Nejstarší známé pojmenování míst (Palestiny), ve kterých se, sice již zřídka, vyskytovali potomci někdejších klonů padlých knížat nebes, je Martu (Západní země), či Amurru – země Amorejců. Hebron je, dle nepříliš věrohodných pramenů, prastarým městem vystavěným sedm let před egyptským Soanem. A pravděpodobně, soudě podle osídlení potomky Anaků, neskonale starším. To místo podle tradice obýval lid Achíma, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi (Anunnaki).
Nás zajímají právě jen ti obyvatelé Kánaanů, o kterých píše tzv. IV. Mojžíšova kniha: Potomci Anakovi, vysokých postav z pokolení obrů, obývající velká a pevná města Kánaánu. Když naopak Hetejci , Jebuzejci a Amorejci žili v horách a lid Amalech v kraji poledním, tvrdí výzvědné Mojžíšovo komando, mající zjistit, zda je možné bezpečně zaútočit a zda poklady oné země stojí za takové úsilí:
Kapitola 13 verš 34
Také jsme tam viděli obry, syny Anakovy, kteříž jsou větší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky a tak jsme jim i připadali.
Tehdy zahynulo království Og, posledního z obřích králů, když všichni obyvatele i s dětmi byli do jednoho vyhubeni, aniž byl kdokoli zanechán na živu. Tehdy za časů Mojžíšových.
Kap. 3/11
Sám toliko Og, král Bazan, jediný jež (ještě) z obrů pozůstal, aj lůže jeho železné ještě zůstává v Rabat u synů Ammon devíti loktů zdéli, čtyř loktů zšíři, jakž jest loket muže.
A zde je pokračování a počátek příběhu padlých Strážců nebes, jenž byl i počátkem konce krále Bazán Oga, posledního z obrů. Potomka někdejších klonů Anunnaki a domorodých žen. Vše poctivě sepsáno spravedlivým Henochem, následujícímu pokolení.:
(podstatně kráceno)
… nevyžádanými zasvětitelé lidstva…
Možná© Zdeněk Patrick – Praha 2009
Apokryfní Henochova kniha:
Kapitola 6.
6. A nazvali tuto horu Hermon, protože na ní přísahali a zaklínali se mezi sebou navzájem.
7. Toto jsou jména jejich vůdců: Semjása, jejich nejvyšší, Urakib, Arammeel (Sammael?), Akibeel, Tamiel, Ramuel, Danel, Ezequeel, Saraquial, Asasel, Armers, Batraal, Anani, Zaqebe, Samfaveel, Turel, Jomjael a Arasjal.
8. Toto jsou jejich činy:
Kapitola 7.
1. Tito a všichni ostatní s nimi pojali ženy, každý zvolil jednu a počali k nim vcházet a se na nich znečisťovat, učili je kouzlům, zaříkáním, řezání kořínků a vyjevili jim léčivost bylin.
Průšvih na sebe nenechal dlouho čekat. Jakkoliv zřejmě mnohé z nich při porodu zahynuly, lidské dcery krasavice počaly a mnohé z nich porodily obry. A to jsou ti, kteříž zdávna byli muži na slovo vzatí. Mocní klonové části padlých Anunnaki.
Obři postavou i duchem, využívající nebeská tajemství svých vzdušných otců k ovládnutí lidských dětí.
V první generaci nad poměry dlouhověcí a moudří. Ovládající mnohá tajná umění, velcí stavitelé Slunečních energetických chrámů i prvních pyramid, genetičtí manipulátoři vyrábějící si klonováním zrůdy pro své pobavení (viz Manethon), zneužívající čisté energie Země k zištným válkám, se stali skrze svá zasvěcení nebeským tajemstvím, neomezenými vládci nad dětmi Země a opanovali široké okolí v pásmu života planety na dlouhý čas.
Když dlužno poznamenat, že mohli být nepříjemnou konkurenci pro jiná mimozemská uskupení, s nimiž vedli i krvavé spory.
Avšak, jak se i nadále mísili mezi sebou a dětmi smrtelného života, božská jiskra v nich rychle pohasínala a degenerace dostoupila vrcholu. Délka jejich života ani zdaleka nedosahovala, jak již to u klonů první a další generace bývá, ani deseti procent prvotního genového zdroje. A stále postupně klesala. Jednoho dne jim lidé již nemohli ničeho dát, neboť obří vládci strávili všechnu práci lidí. Tehdy se obři obrátili proti nim a pohltili je.
