznámější křišťálové lebky, jako je lebka Max, Kopavi, Tiffany a lubaantunská Mitchell-Hedgesova lebka se ve svých optických vlastnostech dost odlišují od toho, co by bylo možno očekávat v případě výroby lebek z křišťálového bloku broušením, ale dost dobře souhlasí s očekávanými vlastnostmi lebky mající všesměrnou monokrystalickou strukturu, jakou lze dosáhnout pouze řízenou rekrystalizací amorfního odlitku z křemenné taveniny (křemenného skla).

       Pokud je lebka, mající monokrystalickou strukturou křišťálu, osvícena ze spodní části soustředěným světelným paprskem, vytváří se uvnitř lebky řada neobvyklých optických jevů a především se vytváří dojem postupně se objevujících menších lebek, zdánlivě existujících jedna v druhé, což mimochodem popisují i protokoly z výslechů templářů před vyšetřující královskou komisí Filipa II., která se zajímala o “mluvící hlavu templářů”, známou jako Bafomet. Znalci, kteří měli po jistou dobu k dispozici lubaantuskou Mitchell-Hedgesovu lebku (Obr. 8), popisují periodicky se objevující zářivou auru zahalující lebku, podivné obrazy objevující se čas od času uvnitř lebky (obličeje, postavy, krajiny a podobně), ale také podivné zvuky a hlahol zvonů majících původ uvnitř lebky.

      Psychotronici, kteří lebku zkoumali zjistili, že lebky vyzařují mocný tok energie podobného druhu jako například střed kruhového chrámu Stonehenge, vnímali živé jasnovidné vize a hluboké ovlivnění vlastního vědomí. Virgule, kyvadla a další nástroje byly v okolí lebky nepoužitelné, buďto se rozkmitaly a rozpadly, nebo silně rotovaly a nebylo možno dosáhnout jejich stabilizace. Divoce reagovala i kompasová střelka a objevovaly se poruchy některých elektronických přístrojů. Podle mayských a aztéckých legend byly křišťálové lebky používány při přenosu myšlenek (vědomí) na velké vzdálenosti a umožňovaly dosažení nového stavu vědomí, existujícího mimo prostor a čas naší dimenze, takže subjekt se stával částí vesmírné inteligence a získával nové ničím neomezené vědění a potřebně informace. Za pomocí systémové analýzy jsem dospěl k domněnce, že oční důlky aktivních lebek nebyly prázdné, ale byly do nich vsazeny drahokamy broušené zvláštním způsobem tak, aby vyzařovaly dva koherentní svazky záření směřující do očí zasvěcence. Není zcela objasněno jaké byly používány drahokamy, či zda šlo o přírodní nebo umělé drahokamové odrůdy korundu (rubínu, safíru), berylu (smaragdu, akvamarinu), topazu či křemene (ametystu).

       Ze starých templářských manuskriptů pochází informace o tom, že Bafomet měl v očních jamkách dva zvláštním způsobem broušené zářící rubíny. Další zajímavostí je psychotroniky pozorovaná energetická polarita lebek, kdy levá strana se chovala jako protipól pravé strany. Tato pozorování naznačují, že pouze monokrystalická struktura lebeční hmoty dovoluje vytváření toků koherentní energie, umožňuje interferenci vědomí člověka s energetickými póly Země a vesmírného prostoru, přičemž se chová jako krystalový frekvenční měnič. Pověsti o tom, že lubaantuská Mitchell-Hedgesova lebka přináší nebezpečí smrti, může souviset s tím, že vědomí nepřipravených lidí, kteří se náhodou či svou neopatrností dostali do oblasti působení lebky, je vrženo do chaotického stavu, který v lepším případě končí pocitem hluboké deprese a nekonečné hrůzy, v horším případě smrtí končícím celkovým šokem.

