Jak všichni velmi dobře ví, začínají se v onom globálním ekonomicko – politickém prostředí našeho světa dít události skutečně nevídané. Mnozí hovoří o tom, že se svět pomalu, ale jistě vrací do období bývalé studené války. Je smutné, že zřejmě i z historického konsensu to bude náš malý stát ve Střední Evropě, který k této napjaté globální situaci zřejmě také významně přispěl.

A vzhledem k tomu, že jsem jeho občanem, cítím notnou dávku odpovědnosti za stávající stav věci i na svých bedrech. Nepoučili jsme se z roku 1938, nepoučili jsme se rokem 1948 a nepoučili jsme se ani rokem 1968. Bohužel stále pevněji ve mne uzrává přesvědčení, že se nepoučíme ani rokem 2008. Mnoho z mých přátel se mne stále častěji ptá, kde jsou kořeny sil, které tahají za nitky celé řady dramatických událostí. Osobně se dnes a denně setkávám se zřetelnou a významnou změnou myšlení u mnoha a mnoha lidí kolem sebe. Začínají jse již konečně dívat na spoustu věcí jiným pohledem.

Hlavně se však začínají jít do hloubky a snaží se nalézt a pochopit hluboce skryté příčiny toho všeho čeho jsme dnes na světovém jevišti událostí svědky. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl představit zcela nový seriál reportáží od autora Erica Jona Phelpse , který měl možnost po mnoho let pobývat přímo u zdroje. Byl bych rád, kdyby se jeho reportáže se staly jedním z významných prostředků jak vidět náš světem ve zcela jiném světle, než jak se nám snaží ti “mocní” namluvit.

117Výše uvedená fotografie poukazuje na skutečnost jak ředitel FBI J. Edgar Hoover verboval během své funkce agenty z jezuitských Univerzit v Georgetownu, Fordhamu a Marquette stejně jako z mormonské Univerzity která byla řízená zednářskou svatyní. G. Gordon Liddy irsko – italský římsko katolický hodnostář a jeho strýc Ray Abbaticchio byl jedním z nejznámějších Hooverových agentů jenž obdržel vzdělání od jezuitů ve Fordhamu. Končně některé z těchto věcí cituje ve své knize: “Will, The Autobigraphy of G. Gordon Liddy”:

“Tak jak jsem obdivoval německé Benediktíny, stejným způsobem jsem obdivoval jezuity. Speciálně pak “Společnost Ježíše” na které bylo něco zvláštního. Šokující odnož katolické církve. Šlo o tak efektivně nastavenou organizaci, že byla i jistým inspirujícím nástrojem pro Heinricha Himmlera, který nechvalně proslul svou despotickou “SS”, (Velkou úlohu v těchto aktivitách hrál arcibiskup Grober Freiburg, který byl jedním z největších sympatizantů nacistických stranických organizací., pozn. autora), jejíž příslušníci skládali zvláštní přísahu věrnosti přímo Hitlerovi. Tato skutečnost velmi zvláštním analogickým způsobem koresponduje s tím, jak členové nejvyšších úrovní jezuitů skládali tzv. “Čtvrtý Slib” přímo papeži. Tito lidé ovládali svět a bylo zřejmé, že z toho měli vyloženě radost.”

Liddy byl ve skutečnosti velmi kvalifikovaný a mentálně nesmírně disciplinovaný úkladný vrah, jenž se velmi dobře znal se dvěma konspirátory, kteří byli namočeni do smrti prezidenta Kennedyho. Šlo o Cartha DeLoach – agent FBI a E. Howarda Hunta – agent CIA. Tito dva jedinci patřili do skupiny tzv. “Rytířů Papeže”.

Liddy byl použit “Radou pro zahraniční vztahy” (Council on Foreign Relations), aby zinscenoval nakonec zpackanou loupež v rámci aféry “Watergate”. Nakonec byli všichni zainteresovaní jedinci chyceni a v podstatě se vykoupili za důkazy, které způsobily velké nepříjemnosti prezidentovi Nixonovi. Chyceni byli všichni – kromě Gordona Liddyho. Celý chycený spolek pracoval pro jezuity, přičemž bylo rozhodnuto zbavit funkce prezidenta na základě “Čtrnáctého dodatku ústavy merického státu”. Byla to prostě odveta za jeho neposlušnost směrem k “Council on Foreign Relations”.

Vše začalo operací “Watergate” a následovalo zradou ministra zahraničních věcí a člena “Řádu Rytířů Malty” Alexandera Haiga (jeho mladší bratr Francis R. Haig byl jezuitou). To vše nakonec kulminovalo obžalobou, kterou sestavil vysoce postavený jezuita a tehdy aktuálně působící profesor práva na Univerzitě v Georgetownu, kongresman Robert F. Drinan.

Zřejmě díky loajalitě k prezidentovi Liddy odmítl Nixona podvést. Za toto “neposlušné” odmítání vyzradit na Nixona jeho kriminální aktivity, odsoudil soudce federálního soudu John Sirica našeho “přítele” na dvacet let vězení. Později mu tento trest byl snížen na osm let a to díky “Trilateralistou” a oddaným služebníkem Zednářů Davidem Rockefellerem a známým odmítačem bible Jimmy Carterem.

