Anton Parks: Studnice informací o dávné historii lidstva 1.

Na stránkách Anton Parks naleznete zajímavý rozhovor Alaina Gossense s Antonem Parksem, který získal duchovní cestou podrobné informace o stvoření lidstva ve staré Mezopotámii mimozemskými tvůrci, které nazývá „plánovači života“.

Parks se uváděl do stavu „rozšířeného vědomí“ po dobu několika let, kdy získával úžasné informace od významné bytosti, žijící v tehdejší kolébce lidstva. K tomu, aby všemu porozuměl a jeho informace si mohl ověřit, začal studovat staré jazyky – sumerský, akadský a babylonský a vyhledával všechny dostupné texty z hliněných tabulek z archeologických nálezů. Parks popisuje starověké sumerské „Bohy“ mnohem podrobněji než Zecharia Sitchin ve svých knihách. Anunnaki byli jen jednou skupinou kolonistů, mezi dalšími plazími rasami, které za pomoci genetické manipulace vytvářely mnoho různých druhů hominidů, jejichž pozůstatky nyní nacházíme a přičítáme to vývojové linii podle Darwina. Omyl! Všechno to byly různé úspěšné i neúspěšné výsledky práce „plánovačů života“.

Parks se ve svých knihách zabývá celým panteonem Bohů, včetně jejich činnosti nejen v Mezopotámii, ale i ve starém Egyptě a prakticky v celé Africe. Bytosti rodu Homo pokládali za méněcenné jako zvířata a využívali je jako otroky v dolech a na svých plantážích. Projekt bytostí typu „Ádam“ byl neustále upravován, až se jednoho dne osamostatnil a během tisíciletí osídlil celou planetu. Kde jsou naši stvořitelé? Někteří odletěli zpět do vesmíru, kde je dnes identifikujeme jako mimozemšťany, kteří Zemi občas navštěvují jako ZOO, aby se přesvědčili, jak jejich projekt pokračuje. Jiní se údajně uchýlili do podzemí, kde žijí ve velkých jeskyních propojených tunely pod celou Zemí a obvykle je to rasa Reptiliánů, která se považuje za původní obyvatele Země.

Anton Parks vypráví, že informace začal získávat někdy od 14 let, které se projevovaly jako „záblesky“, které nemohl ovlivnit. Byla to jakási forma channelingu, která však byla řízena druhou stranou, tedy „vysílačem“. Sám to nemohl ovlivňovat. Trvalo to vždy jen krátce, takže jeho okolí si zpravidla ničeho nevšimlo. Jeho vize byly nejen zvukové, ale i obrazové, které bychom dnes mohli přirovnat k holografické projekci. Sám se stával účastníkem těchto scén a bytosti v nich se často opakovaly, jako by se stával někým, žijícím v té době.

Nejprve si Parks myslel, že se zbláznil, ale později pochopil, že se mu někdo snaží předávat informace z dávné minulosti. Trvalo mu nějakou dobu, než pochopil, že se jedná o dobu staré Sumerské říše. Jakoby se ocitl v těle bytostí, která se jmenovala Sa´am, a prožíval s ním jeho životní příběh. Nakonec se rozhodl, že celý příběh zapíše a vydá jako knihu, když se nějakou dobu pokoušel přerušit tyto channelingové vjemy.

Anton Parks již vydal několik knih, zabývajících se touto historií, které lze objednat ve francouzském a anglickém jazyce, například na Amazon nebo Pahana Books.

Ukázky z těchto knih zde postupně uvedeme v českém překladu.

Anton Parks, je francouzský autor – samouk, který popsal v knize v Le Secret des Étoiles Sombres (Tajemství temných hvězd) jak bylo lidstvo stvořeno mimozemskou civilizací.

Parksova kniha je obtížně zařaditelná, neboť představuje základní informace o tom, co se dělo na Zemi před příchodem člověka. Je to sci-fi, fantasy nebo literatura faktu? Je to vyprávění člověka, který měl mentální kontakt s bytostí, žijící v té době.

Autor Le Secret des Étoiles Sombres zaujme čtenáře svým epickým vyprávěním o původu lidské civilizace. V této románové podobě Parks jen pomohl obnovit staré biblické informace o genesis, kdy objasnil podrobně to, co obsahují staré sumerské texty.

