CESTA K POHODĚ – 15 PRINCIPŮ K TRANSFORMATIVNÍM PROŽITKŮM

Transformace vám posílí schopnost dosáhnout v životě těch věcí, které vás mohou dovést k pohodě, blahobytu, štěstí a úspěchu.

1. Vaše existence v sobě skrývá další cenné dimenze, a vy si je pomocí určité praxe můžete zpřístupnit. Tyto di­menze jsou sdílenou říší vaší osobní duše stejně tak jako duše kolektivní, tedy říší univerzálního vědomí. Ukry­té rozměry existují v matrici myšlenkových forem, ne­boť myšlenkové formy, z nichž povstává vaše osobní tělo a mysl, jsou výsledkem karmy, vzpomínek, žádostí a přá­ní. Karma je minulá zkušenost, vzpomínka je výsledkem této zkušenosti a žádosti, přání a představy znovu vytvá­řejí karmu. Abyste se s tímto principem sžili, vyhraďte si každý den určitý čas, kdy si můžete zavřít oči a věnovat pozornost srdci. Představte si, jak vám z vesmíru do srdce proudí jasné světlo. V tomto meditativním stavu si položte následující jednoduché otázky:

•   Kdo jsem já?

•   Co je účelem mého života?

•   Co opravdu chci?

•   Jaký vklad chci přinést světu?

•   Jaký druh jedinečného talentu mám?

•   Jak mohu využít svého talentu ke službě ostatním li­dem a planetě?

•   Koho z historie, mytologie a náboženství považuji za hrdinu, za svůj vzor?

•   Jaké vlastnosti hledám u dobrého přítele?

•   Jaké nejlepší vlastnosti mohu já projevit v dobrém přá­telství?

Na uvedené otázky nečekejte okamžité odpovědi. Žijte s tě­mito otázkami, a až přijde čas, dovede vás to k odpovědím, přímo do nich vstoupíte.

V tomto bodě je patřičná jedna poznámka. O meditaci jako o změněném stavu bytí se hovoří v celé této knize. Je nezbytnou technikou ke zpřístupnění hlubších úrovní vědomí. Existují dva změněné stavy, do nichž je relativně snadné se dostat, většina lidí je však nedoceňuje, protože si bud’ na ně nedopřeje čas, nebo nemá dost trpělivosti, aby pracovala na jejich dosažení. První z nich je pasivní meditace, kde se prostřednictvím nepříliš obtížné praxe od­pojíte od své aktivní roztěkané mysli tak, že se zaměříte na dýchání nebo na jednoslovnou mantru. Snažíte-li se dosáhnout pohody, blahobytu a štěstí, pilné úsilí dvakrát denně po dobu dvaceti minut může za určitou dobu při­nést výrazné výsledky.

Druhým stavem je aktivní meditace, jíž Eckhart Tolle nazý­vá „síla přítomnosti”. V tomto stavu se při vykonávání běžných denních úkonů odpojujete od své egocentrické mysli, jež se vás snaží zapříst do nejrůznějších neužiteč­ných příběhů, jimž není nikdy konec. Při svém odpojení se soustřeďujete pouze na to, co se odehrává v PŘÍTOM­NOSTI, tedy nyní – nikoliv na to, co se dělo v minulosti, ani na to, co se bude dít. Dokud nezakusíte alespoň je­den z meditativních stavů, bude se vám obtížně chápat jejich neuvěřitelná hodnota. Když se vám například podaří umlčet hluk svého ega — byť by to bylo jenom na krátký okamžik – a zaměřit se na přítomnost, zakusíte pocit bla­ženosti, jejž je obtížné slovy popsat. Jak při pasivní, tak při aktivní meditaci je lidský duch na vrcholku své tvořivosti. Ve stavu změněného vědomí zároveň disponujete nejvyšší měrou schopnosti dosáhnout všeho, co chcete, přiblížit se k tomu, co od života očekáváte, a vyřešit i ty nejobtížnější problémy.

2. Nejsem v tomto světě; tento svět je ve mně. Nejsem v tomto těle; toto tělo je ve mně. Nejsem v této mysli; tato mysl je ve mně. Vesmír, svět, tělo i mysl jsou projekcemi vašeho vědomí. Přestože vám fyzické oči tvrdí, že jste zde a že já jsem tam, není to pravda. Vy existuje­te v mém vědomí a já ve vašem. Bez vzájemnosti našeho vědomí bychom nebyli ničím jiným než pouhým polem vibrační energie, tedy neprojevenou nespojitostí v „mís­tě” nekonečné „potenciality”. Vzájemně si jeden druhého utváříme ve svém vědomí. Vy existujete v mém vědomí, já existuji ve vašem vědomí a v témže vědomí existuje i celý vesmír a náš svět. Místo, kde já existuji ve vás a vy ve mně, je totožné a ve skutečnosti se nejedná o žádné „místo”.

