Nedávno jsem popsal několik nejběžnějších příkladů kognitivního zkreslení, který lidem brání v objektivním chápání situace, což často vede ke špatnýmu rozhodování. Tentokrát si rozebereme něco, co s tim souvisí, doplňuje se to, a někdy i překrejvá – argumentační omyly a klamy.

Argumentační omyl je chyba v logice, k níž dochází, když se argument staví na něčem, co ve skutečnosti neni pravda, nedává smysl, nebo je irelevantní. Argumentační klam je víceméně to samý, ale s tim rozdílem, že se používá záměrně, s cílem manipulovat někoho, komu ten argument předhazujeme.

Argumentační klamy hojně používaji zejména politici, média, a takzvaní fact checkeři. Pokroucená logika je jejich standardní operační procedurou, neboť jinak by ani nemohli fungovat. Argumenty nejsou založený na faktech nebo pravdě, ale na tom, co vás nejlíp donutí dělat nebo myslet si to, co po vás chtěji.

Argumentační omyly jsou běžný u spousty lidí – do nějaký míry nejspíš u většiny – a jsou známkou nevyvinutý schopnosti logicky uvažovat, nebo jsou to případy, kdy si člověk prostě jen něco neuvědomil, anebo jsou to omyly “naučený” od těch, co používaji argumentační klamy. Neboli když vás politik o něčem přesvědčí argumentačním klamem a vy jeho argument přijmete za svůj, aniž byste chápali, že je mylnej, vaše propagace toho argumentu je argumentačním omylem.

Základem je v obou případech chyba v logice, ale v případě klamu se k tomu přidává lhaní a záměr. To se bohužel v dnešním světě děje prakticky neustále. A jelikož zombíci nemaji skoro žádnou schopnost uvažovat logicky, nechávaji se těma klamama oblbnout a propagujou je v podobě omylů. Výsledkem je, že se topíme v oceánu tvrzení, který nejsou pravdivý, a argumentů, který nedávaji smysl.

Účel seznámení se s běžnejma argumentačníma omylama je dvojí – za prvý naučit se nedopouštět se jich, a za druhý nenechat se oblbnout lidma, který se vás jima snaží zmanipulovat.

“Kdyby to byla pravda, říkali by to v televizi”

Nemusim tady nikomu říkat, že tohle je jeden z nejstupidnějších argumentů v historii vesmíru, ale bohužel tomu pořád spousta lidí věří, a proto jsme tam, kde jsme. I kdybysme nebyli v situaci, kdy se v televizi lže neustále a záměrně, i kdyby v televizi většinou říkali pravdu, tenhle argument nemá logiku. Mezi tim, co je pravda, a tim, co říkaji v televizi, neni žádná logická souvislost. Nanejvejš tam může bejt korelace.

Navíc i kdyby všechno, co řikaji v televizi, byla pravda, tak to ještě neznamená, že všechno, co je pravda, říkaji v televizi. Všechno, co je pravda, ani v televizi říkat nemůžou, protože by to nikdy nestihli. Takže tahle teze nefunguje ani v případě, že se v televizi pilně snaží pravdivě informovat, natož v naší situaci, kdy dělaji pravej opak.

Vůbec představa, že když budete pasivně sedět na prdeli a poslouchat z televize lidi, který platí někdo, kdo je asi tak stejně neutrální jako elektron, tak budete objektivně informováni o všem, co se děje ve světě, je absurdně naivní.

“Když to můžou dělat ostatní, tak proč nemůžeš ty?”

Tohle je další idiotskej argument těžkýho kalibru, kterej se používal například když vás dobrovolní gestapáci chtěli donutit nosit tlamokryt a vy jste trvali na tom, že se odmítáte zařadit do kategorie totálních idiotů a ničit si vlastní zdraví. Pak vám říkali, že “všichni ostatní to nosí, tak proč byste nemohli vy?” A podobně to bylo s genovejma injekcema.

Jednoduchá rozumná odpověď je, “Protože nechci, vole.” Jejich argument vychází z kognitivního zkreslení skupinovýho myšlení, o němž jsem už mluvil. Konání ostatních nemá nic společnýho s tim, co je správně, a z chování ostatních nijak logicky nevyplývá, co byste měli dělat vy, a neexistuje žádnej zákon (zatim) ani žádný jiný pravidlo, který říká, že se musíte chovat jako ostatní.

Stejně jako u prvního příkladu, i tohle by mělo bejt naprosto očividný, ale naše společnost je už tak debilizovaná, že se tenhle argument opravdu běžně používá. Je to v podstatě takovej dost zoufalej apel, kterej někdo vytáhne, když jste mu vyvrátili všechno ostatní a on už neví, čeho se chytit, ale jeho zfanatizovanej vymytej mozek mu přikazuje vás mermomocí donutit k nějakej hovadině.

“Všichni odborníci se shodujou, že mám pravdu!”

V dnešní době klasika, která má hned dva problémy. Jeden je ten, že odvolávání se na autority neni argument, což je pointa tohodle argumentačního omylu. Jak jsem psal v tom kognitivním článku, doktoři se ne tak dávno shodovali, že mejt si ruce před operacema je kravina. Mít diplom neni záruka toho, že něčemu opravdu rozumíte, a to, že se shodujete s dalšíma lidma, co maji diplom, rozhodně neni záruka toho, že máte pravdu.

Druhej problém je ten, že to tvrzení většinou ani neni pravdivý samo o sobě. A co víc, v praxi se tenhle argument vytahuje obzvlášť když to neni pravda. Tvrzení, že se všichni odborníci shodujou, uslyšíte od politiků a mluvících hlav z televize hlavně tehdy, když jde o kontroverzní témata, tedy témata ve svojí podstatě takový, že jsou na ně různý názory.

