budhahttp://www.knihya.cz/18620/bardo-thedol-tibetska-kniha-mrtvych-1

TIBETSKÁ KNIHA 1.  ČIKHAI BARDO a ČENJID BARDO

 

Tato kniha zemřelého v jeho přechodném stavu staví tváří v tvář skutečnosti a obsahuje Veliké osvobození  nasloucháním v posmrtném stavu hlubokému učení o osvobození vědomí pomocí meditace o Pokojných a Hněvivých božstvech.

 

UCTÍVÁNÍ

Sláva Božskému Dharma-Kajovi, Nepochopitelnému, Neohraničenému Světlu! Sláva Božskému Sambhoga-Kajovi, Jenž je Lotosy a Pokojnými a Hněvivými božstvy! Sláva Lotosově -Zrozené inkarnaci Padma-Sambhogy, ochránce všech živoucích bytostí! Sláva Guruům, Třem Tělům!

 

ÚVOD

Toto Veliké učení o osvobození nasloucháním propůjčuje věřícím obyčejného rozumu duchovní svobodu, zatím co se nalézají v přechodném stavu. Má tři části: úvod, hlavní obsah a závěr. Nejdříve by měl být cvičením ovládnut úvod, jímž jsou litanie „Řady vůdců“ za osvobození bytosti. „Řady vůdců“ jsou litanie, které mají vést šťastně člověka tímto životem a posmrtným stavem.

 

Přemístění principu vědomí.

Nejvyšší intelekty měly by zajisté být vysvobozeny vůdcem, nejsou-li však vysvobozeny, měli by ti, kdož jsou v přechodném okamžiku smrti, cvičit přemístění, jenž samočinně dává osvobození jednoduše tím, že si na ně vzpomeneme. Věřící prostého rozumu měli by zajisté tímto být osvobozeni; nejsou-li však osvobozeni, měli by pak, zatím co jsou v přechodném stavu během prožívání skutečnosti, dále naslouchat této Veliké nauce o osvobození  slyšením. K tomuto by měl věřící zkoumat zprvu příznaky smrti tak, jak se postupně v jeho umírajícím těle objevují, při čemž sleduje vlastní osvobození pozorováním známek symptomů smrti. Jakmile se všechny příznaky smrti v plném počtu dostavily, má provést přemístění, které propůjčuje osvobození při pouhém rozpomenutí se na tento proces.

 

Čtení Thedolu.

Jestliže přemístění bylo účinně vykonáno, není třeba číst Thedol. Nebylo-li vykonáno účinně, musí být u mrtvého těla Thedol čten přesně a zřetelně. Není.-li tu mrtvoly, měl by čtoucí, který má vyložit sílu pravdy, zaujmout lože nebo místo, na něž zemřelý byl zvyklý. Duch zemřelého je vyvolán, čtoucí si jej představí jako přítomného a naslouchajícího, a čte. V té době by nemělo být dovoleno žádnému z příbuzných nebo manželů, aby plakal a naříkal, neboť to není dobré pro zemřelého, je nutno tomu zabránit. Je-li tu tělo, měl by  právě v okamžiku, kdy ustalo vydechování, buďto nějaký láma, který byl zemřelému Guruem, nebo někdo stejného náboženství jako zemřelý, a nebo přítel, jemuž zemřelý byl velmi nakloněn, přiblížit své rty k uchu tak, aby se ho nedotýkal a číst tento Veliký Thedol.

 

Praktické použití Thedolu.

Co se týká Thedolu. samotného, můžeme-li přinést velký obětní dar, obětujeme jej k uctění Trojice. Když to možné není, donesme vše, co je možno shromáždit z předmětů, na něž lze naše myšlenky soustředit a vytvořme v duchu oběť tak neomezenou, jak jen možno a modleme se. Pak má být odříkávána 7x nebo 3x „Stezka dobrých přání“, jenž vzývá o pomoc Buddhy a Bodhisattvy. Na to budiž zřetelně a se správným důrazem přečtena „Stezka dobrých přání, jež chrání před strachem v bardu“ a „Stezka dobrých přání pro jisté vymanění z nebezpečných osidel barda“ spolu se „Základním slovem barda“. Potom musí být čten Veliký Thedol buďto 7x nebo 3x, podle případu. Nejdříve nastupuje „Stavění tváří v tvář s příznaky smrti“ tak, jak se v okamžicích smrti objevují, potom použití velkého živoucího připominatele „Stavění tváří v tvář skutečnosti“, zatím co mrtvý je v přechodném stavu, a naposledy „Metody, jež uzavírají brány lůna“, když zemřelý v přechodném stavu hledá nové zrození.

