Návštěva britského europoslance a předsedy frakce Evropa svobody a demokracie v Evropském parlamentu Nigela Farage byla pro české euroskeptiky bezesporu nejvýznamnější událostí roku a možná nejen roku. Bez nejmenších pochyb prý splnila jejich očekávání a do žil jim vlila čerstvou a horkou krev.
Foto: Hans Štembera
Mezi posluchači v sále sedělo mnoho známých tváří, například vicekancléř prezidenta Petr Hájek, europoslanec Ivo Streček, senátor Petr Pakosta, bývalý poslanec EP Vladimír Železný, nebo dva kandidáti na prezidentský úřad, šéfka Suverenity Jana Bobošíková a tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Z Hradu Nigelu Farageovi naslouchal také zástupce ředitele zahraničního odboru Jiří Brodský. Akci moderoval předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín.
Farage měl v Praze hektický den, poskytl množství rozhovorů, jeden z nich dokonce už během cesty z letiště. Jednal s prezidentem Václavem Klausem, absolvoval schůzku se šéfy dalších dvou euroskeptických stran – s předsedou Svobodných Petrem Machem a šéfem slovenské Slobody a solidarity Richardem Sulíkem. Večer pak vystoupil s přednáškou „Pravda o Evropě“ na setkání konzervativní pravicové Akce D.O.S.T.
Bojujeme za naše děti, demokratická revoluce přichází
Sál na Novotného lávce v Praze do posledního místa zaplnily stovky posluchačů a brilantnímu řečníkovi Nigelu Farageovi během jeho projevu publikum nesčetněkrát aplaudovalo. Jeho vzkaz lidem byl jasný: „Nebojte se, neřešte snílky, jsou tu masy lidí, které si myslí, že nepotřebujeme žádné instituce EU, jaké máme dnes. Potenciál lidí, kteří s námi cítí, je obrovský, demokratická revoluce se všude začíná uchycovat,“ naladil vrchní euroskeptik v parlamentu EU.
Farage v přednášce vycházel i z toho, že naše země žila po čtyřicet let pod faktickým diktátem sovětských komunistů. „Většina z vás, kteří žili za železnou oponou, vnímáte tuto situaci jako vytvoření nové sovětské unie. Tohle je bitva za naše děti a vnuky, aby oni mohli žít v demokracii!“ řečnil europoslanec k pozorně naslouchajícímu sálu.
Podle něho je také velký problém, že nemalé množství současných politiků se do veřejného života vrhlo rovnou po ukončení studia. Šéfují nám prý studenti, kteří nemají žádné zkušenosti a praxi. „Z univerzit se rovnou dostali do kanceláří a stali se členy parlamentů, ministry, někdy dokonce i premiéry a mohou se z nich stát evropští komisaři,“ upozornil Farage s poznámkou, že sám začal v osmnácti letech tvrdě pracovat a v politice před zvolením do Evropského parlamentu takto aktivně nikdy nebyl.
Politik odsouzený za zpronevěru se stal eurokomisařem
Ke vstupu do veřejného života ho prý přesvědčil vznik Maastrichtské smlouvy, kterou si dle jeho slov na rozdíl od většiny tehdejších politiků během debat o jejím přijetí celou přečetl a rozhodl se, že musí zasáhnout.
„Řekl jsem si, že pokud to schválíme, většina našich zákonů bude k ničemu, bude za nás rozhodovat Evropská komise, kterou navíc nemůžeme odvolat, nevolíme ji, a která je proti principům demokracie. Během několika týdnů jsme při debatě v hospodě založili stranu. Krátce nato se konaly doplňovací volby, kde jsem se 48 procenty porazil i ty, kteří šli kandidovat do již fungující, zavedené strany,“ vzpomínal Nigel Farage na své začátky.
Když byl v roce 1994 už coby člen Evropského parlamentu svědkem představování nové Evropské komise, nestačil prý zírat. „Bylo řečeno, jak je vše skvělé, že nastupují špičkoví odborníci a všichni by to v europarlamentu měli schválit. Zeptal jsem se jich, zda tuší, že jeden z komisařů byl před čtyřmi lety usvědčen ze zpronevěry a veškeré veřejné funkce mu byly zapovězeny po zbytek života. To na ně působilo jako výbuch bomby. Jeden malý Francouz, šíleně rozčilený a bledý, běhal napravo, nalevo a jako by zavřený v kleci hledal východ,“ ohromoval za bouřlivého potlesku.
„Národy mají právo na existenci, pomůžu s tím kdekoliv“
Tehdy prý v Evropském parlamentu všichni pomyslnou hlaveň pušky obrátili proti němu a vykřikovali, že je ostudou parlamentu.
V souvislosti s fungováním EU a možností občanů jednotlivých zemí na rozhodování o dění uvnitř unie se mluví o demokratickém deficitu, protože lidé nemají žádnou možnosti si zvolit Evropskou komisi a jejího předsedu, tedy faktické vládce unie, a nemohou je tedy ani ve volbách odvolat. Za zmínku stojí fakt, že Komise už od sedmdesátých let neodevzdává žádnou účetní zprávu, v níž byly tehdy odhaleny závažné nesrovnalosti.