Když nám v médiích cpali, že se všichni odborníci shodujou, že fuckcíny jsou bezpečný, pročpak nám to říkali? Říkali nám to přesně proto, že spousta odborníků s tím nesouhlasila. Jelikož tu byla minimálně desítka významnejch odborníků (jen u nás), kteří ve veřejnym prostoru říkali, že fuckcína má závažný problémy, loutky se zoufale snažily přesvědčit lidi, že všichni odbornícitvrdí opak.

Součástí týhle strategie bylo přehlušit signál hlukem. Byl to takovej pokus změnit realitu hlasitým opakováním lži. Když budete denně vyřvávat na všechny strany lež, při troše štěstí si v tom hluku zombíci pravdy vůbec nevšimnou. Ze zkušenosti posledních pár let se dá říct, že prakticky kdykoliv někdo tvrdí, že se “všichni odborníci shodujou”, tak lže. Nějak mě nenapadá, kdy tomu bylo jinak. Ono totiž kdyby se všichni opravdu shodovali, tak neni důvod to někomu vnucovat. Bylo by to evidentní samo o sobě.

No true Scotsman

S tím souvisí argumentační omyl známej jako “No true Scotsman”, kterej se zakládá na historce, kde někdo řek “to by žádnej Skot neudělal”, pak se ukázalo, že udělal, a dotyčnej to změnil na “to by žádnej opravdovej Skot neudělal”. Místo aby připustil, že jeho tvrzení nebylo pravdivý, tak naznačoval, že ten Skot, co udělal něco, co neměl, nebyl opravdovej Skot.

V dnešní situaci tu máme variantu, kdy někdo tvrdí, že “si žádnej odborník nemyslí, že vakcíny škodí”, a když mu ukážete pár odborníků, kteří si to myslí, změní to na “žádnej opravdovejodborník” a těm dotyčnejm odborníkům odebere status odborníků a přidělí status dezinformátorů.

Straw Man

Straw man, neboli slaměnej panák, je typ argumentu, kdy se oponentovo tvrzení překroutí na trochu jiný tvrzení (postaví se slaměnej panák), který se mnohem snadněji vyvrací, a to se pak vyvrátí (panák se povalí). Tohle vytváří dojem, že jste vyvrátili tvrzení protivníka, aniž byste to ve skutečnosti udělali.

Je to velmi běžnej postup, kterej vidíme v diskusích dnes a denně, a může mít několik forem. Mezi ně patří, že argument protivníka buď extrémně zjednodušíte, nebo maximálně přeženete, a pak vyvrátíte tuhle přehnanou verzi. (Pak to chce arogantní úšklebek a pustit reklamy, aby se protivník nemoh bránit.)

Mezi další triky patří například napadání citace oponenta vytržený z kontextu, v čemž jsou přeborníci televizní moderátoři, nebo vyvrácení jedný části argumentu oponenta, která se vyvrací nejsnadněji, a ignorování toho zbytku, předstíraje, že bylo vyvráceno vše – v tom jsou zase přeborníci politici.

Ukázkou tohodle typu argumentu by bylo, kdyby chtěl někdo dokazovat, že vláda je banda idiotů, jen tim, že ukáže na Pekarovou. Vláda sice je banda idiotů a Pekarová je toho zářnej příklad, ale vybrat si tu nejhloupější pani v ČR a naznačovat, že ostatní jsou jako ona, je vážně podlej trik. Když chcete argumentovat, že vláda je banda idiotů, tak prosim vás ukažte i na Fialu, Rakušana a Jurečku (myslim, že Bartoš už dávno nikoho nezajímá), ať je to fér.

Falešná ekvivalence / analogie

K tomuhle podfucku dochází, když jako argument použijete přirovnání nebo analogii, který situaci tak úplně neodpovídaji, nebo když se pokoušíte interpretovat tvrzení oponenta jako něco, co ve skutečnosti netvrdí.

Například si můžeme vzít tvrzení “když nepodpoříte Ukrajinu, jste proti demokracii”. Tohle vás má donutit “podporovat” Ukrajinu, pokud jste “pro demokracii”, ale ve skutečnosti podpora Ukrajiny a podpora demokracie jsou dvě dost odlišný věci.

Jednak to, jestli je Ukrajina zrovna nejlepším příkladem demokracie, je věc názoru, a jednak se tu zaměňuje podpora nějaký myšlenky (demokracie) s tim, oč tu opravdu běží, a to je posílání zbraní do válečnýho konfliktu. Protože vláda po vás nechce, abyste se podíleli na reformě volebního procesu U kravína, nebo tak něco. Vláda po vás chce, abyste zaplatili ty tanky a jiný zbraně, který tam posílá (ačkoliv se z toho na frontu téměř nic nedostane).

To, jestli chcete poslat kdo ví kam tanky (teoreticky nacistům, prakticky přes černej trh teroristům – což je teda v podstatě jedno), nemá s tim, jestli jste pro demokracii nebo ne, nic společnýho.

Další příklad je, když máme na Václaváku protest proti vládní politice a vláda onálepkuje všechny protestanty jako “proruský šváby”, ačkoliv na protestu nepadlo o Rusku ani slovo a programem byla chudoba způsobená vládní debilitou. Zaměňovat lidi protestující proti vládní zlovůli s agenty cizího státu je nejen argumentační klam, ale taky známka mentální degenerace a nedostatku příčetnosti.

Jinej běžnej příklad je zaměňovat kritiku nějakýho tvrzení za kritiku osoby. Člověk X něco řekne. Člověk Y řekne, že to, co X říká, je hovadina. Na to X zareaguje, “Takže já jsem hovado?” Což samozřejmě neni to, co Y tvrdil. (Na druhou stranu, pokud X neni schopnej poznat rozdíl mezi “to je hovadina” a “ty jsi hovado”, tak je to celkem hovado.)

Extrémně běžnym trikem v médiích je používat otázky, který začínaji “Chcete říct, že…?” nebo “Tvrdíte, že…?” a pokračujou něčim, co je tak trochu podobný tomu, co dotyčnej říká, ale je to evidentně něco jinýho, horšího, hloupějšího, atd. Tohle moderátoři používaji velmi rádi, protože je to jednoduchý a zombíky to snadno oblbne.

