Některé knihy obsahují nejen užitečné a zábavné informace, ale také dokonalý popis budoucnosti! Dokázali jejich autoři na základě rozsáhlých znalostí odhadnout vývoj přicházejících událostí, nebo je tajemným způsobem vytušili? ENIGMA pro vás vybrala pět spisovatelů, nad jejichž texty se vám doslova zatají dech!
JMÉNO AUTORA: Matthew Phipps Shiel (1865–1947)
PŘEDPOVĚZENÉ UDÁLOSTI: nacistické likvidační jednotky SS
Po silnici z Dachova na Chrudimsku (tehdejší součást Protektorátu Čechy a Morava) jede kolona nákladních vozů. Neuplyne ani půl hodiny a osm domů v nedaleké osadě Ležáky je obklíčeno fanatickými příslušníky jednotek SS, německou tajnou policií gestapo a dalšími ozbrojenci. Nelítostní muži vlečou vyděšené obyvatele před jejich domy. Zatčení neuniknou ani děti, jejichž život později ukončí jedovatý plyn ve vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu. Starší obyvatelé Ležáků jsou 24. června 1942 zastřeleni v Pardubicích. Ve stejný den nacisté zapálí jejich domy, čímž osada navždy mizí z mapy světa. Podobně krvelačné oddíly SS likvidují i stovky jiných evropských vesnic, patřících ve 2. světové válce pod nadvládu Třetí říše. Jak je ale možné, že vyprávění o černě oděných jednotkách zabijáků a jejich nenávistné filozofii nalezneme již v knize z roku 1895?
VĚDĚL PŘEDEM O NACISTICKÝCH HRŮZÁCH?
Co ukrývá povídka?
Britský spisovatel Matthew Phipps Shiel tehdy dokončuje povídkovou knihu Prince Zaleski, v níž má jeden z příběhů šokující název The S.S.! Brit, jenž proslul především detektivkami a hororově laděnými fantastickými příběhy, popisuje vyhlazovací akce fanatiků v černých uniformách, kteří se považují za výjimečné. Členové těchto jednotek zlikvidují všechny, kdo se protiví „správnému pokroku“. Po jejich vraždění zůstane zpustošena téměř celá Evropa. Je náhoda, že Shiel tak výstižně popisuje jednání i černé oblečení pozdějších jednotek SS během 2. světové války? A proč nazývá své fiktivní zabijáky stejnou zkratkou, jakou používali i skuteční nacističtí zabijáci? Vždyť jejich ozbrojená organizace Schutzstaffel (česky Ochranný oddíl) vzniká až roku 1925! Původně jde o nepříliš početnou jednotku oddaných německých nacistů, kteří mají chránit německého politika Adolfa Hitlera (1889–1945), ale později plní jejich mnohatisícové řady dobrovolníci z téměř celé Evropy – a to právě pod zkratkou SS!
Odhad, nebo temná vize?
Vysvětlení se skrývá nejen v názvu Schutzstaffel, ale i ve znaku. Dvě starogermánské runy Sig označují v germánské mytologii vítězství a rovněž písmeno S. Esesmani, proslulí bezohledností, plní bojové, strážní i „vyhlazovací“ mise. Například po neúspěšném varšavském povstání v srpnu a září 1944 brutálně vyvraždí více než sto tisíc (některé odhady hovoří o vyšším počtu) nevinných Poláků a zničí většinu Varšavy. Neušetří ani životy dětí či zdravotních sester. Realita se tak shoduje se Shielovým tvrzením, že SS zpustoší téměř celou Evropu! Byl to jen jeho odhad na základě znalostí pochybných teorií o výjimečnosti některých lidských ras či pojmu „nadčlověk“, objevujícího se v díle německého filozofa Friedricha W. Nietzscheho (1844–1900)? Ale nakolik Shiela tyto vědomosti mohly přivést na myšlenku budoucích černě oděných a krvelačných jednotek? Vždyť on ani nikdo jiný roku 1895 nemůže nic tušit o nástupu Hitlera k moci ani o nacistické hrůzovládě. Mohli se německý diktátor a jeho věrní inspirovat Shielovou povídkou, nebo spisovatel tajemným způsobem zahlédl střípek z tragické budoucnosti?
GÉNIUS, NEBO PODVODNÍK?
JMÉNO AUTORA: Jules Verne (1828–1905)
PŘEDPOVĚZENÉ UDÁLOSTI: moderní technologie, cesty do vesmíru
„Ponorka se začala pohybovat… Hledal jsem na povrchu ponorky nějaký otvor… Ale řady nýtů, pevně sedících na švech plátů, byly jednotvárně stejné,“ dočteme se v románu Dvacet tisíc mil pod mořem z pera francouzského spisovatele Julese Verna. Jde snad o popis moderní ponorky? Ano, jenže o desítky let dříve, než se podobné plavidlo poprvé potopí pod mořskou hladinu! V knize, vydané poprvé roku 1870, Verne čtenáře provází exteriérem i vnitřkem překvapivě vyspělé ponorky Nautilus. Stejně zvláštní informace obsahují i další texty geniálního autora. Setkáváme se v nich s šokujícím popisem moderní techniky, včetně tanku, řiditelného balonu, dálkového velkorážního děla, elektrických motorů nebo skafandrů. Odkud známý představitel vědeckofantastické literatury čerpal své ohromující znalosti?