Je to pole či doména nekonečných možností – pole „potentia”, jak to nazývá Heisenberg (viz Část II.). Až se příště podíváte na nějakého člověka, řekněte si: „Tento člověk existuje ve mně.” Příště, až spatříte strom, podívejte se na něj jako na své plíce, protože kdyby svým dýcháním nevytvářel kyslík, ani vy byste nedýchali, a kdybyste vy svým dýcháním nevytvářeli kysličník uhličitý, nedýchal by strom. Podívejte se na Zemi jako na své fyzické tělo. Kaž­dým okamžikem, podobně jako to dělá naše fyzické tělo, i ona recykluje atomy a molekuly. Podívejte se na vodu a řekněte si: „Toto je můj oběh.” Pohleďte na atmosféru a řekněte si: „Toto je můj dech.” Záhy uvidíte, že máte jednak osobní tělo a jednak tělo vesmírné a že obě tato těla vám stejnou měrou patří. Až se opravdu doberete tohoto pohledu, zamilujete se do něj. A až se do něj zamilujete, ruku v ruce s tím přijde soucit, vhled, tvořivost, neome­zená láska, a tudíž i léčení a růst přesahující veškeré vaše očekávání – neboť láska je tou největší silou ve vesmíru.

A dokonale čistá láska má větší vliv než ta největší fyzická síla.

3.    Cestou k osvícení je praktikování jógy. Existují čtyři druhy jógy.

•   Jóga bytí, což je meditace.

•   Jóga cítění, což je láska.

•   Jóga intelektu, což je mysl, jež se pokouší pochopit, jak se dostat sama za sebe.

•   Jóga činů, což je karma jóga. Karma jóga je posun v po­stoji vyplývající z pochopení, že cokoli dělám, má svůj původ v nekonečnu a zase se do nekonečna vrací. Kaž­dý čin, každá myšlenka či pohyb pochází z Nekonečné bytosti a zase se do ní navrací. Proto není na mně, abych něco dělal, nýbrž musím umožnit oné Neko­nečné bytosti, aby mě mohla používat a projevovat se skrze mne. Pracuji-li tedy jako prodejce a prodávám určitý výrobek, umožňuji Bohu, aby prodej dělal on, a já si vybírám provizi!! A toto vždy funguje! Musíte pouze skutečně poznat, že takto vesmír funguje, uvě­řit tomu a umožnit, aby se to začalo dít.

4.    Naplnění vyplývá z tvůrčí odezvy našeho vlastního vě­domí. Ať už si přejete cokoli, můžete toho dosáhnout, pokud se budete řídit tvůrčí odezvou, záměrem vlastního vědomí. Jediné, co byste měli udělat, je pojmout záměr, odstranit z cesty své ego, být vděční za to, co už máte, věnovat svoji pozornost danému záměru, odpoutat se od výsledku a umožnit vesmíru, aby vyřešil podrob­nosti. Takový je také obsah Zákona záměru a přání – což je pátý Zákon Sedmi duchovních zákonů úspěchu.1 Nikdy nemusíte hledat venku; veškerý proces je uvnitř. Doberete se ho nejlépe pomocí každodenní meditace, jíž je nejlépe provádět 20-30 minut hned ráno po probuzení a potom v pozdním odpoledni, řekněme kolem šestnácté hodiny, rovněž 20-30 minut. V tomto stavu je doslova možné do­sáhnout čehokoli, co neporušuje přirozené a duchovní zákony vesmíru.

5. Vezměte na vědomí, že život v sobě nese utrpení, že z tohoto utrpení existuje východisko a že příčiny utr­pení jsou:

•   neznalost pravé podstaty já

•   podržování a připoutanost k tomu, co je pomíjivé

•   strach z toho, co je pomíjivé

•   ztotožňování se s halucinací nazývanou ego, jíž nám vtiskla společnost

•   strach ze smrti

Dobrat se fundamentální, skutečné reality můžeme pro­střednictvím patřičné praxe, píle a bdělé pozornosti; lze toho dosáhnout opravdovým vnímáním, tedy tak, že pře­kročíme vnímání pěti smyslů – v tom spočívá rozdíl mezi viděním a skutečným vnímáním. Nejen že jsme schopni překročit utrpení, nýbrž k tomu můžeme dopomoci i ostat­ním. Ostatním i sami sobě tak můžeme dát ten největší dar.