Například někdo poznamená, že “virologie nepoužívá vědecký metody”, na což se moderátor zeptá “Chcete říct, že všichni virologové jsou idioti?”, což evidentně nebylo to původní tvrzení. Je to ale jednoduchej způsob, jak ukázat, aspoň na chvíli a aspoň mentálně labilním lidem (což ale v televizi vzhledem k inteligenci zombíků stačí), oponenta ve špatnym světle, alespoň falešnou implikací.

Jinej příklad je, když si do televize omylem pozvou někoho, koho si dostatečně neprověřili, nebo tam s maximálním odporem pozvou Rajchla, protože už je fakt trapný předstírat, že neexistuje, a on třeba řekne, že “vláda by se v první řadě měla starat o Čechy”, což je logický, protože je to koneckonců česká vláda. Nebo by teda aspoň měla bejt, i když tim už si teď asi nikdo neni jistej. No a moderátor prakticky reflexivně (protože už to má tak naučený) vyplivne: “Takže jako máme nechat umřít Ukrajince?” Zřejmě staráním se o Čechy umíraji Ukrajinci. (A vůbec nevadí, že to, co vláda dělá a moderátor podporuje, má ve skutečnosti za následek víc mrtvejch Ukrajinců, ne míň.)

Zaměňování jedný věci za druhou je prostě v médiích a u politiků velmi oblíbeným trikem. Nejlepší je pak ještě oponentovi nenápadně přišít nějakej směšnej názor nebo postoj, kterej nikdy nezastával, a posměšně říct něco jako “A na zelený mužíčky věříte taky?” A pak rychle reklama, aby náhodou nestih odpovědět.

Falešný dilema – buď anebo

Dalším oblíbeným trikem virů (abych furt nemusel opakovat “politiků a médií”) je zredukovat pro oponenta jeho volbu na dvě možnosti, jako by jich víc neexistovalo. Typickým příkladem bylo, když Dubya slavně informoval americkej lid, že “Either you are with us, or you are with the terrorists.”

Protože co jinýho byste tak mohli bejt než kamarád Bushe nebo terorista, ne? Jiný možnosti určitě neexistujou. Jako třeba… já nevim… normální člověk.

Jinej příklad je, když se tu říkalo, že buď se necháte dobrovolně znásilnit (jehlou), nebo jste vrazi babiček. Jiná možnost asi neni. Takže teda když jsem měl na vybranou mezi znásilněnym otrokem s krevníma sraženinama a se zvýšenou šancí infarktu, a vrahem babiček, tak jsem si vybral vraha babiček. Bejval bych radši nebyl ani jedno, ale takovou možnost mi bohužel nedali. Zajímalo by mě, kolik těch babiček mám na svědomí a čí babičky to byly. (Jsou o tom někde záznamy?)

Ukvapená generalizace

Generalizace je vyvozování závěrů bez dostatečnejch důkazů, na bázi jen malýho vzorku dat. Jako třeba když jste za celej život viděli jen jednoho negra a vyvodili jste si z toho závěr, že všichni negři musí bejt černý. (Což je fakt rasistický, protože stejně jako můžete mít 486 pohlaví, tak negr může mít 486 barev! Klidně může bejt i duhovej!)

V praxi se to dá použít třeba tak, že máte jednu přeplněnou nemocnici a řeknete, že je třeba vyvraždit tak půlku obyvatelstva, protože jinak budou přeplněný všechny a hodně lidí umře. Nebo jeden člověk přinese na demonstraci šibenici, a vy v televizi telatům řeknete, že na demošku přišly tisíce nebezpečnejch vrahů, kteří chtěli někoho oběsit (a možná bokem zabít vaši babičku).

Generalizace je užitečná hlavně když potřebujete diskriminovat nějakou skupinu. Najdete si jednoho člověka z tý skupiny, kterej dělá něco špatnýho (a když ho nenajdete, tak tam nastrčíte Naomi nebo Cindy), ukážete, jak je špatnej, a podáte to tak, že celá ta skupina je špatná (protože tenhle jeden človíček ji samozřejmě dokonale reprezentuje), a pak můžete vydat novej protiústavní zákon. Jeho protiústavnost pak ospravedlníte nějakym jinym argumentačním klamem. (Jako třeba že v Rakousku to maji taky.)

Tohle je v praxi poměrně jednoduchý. Máte demonstraci, která nemá nic společnýho s Ruskem, ale vám připadá, že nejlepší způsob, jak ji zdiskreditovat, je postavit tam dva policajty v civilu s ruskejma vlajkama, vyfotit je, a pak dát do všech médií tuhle fotku na podporu tvrzení, že to byla demonstrace víte koho. Nejlepší na tom je, že když vlastníte média, tak proti tomu neni prakticky žádná obrana. (Možná kromě nějakýho rozsáhlejšího mrzačení dobytka.)

Generalizaci a závěry založený na zavádějících nebo omezenejch datech používá vláda velmi často, protože timhle způsobem se dá podložit celkem cokoliv. Když chcete ukázat, že A je nebezpečný, najdete jeden-dva případy, kdy bylo A nebezpečný, a dáte pokyn všem médiím, aby to všude rozmazaly, což všechny udělaji. Když potřebujete, aby bylo jako nebezpečný vnímaný B, uděláte to samý s B. Zvládne to i cvičená opice.

Argument šikmou plochou

(Takhle se to podle Wikiparodie jmenuje.) Tenhle argument z nějakýho malýho incidentu vyvozuje iracionálně extrémní důsledky, kterejma pak někdo všechny straší, aby udělali, co po nich chce. Legendární je hokejka globálního oteplování, kterou kdysi namaloval Al Gore na podporu argumentu “Dejte mi prachy, nebo všichni umřeme!!”

