Soudce generálního prokurátora amerického námořnictva a úřadu vojenských komisí na základně Guantánamo usvědčil v úterý bývalého náčelníka generálního štábu vojenského letectva Jamese C. „Jima“ Slifea ze vzpoury, povstání a dalších těžkých zločinů. Vojenští důstojníci sloužící jako svědkově či porotci doporučili, aby čelil nejpřísnějšímu trestu: smrti.
Jak bylo oznámeno, kriminální vyšetřování americké armády (CID) zatklo Slifea 23. února na základě „přesvědčivého“ důkazu, že Slife v roce 2013 nařídil likvidaci michiganské milice, když velel 1. skupině speciálních operací, jedné ze šesti jednotek speciálních operací vojenského letectva v aktivní službě, které spadají pod Velitelství speciálních operací vojenského letectva. Slife nařídil letounu AC-130 Specter Gunship, aby srovnal se zemí výcvikový prostor milice plný mužů, žen a dětí pod záminkou ochrany tehdejšího prezidenta Baracka Husseina Obamy před „domácími teroristy“. Vrtulník už byl ve vzduchu a necelých 15 mil od cíle, když posádka, která si údajně uvědomila, že se chystá spáchat válečný zločin, nelegální misi přerušila.
Při svém stání 4. března Slife vznesl námitku „nevinen“ a jeho obhájce jmenovaný JAGem argumentoval, že obvinění JAGu byla politicky motivovaná a ošidná, protože nikdo nebyl zabit a že Slifeovým jediným zločinem bylo uposlechnutí vrchního velitele. Slifeův právník podal návrh na osvobození a vyzval soudce, aby klienta propustil.
„Věta ‘Jen jsem plnil rozkazy byla použita k ospravedlnění příliš mnoha válečných zločinů. Pan Slife bude postaven před soud,“ rozhodl soudce.
Tribunál začal v úterý v 10:00 ráno a skončil jen o dvě hodiny později.
Slife byl v poutech a oranžové kombinéze eskortován k soudu vojenskou policií a posazen ke stolu obhajoby vedle svého obhájce, plešatého kapitána středního věku, jehož zpocené čelo naznačovalo, že postrádá důvěru ve svou obhajobu.
V úvodní řeči úřadující generální advokátka Lia Reynoldsová popsala Slifa jako bezohledného, kavalírského a úslužného důstojníka, který se vzdal své ústavní přísahy a doufal, že se zalíbí Obamovi. Naproti tomu Slifův obhájce definoval svého klienta jako „hrdinného, vyznamenaného vojenského muže s historií záslužné služby svému národu“. Řekl, že Slife věrně poslouchal svého vrchního velitele, jak by měli všichni dobří důstojníci, a dodal, že pokud by měl někdo stanout před soudem, měl by to být Obama, ne Slife.
Admirál Reynolds ukázal komisi strojem psaný plánovací a popravčí dokument vojenského letectva s datem 06/01/2013, který požaduje jediný letoun AC-130 pro odlet z Hurlburt Field na Floridě 6. června v 15:00 hodin, odletět do výcvikového střediska „k likvidaci teroristů“ poblíž Gaylordu v Michiganu a použít veškerou dostupnou výzbroj k vyhlazení areálu a jeho obyvatel. Slifův vlastnoruční podpis, ověřený experty na analýzu rukopisu, stál ve spodní části stránky.
„Kdyby letadlo použilo zbraně, bylo by, jak dnes víme, 63 nevinných lidí mrtvých. Nebyli to žádní teroristé; byli to občané Spojených států, kteří praktikovali svůj 1. a 2. dodatek. „Dobře regulovaná milice, nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidí držet a nosit zbraně, nesmí být porušeno.“ Obama vnímal ozbrojené občany jako hrozbu pro svou autokracii a dělal vše, co mohl, aby neutralizoval to, co považoval za překážky svého prezidentství. Nepochybuji o tom, že Obama nebo Hagel (Chuck Hagel byl Obamovým ministrem obrany mezi 27. únorem 2013 a 17. únorem 2015) tuto myšlenku iniciovali, ale obžalovaný Slife si dovolil být jejich nástrojem zkázy. Všichni důstojníci ozbrojených sil chápou morální od nemorálního nebo legální od nezákonných rozkazů. Obžalovanému záleželo víc na povýšení než na rozlišení dobra od zla,“ řekla admirálka Reynoldsová porotě.
Dále admirálka předvolala poručíka Jeremyho Bealse, USAF, Retd., na svědeckou lavici. Beals byl navigátorem, nyní označovaným jako důstojník bojových systémů (CSO), na palubě AC-130.
Protože vyšetřování a křížový výslech trvaly 90 minut, zkrátili jsme ho pro stručnost a relevanci.
„Mluvil s vámi obžalovaný před letem?“ zeptala se admirálka Reynoldsová.
„Osobně ne, madam. Vstoupil do pilotní kabiny a mluvil s kapitánem Adamsem (pilotem) a kapitánem Monroem (druhým pilotem). Řekli nám o té misi a předtím jsme my, tedy já a zbytek posádky, ani nevěděli jaký je skutečný záměr,“ řekl Beals.
„Chápeme význam slova ‚skutečný záměr‘, ale můžete to uvést do záznamu, prosím?“ zeptala se admirálka.
„V podstatě skutečná operace a ne pouhé cvičení,“ řekl Beals.
„A jak jste rozuměl této operaci?“ zeptala se admirálka.
„Madam, že máme zničit domácí teroristickou buňku, která vyhrožovala zabitím prezidenta,“ odpověděl Beals.