       Z těchto zkušeností pravděpodobně pramení tvrdošijně se udržující tradice hovořící o tom, že křišťálové lebky jsou symbolem a zdrojem koncentrovaného zla a zasvěcení mayští a aztéčtí kněží je používali k usmrcování svých odpůrců. Ve skutečnosti křišťálkové lebky byly patrně pouze vnější dobře viditelnou částí komunikačního systému, spolu s energetickým zdrojem a krystalovým nosičem informací (Grálem, Razi-elem, meh Utchatem aj.).Bohužel nic z této technologie se nedochovalo, nebo příslušné artefakty jsou nadále ukryty, takže tyto informace jsou povětšině jen dohady.

       Americký psycholog dr. H. Krastman, který vlastní “křišťálovou lebku Kopavi”, se zmiňuje o setkání s cizinci v mayském městě Teotihuacanu, při kterém mu tito cizinci ukázali tajnou chodbu vedoucí do jedné malé svatyně uvnitř pyramidy a tam podali vysvětlení podstaty tajemství křišťálových lebek. Měl vizi, během níž spatřil ve svatyni dvanáct oltářů symetricky obklopujících třináctý. Na každém z oltářů byla položena jedna křišťálová lebka a ta byla spojena s centrální třináctou lebkou úzkým paprskem, ale barva paprsku se u každé lebky lišila, takže vznikal vjem barev duhy (H.Krastman: The Meaning of the Crystal Skulls, in Unexplained 1989,Vol.2,č.4, str.6).

      Zmíněná sestava třinácti lebek údajně pochází z hlavního atlantského chrámu Synů zákona z Onu a Thotem byla svěřena do péče třinácti nejvyšších zasvěcencům, kteří zprostředkovávali kontakt lidstva s Jediným z Onu (Stvořitelem). Každý ze zasvěcenců nosil u sebe jednu lebku a s její pomocí udržoval kontakt i na velké vzdálenosti nejen s nejvyšším z Třináctky, ale také s ostatními členy kruhu a s informačními bankami Universa v 6D (Univerzální informační pole, Kronika Akaša aj.). Když došlo k otevřenému střetu mezi Syny zákona Jediného se Syny Belialu, byly lebky přemístěny do svatyně v Teotihuacanu. Tam byly dlouho ukrývány i po zániku Atlantidy, ale posléze část z nich zničili španělští misionáři a zbytek zašantročili archeologové a soukromí sběratelé. . Podle jiného zdroje bylo zhotoveno několik serií replik křišťálových lebek a jednu z nich měla údajně přinést skupinka zasvěcenců Synů zákona Jediného, vedená veleknězem Thotem, do Egypta. O osudu této serie lebek dnes není nic určitého známo, snad byly s dalšími artefakty uloženy v dosud nenalezené podzemní Síni záznamů.

      Jedna z mýtických tradic starověku uvádí, že skupina třinácti zasvěcenců se v krizových obdobích lidstva znovu inkarnuje, aby pomohla zatlačovat šíření Zla. Podle této tradice k poslední inkarnaci došlo ve 20. století a zasvěcenci se mají spolu sejít ke splnění svého poslání někdy mezi roky 2012 až 2015 kdesi v Čechách, aby připravili vše potřebné pro druhý příchod skutečného Krista.

      Cenné informace o komunikačních zařízeních starověku poskytují některé biblické spisy jako na příklad Sefer Raziel haMalach, Talmud, Midraš, Kniha Zohar, Kabbalah Denudata, Chremona Codes, Druhá kniha Mojžíšova a Kebra Negest. Z nich se v různých verzích dovídáme základní sdělení o tom, že během Exodu Izraelců obdržel Mojžíš na hoře Sinaj od Elohim jakési technické zařízení sestávající ze tří částí:

Edut – zvaného též Svědectví či Poselství Adamovi,
Kábod- nesoucího veškeré vědění od Jehowaha
Praotec jasu- zvaného také Božský jas, Praotec úsvitu či Šamir.