A tehdy nastal všeobecný úpadek:
5. A lidé se počali prohřešovat na ptactvu, zvěři, plazech a rybách. Pak ze sebe samých navzájem maso ožírali a pili krev.
6. Tu žalovala země na tyto nespravedlivé.
Kapitola 8. 1. Asael naučil lidi zhotovovat meče, zbraně, štíty, náprsní krunýře a ukázal jim kovy i jejich zpracování, náramky a šperky, používání očního líčidla a krášlení víček, nejvybranější vzácné kamení i všelijaká barviva.
2. Tak zavládlo mnoho bezbožnosti a oni páchali smilstvo, dostali se na scestí a všechny jejich cesty byly zkažené.
3. Semjása učil lidi zaklínadlům a řezání kořínků. Armers jak rozvázat zaklínadla, Baraquel hvězdářství, Kokabeel astrologii, Ezeqeel pozorování oblak, Arakiel znamením Země, Samfaveel znamením Slunce, Seriel znamením Měsíce. A lidé hynuli a jejich křik doléhal až do nebes.
Kapitola 9. hovoří o množství krve, jež byla klony padlých strážců prolita na Zemi, o všem bezpráví hlasitě volající skrze liduprázdnou Zemi, až k branám nebeským. Tehdy shlédli Archónti, praví strážci nebes (Michael, Uriel, Rafael a Gabriel), aby všechny bídy zaznamenali a předali stížnost nejvyššímu.
V Kapitole 10. apokryfní Henochovy knihy Nejvyšší a Svatý vynese rozsudek: Vodní záplava zachvátí celou Zemi a vše, co je na ní zahyne, neboť lidé již od „padlých strážců“ znají mnohá tajemství nebes. Pouze Noe má být poučen jak se skrýt, aby skrze něho a jeho potomstvo, zachoval lidský rod. Viníci mají být spoutání mrákotami a uvrženi do temnot jámy v Duadelu uprostřed pouště, aby v den velikého soudu byli uvrženi do ohnivé propasti podobné kotli, aby tam v mukách věčně přebývali. Až do skonání pokolení.
9. Ke Gabrielovi promluvil Pán: Vytáhni proti míšencům, zavrženým a dětem děvek. Vyhlaď syny Strážců z prostředku lidí. Vypusť druha proti druhu, aby se sami mezi sebou bojem zničili, neboť dlouhý život jim nebudiž údělem.
10. Otcům jejich nebudiž za ně (jejich děti) dovolena žádná prosba, ačkoliv doufají, že budou žít život věčný, neboť každý z nich žije pět set roků.
12. Až se jejich synové navzájem pobijí, a až uvidí záhubu svých milých, uvaž je na sedmdesát pokolení pod pahorky Země – až ke dni jejího soudu a jejího dokonání, až bude vykonán věčný poslední soud.
15. Znič všechny duchy zavržených i syny Strážců…
Problématika nežádoucích klonů, co výsledku odvážného genetického inženýrství jisté části Anunnaki z vysokého nebe, používajících k mísení genů systém „in natura“, rozsudkem ještě zdaleka nebyla vyřešena. Krátce poté, co byl vysloven rozsudek, sešli se hlavní viníci, někdejší spirituální bytosti ze sedmého nebe, aby sepsali prosebnou „petici“…
Anunnaki – poslední soud…
Stále ještě nevíme, do jaké skupiny Anunnaki máme zařadit padlá „nebeská knížata“ a do které jejich soudce. Jakkoliv se může zdát, že soudní dvůr nebeských bytostí pochází z entity Elohim (Jahwah), nemusí tomu tak být.
Když mé největší podezření padá na duchovní tvory, kteříž zdávna kontrolují dodržování řádu Stvořitele, pilně střežící všechna tajemství i jakékoliv porušení univerzálních základů Genese. Spirutuální bytostí bytující o několik řádů výše, než bychom kdy tušili u průměrného domorodce, kteří jakékoli hrubé narušení Univerzálního řádu okamžitě, bez jakýchkoliv emocí, odměňují „červenou kartou“ všem přítomným. Nikoli jen viníkům. Přičemž se zdá, že jim kupodivu nevadí vzájemná záměna časových linií, ačkoliv prvotní operace směřující k záměně časových linií, směřují ve skutečnosti ke genetickým manipulacím, neboť jsou logickým důsledkem všech důsledkově navazujících průšvihů. Připočítáme-li kalkulaci s tragickou úrovní IQ světového mangmanetu, jenž je v plánech mimozemských agresorů očividně započítán, pak si mimozemské bytosti nemusí stěžovat na omezování svých práv a svobodných rozhodnutí. Naopak…
… K němuž někteří v mrákotách chováni budou…..