Neboli ukázal na nějakym grafu, že posledních pár let se oteplilo, pak na graf nakreslil čáru, podle který se bude oteplovat pořád víc, a za 20 let budeme muset všichni do práce plavat, a komu do dalších 30 let nenarostou žábry, ten se utopí v roztátejch ledovcích. (“Takže navalte prachy.”) Jeho křivka byla samozřejmě vymyšlená a s realitou neměla nic společnýho, jak můžeme snadno vidět z faktu, že většina z nás do práce stále neplave, ale chodí nebo jezdí.

(Za tenhle podvod – na důkaz, že v našem světě vládnou podplacení šmejdí a idioti – dostal Gore Nobelovu cenu míru. Jak souvisí argumentační omyl vymyšlený hokejky a šíření poplašný zprávy s mírem je stále nevyjasněný.)

Podobný byly modely, který ukazovaly, že když neuděláme všelijaký retardovaný hovadiny, tak v Británii do roka umře na covid 60 miliónů lidí nebo kolik. Po třech letech strašlivý pandemie umřelo 6 miliónů lidí s covidem na celym světě, a na covid zhruba asi tak nikdo. (Jasný data nejsou, protože tuhle zřejmě nedůležitou věc skoro nikdo nesledoval.)

Šikmá plocha je argumentace typu “jo, dneska mu půjčim 10 korun a za tejden bude chtít 10 000”, aniž by pro takový tvrzení existovaly nějaký racionální důvody. V seriálu The Simpsons to bylo jednou ztvárněný děsivou předpovědí “Dneska je upír – zejtra může začít kouřit!”

V současnej době to vidíme na argumentech typu “když je nezastavíme teď, Rusové zaberou celou Evropu”. (Ačkoliv je Ukrajinci spolehlivě každej den poráží.)

Jak se jistě čtenářům vyjasňuje, téměř cokoliv, co dnes média plácnou, je argumentační klam.

Emocionální vydírání

Argumentů tohodle typu jsme za poslední tři roky viděli taky spoustu. “Když se nenecháte opíchat, umřete!” “Když si nezafačujete držku a nezabedníte se doma, budou mrazáky v ulicích!” Nevim, ale zatim umírá dvakrát víc těch opíchanejch a mrazáky furt nikde.

To, že se viry běžně uchylujou k vyvolávání strachu, zesměšňování, vyhrožování, atd., nemusim nikomu vysvětlovat. Kdokoliv může jít třeba na Seznam z krávy a najde tam hromadu příkladů.

Ad hominem

Útoky ad hominem jsou populární nejen ve vyšších, zavirovanejch vrstvách společnosti, ale celkem všude. Podstatou je útočit na osobu oponenta, místo na jeho argumenty, protože je to obvykle mnohem jednodušší.

Tohle můžete velmi jasně pozorovat u totálně nestrannejch a objektivních debat v televizi (když teda náhodou nejsou oba debatující provládní poskoci). Zatímco provládní přizdisráči dostávaji normální otázky a moderátor se s nima nehádá (spíš jim ještě podlejzá), na ty protivládní elementy se vytahuje všechno možný ohledně jejich osoby, i když to nijak nesouvisí s tématem diskuse.

Prvním trikem je vytahovat nějakou špínu, nebo aspoň pochybný incidenty, z minulosti dotyčnýho. To je taky část práce tajnejch služeb – hledat špínu na lidi, kteří před vládnoucí zkyslou smetánkou nepadaji na držku a neolizujou jim boty. Trapas je, když nemůžou nic moc najít a museji pak vytahovat takový blbosti, jako že když byl student, tak se jednou opil a pak někde něco řek.

Druhej trik je hledat a vytahovat konexe s lidma nebo aférama, který jsou vnímaný jako špatný. Jako třeba jasnym důkazem, že Putin je globalista, je to, že si v 90. letech potřás rukou s Klausem Palpatinem.

Třetí trik jsou pak všechny ty nelogický a irelevantní urážky, jako označovat Soňu Pekovou za “antivaxera” nebo kdekoho za “proruskýho švába”, i když nemá v lásce ani Rusy, ani šváby. A podobnejch příkladů by se našlo ohromný množství.

Klasická ukázka byla, když jakejsi Vrábel svolal v září loňskýho roku velmi úspěšnou demonstraci, a jediný, co jsme se v mainstreamu o demonstraci dověděli, bylo, že Vrábel má dluhy. Fakt kvalitní informační práce. Profesionální zpravodajství jak má blejt.

Jednou z oblíbenejch taktik zoufalejch argumentátorů je napadat anonymitu lidí. “Proč by tě měl někdo poslouchat, když se ani nepodepíšeš?” Nebo “Názor někoho, kdo se bojí použít vlastní jméno, nestojí za pozornost.” Když pominu omezenou představivost lidí, který nenapadne jinej důvod k anonymitě, než strach, tak mi přijde zajímavý, že podpis nějak vylepšuje vaše argumenty.

Tenhle útok je prostě jen levnej způsob, jak nemuset uznat něčí argumenty. Nepředpokládám, že si někdo z lidí, co tenhle postup používaji, opravdu myslí, že “Válka je zlo!” je relevantní tvrzení, když se pod něj někdo podepíše, ale irelevantní, když je anonymní. V útocích na anonymitu se ale dobře ukazujou předsudky lidí. Když někdo napadne vaši anonymitu, obvykle vám tím, jak to podá, řekne něco o sobě.

V argumentu napadajícím anonymitu jsou nicméně omyly dva. Prvním je ten, že anonymita je nějak relevantní k prezentovanýmu argumentu. Druhým je předpoklad, že anonymita je v první řadě nějak nežádoucí nebo “špatná”. Ve skutečnosti neexistuje jedinej racionální důvod, proč by někdo měl na Internetu používat jméno, který má v občance.