      Technický popis těchto artefaktů i funkce celého komunikačního zařízení je sice velice květnatý, ale zmatený a vágní, což ostatně nelze mít technicky nevzdělaným starověkým nomádům z období kolem 1500 př.n.l. nijak za zlé. Ve snaze o analýzu podstaty a technické funkce uvedených artefaktů proto musím připustit možnost omylu či zkresleného pohledu. Dospěl jsem nakonec k názoru, že artefakt zvaný Edut, mající podle biblických pramenů obsahovat veškeré vědění darované Jehovahem člověku Adamovi, byl v podstatě nosičem informací (informačním krystalem), se kterým se setkáváme pod názvem Svatý Grál, Razi-el, meh Utchat, Gar-rayeta, Lapis exilis a podobně. Některé prameny o Edutu hovoří jako o několika deskách z průsvitného kamene, na které Jehovah “svým prstem” zapsal veškeré vědění, jež určil lidstvu. Tyto desky byly později často zaměňovány s kamennými deskami s Desaterem zákonů.

      Praotec jasu, pravděpodobně shodný s artefaktem zvaným Šalamounovo Oko (Šamir) či templářským artefaktem známým jako Bafomet, který představoval jednu z verzí mluvících hlav, pravděpodobně vyvedené v podobě hlavy člověka. Nejčastěji se uvádí, že hlava Bafomet byla z lesklé mědi, nebo zlaceného stříbra, na bradě a v týlu vybavená vousem z tenkých drátů. Místo očí měl Bafomet dva zářící rubíny, které mátly zrak a člověka přiváděly na okraj mrákoty. Bafomet pravděpodobně neměl tvar křišťálové lebky, ale z dostupných popisů to tak jednoznačně nevyplývá, protože hlava byla zhotovena z průhledné hmoty a výsledný dojem je popisován jako když jedna hlava leží v druhé a ta v největší třetí. Tyto efekty ale spočívaly v působení paprsku světla vytvářeného třetím artefaktem pojmenovaným Kabod.

      Termín Kabod je odvozen z kořene K-B-D a vyjadřuje takové pojmy jako “cosi velice těžkého”,nebo “věc mocného významu” a podobně. Kabod byl zdrojem síly zvané “šekchina”, která je přirovnávána k pojmu “rúach” (vanutí života, životní síla) co do účinku, ale lišící se původem. Energii šekchinu můžeme zřejmě považovat za původce jevů popisovaných v pojmech “matení mysli, strhování očí, okouzlení zraku, přivádění myšlenek k věčnému blaženství, boží přítomnost” a podobně. V podobném smyslu hovoří o šekchině také G.Schroll ve své knize “K vývoji kabalistické koncepce šechkiny” a upozorňuje na těsný vztak šekchiny k “Lapis exilis”, tedy ke Svatému Grálu. S určitou obezřetností lze šekchinu považovat za formu energie Fohat (tvořivá projekce Logu), která stojí za veškerým děním v tomto artefaktu. Docházím tedy k závěru, že Kabod lze považovat za energetický reaktor pracující na principu řízené fúze jader, doplněný ovládacími a regulačními prvky a stíněním omezujícím pronikání Fohatu do okolí.

      Takto vybavený reaktor by měl mít poměrně velkou hmotnost, což by odpovídalo i použitému termínu Kabod. Jelikož se ale časem zjistilo, že stínění není dostatečné a obsluhující kněží jsou postihováni vředy, vyrážkami a nádory končícími smrtí, obdržel Mojžíš od Elohim příkaz ke zhotovení bezpečnostní schránky Zionu (Arcy, Archy aj.), vně i uvnitř vyložené zlatým plechem. Do této schránky měl Mojžíš celé komunikační zařízení uložit. Schránku bylo nutno opatřit víkem zvaným “Kapporet” a opět je pečlivě obložit zlatem. Na Kapporet měly být připevněny dvě sošky z masivního zlata zpodobňující cheruby s křídly rozevřenými směrem vzhůru. Mezi křídly nad Kapporetem bylo ono  “místo boží přítomnosti”, odkud ke svému lidu promlouval bůh Izraele Jehovah. Dospěl jsem k závěru, že pojem “boží přítomnost”, popisoval v podstatě samu holografickou projekcí doplněnou zvukovými efekty. Vedle Zionu obdržel Mojžíš příkaz ke zhotovení stolu obloženého zlatem pro usazení Zionu a sedmiramenný svícen z tepaného zlata. Účel těchto dvou artefaktů zatím není jasný.