Nepředpokládám, že by na základě četby této knihy některý vědec připustil, že jsme jen bytosti stvořené nějakou vyspělejší civilizací, která je ostatně zodpovědná za všechny druhy živočichů na Zemi. Jsme jen jejich zoologická zahrada, kterou zkoumají a pečují o ni již statisíce let. Staré, dnes již zaniklé civilizace o tom věděli více, a mnohé informace lze nalézt na hliněných tabulkách z Mezopotámie i na hieroglyfických nápisech v Egyptě. Musíme to jen správně umět přečíst a přeložit. A právě tohle bylo Parksovi dáno, když dokonale porozuměl starým jazykům Babylonu, Sumeru a Akkadu.

Jeho knihu můžeme číst i jako historický román, napsaný za účelem poznání prastaré historie lidstva. Všechny své informace získával Parks z jeho vizí, jak říká záblesků, které se odehrávaly mimo jeho kontrolu. Prostě mu vstupovaly do vědomí odněkud z kosmické databáze (akáša?) a on je později podle svých vzpomínek zapisoval. Všechno uspořádat a pochopit mu trvalo několik let, něž se dokonale seznámil se sumerským jazykem. K přesvědčení, že tyto informace jsou pravdivé došel až potom, kdy je měl možnost porovnat se záznamy na hliněných tabulkách z muzeí a zjistil, že mnohé osoby a děje zde jsou rovněž popisovány, ale Parksovy informace byly mnohem podrobnější a barvitější.

Bytost, se kterou Parks komunikoval se jmenovala Sa´am a patřila k druhu plazích ras (Reptiliáni), sumersky nazývaných Gina´abul (ještěrky), což jsou právě ta božstva, popisovaná na sumerských tabulkách. Během svých záblesků Parks postupně pochopil jazyk Bohů, což mu umožnilo pravdivě interpretovat veškeré obdržené informace, které obdržel způsobem, který by se dal nazvat jako channeling. Vysílač a přijímač byly známé, ale způsob přenosu zůstával tajemstvím. Autor zpočátku nevěděl, jakou literární formu by měl dát své knize, aby to čtenáři přijali. Svou knihu napsal nakonec jako vyprávění Sa´ama, kterým se vlastně Parks během svých záblesků stával.

Pozoruhodné je zejména to, že informace přicházely v původním jazyku Sa´ama, ale Parks mu rozuměl, jako by to byl jeho rodný jazyk. Je zřejmé, že to je možné pouze v případě, kdy se Sa´am vtěloval do jeho vědomí, lékařsky bychom to popsali jako schizofrenii. Parks pochopil, že tento jazyk vyjadřuje různé významy slov podle toho, jak lze slovo rozložit na jednotlivé základy, které představují zvuky, s možnou různou výslovností. Například sumerské slovo Gina´abul lze rozložit jako GINA-AB-UL ve významu opravdový zářící předchůdce.

Vezměme si dále jméno Adam, které pochází z hebrejštiny ve významu, že adama je buď hrouda hlíny nebo adôm – červený. Parks si byl vědom, že sumerské Á-DAM znamená zvířata, stádo zvířat, nebo instalace, kolonizace, vše zařazeno pod způsobit.

Slovo Á-DAM tedy určovalo osoby, které byly jako zařazeny jako zvířata a dány do kolonií. Myšlenka zotročené bytosti, zcela podřízené bohům, je posílena ekvivalentem pojmem Á-DAM v akkadštině, což je Nammaššû, foneticky přeloženém do sumerštiny jako nam-maš-šû, t.j. částečně živý organismus. Mohlo by to být lépe a jednoznačně vyjádřeno?

Parks ve své knize dokázal podle tohoto sumersko-akkadského slabikáře rozložit všechna používaná slova a tím objasnit jejich význam. Tento způsob rozkladu na významové základy lze použít na mnoho slov i z jiných jazyků – čínštiny, hebrejštiny, řečtiny, latiny, i současných jazyků a indiánských dialektů. Pokud ovšem dokážeme správně určit význam slovních základů.

Gina´abul byly dvojpohlavní bytosti (některé druhy ve vesmíru jsou jednopohlavní a rozmnožují se například klonováním), a mužská a ženská část měly dokonce své vlastní jazyky. (To lze pozorovat i dnes, když se ženy nebo muži baví jen mezi sebou, druhé pohlaví zpravidla nedokáže pochopit, o čem to je.)