Domněnka, že by měl, vychází z autoritářství (takhle se to má dělat), skupinovýho myšlení (ostatní to tak dělaji, tak proč ne ty?), nebo nedostatku představivosti (mě nikdy nenapadlo použít jiný jméno než to v občance, tak proč to děláš ty?). Mně osobně neni jasný, proč by “měl” někdo tam, kde to neni daný zákonem, používat jméno, který mu přidělil někdo jinej bez jeho souhlasu, a ne jméno, který si vybral sám. A nechápu, jakej je pro někoho, kdo ho stejně nezná, rozdíl v tom, jak (nebo jestli) se pod něco podepíše.

Chápu ale, že anonymita a soukromí mormálních lidí jsou nežádoucí pro všechny vládní gaunery a jejich špehování a protiústavní teroristický praktiky, takže je třeba naočkovat lidi názorem, že anonymita je špatná. V budoucnosti bude u všeho, co dáte na Internet, vaše jméno, adresa, a rodný číslo, a když napíšete něco nepovolenýho, tak už nikdy nic dalšího nenapíšete.

Odvolání se na reputaci

S útoky ad hominem souvisí odvolávání se na reputaci nebo dosažený “úspěchy” danýho člověka. Obhajoba nějakýho pedofila často vytahuje frázi, že je “well respected member of the community”, neboli respektovanej člen komunity, což je takový vágní, ničim nepodložený tvrzení, který má bejt přilepšující okolností, případně dokonce důkazem, že ten člověk nemůže bejt pedofil. Vzhledem k tomu, že většinu pedofilů lidi kolem nich považujou za “respektovaný, slušný lidi” – dokud teda nezjistí, že jsou to pedofilové – bych takovýmu argumentu moc velkou váhu nepřikládal.

Je to další zoufalej typ argumentu, po kterym saháte, když už vám všechny lepší došly a teče vám do bot. V pozitivním smyslu se používá k obhajobě těch největších hajzlů (a co si budeme povídat, “well respected member of the community” v podstatě neznamená nic víc, než že má sako a kravatu a drahý hodinky); v tom negativním se používá proti komukoliv, kdo se někomu nelíbí.

Potom padaji ubohý argumenty typu “A co ty jsi v životě dokázal?”, když kritizujete vládu, nebo “A ty bys to dokázal dělat líp, kdybys byl premiér?” Což teda musim říct – pro případ, že by se někdo chtěl zeptat mě – že rozhodně dokázal. Vůbec bych nechodil do práce, a tim bych zaručeně napáchal mnohem míň škody, než Fialovej Hnus, Babiš, a všichni před nima.

Další vtipnej argument je třeba “Víš jak je to těžký, řídit celou zemi?” Ano, dostávat rozkazy z Brusele a Brainwashingtonu, plácat denně kraviny, rozkrádat co se dá, a posílat policajty Broka a Azora na nepohodlný lidi je velmi těžká práce. Važte si toho, že to někdo dělá za vás.

Souvisejícím klamem je odvolání se na kvalifikaci, což jsme viděli taky v době covidu: “A ty jsi doktor? Ne? Tak drž hubu!” Protože na to, abyste poznali, jestli jste nemocní, nebo jestli zacpání huby omezuje přísun kyslíku, potřebujete doktorát. Akorát teda někdy i s tim doktorátem jste jenom dezinformátoři, když tvrdíte něco jinýho, než vládou posvěcenou jedinou pravdu.

Cyklickej argument

Cyklickej argument je takovej, kde se dvě tvrzení podporujou navzájem, aniž by kterýkoliv z nich bylo podpořený něčim jinym. Třeba: “Jsi debil, protože děláš všechno blbě!” “Jak víš, že dělám všechno blbě?” “Protože jsi debil!”

Známym příkladem je argumentace mnoha stoupenců bible: “Bible je pravdivá, protože ji napsal bůh. Napsal ji bůh, protože se to píše v bibli. Když je to v bibli, tak to musí bejt pravda, protože ji napsal bůh.”

Mistry cyklickejch argumentů jsou hlavně Darwinisti, kteří například tvrdí, že homologie (biologická podobnost dvou druhů) je důsledkem evoluce, a zároveň tvrdí, že homologie je důkazem evoluce. Jinými slovy, opičáci a lidi jsou si podobní, protože se jedno vyvinulo z druhýho, a víme, že se jedno vyvinulo z druhýho, protože jsou si podobní. Geniální! A podobnejch maji desítky.

Dobrym trikem je udělat ten kruh trochu delší, protože než lidi projdou celej cyklus, zapomenou, co bylo na začátku a snadno si tak nevšimnou, že se to točí dokolečka.

Vybírání hodících se dat

Oficiální překlady “cherry picking” mi přišly dost debilní, tak jsem si vymyslel vlastní, ale jestli tomu chcete vážně říkat “vyzobávání rozinek”, tak klidně. Je to každopádně postup, kdy se uváději jen argumenty nebo příklady, který svědčí ve prospěch vlastního názoru.

Což je další postup, kterej provládní odporníci využívaji nepřetržitě. Viděli jsme to tisíckrát ve vyhodnocování covid dat (a bylo to vidět na obou stranách, ale kdyby to nedělala vláda, nemusela by to dělat ta druhá strana). Aby se dalo strašit covidem, vybral se pro zprávy ten momentálně nejhorší region, nebo časově ten nejhorší tejden, a na tom se ukazovalo, jak je ta chřipka hrozná. Což byla určitě pravda, protože po třech letech, jak všichni vědí, jsme skoro všichni mrtví a na ulici skoro nepotkáte člověka – jen ty mrazáky.

Určitě si pamatujete, jak média vybíraly, co se jim hodilo z ockovani.opendatalab.cz. Teď když tahle stránka (která používá oficiální data ministerstva nemocnictví) dlouhodobě ukazuje, že mezi nakaženejma, hospitalizovanejma, i JIPkářema je dvakrát tolik zapíchanejch než nezapíchanejch (v přepočtu na velikost skupin), v médiích přestala existovat.