      Pro odpovídající uložení tohoto daru od Elohim, postavil král Šalamoun v Jeruzalémě nový chrám (Templum Solomonis) a Zion uložil do hluboko ukryté tajné podzemní pokladnice, nacházející se v tajných sklepeních pod podzemní chrámovou konírnou, kde přečkal i zničení Templu v roce 587 př.n.l. babylonskými dobyvateli. Na světlo jej vynesli až templáři a převezli do Francie jako vzácných odkaz minulosti, který pojmenovali “Bafomet”, spolu s dalšími neméně vzácnými poklady, jako bylo například tajemné “purpurové stříbro”. Existuje důvodné podezření, že tento templářský “Bafomet” byl ve skutečnosti se ztraceným hebrejským artefaktem zvaným “Terafim”.

V prosinci 1919 se v jedné lesovně v Ramsau u Berchtesgadenu sešel úzký kruh osob ze společnosti Thule Gesselschaft a společnosti Vril. Na schůzku byla pozvána i byla dvě média, Marie Orsitsch a Sigrun F., která údajně navázala psychotroniický kontakt s parakomputerem Malock, řídícím pokročilou civilizaci na planetě Summi Er v Soustavě Aldebaranu. Kolem roku 1931 tato civilizace navázala kontakt s A. Hitlerem prostřednictvím zmíněných dvou psychtroniček. Zmíněná skupina Elohim, uváděná pod jménem Gizeh Intelligence (podle svého utajeného sídla v podzemí káhirského předměstí Gíza), byla “šedou eminenci”, kterou Hitler označoval jako “třetí sílu”, stojící za Hitlerem, rozvojem nacismu v Německu a zahájením II. světové války (viz Gambit Mahátmů). Marie Orsitsch podala informaci o tom, že mediální cestou (channellingem) obdržela zprávu ve starém tajném templářském jazyce, kerý ji nebyl znám. Zpráva obsahovala řadu podivuhodných informaci a také technická data pro konstrukce několika typů letadel na Zemi dosud neznámých. Telepatické poselství přišlo jako reakce na telepatickou výzvu společnosti Vril, vyslanou do sluneční soustavy Aldebaranu a bylo zakončeno podivným sdělením, že channelling s oběma dívčími medii organizuje a provádí parakomputer Mallock (Malock), který je současně centrálním mozkem civilizace Summi Er, což je údajně jedna ze skupin Elders Race (Elohim, Aštar). Stejnou cestou , prostřednictvím mezidimenzního tunelu vytvořeném parakomputerem Malock, přišly i podrobné informace a o společenské struktuře rasy “boholidí” této planety a systému trojitého řízení. V roce 1943 Němci upravili jeden diskový letoun Vril 7 nalezený v Antarktidě a v zimě téhož roku jej podrobili testovacímu letu mezidimenzním kanálem do oblasti Aldebaranu. Letoun se vrátil přibližně po roce, v zimě 1944 a přivezl údajně mnoho dalších informací, které dodnes nebyly uvolněny. Podrobnější informace se nacházejí v knuze Gambit mahátmů. 

       Vril Gesellschaft byla jednou z nejzajímavějších tajných společností jaké kdy existovaly. Přesto o společnosti Vril dodnes nebyla v Německu napsána jediná kniha, pravděpodobně proto, že veškerý použitelný materiál, vztahující se k tomuto problému byl před Spojenců úspěšně utajen a zcela zmizel z dohledu.