Poletíme na Měsíc!
Verne se může spolehnout na svou nevšední inteligenci a fantazii, díky které dokáže odhadnout vývoj vědy i společnosti na desítky let dopředu. Svá díla také konzultuje s odborníky na danou oblast. Pro tyto účely využívá například znalostí svého bratra, námořního kapitána Paula Verna (1829–1897) a nakladatele Pierra-Julese Hetzela (1814–1886). Ale bylo vše opravdu tak jednoduché? Vždyť v některých případech se mu povede nastínit budoucnost natolik ohromujícím způsobem, že to prý pouhou logikou nebo fantazií nelze vysvětlit. Na stránkách románu Ze Země na Měsíc a jeho pokračování Okolo Měsíce nalezneme popis podobný první americké lunární misi Apollo 11. Ale tento let se uskuteční až v červenci 1969 – tedy více než 100 let od vydání knihy! Přestože oba romány obsahují jisté technické chyby, stejně jako ve skutečnosti v nich startuje vesmírná mise z Floridy, její posádku tvoří tři muži a přistání proběhne do oceánu. Jak to vše Verne věděl?
Bylo to dílo vnuka?
Tím však ohromující shody nekončí. Velitelský modul Apolla 11 se jmenuje Columbia, zatímco hrdinové knihy jsou vystřeleni k Měsíci dělem Columbiad. Můžeme tyto shody vysvětlit pouze autorovou živou imaginací? Vždyť lokalita startu ani počet členů vesmírné posádky se v 19. století nedají odvodit žádným způsobem! Ale texty jednoho ze zakladatelů sci-fi ukrývají i další pomyslné „třinácté komnaty“. Příkladem je kniha Paříž ve 20. století, sepsaná Vernem roku 1863. Spisovatel v ní líčí francouzskou metropoli v 60. letech 20. století – včetně mrakodrapů, elektrického osvětlení, vysokorychlostních vlaků a automobilů. Nechybí ani počítací stroje, faxy a celosvětová komunikační síť! Sci-fi román o moderní Paříži je natolik přesný a neuvěřitelný (jsou v něm zmíněny i problémy moderní společnosti), že ho Vernův nakladatel Hetzel odmítne vydat. Napsal tuto knihu skutečně Verne? Vždyť její rukopis prý nachází až spisovatelův pravnuk Jean roku 1989. Mohla být sepsána někým jiným později? Disponoval Verne neznámým zdrojem informací o budoucnosti, nebo ji snad nějakým způsobem vytušil?
JEN LOGICKÝ SLED UDÁLOSTÍ?
JMÉNO AUTORA: David Goodman Croly (1829–1889)
PŘEDPOVĚZENÉ UDÁLOSTI: 1. světová válka, nezávislost Indie, krach na vídeňské burze
V ulicích Kalkaty se ozývá jásot. Pro Indii je dnešek velkým dnem. Po dlouhé době britské nadvlády dochází 15. srpna 1947 k vyhlášení nezávislosti této země. Na základě masového odporu proti britské okupaci, inspirované především indickým politikem Mahátmou Gándhím (1869–1948), se Indům na konci 40. let 20. století konečně daří získat svobodu. V té chvíli snad nikoho nezajímá, že tuto skutečnost již dávno předtím odhaduje americký novinář David Goodman Croly, který sám sebe považuje za odborníka na budoucnost. Croly ve svých novinových článcích v 19. století píše, že Indie získá nezávislost před rokem 1950, což se skutečně stane! Mezi jeho splněné vize patří i 1. světová válka (1914–1918) a velký krach bank v roce 1873, způsobený zhroucením vídeňské burzy 9. května stejného roku. Šlo pouze o odhad?
Krachne jako první!
U nezávislosti Indie, kdy je její budoucí osvobození pravděpodobné, můžeme vzít hypotézu o dobrém odhadu v potaz. Ale co u prvního celosvětového konfliktu? Nenávistné vztahy mezi poraženou Francií a vítězným Pruskem (roku 1871 vyhrálo prusko-francouzskou válku – pozn. red.) tehdy sice nasvědčují mezinárodnímu konfliktu. Jak však mohl Croly vědět, že do něj budou zapojeny všechny světové velmoci? U předpovědi krachu na vídeňské burze jde o asi největší záhadu. Nic tehdy nenasvědčuje tomu, že relativní evropský a americký blahobyt bude po roce 1872 vystřídán hospodářskou krizí, na niž doplatí zejména železniční společnosti, strojírenské firmy a banky. Co je však nejvíce zarážející – Croly správně uvede i název amerického bankovního ústavu, který zkrachuje jako první: Jay Cooke & Company. Mohl to určit pouze na základě logických souvislostí, nebo měl jakousi záhadnou předtuchu?