„Kromě toho, co vám řekli piloti, viděl jste fyzický rozkaz, který tuto misi povoloval?“
Beals se uchechtl. „Bylo to neobvyklé, ale ne. Až dvacet minut před startem. Kapitán Monroe to řekl nám, posádce.“
„Vzpomínáte si, co říkal?“ zeptala se admirálka.
„Madam, je to už třináct let, takže ne, ne doslovně, ale pamatuji se, že povoloval použití zbraní k likvidaci cílového balíčku,“ řekl Beals.
„A nic z toho se vám nezdálo neregulérní, sporné, nezákonné? Střílet na farmě v severním Michiganu?”.
„Madam, kapitán Monroe dal jasně najevo, že je to tajné, řekl, že je to povinné, a že pokud to neuděláme, celá naše kariéra skončí v ohni,“ uvedl Beals.
„Ale neudělali jste to,“ poznamenala admirálka.
„Ne, madam. Bylo to opravdu až na poslední chvíli – kapitán Adams řekl, že to neuděláme, otočil letadlo a dodal, že přijme plnou odpovědnost. Řeknu vám, madam, všichni jsme si oddechli, protože jsme věděli, že to, co se chystáme udělat, je velmi a velmi špatné,“ odpověděl Beals.
„Co se stalo potom? Byl jste vy, kdokoli z vás, obviněn z neuposlechnutí přímého rozkazu?“ zeptala se admirálka Reynoldsová.
Beals se uchechtl. „Ne, madam. Váš obžalovaný, který tu sedí… slovně nás osočoval, ale to je všechno. Chci říct, co by dělal? Soudil nás za to, že jsme nezabíjeli americké občany? Řekl nám, abychom nikdy s nikým o té misi nemluvili, jinak nám udělá ze života peklo.“
„A vy jste sám rezignoval na svou funkci o šest měsíců později, je to tak?“
„Ano, madam. Požádal jsem o rezignaci s tím, že vojenská služba ničí mé manželství – chci říct, že to byla lež. Nicméně po tom všem jsem nemohl v čisté víře a se svědomím plnit své povinnosti, a to je pravda,“ řekl Beals velmi vážně.
„Podle vašeho nejlepšího vědomí, rezignovalo všech šestnáct členů posádky toho letu do roka od incidentu?“ zeptala se admirálka.
„Vím o devíti, madam, za ostatní nemohu mluvit,“ odpověděl Beals.
Admirálka Reynoldsová ukázal porotě DD-214 – osvědčení o rezignaci nebo o propuštění zahrnující způsobilost člena armády k vojenské aktivní službě – pro všechny členy posádky na AC-130 onoho osudného dne. Řekla, že JAG se je pokusila všechny kontaktovat, ale tři mezitím zemřeli a zbytek odmítl poskytnout svědectví.
Poděkovala Bealsovi za to, že se dostavil, a zeptala se Slifova obhájce, zda si přeje svědka podrobit křížovému výslechu. Obhájce se ujal příležitosti.
„Takže, poručíku Bealsi…“
„Jsem teď civilista a dávám přednost oslovení pane Bealsi nebo Jeremy,” vložil se výslechu Beals.
Slifův právník se ušklíbl. „Neměl byste být hrdý na svou službu?“
„Miluji svou zemi, pane, ale nejsem hrdý na to, do čeho nás nutili. Vy mě oslovujte pane Bealsi a já vám budu říkat, jak chcete Vy,“ upozornil Beals.
„Takže, pane Bealsi, aby bylo jasno: nikdy jste neviděl rozkaz k nasazení, který mohl být vykonstruovaný, a slyšel jste o něm jen od kapitána Monroea, který samozřejmě není přítomen v této soudní síni,“ ptal se obhájce nepřátelsky.
„Hurlburt Field jsme nechali plně naložené – pětadvacetimilimetrová a čtyřicetimilimetrová děla Gattling nabitá a střely 105mm Howitzer zajištěné v nákladu. Měli jsme jasný plán útoku, GPS souřadnice k zásahu, bylo nám řečeno, že máme několikrát proletět nad cílem, dokud z něj nezbudou trosky. I kdybych si myslel, že to byl výcvik, než jsme odstartovali, nás kapitán Monroe informoval podrobně… nešlo o žádný výcvik. Na to není potřeba titul z univerzity, abyste to pochopil,“ opáčil Beals.
„Ale ten rozkaz jste viděl až dnes, v této soudní síni, že?“ řekl obhájce.
„To je pravda, ale když jsme se vrátili na Floridu, ten pitomec Slife stál na asfaltu a dvě hodiny nám spílal, vykládal nám, jak je zklamaný a jak naštvaný bude prezident Obama – a jací jsme kokoti – když jsme nezabili lidi z milice v Michiganu. Ten člověk, kterého zastupujete, ten hajzl Slife, co tady sedí, si nechal odstranit záznamník hovorů z pilotní kabiny… a kdo sakra ví, co s ním udělal. Vím jasně, že jsme byli na vražedné misi, chtěl abychom zabíjeli Američany, nikdo mi nemůže tvrdit opak,“ řekl Beals.
Admirál Reynoldsová se obhájce zeptala, jestli si Slife přeje vypovídat.
„Můj klient je nevinný, proč by to dělal?“vyštěkl Slifův právník.
O deset minut později porota rozhodla, že Slife je vinen, a doporučila, aby byl oběšen. Admirál Reynoldsová souhlasila a naplánovala Slifovu popravu na 12. května.