      Krátký souhrn poselství, které obě telepatky společnosti Vril před mnoha lety obdržely říká:

       “Sluneční soustava Aldebaran je vzdálena od Země 68 světelných roků a kolem jejího slunce krouží dvě obydlené planety. Lidstvo, žijící na planetě Summi Er sluneční soustavy Aldebaran (Sumerané), tvoří. velmi technicky i duchovně vyspělou božskou rasu “lichten Gottmenschen” (boholidí Světla). Druhou planetu Summi An, která je blíže dosahu rudého slunce Summi (rudý obr) a trpí vlivem horka, obývá několik lidských ras postižených četnými negativními mutacemi, které jsou důsledkem nevhodného podnebí této druhé planety. “Lichten Gottmenschen” začali kolonizovat jinou planetu již asi před 500 miliony let, když se začala Aldebaran-Summi měnit v rudého obra a pro přibývající horko se staly obě planety neobyvatelné. Tato nově kolonizovaná planeta se nacházela v sluneční soustavě Sol a jmenovala se Mallona (také Maldek, Marduk), která obíhala tehdy mezi Zemí a Jupiterem”.

      Kromě toho, telepatky ze společnosti Vril získaly informaci o tom, že sumerský a aldebaranský jazyk jsou identické, nebo přinejmenším mají společné kořeny a aldebaranská sumerština zvukově připomíná němčinu a i hovorový kmitočet obou jazyků byl skoro stejný.

      Channellingem byly údajně získány rovněž konstrukční plány a technická data, která byla tak přesná, že je bylo možno využít k realizaci proudových letounů a fantastické technologie cestování mezidimenzními tunely “Jenseitsdiesseitskanalenflug” . Touto cestou byly získány i základní informace o mnoha oborech “andere Wissenschaft” (alternativní vědě). Přes obdržené detailní podklady, trvaly Němcům intenzivní vědecké a konstruktérské práce více než tři roky, než mohly být zahájeny testy produktů tohoto projektu. O ránné fázi zkoumání této “anderen Technik” nebo “anderen Wissenschaft“ měl Dr. W. 0. Schumann, člen společnosti Thule a Vril, přednášku na TH-Mnichov (záznam byl uložen v Reichdeutsche SS-Geheimarchiv).

      Channelling jako nástroj pro manipulaci s vědomím lidí (Project Blue Beam)

      Existuje ale ještě jeden aspekt velmi úzce související s channellingovou komunikací a to jsou manipulace s vědomím lidí, založené na technologii vytváření rozměrných audiovizuálních obrazů podle projektu známého jako Blue Beam (Modrý paprsek), jehož uskutečněním byla údajně pověřena NASA. Jistě mnozí z vás slyšeli o “mariánských zjeveních” v Montichiari, Loretě, La Satlebě, San Damianu, Fatimě, Medžugorje, Zeitounu, Eisenbergu, Lourdech, Guadelupe a mnoha dalších místech, které začaly přibližně kolem roku 1930 a odehrálo se jich po celém světě více než 200. Tato zjevení vyvolala velká náboženská pozdvižení, ale dnes víme téměř s jistotou, že se jednalo o uměle vytvořené holografické projekce využívající mimozemskou technologii. Bohužel stále nemáme jistotu v tom, kteří ET stáli v pozadí těchto událostí (pravděpodobně to jsou Elohim, Elders). Souvisí s tím některé zajímavé aspekty:

15. března 1985 během jedné z projekcí, odehrávající se v kapli Grobla v Medžugorje, uskutečnil americký fyzik Dr. B. Lipinski měření pole energie v okolí jedné z holografických projekcí. Během 3 minut vzrostla hodnota radiace pole z 15mR/h (přirozené pozadí) na 100.000 mR/h, což je hodnota překračující letální (smrtelnou) hranici. Zjevení obvykle probíhá tak, že se znenáhla objeví jeden či více blesků, které vytvoří kouli oslnivého bílého světla ve kterém se objeví obraz či postava mladé krásné dívky, přinášející poselství. Zjevení často provázejí zvukové efekty (sršení, praskot, vibrace), někdy i podivné barevné obrazy Slunce.