Vlastně celá práce masmédií spočívá v tom, najít nějaký data, který podporujou agendu, kterou chtěji prodat, co nejvíc je nafouknout, a proti všem únikům reálnejch informací používat celou sadu argumentačních klamů. Zatim to pořád funguje dost dobře.

S vybíráním toho, co se hodí, souvisí běžnej trik politiků, kterej používaj, když dostanou víc otázek najednou (což je vždycky chyba od tazatele – měl by položit jen jednu, tu nejzávažnější, otázku). Vyberou si samozřejmě tu otázku, ze který se dokážou nejsnadnějc vykroutit (haha, snad jste si nemysleli “odpovědět na ni”), vykroutí se z ní, a požádaji o další otázku, zatímco všichni rozhazujou rukama a řikaji si, “Počkej a co ten zbytek, ty hajzle?”

Korelace neznamená kauzalitu

To, že korelace neznamená kauzalitu, je obecně známá věc. Málokdo se takovýho omylu dopouští nevědomky. (Možná tak chrochtátko pekari.) Většinou je ta záměna klamem, což u parazitů vidíme na tom, že na takovej klam upozorňujou u opozice, kdykoliv si ho všimnou (takže ho evidentně dokážou detekovat), ale přitom ho sami používaji, kdykoliv se jim to hodí.

Stačí vzpomenout si na rozdíl v hodnocení úmrtí po covidu a po fuckcínách. Do statistiky covid smrtí se psal každej “s covidem” (no, někdy i bez něj), a když jsme upozorňovali na to, že většina (ne-li všechny) těch úmrtí nebyla “na covid” a tudíž nevíme, jestli s tim ten covid měl vůbec něco společnýho (a potom je pochybný, zda je nutný zavádět opatření “proti covidu”), tak nás ignorovali a házeli po nás další argumentační klam, “umíraji lidi = musíme zrušit svobodu”.

Když se ale ukázalo, že po fuckcínách je hlášeno asi 30-krát víc úmrtí než v předchozích letech, tak se v médiích oháněli tim, že nevíme, jestli ti lidi opravdu umřeli na fuckcíny, nebo je to jen náhodná korelace. (To, že tahle “náhodná korelace” je 30x vyšší, než byla v předchozích letech, na ně žádnej dojem neudělalo.) Takže u covidu se jednalo, jako by tam byla prokázaná kauzalita, a u fuckcín se jedná, jako by to byla jen náhodná (a nejlépe ještě vymyšlená) korelace.

Pak tu máme tu velkou nezodpovězenou otázku, jestli viry (ty mikroskopický) způsobujou nemoci. Odporníci sami přiznávaji, že ne každej, kdo má virus, je nemocnej, a ne u každýho, kdo je nemocnej, se najde virus. Takže se obecně přiznává, že mezi virem a nemocí existuje jen korelace, ale přitom se všichni chovaji, jako kdyby tu existoval kauzální vztah. Ta absence logiky je tak do očí bijící, že je zázrak, že má ještě někdo zdravý oči, ale většina lidí je ochotná nechat se klamat dál, i když jim to vysvětlíte.

Posunování branky / cíle

Tohle je argument, kterej se mění podle toho, jak se vyvíjí situace, a od oponenta se vyžaduje víc a víc. Například se požaduje o něčem důkaz, a když ten důkaz druhá strana poskytne, požaduje se nějakej další důkaz, ačkoliv ten první měl původně stačit.

Jako čistě hypotetickej příklad, kterej se rozhodně nikdy nestal, si můžeme představit situaci, kdy vláda řekne, že je nutná aspoň 60% proočkovanost, aby se porazil virus. Když se jí dosáhne a virus pořád neupad, chce se teda 70%. Když ani při 70% se virus neodporoučí do věčnejch lovišť, řekne se, že 80% to už určitě zastaví. Časem se ukáže, že i 90% proočkovanost je úplně k hovnu, a tak vláda začne tvrdit, že je třeba naočkovat úplně všechny (i když samozřejmě na ně to neplatí) a dvakrát. Nebo třikrát. Případně čtyřikrát. Maximálně pětkrát. Určitě ne víc než šestkrát, protože to už nikdo nemůže přežít.

Apelování na tradici / nejžhavější novinku

Tohle jsou dva protichůdný argumenty, ale na stejnym principu. Buď se říká, že je něco dobrý, protože je to tradiční, nebo se říká, že je to dobrý, protože je to nejmodernější nová metoda apod.

Jako příklad tradice můžeme uvést, že někdo volí ODS, protože vždycky volil ODS, a ODS je přece strana, která … bla bla. Ignoruje se, že ODS dnes neni jako ODS včera a infiltrovali ji ještě horší paraziti, než tam byli původně.

Opačnej příklad je, když si máte nechat píchnout experimentální injekci neznámejch účinků, která je ale zaručeně bezpečná a efektivní™, protože je to super hyper moderní vynález s použitím nejlepší technologie. Smrt na něco tak úžasnýho vás bude zaručeně hřát u srdce na věčný časy.

“Když nemáš lepší vysvětlení, nemůžeš tvrdit, že je to špatně”

Tohle používaji lidi, kterejm vyvrátíte nějakou jejich teorii, který se ale nehodlaji pustit, a tak používaji argument, že nemáte žádnou lepší teorii a tudíž nemůžete tvrdit, že ta jejich je špatná. Nebo zjednodušeně – když ukážete, že “takhle to neni”, ale nevíte, jak to doopravdy je, tak se váš důkaz ignoruje.

To je ale samozřejmě nelogickej přístup. Když se vás zeptám, kolik je 98432*6857, víte to z hlavy? Většina z vás ne. Když vám ale budu tvrdit, že výsledek je 54, tak určitě všichni kromě Pekarový s Adamovou bryskně odhalíte, že kecám. Neboli na to, abyste s jistotou věděli, že 98432*6857 neni 54, nepotřebujete nutně znát správnej výsledek. Stačí znalost určitejch matematickejch principů.