Ženský jazyk se jmenoval Emešá (základní jazyk), muži i ženy používali dříve jazyk Emenita. Během kosmické války muži zajaly ženy a ponižovali je, proto uvězněné ženy vytvořily různé hermetické obřady a jazyk Emešá, který používaly na tajnou komunikaci mezi sebou. Jeho použití bylo mužům zakázáno, proto komunikovali v Emenita, ze kterého se vyvinul sumerský jazyk.

Sumerský a akkadský jazyk se staly základem většiny současných pozemských jazyků. Co se týká písemného záznamu, je zřejmé, že klínové písmo a zápis do hliněných tabulek není vynálezem Bohů (o jejich způsobu budeme mluvit později, jejich technika byla podobná současně používané), ale byl to způsob používaný v té době místními obyvateli. Zdá se, že trvanlivostí se téměř rovnal písmu tesanému do kamene a tím předčil pozdější záznamy na papyrus, pergamen apod.

V Sumeru se původně mluvilo jen jedním jazykem, pozdější babylónské zmatení jazyků, tedy vytvoření mnoha dalších jazyků způsobil záměrně Enki, aby ztížil ovládání obyvatelstva místním panovníkem Enlilem, což lze nalézt i na jedné tabulce v Ashmolean muzeu v Oxfordu. (O sporech mezi Enkim a Enlilem budeme hovořit později.) Enki se sumersky jmenuje Mušda a jak nám rozklad tohoto slova MUŠ-DA říká, byl to mocný plaz. Tento tvor byl zodpovědný za naklonování lidstva a vytvoření jazyků na Zemi nebyl nikdo jiný, jako biblický had, který zmařil podle Bible plány Yahvého v Edenu. Starý zákon je tedy jen prací, vycházející ze starověkých mezopotamských a egyptských tradic, čehož si byli jeho autoři dobře vědomi, ale již 2000 let to před námi tají.

Parks tvrdí, že národy na planetě Zemi se od počátku osídlování vyjadřovaly prostřednictvím jazyků Emenita a Emešá, které byly základem sumerštiny. Původní bytosti Gina´abul, které přiletěly na tuto planetu, měli mezi sebou četné rozpory. Jejich frakce si vytvářely různé pojmy, které používaly jen mezi sebou. Připomíná to dnešní slangové pojmy. Nevděčným úkolem pro Sa´amovu frakci bylo vytváření nových pojmenování, k náhradě těch, které používali jejich nepřátelé. Toto vedlo k vytváření nových dialektů, což dezorientovalo skupiny Anunna, žijící na planetě. (Biblické zmatení jazyků – pozn. překl.)

Další přistěhovalci užívali jazyk Emegir (knížecí jazyk), jiní Emean (nebeský jazyk), který byl tvořen ze slovních základů, k nimž byly přidávány různé přípony a předpony. Takové slovní základy tvoří kód všech starých jazyků na Zemi.

Parks dosáhl značné zběhlosti v dekódování těchto prastarých jazyků. V jazyku Gina´abul je důležitá souvislost, v jaké je slovo použito. (Pozn. – se stejným problémem se setkáváme např. při překladu z angličtiny do češtiny, kdy originální slovo má více možných významů.)

Složitost sumerského jazyka spočívá v různých homonymech, tedy když význam je určen různou délkou a přízvukem na danou slabiku. K odlišení četných homofonních výrazů v klínovém písmu na tabulkách slouží nyní sumerský slovník logogramů, sestavený Johnem Halloranem.

Jako příklad si uvedeme možnosti rozkladu slov ze Starého zákona (Bible), kde ISH znamená první muž a ISHSHA první žena. Podle Genesis byla Ishsha stvořena z části Ish (Adamova žebra), z čehož vyplývá, že muž byl předchůdcem ženy. Z Parksových knih vyplývá, že muži a ženy byly vytvořeni z původní bytosti – hermafrodita (obojpohlavní), který žil na Zemi ještě před příchodem Gina´abul. Toto se uvádí i mnoha jiných tradicích starých národů. Židovští rabíni toto v mezopotamských tradicích také objevili a rozhodli se tuto bytost pro potřeby Bible maskulinizovat a tak vznikl první člověk Adam. Vymysleli si také Stvořitele Yahvé – Elohim, který byl za to odpovědný. Ve skutečnosti však obojpohlavní bytosti vznikly genetickou manipulací provedenou plánovači života.