MainUFO© Zdeněk Patrick – Praha 2009
S programově naučenou nevědomostí slyšící neslyší, vidoucí nevidí, jsou to právě oni, kteří budou přímo odpovědni za vývoj a určený směr velmi velkého Průšvihu. Přičemž mimozemští agresoři jsou, v tomto cvičném případě, prozatím jen lehce přihlížející.
Tedy v očích strážců univerzálních zákonů a tajemství vesmíru, zcela bez viny, při totálním zničení lidské pospolitosti i své planety.
Které si lidstvo zaviní samo.
A to právě mimozemským agresorům, od samého počátku jimi generovaného průšvihu „kráčí“. Když vsadili svůj nízkoenergetický lov na pažravou sebestřednost a dominující egoizmus již zmiňované Sběře a strach pevně poutající logické odezvy ostatních.
Byla to dobře mířena trefa do černé duše lidstva.
V kapitole 12. je psáno, že se Enoch ukryl v těch dnech a žádný z lidských dětí nevěděl, kde. On sám říká, že pobýval u Strážců, jimiž byl později vyslán za těmi, co se prohřešili:
4. Strážci nazvali mne – Enochem písařem – a řekli mně: „Enochu, tys písař spravedlnosti, jdi oznámit těm strážcům nebes, kteří opustili vysoké nebe, svaté věčné místo, a znečistili se s ženami, a činili tak, jako děti země dělají. A vzali sobě ženy“:
5. Mají být tepáni při velikém zničení na Zemi: A nebudou mít žádného míru, ani odpuštění hříchu.
6. A protože radují se svými dětmi, smrt svých milovaných každý z nich uvidí, a nad zničením svých dětí budou bědovat, a snažně své prosby vysílat k věčnosti, ale milosrdenství a mír k nim nedosáhnou.”
A Enoch vyhledal na hoře Hermon jednoho z vůdců hříšníků Azalea, aby mu sdělil rozsudek, jenž byl nad nimi vynesen. Azael vida, že záležitost je velmi vážná a nesnese odkladu, svolal ostatní hříšné syny nebes, aby i k nim Enoch promluvil.
4. A oni všichni byli v obavách a strachu. Roztřesení veliké je postihlo. I zapřísahali mne, abych načrtl (prosebnou) petici, jež by umožnila nalézti pro ně odpuštění. Abych četl jejich petici v přítomnosti Pána nebes.
5. Protože od té doby nesměli mluvit (s Ním), ani vystavit své oči
Po té odešel Henoch do země Dan, na jihozápad od Hermonu, kde si pročítal prosebnou petici, až zaspal tvrdým spánkem. V časovém intervalu mezi tvrdým spánkem a opětným vyhledáním hříšníků jej provázelo vidění, jež obsahově patří mezi starověké sci-fi:
9. Větry mi propůjčily křídla k vidění a vyzvedly mne vzhůru. Nesly mne do nebe. Vstoupil jsem, až jsem se přiblížil zdi, která byla vystavena z křišťálových kamenů a obklopena ohnivými jazyky počala mi nahánět strach.
10. Vstoupil jsem do ohnivých jazyků a blížil se k velkému domu postavenému z křišťálových kamenů. Stěny onoho domu se podobaly podlaze vyložené takovými kameny a jeho podlaha byla z křišťálu.
11. Strop byl jako dráha hvězd a blesků, mezi nimi ohniví cherubové
12. a jejich nebe bylo z vody. Ohnivé moře obklopovalo stěny
13. a jeho dveře hořely ohněm. Vstoupil jsem do onoho domu, který byl žhavý jako oheň a studený jako led. 14. Nebyla tam žádná potěšení: Strach zakryl mne a třesení veliké se mne zmocnilo. Chvěl jsem se a třásl, i padl jsem na tvář a patřil na vidění.
15. A hle – již tu byl jiný dům, větší než onen první
16. a všechny jeho dveře mi byly otevřeny. Byl vystavěn jakoby z ohnivých jazyků, v tak znamenité nádheře a rozlehlosti, jež nemohu ani popsat.
17. Jeho podlaha byla jako z ohně. A nad tím vše tvořeno blesky s cestami kroužících hvězd,
18. Strop tvořil planoucí oheň. Pohlédl jsem a spatřil vysoký trůn, jeho vzezření bylo jako jiné křišťálové sklo, kolem něho bylo něco jako jasně svítící Slunce obklopené cheruby.