Tušící příkaz zabít E. Howarda Hunta ve vězení si Liddy připravil svůj vlastní plán jak ho otrávit. Ovšem tento příkaz nikdy nepřišel. Hunt byl klíčovým hráčem ve scénáři Kennedyho vraždy, proto nesměl být dotčen.

Nakonec aby mohl, žít musel podstoupit obrovskou hanbu a ostudu ve chvíli kdy stál před porotou. Jeho obhájcem se stal Mark Lane. Toho Hunt, ale i jeho šéf a učitel William F. Buckely Jr. přímo nenáviděl. Před soudem vystupoval jako agent CIA, který se v den vraždy prezidenta Kennedyho měl nacházet v Dallasu a v podstatě za jeho smrt nést i určitou odpovědnost.

213 Výše uvedená fotografie he velmi známá a symbolizuje “IHS” – “Pečeť Společnosti Ježíše”. Byla vytvořená prvním jezuitským generálem Ignátiusem Loyolou. V podstatě kdekoliv se tato insignie nachází, znamená to, že daný objekt je pod kontrolou a okultním vlivem tzv. “černého papeže” který je zároveň zednářem nejvyššího stupně. Málokdo však ví, že zkratka “IHS” parafuje iniciály egyptské pohanské trojice “I-Isis (bohyně-matka “Nebeská Královna”), “H-Horus” (božské dítě) a “S – Seb” (Otec).

37 Na výše uvedené fotografii se nachází Ignatius Loyola (1491 – 1556) je zakladatelem a “Otec” “Svrchované Společnosti Ježíše”. Ignatius Basque z rodu Loyola se narodil do bohaté a silné šlechtické španělské dynastie. Později se dostal do blízkosti královského dvora v čele s králem Ferdinanda II. Aragona (1479 – 1516) a královnou Isabellou. Loyola se také stal členem okultní a luciferiánské společnosti “Alumbrados”. Je známé, že byl po celý život živen fixní představou ovládnutí světa s tím, že on by byl globálním monarchou vládnoucí celému světu z obnoveného hebrejského chrámu na hoře Moriah v Jeruzalémě. Theodor Griesinger, (Londýn: W.H. Allen, 1903).

Jezuiti byli v podstatě aktéři celkem dvaceti pěti zasedání “Trentské Rady” (1545 – 1563) přičemž sebe sama ustanovili do pozice poradců evropských monarchů podporující absolutistický monarchický despotismusm prostřednictvím kterého vyvolali tyto válečné konflikty:

1)      Holandskou revoluci (1568 – 1648)

2)     Třicetiletou válku (1618 – 1648)

3)     Revoluci puritánů (1644 – 1653)

Takže zatímco docházelo k neustálému sociálnímu oslabování a utlačování mnoha národů začal sílit vliv tzv. “Svaté inkvizice”, která byla silně podporována řádem “rytířů Malty” (a později “Skotskými Obřadními Zednáři) a to především v období od roku 1540 – 1773.

“Římští katolíci mají povinnost zabíjet kacíře”. Toto právo bylo vyhlášeno, resp. zveřejněno Svatým Tomášem (Aquinským) v jeho díle “Summa Theologica II-II, Q.11 A.3, 4 jako jeden z darů a neměnného práva církve Římské. Ve výše uvedeném materiálu se přímo píše:

“?.. oni (kacíři) si zaslouží nejen odtržení o církve procesem exkomunikace, ale také by měli být odděleni od světa smrtí?? existuje mnohem více důvodů, aby kacíři pokud jsou odsouzeni za kacířství, nebyli pouze exkomunikování, ale dokonce odsouzení k smrti?.. po první a druhé výzvě, ?? pakliže on (kacíř) je přesto tvrdohlavý. Církev, tím, že jej exkomunikuje a oddělí od církve, předloží jej světskému soudu, který jej odsoudí k smrti”.

“Šlechta a lid musí být všemi metodami přesvědčeni o víře, že společnost je vedená zvláštním řízením osudu a to podle proroctví opata Jachima. Toto znamená, že církev, ačkoliv byla mnohdy pokořená pokusy kacířů, musí být znovu rekonstruována do jeho původního lesku a záře.”

Ignatius Loyola, 1540 (Tajné instrukce jezuitů)

“??pro liberální instituce a civilní náboženskou svobodu není většího nepřítele než toto mazané bratrstvo a je pravdou, že tak jak na jedné straně by se měl mít člověk na pozoru, na straně druhé by měl být každý hledající důkladně obeznámen s jejich bohatou historii, a se všemi těmi praktikami přinášející výhody v mnoha směrem?.. jejich země je Řím, jejich panovník pak papež a jejích lídr zákona – generál?? jezuité jsou povolání, samou existencí jejich instituce ke zničení protestantismu. Tato je jedním ze základních pilířů jejich existence.”