Parks ve svých knihách odhaluje skutečnou pravdu o vzniku lidstva na Zemi, což pochopitelně nebude po chutí církevním kruhům, po 2000 let klamajících lidstvo svými smyšlenými zkazkami. Mnohé z historie je zaznamenáno klínovým písmem na hliněných tabulkách, z nichž mnohé skončily v depozitářích muzeí a ústavů, právě pro svůj obsah, neslučitelným s tradičním církevním učením a vědeckými smyšlenkami. Historie lidstva byla záměrně zkreslena nejen těmito institucemi, ale zdá se, že je to odedávna cíleně organizována právě mimozemskými entitami, které na Zemi s přestávkami působí již po statisíce let. Ti vytvořily různá náboženství za jediným účelem – dezorganizovat a rozdělit lidstvo na různé skupiny, odedávna mezi sebou válčící v náboženských válkách, za prosazení jejich názorů! Náboženství povoluje zabíjení ve jménu Boha a nyní i ve jménu zisku! Nejvíce lidí na Zemi bylo zabito z ideologických důvodů, podíl vražd z jakýchkoli jiných důvodů je zanedbatelný.

Obvyklý výklad slova náboženství je, že vychází z latinského názvu religio, odvozeného ze slovesa ligáre, které znamená vázat. Náboženství má tedy vázat lidi mezi sebou jednotným názorem. Vysvětlujeme-li však termín religio podle sumerského slabikáře, tak rozklad tohoto slova lze přeložit jako systém pro výuku ovcí za pomoci tabulek! Tento způsob výkladu latinského slova je možné použít i u mnoha slov z jiných jazyků, které pak nabudou zcela jiného významu – toho pravého…

Například jiné slovo používané ve starém Egyptě undu (ovce) je podobné slovu undut (lidé). Podle sumerského slabikáře UN-DU má význam rohatá chátra a UN-DÚ-UT jako populace, které odlévá třpytivý kov.

Za nejvyspělejší rasu ve vesmíru považujeme Kadištu. Jejich úkolem je zabezpečovat tvorbu a rozšiřování inteligentních ras ve vesmíru, tedy plnit funkci Boha – stvořitele. Můžeme je nazvat také Boží andělé. I když ovládají ty nejvyspělejší technologie (genová manipulace a klonování), nepůsobí jako nějací misionáři a dohližitelé a po splnění svého úkolu ponechávají vše svobodnému vývoji. Kadištu obvykle nezasahují do vývoje tradičních starých ras, jako jsou Gina´abul (plazi), kteří byli prvními bytostmi, osídlujícími Zemi.

Druh Homo, který je nyní dominantním druhem na Zemi, vychází geneticky z těchto plazů Gina´abul a kombinací genů různých dalších ras. Ve hře je řada složitých reakcí a postupů, které Parks ve svých knihách podrobně vysvětluje. Název Kadištu se vztahuje k latinskému slovu caduceus, což je známý lékařský symbol – hůl se dvěma hady, kteří ji ovíjejí – vskutku dokonalý obraz molekuly DNA. Takovou hůl nosil údajně řecký Bůh Hermes, řecký název pro ni byl kerukeion (oznamovací hůlka). Tento symbol se však objevuje již ve starém Egyptě a i tam byl zřejmě převzat z ještě starších kultur.

Kadištu nežijí v naší 3D dimenzi, ale pocházejí z vyšší dimenze, nazývané Angal, odtud je patrná souvislost s anděly. Mají stejnou funkci jako jinde uváděný původní zdroj, prvotní stvořitel a podobné termíny vyjadřující roli Boha – Stvořitele. Z dalších prvotních zdrojových ras je nutné se zmínit o Abgal – podrase Kadištu, která měla geny obojživelníků. Pocházejí ze systému Gagsisá (Sírius), jinde se proto nazývají Síriané. Pokud se vzácně mohli vyvinout i ve 3. dimenzi, byla to rasa Urmah, patřící také do skupiny ras Gina´abul. Samice Gina´abul tvořily samostatnou skupinu Amašutum, jako návrhářky nebo kněžky života, obývající několik oblastí vesmíru (Velký medvěd, Hyády, Plejády, Orion).

Pozemské Amašutum, speciálně stvořené pro tuto Sluneční soustavu se nazývaly Ama´argi,

které byly naklonovány podle vzoru ze souhvězdí Ursa Maior (Velký medvěd). Měly ocasy stejně jako další rod Amašutum a temnou pokožku. Byla to mírumilovná rasa a jejich královna se jmenovala Dim´mege.