VIDĚL SVOU POSLEDNÍ CHVILKU?
JMÉNO AUTORA: Thomas Wolfe (1900–1938)
PŘEDPOVĚZENÉ UDÁLOSTI: vagón, odvážející jeho mrtvolu
Pohřební zřízenci odnášejí do železničního vagónu rakev s ostatky mrtvého amerického spisovatele Thomase Wolfa. V tomto voze bude jeho tělo cestovat do rodného města Asheville v Severní Karolíně. Poblíž stojí americký novinář a Wolfův kamarád Edward C. Aswell, kterého náhle vyvede z klidu zvláštní detail na lůžkovém voze s mrtvým tělem. Označení vagónu K 19! Toho pochmurného dne, 15. září 1938, si muž uvědomí, že lůžkový železniční vůz se shodným označením se objevuje i v několika Wolfových knihách. S vagónem K 19 se pomyslně setkáte nejen v románu O času a řece z roku 1935, ale také v posledním Wolfově díle Domů se vrátit nemůžeš, vydaném posmrtně v roce 1940. Věděl Wolfe o svém osudu předem?
Je budoucnost napsána?
Pokud u minulých předpovědí hrála jistou roli fantazie a logika autorů, můžeme ji v tomto případě zřejmě vyloučit. Zmínka o vagónu K 19 se jako důležitý motiv objevuje v několika Wolfových knihách, včetně nevydaného rukopisu K 19 z počátku 30. let 20. století. Wolfe tehdy nemůže vědět, kdy a jak zemře (umírá na zápal plic při cestě po USA – pozn. red.), ani v čem bude převezeno jeho tělo. Záhadně mrazivý je i název knihy Domů se vrátit nemůžeš, která jakoby předjímá jeho smrt. Podle jedné z teorií jsou všechny budoucí události zaznamenány v údajném kolektivním nevědomí lidstva, do něhož máme podle švýcarského psychologa Carla G. Junga (1875–1961) za určitých podmínek přístup. Podle jiné hypotézy existuje údajný myšlenkový „prostor“, nazývaný kronika Akáša, obsahující záznam všech minulých, současných i budoucích událostí, myšlenek a slov. Někteří citliví jedinci (často jsou to prý spisovatelé, vynálezci, umělci a údajní věštci) do něj umí ve snech a myšlenkách nahlédnout a čerpat z něj znalosti. Je tomu tak?
MŮŽE TRAGICKOU NEHODU VYTUŠIT KAŽDÝ?
JMÉNO AUTORA: John William Dunne (1875–1949)
PŘEDPOVĚZENÉ UDÁLOSTI: výbuch sopky Mont Pelée, ostřelování města Lowestoft
Po úbočích sopky Mont Pelée na francouzském ostrově Martinik v Karibském moři stéká obrovské množství rozžhavené lávy. Obyvatelé přístavního města Saint-Pierre se marně snaží zachránit si život útěkem. Až na jediného člověka, vězně schovaného v podzemní kobce, nepřežije katastrofu nikdo. Toto neštěstí, odehrávající se 8. května 1902, však údajně spatří předem ve snu britsko-irský spisovatel a letecký inženýr John William Dunne. A není to prý jediný prorocký sen, který za svého života má. Byl tento spisovatel zároveň věštcem? V eseji Experiment s časem z března 1927 rozvíjí autor teorii o tom, že ve snech údajně můžeme vnímat naši budoucnost. Jde pouze o odvážnou teorii?
Věštění potvrzeno vědci?
Dunne má roku 1901 v jiném snu spatřit ostřelování britského přístavu Lowestoft na pobřeží kanálu La Manche. K němu vskutku dochází roku 1914! Mohl si tyto vize jen vymyslet? Jenže vyplněné předpovědi jsou známy i od mnoha dalších lidí a potvrzují je i někteří odborníci. Americký matematik William E. Cox dospívá ve druhé polovině 20. století na základě statistického vyhodnocení k závěru, že vysoké procento lidí prý dokáže podvědomě předvídat tragické nehody. Podle Coxe cestuje ve vlacích, které postihne nějaká katastrofa, téměř vždy méně osob než v jiných. Vycítí lidé nebezpečí předem? Podle názoru amerického teoretického fyzika Freda Alana Wolfa (*1934) ze San Diego State University vytváří každá událost svou energetickou kvantovou vlnu, která dokáže směřovat jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Tato vlna se pak údajně projeví i v naší přítomnosti. Proto můžeme údajně budoucnost za jistých okolností (ve snu, během meditace nebo podobného stavu mysli) rozeznat již dnes. Lze tak vysvětlit všechna údajná proroctví?