6.    Skutečná svoboda spočívá v uvědomění, jež neuplat­ňuje volby ani nečiní rozhodnutí. Do kontaktu s nepo­suzujícím vědomím můžete vstoupit kdykoli v průběhu pozorování; stačí, začnete-li si uvědomovat onoho po­zorovatele, jenž je tím skutečně vnímajícím – svoji duši. V tomto neuvěřitelně zvláštním momentu jste ve spojení s vlastním zdrojem, a to je právě chvíle nic neupřednostňujícího uvědomění.

Vraťme se k již nastíněnému cvičení spočívajícím v tichém naslouchání hudbě a pokládání si otázek typu „Kdo po­slouchá?”. V tomto stavu existuje nekonečně možností. V okamžiku, kdy se v takovém stavu nacházíte, se jakýkoli váš úmysl může rozvinout a dojít naplnění. S neupřednost-ňujícím vědomím můžete vstoupit do kontaktu vždy, když začnete při pozorování vnímat přítomnost pozorovatele. Pozorování je časově omezené, ale pozorovatel – vaše duše – je nadčasový. Vždy takový byl a vždy bude. Taková je svo­boda tvoření ve sféře nekonečných možností, kde si můžete vytvořit, cokoli chcete. Nesete si v sobě osobní sílu, jež vám umožňuje zbortit funkce kvantové vlny tak, aby se i nekonečného množství možností (viz Část II.) stala jen jedna jediná možnost představující právě to, co si chcete zmaterializovat a stát se toho pozorovatelem, protože to je váš cíl.

7.    Jediný způsob, jak se dívat na svět, je považovat ho za zrcadlo. Veškeré okolnosti, všechny události a každý vztah jsou zrcadlem odrážejícím to, co se děje ve vašem nitru. Všichni ti, jež milujete, i ti, koho nemáte rádi, jsou vaším zrcadlem. Zamilováváme se do lidí, u nichž nacházíme vlastnosti, které si sami přejeme mít, a naopak nás odpuzují ti, kdo mají vlastnosti, které sami v sobě popírá­me. Máte-li například sklon k zahálení a protahování věcí, zjistíte, že vůči lidem, kteří jsou zahálčiví, cítíte netrpěli­vost. Důvod je zjevný – nemáte trpělivost s vlastní zahálčivostí. Nelíbí-li se vám, co se děje ve vašem okolí, prostě si musíte položit otázku: Jaký posun musím udělat ve vlastním vnitřním světě, aby mi zrcadlo odráželo příjemnější a přijatelnější aspekty mého já?”

8. Zlo není mým nepřítelem. Zlo je projekcí našeho ko­lektivního stínu, na němž se podílíme všichni na planetě Zemi. Je to utajený, temný stín; může být i nebezpečný; je skrytý; je opředen mytologií; objevuje se vždy tam, kde je útlak, kde dochází k potlačení žádostí, kde je anonymita, kde vládne špatné chování, kde jsou pasivní přitakávači, kde existuje zavrženíhodná bída, špatné podmínky, předsudky, vedení typu my versus oni, a všude tam, kde se na jeho vy­nesení podílejí nejrůznější další faktory; ve výsledku se pro­jevuje jako zlo — ať už se jedná o holocaust, Abukir či vězení na Guantanámu. Chcete-li zmenšit světové’ zlo, vstupte do kontaktu se svým vlastním stínem, odpusťte mu, přiveďte do něj světlo uvědomění a po­dělte se o jeho existenci s někým, komu důvěřujete. Zmenšíte tak jeho náboj, jímž přispívá ke kolektivnímu celosvětovému stínu.

9.   Žijeme v mnohačetných dimenzích vědomí a vaše po­zorování reality se liší podle těchto různých stavů. Váš stav vědomí v každém okamžiku vaší fyzické existence zde na Zemi utváří vaši realitu, tedy vnímání světa, jejž obývá­te, a proto se díky různým stavům vědomí můžete dostat do různých „světů”. Mnoho lidí však, naneštěstí, prožije celý život v nízké hladině vědomí  – téměř nevědomě, neboť pouze přepíná mezi jídlem a spánkem, sněním a probou­zením. Nemělo by tomu tak být, protože tím promarňujete svůj nejmocnější dar, jež jste dostali do vínku – svoji duši. Jeli to ale váš případ, velmi silně si omezujete možnost účasti na vývoji vesmíru, v níž spočívá hlavní účel vašeho života na planetě Zemi.