G.B. Nicolini z Říma, od roku 1854 tento protestantský vlastenec žil v exilu v Anglii (z publikace Minulost jezuitů

“Já přísahám, že postavím trůn a oltář na kostech těchto neblaze proslulých liberálů a zničím je do jednoho bez vyslyšení žádostí dětí, starých lidí i žen!”

Gian Kardinál Albani, 1590, jezuitský koadjutor

“Martin Luther?.. je ztracený odpadlík, zloděj a špinavá osina.”

Jezuita Conrad Better, 1610, německý jezuita

“Síla generála musí být tak neomezená, že by měl považovat za čest sloužit bohu, ba dokonce by měl být schopný zvrátit řídící moc u jakéhokoliv z papežů”.

Ignatius Loyola, 1540

“Ale nejen přátelská komunikace je zakázaná jezuitovi, ale on sám je umístěn pod pedantní kontrolu. On nikdy nemůže jít sám a je jedno zda v domě či venku, ale vždy musí být doprovázen dvěma jeho bratry. Kromě jiných obecných nařízení věhlasného boha (papeže).

Ten nikdo, ale pouze generál může uplatňovat právo vyjádřit originální myšlenku anebo názor. Je téměř tedy nemožné pochopit autoritářskou sílu a moc takového generála. Možnost změny ústavy patří pouze Ignatiusovi osobně. Os sám mezi všemi ostatními je schopen takového aktu. On sám mohl vymyslet takový plán, kdy každá svobodná bytost je přeměněna na pouhý automat, který koná, mluví a dokonce myslí podle vyjadřované vůle jiného. Tak generál má schopnost znát minulost a současný život, myšlenky a touhy každého kdo patří do této společnosti, a proto je zcela rozumné, že on bude tou nejvhodnější osobou pro každou specifickou aktivitu.”

G. B. Nicolini Říma, 1854 protestantský italský vlastenec, který žil v exilu v Anglii (z materiálu “Minulost jezuitů)

(Po přečtení výše uvedených řádek musí být snad každému rozumnému čtenáři jasné, o jak gigantický kult osobnosti muselo v případě zakládající osoby “Společnosti či Řádu Ježíše” jít. To neberu v potaz ony neuvěřitelně manipulativní a svobodu omezující ustanovení, které jak vidno, se nacházelo v regulích tohoto řádu v dané době včetně totální apotheosy (zboštění) Ignatia Loyoly. Myslím, že vidět tyto skutečnosti je velmi poučné i odstrašující a to z mnoha pohledů. Pozn. J.CH.).

Účelem “Společnosti Ježíše”, založené Ignatiusem Loyolou v roce 1534 a formálně ustanovenou papežem Pavlem III. dne 27, září 1540 papežskou bulou titulovanou “Regimini militantis Ecclesiae” (R(O)ME) bylo zničit jakoukoliv známku “Protestanské reformace”, kterou inicioval Martin Luther v roce 1517. Jezuité to nazvali “protireformace”.

Ve snaze zničit protestantskou reformaci procházeli profesionální jezuité patnáctiletým specifickým vzděláváním a pak po dobu třicet jedna let působení v řádu se zavazovali přísahou, známou jako “Čtvrtý Slib”. Na tomto místě je třeba upozornit, že velké množství jezuitů se nedostalo na úroveň profesionálního jezuity a tak nebyli nikdy uvedeni do skutečného jádra této společnosti.

V tomto ohledu je zajímavé poukázat na dopis legitimního biskupa Los Angelesa v Mexiku Juana de Palafox, který v roce 1647 zaslal papeži Inocentovi X., ve kterém se mimo jiné píše:

“Ale jezuité zcela úmyslně sami sebe zahalují do tmy, kam není zvenku možné proniknout, a tento závoj není pozvednut ani pro mnoho z těch nejoddanějších z členů. Mezi jezuity je velký počet těch, kteří prošli třemi sliby, ale nikoliv již čtvrtým. Je tedy důležité zvážit, zda je vhodný takový způsob fungování řádu s ohledem na opravdové principy institucionální svobody.”

Z praxe se ukazuje, že “Čtvrtý slib” přijímá méně jak 2% jezuitů. Na toto téma reaguje M.F. Cusack ve svém mistrovském díle “Černý papež”, které bylo sepsáno v roce 1896:

” Jezuitovi není povoleno podstoupit finální slib (myslí se ona extrémní přísaha Čtvrtého slibu”) a to do okamžiku nežli dosáhne věku 45 let. Důsledkem toho je, že existuje extrémně málo jedinců, kteří prošli tímto slibem??  To znamená, že celých 31 let se nachází v jakési čekatelské fázi před finálním slibem a to z toho důvodu, aby jezuita, který vstoupil do řádu jako novic, v brzkém věku dosáhl podstatně staršího věku, než podstoupí finální slib. V tomto dlouhém období byl v podstatě otrokem vnitřního systému.”

zdroj: Matrix 2001 – Eric Jon Phelps