“Mainstream lže, takže všechno v rozporu s mainstreamem je pravda”

Tohle je takovej zajímavej případ, kdy člověk něco přežene do extrému a vyvodí si z toho nelogický závěry. Lidi, kteří věří všelijakejm blbostem, někdy argumentujou tim, že média tu jejich blbost popíraji, což je jasná známka, že je to pravda, protože proč by to jinak dělali?

Takže když někdo řekne, že anglická královna se v noci proměňuje na ještěrku, je to určitě pravda, protože všichni v mainstreamu to popíraji. Nebo Země je rozhodně plochá, protože mainstream říká, že je kulatá, a mainstream umí jenom lhát.

Nejsem si jistej, jak si tihle lidi poradí s tim, že podle mainstreamu jedna a jedna jsou dvě.

Otázka nabitá předpokladem

Nakonec si popíšeme jednu běžnou metodu záludný manipulace, kdy se do otázky schová nějakej nepravdivej předpoklad, nebo předpoklad, se kterym oponent nesouhlasí. Nucením oponenta k jednoduchej odpovědi ho zároveň nutíte, aby přistoupil na obsaženej předpoklad.

Tradičním příkladem je otázka “Přestal jste bít svojí ženu?”, na kterou ideálně vyžadujete odpověď ano/ne. Obě odpovědi by ale připouštěly, že k takovýmu bití došlo. Člověk, kterej svoji ženu nikdy nebil, pokud přistoupí na to, že smí odpovědět jen ano/ne, se tak chytá do pasti.

Samozřejmě správnej postup je na tuhle hru nepřistoupit a poukázat na předpoklad obsaženej v otázce, se kterym nesouhlasíte. Tenhle typ manipulace vidíte často u soudu v americkejch seriálech. Jakmile se dotazovanej začne pokoušet podat obšírnější odpověď, advokát zvýší hlas a řekne: “Odpovězte ano nebo ne!” V tu chvíli by ho člověk měl poslat do háje a říct mu, že bude odpovídat, jak uzná za vhodný, a že se nenechá zatáhnout do pasti manipulativníma otázkama.

Pokud chcete bejt vtipní, můžete na otázku “Přestal jste bít svojí ženu?” odpovědět: “Ještě jsem ani nezačal!” Po čemž bude pravděpodobně následovat něco jako: “Takže to máte v plánu?” Na což můžete odpovědět: “No, to záleží na ní, že jo?” Nicméně nutno poznamenat, že bejt vtipnej kolem lidí, kteří se berou moc vážně, může bejt životu nebezpečný.

Obecně se ale dá reagovat zhruba ve smyslu: “Nemůžu odpovědět ano/ne na otázku, která je postavená na mylnym předpokladu. Až odstraníte předpoklady a přeformulujete otázku, pak na ni odpovim.” Je to lepší než rozhořčená odpověď “Ale já ji nebiju!”, která je nudná a předvídatelná. Takhle aspoň všem zúčastněnejm jasně ukážete tu manipulaci, která se proti vám používá.

Vyžadovat pouze odpověď ano/ne je vůbec záludnej trik. Je to způsob, jak z vás dostat něco zavádějícího, co se dá použít proti vám. Třeba otázka “Ukradla jste někdy něco? Ano nebo ne?” nerozlišuje mezi krádeží miliónu korun minulej tejden a krádeží žvejkačky, když vám bylo 10. Když kvůli tej žvejkačce odpovíte “ano”, bude to bráno jako že máte historii kradení.

Když začnete odpovídat “No, to jo, ale…”, tak můžete počítat s tím, že vás advokát u soudu (nebo policajt u výslechu) zarazí a řekne, že víc slyšet nepotřebuje. Takže to neni dobrej způsob. Lepší je odpovědět otázkou: “Počítá se žvejkačka, když mi bylo 10?”

Podobná záludnost jsou otázky typu “Souhlasíte s tim, že…” Zkušení manipulátoři dokončí otázku něčim nenápadně zavádějícím, co se dá lehko otočit proti vám, když odpovíte podle očekávání. Na tohle nejvíc dojedou ty nevinný naivní typy, co nikde nečekaji žádnou zradu a snaží se odpovídat upřímně. Pokud mezi ně patříte, při výslechu radši mlčte úplně.

Tohle všechno se vám bude hodit, kdyby vás nedej bože někdy v blízkej budoucnosti mělo vyslýchat Cenzurakušanovo gestapo. (Krycí jméno KRIT.) Pokud vás někdo vyslýchá, můžete čekat argumentační klamy a pasti v každej větě a je dobrý na to bejt připravenej a umět se bránit.

Několik rad pro takovou situaci je: Nenechte se vystresovat a k ničemu přinutit. Žádnej zákon vás nenutí odpovídat rychle a nějakym konkrétním způsobem. Všechno si dobře promyslete, než něco řeknete. O co větší cítíte nátlak, o to lepší bude mlčet úplně. Klidně jim na rovinu řekněte, že jakmile od nich ucítíte nějakej nátlak, tak dál nebudete mluvit. Pokud kvalitní argumentace a logika nejsou vaše silný stránky a snadno se necháte nachytat, tak je lepší neříkat vůbec nic a případně požadovat právníka.

Vyslýchací metody jsou plný manipulace a záměrně vás stresujou a matou, čímž vyslýchající doufá, že vás donutí říct něco, co pak může použít proti vám. V praxi to funguje celkem dobře, protože většina lidí má místo mozku tvaroh a zmanipulovat se nechaji i tim nejjednodušším trikem. (Jako důkazy bych uved například 2020, 2021 a 2022.) Vyvíjí-li na vás někdo nátlak, po každej otázce nebo výzvě se zhluboka nadechněte a pořádně zamyslete. Nenechte se vystresovat tim, že někdo netrpělivě čeká na vaši odpověď. Ať si počká.