 

 

I DÍL – BARDO OKAMŽIKU SMRTI.  (Poučení o příznacích smrti nebo-li první stupeň Čikhai Barda: Čiré Prasvětlo, spatřované v okamžicích smrti)

 

První stupeň je „Stavění tváří v tvář čirému světlu“ v přechodném okamžiku smrti: mohou v něm být ti, kteří sice mnoho náboženských ponaučení slyšeli, ale přece je nepoznali, anebo ti, kteří poznavše je, přece se s nimi nesjednotili. Avšak všechny třídy lidí, jež praktické nauky přijaly, budou postaveny „tváří v tvář čirému prasvětlu“ a dosáhnou bez jakéhokoliv přechodného stavu na Veliké Kolmé Stezce Nezrozené Dharma Kaji, jestliže tyto nauky budou u nich použity. Nejlepší je přítomnost učitele, jenž zemřelého vedl a ponaučoval. Jestliže se Guru dostavit nemůže, postačí přítomnost bratra téže nauky, a když ani tento není na blízku, stačí učený muž stejného vyznání, a kdyby žádný z těchto se nemohl dostavit, má někdo, kdo správně a zřetelně čte, toto mnohokráte přečíst. Tím se připamatuje zemřelému to, co již dříve slyšel o „Stavění tváří v tvář“ a on ihned rozpozná prasvětlo a beze všech pochyb dosáhne osvobození.

 

Doba užití

Jakmile ustane vydechování, nejde životní síla do nervového centra moudrosti, a to, co je naším vědomím, zažije čiré světlo v jeho původní podstatě. Když potom životní síla je vržena zpět a prchá dolů pravým nebo levým nervem, zasvitne krátce přechodný stav. Hořejších pokynů se má použít dříve, než životní síla prchla do levého nervu,  při čemž nejdříve prochází pupečním nervovým střediskem. Doba pobytu této životní síly trvá tak dlouho, jak dlouho je zde ještě vdechnutí nebo přibližně tak dlouho, kolik je zapotřebí k požití jednoho jídla.

 

Způsob užití

Když dýchání skoro přestává, lze nejvhodněji použíti přemístění, nenastal-li účinek, oslovme zemřelého následovně:

 

Ó, urozený N….. nyní nadešel čas, kdy hledáš stezku. Tvůj dech hned ustane. Před tím tě tvůj Guru „postavil tváří v tvář“ čirému světlu a ty jsi právě ve stavu, kdy je budeš v jeho skutečnosti prožívat v bardu, v němž všechny věci jsou jako čisté bezoblačné nebe a malý neposkvrněný intelekt jako průsvitné prázdno bez ohraničení a středu. V tomto okamžiku poznej sama sebe a setrvej v tomto stavu. Také já, v této době, „stavím tě tváří v tvář“.

 

Po přečtení opakuj totéž několikrát do ucha umírajícího, dokonce před tím, kdy vydechování přestává, aby se mu slova vryla do mysli. Když vydechování skoro přestává, polož umírajícího na pravou stranu do polohy, které se říká „poloha ležícího lva“. Tepny na pravé a levé straně krku musí býti stisknuty. Když umírající usíná anebo ve spaní pokračuje, má se mu ve spánku zabránit, tepny mají být mírně, ale pevně stisknuty. Následkem toho nemůže se životní síla vracet prostředním nervem a vystoupí jistě otvorem bráhmanským. Teď musí být použito skutečného „Stavění tváří v tvář“.

V tomto okamžiku všechny živoucí bytosti spatřují nejdříve bardo Čirého světla skutečnosti, jež je neomylným duchem Dharma-Kaji. Přestávka mezi ustáním výdechu a ustáním vdechu, je dobou, během které životní síla prodlévá v pro-středním nervu. Obyčejní lidé to nazývají stavem bezvědomí. Trvání tohoto stavu je neurčité. Závisí od dobré nebo špatné konstituce a stavu nervů a síly. Tento stav trvá dlouhou dobu u těch, kdož měli aspoň trochu praktické zkušenosti v pevném, klidném stavu dhyamy a u těch, kdož mají dobré nervy. Hořejších oslovení zemřelého nutno při „Stavění tváří v tvář“ opakovat tak dlouho, dokud nezačne vytékat nažloutlá tekutina z různých otvorů těla zemřelého. U těch, kdo vedli špatný život a u lidí slabých nervů, trvá tento stav jenom takový okamžik, co by lusknul prsty. U jiných trvá zase tak dlouho, co by snědl jídlo. V různých tantrách se praví, že tento stav bezvědomí trvá asi 3,5 dne. Většina ostatních náboženských pojednání vyslovuje se pro 4 dny. Po celou tu dobu má se pokračovat v „Stavění tváří v tvář Čirému světlu“.

