Zachránilo obležené Brno zvonění poledne v 11 hodin?Zachránilo obležené Brno zvonění poledne v 11 hodin?

Hradby brněnské pevnosti Špilberk znovu a znovu drásají dělostřelecké koule.
O dobytí jihomoravského města se švédský generál Lennart Torstenson snaží již několik měsíců. Obránců je sice pouhá hrstka, zato se ale mohou pochlubit obdivuhodnou vytrvalostí a morálkou. „Pokaždé, pokaždé to tak dopadne,“ vytrubují posměšně při švédském neúspěchu!

Bitevní pole u středočeského Jankova je poseto tisíci mrtvých. Švédská armáda pod vedením Lennarta Torstensona (1603–1651) zde v jednom z nejkrvavějších střetů třicetileté války 6. března 1645 zcela rozpráší vojsko Svaté říše římské. „Jsem bez peněz, bez lidí, bez generálů,“ zoufá si římský císařFerdinand III. (1608–1657). Švédům se nyní otevírá cesta přímo na Vídeň! S útokem na rakouskou metropoli nicméně Torstenson váhá. Rozhodne se nejdříve doplnit potřebné zásoby v Brně. Když obyvatelé města odmítnou 3. května 1645 otevřít brány, zahájí Švédové o dva dny později útok. Torstenson je přesvědčen, že půjde o krátkou rychlou akci. To se ale přepočítá!

Stojí proti bývalým druhům
Obránci horečnatě pracují. Budují nová opevnění, hloubí příkopy, mezi městem a pevností Špilberk vytvoří krytou cestu. Na vše dohlíží velitel brněnské posádky Louis Raduit de Souches (1608–1682). Pochází z Francie a nejprve slouží ve švédském vojsku, posléze však kvůli neshodám s velením přejde na stranu císaře! De Souches pečlivě promýšlí a plánuje každý detail, aby obranu města co nejvíce posílil. Jeho vyhlídky ovšem příliš růžové nejsou. Vždyť má k dispozici pouze necelých 1500 mužů, z toho jen něco přes čtyři stovky vojáků. Zbytek tvoří ozbrojení civilisté. Švédů je oproti tomu snad až 28 000! „Za tři dny se do toho krysího hnízda dostaneme,“ slibuje sebevědomý Torstenson svým jednotkám. Uplyne ale týden, potom další, pak celý měsíc, a Brňané stále houževnatě vzdorují!

Zkouší je podminovat
Mohutný dělostřelecký nápor nepřináší kýžené výsledky. Švédové tedy začnou budovat klikaté přibližovací zákopy a podzemní chodby, do nichž umisťují sudy se střelným prachem. Tímto způsobem se pokoušejí vyhodit hradby do povětří. Dokonce se jim podaří odvést vodu ze Špilberku, obránci si ale pomohou důmyslným podzemním vodovodem. V polovině června přijde Brnu na pomoc několik set císařských jezdců, již proniknou švédskými hlídkami a dopraví na Špilberk zásoby střelného prachu. Drama vyvrcholí 15. srpna, kdy dá Torstenson povel k rozhodujícímu útoku. Na několika místech sice Švédové hradby prolomí, nakonec jsou však drtivě odraženi. „Naše pěchota je kaput, jízda mrzutá,“ píše domů jeden raněný švédský důstojník. „Město nelze dobýt a získat. O Špilberku se mi ani nechce psát.“

Vypálí okolní vesnice
Další obléhání už nemá smysl. Po debaklu z 15. srpna se roztrpčený Torstenson rozhodne od Brna odtáhnout. Ztratí kolem 8000 mužů, zatímco druhá strana asi 250! Jeho oddíly definitivně opustí ležení 23. srpna, přičemž neopomenou zapálit okolní vesnice. „Přestože švédský vojevůdce slavně zvítězil u Jankova a ohrožoval Vídeň, odhodlaní obránci moravské metropole mu jasně zkřížili plány. Na válečné scéně se znovu vyrovnala miska vah,“ podotýká historik Radek Fukala (*1963). Podle známé pověsti dopomůže obráncům k triumfu také lest. Torstenson se totiž údajně nechá slyšet, že pokud 15. srpna nedobude město do pravého poledne, nechá ho být. Brněnské kostelní zvony se tak prý osudného dne rozezvučí již v jedenáct hodin! Tento příběh ale není pravdivý. Urputné závěrečné boje ve skutečnosti trvají až do setmění.

Matěj Kučera
Zdroj: Akta History Revue