19. Zpod trůnu vycházely oslnivé proudy plápolajícího ohně, že nemohl jsem patřit na něj.
20. A veliká Jeho Sláva seděla na něm. Jeho roucho zářilo jasněji než Slunce a bylo bělejší než sníh.
21. Žádný z andělů nemohl předstupovati před Jeho tvář, neboť taková byla Jeho nádhera a sláva.
22. Žádný (tvor) z masa jej nemohl spatřit. Kolem i před Ním žhavý a veliký oheň zabraňoval přistoupit blíže.
23. Deset tisíckrát deset tisíců stálo před Ním, ač On nepotřeboval žádné jejich rady.
25. A Nejvyšší pán zavolal mne před svou tvář a řekl mi: Enochu slyš má slova. I přistoupil ke mně jeden ze svatých – vzbudil mne, postavil na nohy poblíž dveří.
I sklonil jsem tvář dolů.
Kapitola 15
2. Jdi tam a vyřiď Strážcům nebes, kteříž tě poslali, abys tu za ně prosil: Měli byste vy prosit za lidi, a nikoli lidi za vás.
3. Proč jste opustili vysoké svaté nekonečné (věčné) nebe, ač byli jste svatí, žijící věčný život, spali jste s ženami, znečistili se s dcerami lidskými, brali je za ženy, jako dělají děti Země, a zplodili syny – obry?
4. A ač byli jste svaté duchovní bytosti, žijící věčný život, sami sebe znečisťujete krví žen, a plodili jste děti s krve a masa, a jak děti člověka nyní bažíte po masu a krvi, jak to také dělají smrtelníci podléhající zkáze.
7. Ale vy jste však byli dříve spirituální (duchovní bytosti), žijící věčný život, a nesmrtelní, po celá pokolení světa.
A proto nemohu ustanovit ženy i pro vás; protože, pokud jde o duchovní z nebes, v nebesích je jejich obydlí.
8. A nyní obři, kteří jsou zplozeni jako duch a maso, budou nazýváni zlými duchy uprostřed Země
9. a na zemi bude je jejich obydlí. Zlo duchů pochází z jejich těl; protože se narodili z lidí a svatých strážců – tam je jejich počátek a neuspořádaný původ.
V kapitole 16 je opakován tvrdý rozsudek o zničení potomků padlých andělů a to již bez ustavení dalšího soudu: Přičemž zbabělé strážce nebes, kteří za sebe vyslali vyjednávat Enocha s prosebnou peticí, nečekal lepší osud. Nemají mít od té chvíle žádného pokoje a klidu. Navíc se můžeme v téže kapitole verši 3. dopátrat odkud vlastně hříšná knížata nebes přijuchala na přídi času: „Vy jste žili v sedmém nebi (duchovní bytostí poblíž nejvyššího řádu) a ač všechna tajemství vám nebyla ještě odhalena, ználi jste mnohá z nich a v tvrdosti svého srdce jste je předali ženám a skrze ně pak mezi lidmi na Zemi způsobí mnoho zla“…
Jak je z textu patrné, znalosti top univerzálních technologií, jsou nepochybně doménou jen bytostí nejvyššího řádu, o nichž je v Henochových apokryfech rovněž zmíněno: Cherubové tvořící kolem nejvyššího auditora soudní dvůr.
Enoch po svém návratu z nebes, nevěda si rady, jak s peticí naložit, odebral se zpět do Abelsjailu, jež se nalézá mezi Libanonem a Senseremm, opět vyhledal padlé strážce. Ty nalezl vystrašené a plačící. I vykládal jim svá vidění, jež jej provázela při vyzdvižení k nebesům, aby přednesl prosebnou petici padlých andělů Nejvyššímu z nich.
Nyní si dovolím parafrázovat sv. Petra, jenž o této části Anunnaki rovněž hovoří: „Neboť Bůh neodpustil andělům, kteříž zhřešili, ale strhna je do žaláře, řetězům mrákoty je oddal, aby k závěrečnému soudu chováni byli“…
Závěrečná část dramatu, kterou chaldejské eposy a starozákonní texty popisují jako Potopu seslanou na hříšný svět, je časově nezařaditelná, jakkoliv pan Wolley je po svých archeologických vykopávkách přesvědčen, že se odehrála kolem roku 4250 př. n. l.
Vzhledem k chaldejským legendám se zdá být mnohem přijatelnější datum 6340 př. n. l., kdy byl souhrn katastrof doprovázen i potopě podobným efektem, když samý počátek průšvihu je popisován jako Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť).