Dopřejete-li si čas a vstoupíte do kontaktu s hlubšími as­pekty své bytosti, získáte přístup k novým stavům vědomí, jež americký básník Walt Whitman nazývá „záblesk duše”. Praví: „Určitě nebdím, neboť mi všechno připadá jako nikdy předtím, nebo bdím úplně poprvé a všechno ostatní před­tím nebylo nic než hluboký spánek.” Za tímto zábleskem je kosmické Vědomí. Vzpomeňte si na Kristova slova: „Jsem v tomto světě, ale nejsem z něj.” V kvantové mechanice je toto známo jako lokální a nelokální bytí současně (viz Část II.). Na pozadí je pak Božská bytost nebo Boží vědomí, v němž lze spatřit předměty vašeho vnímání jak lokálně, tak nelokálně. Řekněme, že se díváte v zahradě na květinu, a zároveň vidíte, jak září slunce, do toho prší a tvoří se duha, a vy vnímáte zemi, vodu, vítr, vzduch a nekonečné prázdno v přítomnosti Boží – a pak není obtížné nalézt Boha, nýbrž je přímo nemožné ho minout, protože každý předmět své­ho vnímání vnímáte jak lokálně, tak nelokálně.

A za tím vším je potenciálně možné zakusit vědomí Jed­noty, při němž se prožitek pozorujícího svědka a toho, co je prožíváno, stávají jedním – pozorovatel a pozorované splývají. V tomto stavu je zřejmé, že je celý vesmír vaším stvořením. Máte osobní tělo a univerzální tělo a obé vám patří, stejnou měrou jsou vám vlastní. Poznání, vnímání a realita se lisí podle toho, v ja­kém stavu vědomí se nacházíme.

10. Smrt je brána k životu. Smrt je způsob znovu utváření ves­míru, cesta, jíž se vesmír sám zdokonaluje. Vaše tělo právě v tomto okamžiku odumírá, čímž vám umožňuje vlastní přetváření. Žaludeční buňky vám odumírají každých 5 dní, ale při své reinkarnaci nikdy nezapomenou, jak vylučovat pro zažívání potřebnou kyselinu chlorovodíkovou. Kožní buňky vám odumírají jednou měsíčně, ale při každé své další inkarnaci si podržují vzpomínku na předchozí po­žitek či bolest i schopnost rozlišení horkého a studeného. Naše tělo je vtělením vzpomínek, představ, žádostí a přá­ní a odumírání a smrt je kvantové tvoření. Právě v tomto okamžiku vesmír umírá a zároveň se rychlostí světla znovu obnovuje a přetváří; v každém okamžiku této obnovy se o malinko zdokonaluje – a to se nazývá evoluce. Umíráme, abychom posléze stvořili lepší zpodobnění sebe sama. Výrazem „apoptóza” označuje biologie naprogramovanou buněčnou smrt. Právě tu všichni zakoušíme. Ještě že tomu tak je! Bez naprogramované buněčné smrti byste měli rakovinu, protože rakovina je zapomnění smrti.

11.  Vědomí přítomného okamžiku orientované na život. Kdyby se nám podařilo přemoci smrt, staly by se z nás živoucí mumie ve zkamenělém vesmíru a všichni bychom propadli věčné senilitě. „Umřít smrti,” pravil sv. Pavel. Opusťme minulost, ta je pryč; nechme budoucnost bu­doucností, i kdybychom si ji uměli představit. Eckhart Tolle ve svém bestselleru „Moc přítomného okamžiku”, skvě­le vysvětluje, že naučíme-li se soustředit na přítomnost a opustíme-li minulost i budoucnost, umožňuje nám to mocný přechod do stavu bytí, jenž s sebou nese nezměr­né projasnění, pohodu a tvořivost. Tolle vyvozuje hluboký a podle mého přesvědčení pravdivý závěr: „Jste tu, abyste skrze sebe umožnili projevení Božího účelu. Takovou dů­ležitost tu máte!” Nejdůležitější a nejpřímější cestou je praxe směřující k dosažení stavu bytí zakotveného v přítomnosti. Samozřejmě že bychom se měli poučit z minulosti i plánovat do budoucna, ale z hlediska pohody a blaha je nám nejpřínosnější, soustředíme-li se na přítomnost.