Nigel Farage je však přesvědčen, že Evropská unie není nedemokratická, ale přímo protidemokratická. „Dříve jsem byl euroskeptik, dnes jsem jednoznačným oponentem všeho, co se tam děje. Proto budeme bojovat, musíme získat zpátky právo na sebeurčení národů. Kdekoliv v EU bych s tím mohl pomoci, udělám to,“ hřímal rázně.
Europoslanec se také vrátil k téměř legendární epizodě s tak zvaným prezidentem EU Hermanem van Rompuyem, kdy o něm při jeho představování v Evropském parlamentu prohlásil, že má charisma mokrého hadru a působí zjevem nižšího bankovního úředníka. „Bylo nám tehdy řečeno, že když budeme mít prezidenta Evropy, bude to postava velké důležitosti, impozantní figura a nakonec z toho vylezl Herman van Rompuy a nesmějte se, prosím,“ snažil se Farage překřičet bouři smíchu z celého auditoria.
Omluva bankovním úředníkům
Drsným projevem však celá věc zdaleka neskončila. „Druhý den ráno mě předseda EP Buzek volal k sobě do kanceláře. A pokud vás takhle pozvou a ani nenabídnou kafe, je jasné, že máte průšvih. On se na mě podíval strašlivě závažným způsobem, jako bychom byli na pokraji jaderné války a řekl, že jsem uvrhnul obrovskou hanbu na unijní instituce. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsem vlastně udělal docela dobrou práci,“ popisoval europoslanec.
„Prý se budu muset omluvit Evropskému parlamentu i lidu Belgie (Rompuy je Belgičan – pozn.red.) a pokud se neomluvím, bude mi uložena nejvyšší pokuta, jakou vůbec lze dát. Vyšel jsem ven a reportéři se mě ptali, jestli se budu omlouvat. Odpověděl jsem, že se omluvím všem bankovním úředníkům, že jsem je tím urazil,“ stačil sotva Farage doříct za hlasitého potlesku.
Všichni lidé, kteří tato nyní už slavná slova zhlédli, se tomu většinou smáli, Farage ale zdůraznil, že je myslel smrtelně vážně. „Vedou nás špatní lidé, v mnoha zemích vidíme příběhy skutečného lidského utrpení! Ti lidé nemají žádnou naději. V Řecku se začíná vynořovat neonacistická strana a víme, že díky tomu, jak dopadly volby, se bude situace nadále zhoršovat a může vést k revoluci,“ obává se dokonce.
Mír v Evropě díky EU? Opak se stává pravdou
„Projekt EU byl vytvořen proto, aby Evropu už nikdy nepostihla žádná válka, aby zabránil extremismu, abychom se cítili více Evropany a měli se více rádi. Ale ten projekt teď působí zcela opačným efektem!“ burácel Farage sálem. „Lidem nelze odebrat jejich národnost, jejich pocit příslušnosti, nelze jim vnutit novou vlajku, ani hymnu. Hlavní politici v Evropě zatím lidem neřekli pravdu,“ pokračoval. Kdo prý nevidí rostoucí pocit nevraživosti, ať si přečte řecké a německé noviny a uvidí, jak na sebe tyto dva národy útočí.
Podle něho je zapotřebí, aby v Evropě vyrostla nová politická elita. Situace prý volá po lidech, kteří budou reprezentovat politiku demokracie, národních států, normálnosti, budou mezi sebou přátelé a přijdou s pozitivní vizí, protože současné vedení unie se k veřejnému mínění chová jako buldozer.
„Abychom se vzdali národních států, byla ta ‚velká‘ myšlenka druhé poloviny dvacátého století, a teď je potřeba se jí zbavit! Budu bojovat všude, povstanu a budu bojovat i v České republice,“ ohromoval posluchače britský europoslanec.
Pomyslný evropský Titanic narazil na ledovec. „Zoufalé problémy narůstají ve Španělsku a teď to cestuje do Itálie, kam to dorazí velmi brzy. Jedna evropská země po druhé bude krachovat a nakonec získají zpátky vlastní měnu. První země, která z eurozóny odejde, bude nejšťastnější a nejdříve se postaví na nohy,“ blížil se pomalu Farage k závěru.
Na snílky se vykašlete, život je krátký
Za sto let o tom podle něho budou děti číst v učebnicích dějepisu a ptát se: „Pane Bože, jak mohli být tak hloupí.“
A jak se prý vypořádat s těmi, kteří evropské integrační myšlence pořád skálopevně věří? „Nevšímejte si jich a jděte dál. Život je příliš krátký na to, abychom se zabývali snílky,“ zněla euroskeptikova rada na konec.
Osmačtyřicetiletý politik Nigel Farage je lídrem britské strany UKIP, Strany za nezávislost Spojeného království, kterou spoluzaložil. Během vlády premiérky Margaret Thatcher byl členem Konzervativní strany, kterou po odchodu Železné lady opustil. Od roku 1999 je poslancem Evropského parlamentu a zároveň velmi ostrým a nesmiřitelným kritikem EU. V České republice je známý především z videozáznamů jeho projevů z europarlamentu, kde si s vrcholnými představiteli unie nebere žádné servítky. Opakovaně podpořil Stranu svobodných občanů a setkal se s prezidentem Václavem Klausem, jehož v minulosti označil za největšího státníka Evropy.
