S vědeckými objevy se v poslední době doslova roztrhl pytel. Ať už to byl astronomický výzkum obsahu černé díry, nebo objevení majestátního 8. kontinentu, či zjištění, že severoamerické jezero je větší než Velká jezera dohromady, právě tento nejnovější objev je nejúžasnější za poslední léta. Hluboko pod našima nohama, pod zemskou kůrou, leží kolosální oceán.
V ohromující hloubce přibližně 650 kilometrů pod povrchem naší planety se v oblasti přechodové zóny v zemském plášti nachází obrovská zásobárna vody. Zajímavé odhalení přetváří naše chápání koloběhu vody na Zemi a jeho složitých geofyzikálních procesů.
Objev v podstatě potvrdil to, co už vědci nějakou dobu tušili. Voda skutečně může být uložena uvnitř horniny pláště, ale ne tak, jak jí známe. Voda, o které se bavíme, totiž není ve skupenství, která jsou nám tolik známá. Existuje totiž v mystifikujícím čtvrtém skupenství – jako je to uvnitř houby.
Průlomový výzkum spatřil světlo světa poprvé s publikací vědecké práce s názvem „Dehydratační tání v horní části spodního pláště“. V rámci komplexní studie byly pečlivě zmapovány detaily tohoto podpovrchového jevu.
Geofyzik Steve Jacobsen, klíčový člen výzkumného týmu objasnil: „Ringwoodit, je po mineralogické stránce speciální forma olivínu a chová se jako houba, která nasává vodu. Na jeho krystalové struktuře je něco velmi zvláštního, co mu umožní přitahovat vodík a zachycovat vodu.“ Prohlášení nabízí blízky pohled do jedinečné až magnetické povahy tohoto konkrétního minerálu.
Jacobsen dále pokračuje: „Minerál může obsahovat obrovské množství vody v přechodové zóně zemského pláště“. Jeho pozorování propůjčuje důvěryhodnost myšlence, že by skutečně mohl existovat složitější a propojenější globální cyklus, než se dříve věřilo.
Jistě vyvstává otázka, jak vědci narazili na tuto ponořenou pokladnici? Odpověď spočívá překvapivě v neúnosných otřesech, které naše planeta zažívá. Odborníci, kteří se ponořili hluboko do seismické aktivity naší Země, si uvědomili, že seismometry, zařízení určená k měření a zaznamenávání zemětřesení, zachycují rázové vlny, které vycházejí z hlubin zemského povrchu.
Pečlivá analýza dovedla vědce k závěru, že tyto vlny integrovaly s vodou zadržovanou v ringwooditu. Abyste to lépe pochopili, pokud by ringwooditová hornina obsahovala pouhé 1% vody, zemská kůra by ukrývala objem vody třikrát větší než objem všech našich oceánu na povrchu.