Doufejme, že k výslechu nebudete nikdy muset, ale tyhle vědomosti a postupy můžete použít třeba i když máte v práci debilního šéfa, kterej vás furt s něčim prudí a snaží se vás zatáhnout do něčeho, do čeho nechcete.

Závěr

To byla teda opět jen malá ukázka z podstatně delšího seznamu. Způsobů jak bejt blbej existuje evidentně téměř nekonečný množství. Většina internetovejch diskusí je jich plná. (Těm si myslim že je v dnešní zpitomělej době lepší se vyhybat – v lepším případě je to plejtvání časem a v horším ten čas ještě trávíte na místech s hodně nízkejma vibracema a necháváte si kazit náladu a trávit auru všudypřítomnejma trolama a jinejma magorama.)

Použil jsem zas nějaký odporný anglický termíny, abych trochu popudil vlastní důležitost některejch lidí, který to hrozně irituje, protože se berou moc vážně. Doufám, že teď soptí a vztekaji se jak idioti a budou se z toho muset vynadávat v nějakejch těch velmi plodnejch diskusích.

Když jsem tenhle článek začal psát, za hlavní cíl jsem měl (stejně jako v předchozím článku o zkresleních) ukázat lidem, jakejch chyb se pravděpodobně dopouští sami, aby jim to pomohlo se jich vyvarovat. To je pořád ta hlavní pointa, protože máloco má větší význam než se vyvíjet a zlepšovat.

V průběhu psaní a hledání příkladů jsem si ale uvědomil, do jak ohromný míry všechny tyhle klamy vystihujou každodenní počínání politiků, médií a fact-checkerů. (Ačkoliv fact-checkeři přesně tyhle chyby hledaji u ostatních, sami jich ve svojí argumentaci hojně využívaji a doufaji, že si toho nevšimnete.) Celá dnešní společnost je timhle typem manipulace úplně prolezlá.

Takže druhotnym účelem týhle krátký demonstrace je ukázat lidem, jak ty triky mainstreamovejch manipulátorů identifikovat. Většina lidí si je podvědomě uvědomuje a tuší, že je něco v nepořádku, ale nedokážou to jasně pojmenovat. Když budete schopni rozpoznat přesně, co se děje, a budete chápat podstatu toho triku, kterej proti vám někdo používá, budete na ten klam moct poukázat a dokážete se tej manipulaci mnohem efektivnějc bránit.

Ty triky často fungujou právě proto, že ačkoliv člověk cítí, že je něco špatně, nedokáže to jasně identifikovat a reaguje neohrabaně. A manipulátoři tohle maji hodně dobře nacvičený. Triky můžou bejt dost jednoduchý, jako fráze “každej ví, že…” nebo “každej by měl vědět, že…” nebo další varianty, do kterejch se třeba na začátek přidá “asi” nebo “snad”, aby to neznělo tak agresivně – tim se začne a pak se přidá něco, co neni tak úplně všeobecně akceptovaný jako pravda, a na tom se postaví ten opravdovej argument. Argument pak vypadá opodstatněně, protože byl odvozenej z něčeho, co “každej ví”.

Jenže pokud se začne tvrzením “každej ví, že vakcíny vymýtily spoustu nemocí”, se kterym já už od začátku nesouhlasim, tak potom jakejkoliv závěr vyvozenej z tohodle předpokladu je pro mě irelevantní. Když ale budu oponovat jen tomu závěru, druhá osoba bude tvrdit, že byl logickej. Nezbejvá mi než poukázat na to, že počáteční tvrzení byla jen domněnka, se kterou nesouhlasim.

Dál běžně vidíme všelijaký “argumenty” typu “Když ti ta Amerika připadá tak špatná, tak proč tam žiješ?”, což ani nejsou argumenty, ale jen naprosto irelevantní útoky, který nemaji s obsahem debaty nic společnýho. Je to jasná známka diskuse, která je úplně o hovnu a na kterou byste asi neměli plejtvat svym časem.

Po nedávnej demonstraci proti chudobě jsem na hovnovinkách viděl hodně komentářů (podle mě od “zaměstnanců” hovnovinek), který tvrdily zhruba to, že tu žádná chudoba neni, takže demonstranti jsou idioti. Neboli těmhle lidem se daří dobře a chudí nejsou, takže chudoba neexistuje, a kdo říká, že jo, je idiot. Idiot je ve skutečnosti samozřejmě ten, kdo soudí životní situaci 10 miliónů lidí podle svojí vlastní, a nedokáže si domyslet, že inflace nejmíň 25% a několikanásobný zvýšení cen energie pravděpodobně uvrhne do chudoby lidi, kteří neměli to štěstí, aby se jim podařilo včas si dost nakrást. (Ale co si budeme povídat – tyhle komentáře nejsou až tak známkou nepochopení situace, jako spíš propagandou hovnovinek.)

A takhle bysme mohli pokračovat prakticky do nekonečna. Stačí se jen dívat kolem sebe. Ať se ale naučíte argumentovat sebelíp, je taky dobrý naučit se neplejtvat dobrejma argumentama na idioty, protože je to k ničemu. Dokonalej argument nefunguje na někoho, kdo ho nepochopí, nebo koho nezajímá. Jak říkal George Carlin, “Nikdy se nehádejte s idiotama. Stáhnou vás na svoji úroveň, a pak vás umlátí zkušenostma.”

(Poznámka na závěr: Najdete-li v tomhle článku nějakej ten argumentační omyl, doporučuju na něj hlasitě poukázat, vyvodit z toho, že autor je debil, a přesvědčit všechny, že tim pádem je celej článek kravina. Bude to dokonalá ilustrace pointy článku.)

 

https://antivirus.22web.org/av/230328-argumentacni-klamy-manipulatoru-a-bezny-chyby-v-mysleni.htm