12. Umožněte vesmíru, aby se vaším prostřednictvím po­díval sám na sebe. Každé dítě si při narození s sebou nese vzpomínku na kosmické Vědomí, tedy schopnost pohle­du na sebe sama z perspektivy kosmického Já. Sám jsem amatérský astronom. Jednoho večera jsem chtěl udělat do­jem na svojí čtyřletou dceru Julii a ukázat jí dalekohledem měsíční krátery. Usilovně se snažila přes čočky něco za­hlédnout a pak se jí na okamžik konečně podařilo spatřit měsíční povrch v celé jeho pozoruhodné kráse. Bylo vidět, jak v ní všechno zurčí nadšeným údivem. Jenom těžko se od dalekohledu odtrhávala. Po chvíli přemýšlení se mě ze­ptala: „Táti, myslíš si, že nás Měsíc cítí, jak se na něj dívá­me?” Vaše oči jsou očima vesmíru, jenž se dívá sám na sebe. Většina z přirozených 91 prvků pochází z neutronových hvězd.

Mnohé z těchto hvězd explodovaly v supernovy a osely celý vesmírný prostor základními stavebními kameny, jichž vesmír používá ke své výstavbě. Dost možná íe tedy není jen pouhou metaforou to, že tytéž atomy, jež tvoří molekulární strukturu vašich očí, byly stvořeny tak, aby se vesmír mohl dívat sám na sebe.Takové je kosmické vědomí, jež se rodí v každém dítěti, ale velmi často se během dospívání ztratí. Prostřednictvím praxe je však možné se ho znovu dobrat.

13.  Až si uvědomíte, že nejste osoba, budete skutečně svo­bodní. Buddha kdysi pravil: „Nic takového jako osoba neexistuje.” Jak pozorovatel, tak pozorované jsou současně vyjádřenými vzorci hlubšího vědomí a tímto hlubším vědomím jsme my sami. Jakmile to skutečně po­znáte, můžete nechat vzniknout takovému člověku, jímž opravdu chcete být, stejně tak jako předmětům svého vnímání, jež chcete prožít jako svo­ji zkušenost. Každodenní meditace a praxe zaměření na přítomnost, tedy na NYNÍ vlastního života, je cestou k takovémuto osvícení.

14.  Všímejte si náhod – souběžnosti – neboť to jsou sku­tečné projevy Boží mysli. Jedná se o hlubší doménu nelokální korelace. Když se objeví takzvaná náhoda, v tichosti o ní určitou dobu rozjímejte a snažte se ji pochopit v kontextu svého života. Co se vám vesmír pokouší sdělit? Vložíte-li si tuto otázku do tiché meditace, brzy vás to posune k odpovědi. V tomto vesmíru žádné náhody neexistují.

15.    Zjistěte, kdo jste, odkud pocházíte a co je nejvyšším naplněním vašeho osudu. Denně meditujte a pokládejte si tyto otázky tak dlouho, až se doberete odpovědí. Už samotný akt této praxe je velmi vděčný a uspokojující. Hluboce to změní život vám, ale i lidem ve vašem okolí. Ai změnu pocítíte, uvítáte ji jako jeden z největších darů.

Pokud se tak ještě nestalo, objevíte zároveň skutečný smysl svého života, a to vás naplní intenzivním zaujetím, inspirací a náklonností k tomuto smyslu. Vaše zářivá duchovní energie se dotkne zároveň i mnoha lidí ve vašem okolí a změní jim život k lepšímu.

Tisíciletou zkušeností je prokázáno, že bdělé zaměření na kte­rýkoli ze zmíněných patnácti principů přináší v životě pohodu, blahobyt, štěstí a úspěch. Někteří moderní filozofové, duchovní postavy a alchymisté ve snaze najít velké ztracené vědění pro­cestovali velkou část světa včetně Středního a Dálného východu, Afriky a Jižní Ameriky. Usilovali o vypátrání toho, co se v proce­su přechodu k naší „moderní civilizaci” kdesi ztratilo – mocné metody, jež kdysi byly nedílnou součástí inteligence, zkušeností a moudrosti našich dávných předků. Uvedených patnáct princi­pů v té či oné podobě tvoří předivo tohoto ztraceného vědění. Bude vám možná připadat, že k vám jeden nebo víc z těchto principů obzvlášť „promlouvá”. Pokud tomu tak je, doporučuji vám, abyste se ho chopili. Zaměřte se na něj. Praktikujte ho. Buďte trpěliví. Dočkáte se neobyčejné odměny!

©James A. Cusumano, Ph.D.

Úvaha 8 – Cesta k pohodě

Kosmické vědomí – Cosmic Consciousness