2.dubna 1968 došlo ke zjevení nad budovou koptské katedrály sv. Marie v Zeitounu (předměstí Káhiry). Po náhlém zablesknutí se nad budovou objevila světelná postava, která nevydávala žádné zvuky. Jev trval asi 2 hodiny a několikrát se opakoval až do roku 1971. Svědci potvrzují, že tyto jevy měly za důsledek asi desetinásobné zvýšení seismické aktivity v okruhu 500 km, které utichlo až po několika měsících.

8. září 1954 se ve vesnici Eisenberk u St. Martin v jižní části rakouského Burgenlandu, se na jedné zahradě zjevila postava muže. Jev zahájil blesk provázený bouřlivým větrem, který vytvořil světelnou kouli s lidskou postavou. Lidé i zvířata nacházející se v blízkém okolí nebyli schopni sebemenšího pohybu. Podobných událostí bylo popsáno několik desítek. Dlouho zůstávalo záhadou co je příčinou těchto událostí a jaký je jejich skutečný smysl. Teprve během 90. let minulého století několik vědců z NASA, informovalo o existenci tajném projektu NASA Blue Beam, který měl sloužit jako podpora záměru vytvoření jednotného světového náboženského hnutí vedeného falešným prorokem Maytreiou. Maytreia, údajně se vydávající se za druhou inkarnaci Krista, měl vytvořit a ovládnout toto nové náboženství jež mělo posloužit záměrům tajné světové vlády k ovládnutí celé Země.

      Podle Davida Openheimera, bývalého spolupracovníka NASA, je skutečným cílem Blue Beam projektu simulace “druhého příchodu Krista pod jménem Maytreia“. Od tohoto projektu se očekávalo, že zachytí pozornost velkého množství lidi, bude schopen je přivést do náboženského extatického vytvržení a odvede jejich vnímání do snové země, takže se změní ve snadno ovladatelné stádo. Ironií je to, že tyto holografické projekce mají potenciál, pokud by nebyly zneužity, uvést planetu a s ní i celé lidstvo do harmonie s Bohem. Bohužel, předpokladem této operace je, že lidem musí být Bůh představen v lidské formě, aby bylo možno úspěšně lidstvo kontrolovat a diktovat mu všechny zamýšlené akce a myšlenky. V podstatě to je příprava na zavedení nového globálního náboženství v intencích Nového řádu, které přináší nový “holografický Mesiáš Maytreia”. Projekt Blue Beam předstírá, že dochází k naplnění starých proroctví a významných událostí předpovězených před 2000 lety. V podstatě jde o to, že se obloha použije jako gigantická obrazovka na níž mají být promítány holografické obrazy a vytvářet souvislé děje, pomocí projekce laserových paprsků v prostorovém uspořádání, vyzařovaných z laserových vysílačů umístěných na družicích a mezihvězdných lodí. Tento projekt má být proveden formou simultánních animovaných holografických obrazů promítaných do čtyř částí planetární oblohy, v jazyce příslušného regionu. Tento náboženský aspekt, nebo chcete-li náboženská agitace pro Nový světový řád, již byl údajně testován v odlehlé pouštní oblasti Sahary, kde byla viděna holografická projekce obrazu Krista a ženy připomínající jeho matku Marii. Awareness tvrdí, že takové holografické projekce je možno vysílat z mimozemských plavidel a jejich téma mohou tvoří různá monstra, andělé, ET a podobně. Řízení holografických obrazů s doprovodným komentářem je dáno softwarem supermoderních komputerů, propojených prostřednictvím družic. Holografie je založená na téměř identických signálech podmiňujících u člověka prostorové vnímání obrazů. Tato technologie je stejně tak vhodná pro akustické vlny (ELF,VLF,LF), jako pro optické úkazy.

