Na jižní polokouli je oblast nazývaná Oceánie – název obvykle zahrnuje asi 1500 tichomořských ostrovů, z politických důvodů i Austrálii, i když geologové nesouhlasně vrtí hlavou. Náboženství na ostrovních celcích, ať už v Polynésii, Mikronésii nebo Melanésii, má stejný základ, náboženství Velikonočního ostrova a původních obyvatel Austrálie se liší. Čím?
Mozaika náboženství Polynésie, Melanésie a Mikronésie není úplná, protože kolonizací byla ztracena jeho podstatná část. Nejvíce archeologických nálezů máme k dispozici z Velikonočního ostrova, Markéz a také Nového Zélandu. Bohové reprezentují přírodní úkazy, ale jednají svévolně. Ostrovní obyvatelé uctívali boha Slunce (tahitské Ra připomíná egyptského Re, někteří badatelé poukazují i na další shody) a bohyni měsíce, kosmogonický názor vycházel ze čtyř živlů jako základních projevů života.
Člověk – akumulátor many
Z Polynésie je pojem tabu, tedy nábožensky motivovaný zákaz. Novozélandští Maorové zastávají myšlenku o původu bohů, lidí a celého světa v počáteční Prázdnotě
Z Polynézie pochází i výraz mana – nadpřirozená síla oživující všechny věci. Někteří vědci chápou manu jako kosmickou energii, stejně jako pránu hinduistů a čchi (ki) buddhistů a taoistů. Podle melanéských šamanů je mana psychická energie, akumulovatelná jako elektřina, která pak umožňuje vstup do jiného času a prostoru.
Kanibalismus na pupku světa
V centrální a západní Polynésii Bůh stvořitel, Tangaroa, prostřednictvím svých potomků řídil svět. Některé ostrovy měly své lokální vládce, kteří byli považováni za projevy Tangaroa. Pouze na Velikonočním ostrově (původně zvaném Te Pito Te Hanua, to je „pupek země“) našli archeologové doklady o zvláštních kultech, kultu ptačího muže a Make-Make, který zahrnoval i pojídání lidských obětí, kanibalismus. Výkonem kultu byli pověřeni kněží, příslušníci vládnoucí vrstvy na kultovních místech – marae.
Ježura a Uluru
Původní obyvatelé Austrálie, pro které dodnes není jméno, které by akceptovali všichni a kterým se říká „aborigines“, žili v odlišných podmínkách a jejich náboženství bylo totemistické. Všichni členové skupiny odvozovali svůj původ od totemu, např. krokodýla jako v dnešním Queenslandu. Pro lidi kmene Noongar, se stala totemem ježura australská (v jejich jazyce Nyingarn). Ta je dnes jako novodobý pozůstatek totemismu ikonou celé Austrálie. Nedotknutelným a svatým totemem však mohlo být i místo.
Posvátné rudé pohoří
Známé jsou i velké náboženské slavnosti Austrálců zvané korobori. K jejich posvátným místům patří hora Uluru (známá také jako Ayers Rock), kde se kříží důležité mytické „cesty stvoření“. Je to jediné místo na Zemi, kde jedna jediná skála – ohromný blok červeného pískovce – tvoří pohoří a původní obyvatelé ho získali v roce 1985 do své správy. Tradiční náboženství Austrálců je dochované i v řadě skalních maleb s originální symbolikou barev, například žlutou barvou pro hněv (žluč) a bojovnost nebo červenou pro radost a lásku (zatímco v naší kultuře červená přibrala i krev a válčení).
Pohřební ostrovy z létajících kamenů
Na více než 18 km² a se rozkládají pohřební ostrovy Nan Mandol – pozůstatky kamenných staveb na korálových útesech podél pobřeží ostrova Temwen, několika dalších ostrůvcích a přilehlém pobřeží ostrova Pohnpei (součást Federativních států Mikronésie (FSM). V centrální oblasti je 92 umělých ostrůvků, oddělených mořskými kanály. Základním stavebním materiálem jsou kameny z čedičové vyvřeliny ve formě šestihranů. Místo je předmětem zájmu archeologů a dokor Rufino Mauricio, archeolog pracující pro úřad FSM se mu věnuje už dlouhou dobu. Dnes je místo opuštěné, ale místní obyvatelé o Nan Madol, vědí. Vyhybají se mu a bojí se ho, věří, že pokud vyruší duchy místa, budou prokleti nejen oni ale i jejich rodina nebo společenství. Podle pověsti ostrovy vytvořili dva bratři, Olosohpa a Olosihpa, když pomocí magie stavěli z létajících kamenů. „Neznáme zatím způsob jak převést ten mýtus do reality,“ říká dr. Mauricio, „ale je jisté, že kameny na stavbu byly dopraveny z velké dálky a z několika míst souostroví, jaki prokázaly chemické analýzy. Zatím se nám nepodařilo přijít na způsob, jakým byly dopraveny do Nan Mandolu“.
21.století extra
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.