Jsme-li při umírání sami schopni zjišťovat u sebe příznaky smrti, máme tohoto vědění použít již dříve. Když umírající sám toho schopen není, tu by měl býti přítomen Guru, nebo jeho žák, nebo bratr stejného řádu, který umírajícímu byl blízký, aby mu živě líčil příznaky smrti tak, aby na něj zapůsobily tím, že mu opakuje následující: „Nastala znamení, že země klesá do vody“.

 

Když se příznaky smrti dostavily skoro v plném počtu, přiměj umírajícího k následujícímu předsevzetí tím, že mu tichým hlasem říkáš do ucha: Ó, urozený (nebo je-li to kněz, ctihodný pane),nechej  se odvrátiti!

 

Je-li to bratr stejného řádu nebo jiná osoba, volej ho jménem a řekni následující: Ó, urozený, jelikož to, co se nazývá smrtí, tebe již potkává, rozhodni se takto: Toto je hodina smrti. Ježto beru ze smrti užitek, chci tak jednati ku blahu všech živoucích bytostí, které obývají neohraničenou rozlohu nebes, abych dosáhnul dokonalého stavu Buddhy tím, že se rozhodnu pro lásku a milosrdenství k nim a tím, že celým svým úsilím budu směřovati k Jedinečnému zdokonalení“. Když svoje myšlenky takto formuješ v té době, kdy Dharma-Kaja čirého světla v posmrtném stavu může být uskutečněna ku blahu všech živoucích bytostí, věz, že jsi v tomto stavu a rozhodni se, abys následovně dosáhl nejvyššího daru stavu Velkého symbolu, ve kterém jsi. I když toto bardo nemohu chápat, přece je chci znát a ježto v bardu ovládám Veliké tělo sjednocení, chci se projevit v nějaké formě (je to jedno v jaké), jež slouží ku blahu všem bytostem, ať jsou to kterékoliv. Chci sloužit všem žijícím bytostem, jež tu v nekonečném počtu jsou jako hranice nebes.

Mezitím co nerozlučně trváš v tomto předsevzetí, pokus se vzpomenout si na jakékoliv zbožné cvičení, jež jsi byl zvyklý ve svém životě vykonávat. Když čtoucí toto říká, má přiblížit svoje rty blízko k uchu umírajícího a zřetelně to opakovat a jasně mu to vštípit, aby zamezil jeho myšlenkám třebas jenom na okamžik se odchýlit. Když vydechování úplně přestalo, ať stiskne pevně nerv spánku, a lámovi nebo osobě vznešenější nebo učenější nežli je čtoucí, ať důrazně přikáže toto: Ctihodný pane, nyní, kdy zakoušíš Čiré Prasvětlo, pokus se setrvat v tomto stavu, který teď prožíváš.

 

A také v případě, že je to jiná osoba, má číst ji „Stavění tváří v tvář“ :

 

Ó, urozený N….. naslouchej:  Nyní prožíváš záření Čirého světla Čisté skutečnosti. Poznej ji! Ó, urozený, tvůj nynější intelekt, dle své skutečné podstaty prázdný, neutvářený k nižádnému znaku ani barvě, přirozeně prázdný, je pravou skutečností, nejvyšším dobrem. Tvůj vlastní intelekt, který je nyní prázdnem a přece nelze na něj pohlížet jako na prázdné nic, nýbrž jako na intelekt o sobě, neomezený, zářící, povzbuzující a blažený, je pravým vědomím, nejvýš dobrotivým Buddhou.

Tvoje vlastní vědomí, jež není nijak formované a ve skutečnosti prázdné, a intelekt, zářící a blažený – toto obé je nerozloučeno. Sjednocení obou je stavem Dharma-Kaji, stavem dokonalého osvícení,.tvoje vlastní vědomí, zářící, prázdné a neoddělitelné od Velkého Zářícího Těla, nezrozuje se ani neumírá, je neměnným světlem – Buddhou  Amitabhou. Toto vědění stačí poznat prázdno svého vlastního intelektu jako stav Buddhy a tento mít za vlastní vědomí, což způsobí, že setrváš ve stavu ducha Buddhova.

 

Opakuj toto zřetelně a jasně 3x nebo dokonce 7x. Toto připamatovává duchu umírajícího, dřívější, během života jeho Guruem konané „Stavění tváří v tvář“. Dále to způsobuje, že nahé vědomí poznáme jako čiré světlo, za třetí, ježto vlastní já takto poznáváme, sjednotíme se trvale s Dharma-Kajou a osvobození je jisté.