Od těchto klasických ras se odlišovala rasa Sukkal, vzhledu ptáků. (Srovnejte se starými egyptskými Bohy nebo s rasou o které se zmiňuje Corey Goode – pozn. překl.) Sumerské slovo sukkalznamená posel. V sumerské a asyrsko-babylónské tradici jsou Sukkal humanoidé s tělem ptáka a velkými křídly na zádech. Řecký termín angelos také znamená posel a bytosti s funkcemi, které jsou podobné biblickým andělům.

Podobnou vazbu na egyptskou mytologii (nebo je to jen odraz reality) mají bytosti Urmah, podle slabikáře je možné to přeložit jako velký bojovník. Byla to rasa s tělem podoby lva nebo kočky (viz Sfinga). Tvořili oficiální armádu nebo nebeské milice Kadištu, kteří je používali na zvládnutí svých odpůrců.

Další rasou podobnou dnešním zvířatům byla Kingú, akkadsky Quingu, vzhledu orlů. Dělili se na několik různých typů. Největší byli bílí Kingú-Babbar (velcí královští), rasa Te (orli), Červení Kingú (bojovníci), Ušu (draci) a Zelení (humanoidé). Kingů-Babbar byli dominantní rasou v souhvězdí Draco, kde stvořili rasu Ušumgal, se kterou se později přestěhovali do souhvězdí Lyry. Někteří z nich mají křídla a rohy, ti ve Sluneční soustavě však ne.

Existovali i míšenci mezi rasami Kingů-Babbar a Urmah, zvaní Imdugud, vzhledu napůl orla a napůl lva, jak jsou vyobrazeni na sumerských a akkadských skulpturách. (obr 4) jejich zornice byly vertikální, jako u koček, měli vždy drápy. V naší Sluneční soustavě žili asi před 300.000 roky, dříve než byla stvořena rasa Anunna, Anem a Ninmah na planetě Dukú v souhvězdí Plejády, z genů objevených na planetě Nanulkára. Zvláštní podskupina nasazená na planetu Zemi (KI) se nazývala Anunnaki. (Viz knihy Zecharii Sitchina – pozn. překl.)

Mimozemšťané, kteří měli podle Bible styky s lidskými ženami, se nazývali Nungal, kniha Enochova je označuje za pozorovatele. Jinak to byli i padlí andělé.

Nebezpečná byla rasa Mušgir, vzhledu okřídlených draků, vytvořená Ušumgal v souhvězdí Lyry. (Takže pohádky si nic nevymýšlejí? – pozn. překl.) Asyrsky se nazývali Pazuzu. Dnes můžeme jejich vzhled vidět na četných chrličích vody na katedrálách.

Poměrně jednoduchým genetickým produktem byli Mimínu – šedí. Pocházejí z přeprogramovaných genů Mušgir, mají hladkou pokožku. Existuje několik druhů Mimínu z genů, které vytvořili Kingů. V podstatě je to rasa sloužících mužským Gina´abul.

Ukubi nebo Ugubi byla rasa opic, původně stvořených jako potrava (jako náš dobytek) pro Kingú. Nammu tajně tuto rasu vylepšila, aby se stala autonomní a mohla se bránit proti Kingú.

Prvotní lidé

Byli vytvořeni kombinací genů původních Gina´abul s opičími geny Ugubi. Sa´am, který byl ve spojení s Parksem byl pokračováním toho, co jeho matka stvořila z lidoopů. První verze humanoida (Á-dam) byla stvořena z genů Ukubi, Ama´argi a zelených Kingú, sloužících na planině Edin. Sami Kingú nenesli za tento výtvor žádnou odpovědnost. Později Sa´am přidal geny Namlu´u ke zlidštění bytostí Á-dam. Tyto bytosti měli nejprve tmavou kůži a od Ama´argi zdědili i ocas. Sumerský název pro ně byl SAG-GI-GA, což znamená černý otrok. Sa´am pak přidal geny bílých Kingú-Babbar, takže tyto bytosti dostaly bílou pleť, proto byly pojmenovány Lú-bar (bílý člověk). Slovo Lú-bara znamená nezávislý člověk, podobné Lú-bar-ra znamená mimozemšťan nebo cizinec. Tato původní lidská rasa byla mnohokrát vylepšována, ale dosud to nebyla podoba dnešního Homo sapiens. Je pravděpodobné, že jejich kosterní pozůstatky jsou nyní vědci označovány za předchůdce člověka, kterého se snaží zařadit do evoluční linie.

-pokračování-

Zdroj: http://www.suenee.cz/anton-parks-je-studnici-informaci-o-davne-historii-lidstva/