     Různé obrazy Krista, Mohammeda, Buddhy, Krishny atd., budou postupně splývat v obraz jednoho “správně vysvětleného” boha, provázeného “správnými mysteriemi, proroctvími a odhaleními”. Tento “jediný bůh”, ve skutečnosti zaujímající roli”antikrista”, bude údajně vysvětlovat, že různé biblické manuskripty byly pochopeny špatně, nebo vůbec nepochopeny, takže stará náboženství jsou odpovědná za násilí bratra proti bratru, národu proti národu, že stávající náboženská dogmata musí být zrušena, aby se uvolnila cesta pro “Nový zlatý věk”. Zůstat může jen nové světové náboženství, jehož představitelem má být pouze ten bůh, kterého lidé vidí nad sebou. Lze očekávat, že takové i v globálním měřítku skvěle inscenované holografické produkce, vyvolají rozsáhlé sociální a náboženské bouře následované všeobecným chaosem. Ale než k tomu všemu dojde, musí být podle NASA zvládnuty čtyři dílčí etapy projektu Blue Beam.

1) První krokem má být zmanipulování všech archaologických znalosti, což bude představovat cosi jako “zemětřesení” v archeologii jistých známých lokalit planety, kde má dojít k novým “objevům ” zásadního významu, které objasní, že doktríny z všech světově významnějších náboženství jsou ve své podstatě Cybné a mylné. Cílem takových desinformací má být falešné poznání, že všechny náboženské doktríny byly založeny na nepochopených či špatně vyložených mystériích.

2) Druhým krokem má být fenomenální kosmická show s animovanými optické hologramy a zvuky 3D, laserové projekce vícenásobných holografických obrazů v různých částech světa. Obraz nového “boha” bude mluvit k lidem ve všech jazycích.

3) Třetím krokem má být dosažení obousměrného telepaticko-elektronického spojení, kde vlny ELF (Extra Low Frequency), VLF (Very Low Frequency) a LF (Low Frequency) budou ovládat lidí na Zemí svým působením na centra uložená ve vnitřní části jejich mozků, což by je mělo dovést k přesvědčení, že s ním hovoří Bůh prostřednictvím jeho duše. To může být úspěšné jen v takových případech, kdy komputer bude mít v paměti dostatek vzpomínek, zážitků a myšlenek pocházejících od každého člověka. Navíc tyto prvky vědomí musí být transformovány a upraveny tak, aby bylo možno vědomí takového člověka efektvně manipulovat. Při počtech obyvatel Země, odlišnosti kultur a z toho plynoucích odlišných způsobu myšlení, tradic, morálních, národnostních a etických postojů to je prakticky neřešitelný problém i pro vysoce vyspělé mimozemské rasy (Elohim), natož pro pozemské Ilumináty. Stačí se podívat na Evropu a její komplex národnostních, sociálních, etických a ostatních tradičních postojů jež se dodnes nepodařilo žádným způsobem trvale potlačit, protože touha po osobní svobodě je krví předků draze zaplacená a tudíž nezadatelná.

4) Čtvrtým krokem je předvádění neobvyklých kosmických událostí, které jsou opět pouze produktem vyspělé holografické animované technologie. Proces se má uskutečnit ve třech etapách. V první etapě má být lidem vnucena obava před trvajícím nebezpečím nepřátelské mimozemské invaze. Předpokládá se, že to obnoví závody ve zbrojení zaměřené do vesmírného prostoru a tak se ozbrojené síly nakonec dostanou pod jediné velení (Spojené národy). Druhá etapa má být zaměřena na vnucené očekávání duchovní imtervence údajných “pozitivníchý” ET, přecházejících chránit dobré lidi před brutálním satanským útokem. Skutečným cílem je zbavit se všech významnějších středisek odporu vůči Novému světovému řádu. Třetí etapou je téměř absolutní elektronická a optická kontrola každého člověka a osazení jejich bytů přístroji vyvolávající materializací satanských duchů, přízraků a poltergeistů. Cílem této etapy je udržovat lidi v nepřetržitém stresu, strachu o život a přetrvávajícím děsu, což má vyvolávat vlny sebevražd, násilí a všeobecného psychického chaosu.

Proto pozor na nové Mesiáše a lživé proroky!

Zdroj: Jitřní země, Matrix 2001