 

POUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE DRUHÉHO STUPNĚ ČIKHAI BARDA

 

DRUHOTNÉ ČIRÉ SVĚTLO SPATŘOVANÉ IHNED PO SMRTI

 

Takto se poznává Čiré Prasvětlo a dosahuje se osvobození. Obáváme-li se, že Čiré Prasvětlo nebylo poznáno, pak můžeme s jistotou připustit, že zemřelému svítá to, co jmenujeme druhotným čirým světlem, které začne svítat, když po skončení vydechování uplyne doba poněkud delší, než-li je doba trvání oběda. Dle dobré nebo špatné karmy dotyčného, uniká životní síla pravým nebo levým nervem a vychází některým z tělesných otvorů. Pak  následuje jasný stav ducha. Trvání stavu Čirého Prasvětla závisí od dobré nebo špatné nervové soustavy a také od toho, zda bylo dříve konáno cvičení „Stavění tváří v tvář“ či nikoliv.

Když princip vědomí vystoupí z těla, praví sám k sobě:  „Jsem mrtev anebo nejsem mrtev?“ Nemůže to určit. Vidí své příbuzné a známé tak, jak byl zvyklý vídat a dokonce slyší nářky. Děsivé karmické přeludy se dosud neobjevily. Také ještě nenastoupily hrůzyplné zjevy nebo zážitky, které způsobuje bůh smrti. Této doby musí láma nebo čtoucí použít k ponaučení. Vyskytují se věřící stupně pokročilejšího a věřící nižšího stupně představivosti. Je-li někdo pokročilejšího stupně, volej ho třikrát jménem a opakuj opět a opět ponaučení „Stavění tváří v tvář Čirému Prasvětlu“. Je-li to někdo, kdo byl na nižším stupni představivosti, předčítej mu úvodní líčení a text meditací o jeho ochranném božstvu a pak řekni:

 

Ó, ty, jenž jsi ušlechtilého zrození, medituj o svém ochranném božstvu (zde musí čtoucí nazvati božstvo jménem), neodchyluj se, soustřeď svoje myšlenky usilovně na svoje ochranné božstvo. Medituj o něm, jako by bylo zrcadlením měsíce ve vodě, viditelné, ale o sobě neexistující, medituj o něm jako by to byla bytost s hmotným tělem.

 

Nechť takto čtoucí mluví a důrazně to přikazuje. Byl-li zemřelý mužem z lidu, řekne: Medituj o Velkém milosrdném bohu!

 

Takto poznají s jistotou bardo dokonce i ti, u nichž se nepředpokládá, že je bez pomoci poznají. Osoby, jež za svého života byly sice Guruem stavěny tváří v tvář skutečnosti, ale důkladně se s ním neobeznámily, nemohou samy od sebe poznat toto bardo. Musí jim pomáhat buď Guru nebo bratr stejného náboženství. Dokonce mohou se vyskytnout osoby, jež se sice s učením obeznámily, kteří však úporností choroby, přivodivší smrt, nejsou duchovně schopny, aby odolaly přeludům. Také těmto je tato ponaučení bezpodmínečně nutná. Pak jsou zase jiní lidé, kteří se sice s učením dříve obeznámily, museli však prodělat bídné životní poměry, poněvadž byli věrolomní, nebo že opomenuli poctivě plnit pod-statné závazky. Také těm je toto ponaučení nezbytným.

Jestliže je první stupeň barda dosažen ihned, pak je to nejlepší. Když nikoliv, pak je intelekt probuzen a osvobození je dosaženo použitím tohoto přesného volání do paměti mrtvého, mezi tím  co mešká na druhém stupni barda. Na druhém stupni barda má tělo povahu, kterou nazýváme zdánlivým přeludem.Zemřelý neví, zda je mrtev či nikoliv a stav jakési jasnosti přechází přes něho. Když je mrtvý v tomto stavu úspěšně poučován, karma nemůže dále působit a příčinou toho je setkání skutečnosti mateřské se skutečností jejího potomka. Je to jiný obraz pro to, co bylo řečeno už dříve: vědomí o sobě a vědomí ve mně, pravda a sebepoznání. Na příklad: jako rozptylují temnotu sluneční paprsky, rozptyluje Čiré světlo na stezce moc karmy. To, co se nazývá druhým stupněm barda, svítá myšlenkovému tělu. Zmatek se vznáší kolem míst, na něž se omezovala jeho činnost. Když je toto zvláštní učení použito, dosáhne svého účelu, neboť ještě nevyvstaly karmické přeludy, a proto zemřelý nemůže ještě být odvrácen od svého cíle, aby dosáhl osvícení.

– pokračování-