Každopádně lze z textů vyčíst, že vybraní jedinci o blížící se pohromě věděli s předstihem, Přičemž osud starozákonního Metuzaléma, stařičkého kmeta, je nanejvýš pozoruhodný, Jakkoliv se i na něj společně s Noe a jeho rodinou vztahovala výjimka, rozhodl se setrvat ve starém mizícím světě s ostatními. Při kataklyzmatu zahynul, jakkoliv o tomto faktu starozákonní texty mlčí.
Je rovněž psáno, že Noe, patrně významný a povedený klon entity Elohim, jako jediný ze spravedlivých se svojí rodinou přežil, je nanejvýš pravděpodobné, že tomu tak nebylo. Anakové, obři a potomci Anunaků, či král Bazan Og, jsou toho důkazem. A pokud bychom bezuzdné vraždění v následující historii lidstva dešifrovali, mohli bychom možná vystopovat několik různých lidských skupin, jež byly a jejich potomci stále ještě jsou započítáni mezi ztracené a neperspektivní.
Odsouzeni k zániku. Na podkladě informací z centrálních genových databází? Odděleni již na počátku svého zrození i na podkladě dat právě budovaných centrálních informačních systémů a čipového hospodářství? Z jiné části Henochova apokryfního spisu vyplývá, že Noe, syn Lamechův byl vyjimečné konstitutce, zjevně lišící se od zavedeného lidského typu a to tak, že vystrašený Lámech prchl ke svému otci Metuzalémovi a ten se okamžitě odebral vyhledat svého otce Enocha, jenž pobýval v pevnosti na „konci země“, mezi strážci nebes.
Co, tak Lamecha vystrašilo, byla Noeho podoba se strážci nebes:
Kapitola 106.
2. A jeho tělo bylo bílé jak sníh a červené jako kvetoucí růže, a vlasy na jeho hlavě i jeho dlouhé kadeře byly bílé jako vlna, a jeho oči krásné. A když otevřel své oči, rozsvítil se celý dům jako slunce, a celý dům.
Je-li dovoleno odvozeně posoudit vzhled jisté části Anunnaki, pak popis Noeho, tak podobný andělům z časů setkání Abrama v chaldejském Uru, hovoří o bílé rase, s bílými vlasy a očima svítícíma jako samo Slunce. Téměř severský typ?
Přibližnou představu o fyzis těchto bytostí můžeme odvodit z následujícího textu, jenž je v souladu se starozákonním Enochovým příběhem:
…“I bylo Enochovi všech dni třista šedesát a pět let. A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín, neboť vzal jej Bůh“…
Kapitola 82. Část, jež nalezneme pouze ve slovanském překladu apokryfní Henochovy knihy.
Enochu, patři na písmo nebeských desek, čti, co je na nich napsáno, a pamatuj si vše jednotlivě. Hleděl jsem na všechno na nebeských deskách a četl vše, co na nich napsáno, zapamatoval jsem si vše a četl knihu.
Toto je úplná nauka o pravdě sepsaná Enochem, kteráž si zaslouží od všech chvály a je soudkyní celé země…
Když jsem dosáhl třista šedesáti pěti let, byl jsem jednoho dne sám doma. Tu se mi zjevili dva velcí mužové, které jsem na zemi nikdy nespatřil. Jejich tvář zářila jako slunce, jejich oči byly jako zářivé pochodně. Z jejich úst šlehal oheň, jejich oděv a jejich zpěv byly nádherné, jejich paže byly jako zlatá křídla. Stáli u záhlaví mého lože a volali mne jménem. Procitl jsem ze spánku a vstal z lože. Pak jsem se před nimi poklonil, v obličeji bledý hrůzou. Tu ke mně oba promluvili: Buď dobré mysli, Enochu, nestrachuj se!
Věčný pán nás posílá k tobě, máš dnes s námi jít do nebe. Dej svým synům a své čeledi příkazy, co mají činiti ve tvém domě. Žádný však ať tě nehledá, dokud Pán tě opět k nim nepřivede.
I o takové entitě vyšších postav bývá marnotratně hovořeno v souvislosti Gizeh inteligence (pobývající v podzemních prostorách egyptské Gizy.
A tak se mapa podzemních a podmořských pevností možných mimozemských uskupení slibně rozšiřuje. Když jiná legenda je vyprávěna z oblasti Erythrejského moře. To je však již jiný příběh. Jakkoliv úzce může souviset s udivujícím vývojem současné epochy.
Zdroj: http://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2009060901
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.