| Krize nás zkrátka hodně dlouho neopustí. Je přirozené, že každý průměrný občan, který má nějaké peníze takříkajíc bokem, si je šetří, aby celou tu ekonomickou hrůzu nějak přežil. Je to prazákladní biologický pud, jen přetavený do prostředí ekonomiky. Schovávat si něco na horší časy, nasyslit si na zimu.
Existují i tací, kteří místo šetření zvolili utrácení, často na dluh. O jejich zoufalých případech média pravidelně informují v souvislosti s exekucemi. I politici už varují lidi, aby neutráceli, nezadlužovali se, aby se chovali ekonomicky zodpovědně. A tak lidé hrnou své naspořené peníze do bank, jako jediného možného útočiště, kam v dnešní době lze dát peníze. Ostatně od toho tu také banky máme, abychom do nich dávali své úspory.
„A proto jim (lidem) snižujeme sazby, abychom jim znepříjemnili držení peněz v bankách.“ Tak tento výrok má na svědomí guvernér České centrální banky Miroslav Singer. Jak absurdní, když bankéř říká, nechceme vaše peníze, jděte s nimi k šípku. Není to přitom výrok nijak nový, pronesl ho už na konci loňského roku. Nicméně platný je stejně i dnes. Politika ČNB je již dlouho taková, že cena peněz je na absolutní nule. Díky tomu jsou nulové i úroky na bankovních účtech a to nejen těch běžných. Dnes se za terno považuje, pokud má spořicí účet roční úrok 1,5 procenta, podobně je to u termínovaných vkladů. Zjednodušeně řečeno, pan Singer dosáhl svého, mít peníze v bance je těžce ztrátová záležitost.
Kapitáni na můstku ČNB si totiž myslí, že pokud znemožní držení peněz v bankách, lidé je prostě a jednoduše utratí. Opatření má hlavně sloužit ke zvýšení poptávky a celkovému rozhýbání chřadnoucí ekonomiky. Jenže přestože ČNB tuto politiku praktikuje už téměř rok, ekonomika chřadne čím dál více. Je to proto, že lidé nezačali masivně utrácet své úspory. Strach z budoucnosti, ztráty zaměstnání nebo poklesu příjmů je prostě příliš silný, než aby si lidé řekli, dobře, když nemůžu mít peníze v bance na rozumný úrok, tak je všechny utratím. Ekonomické myšlení bankéřů se v tomto těžce míjí s reálným uvažováním lidí. Pud zajistit se a mít co největší rezervu je daleko silnější, než fakt, že peníze v bance užírá inflace stejně jako by byly zakopané na zahradě pod květákem.
Bankovní systém ovšem v současné situaci nulových úroků zcela přestává plnit jednu ze svých dvou hlavních rolí. Zhodnocovat volné prostředky svých klientů již banky prakticky nedokáží. Banky žádnou hotovost od lidí nechtějí, nepotřebují ji. Místo toho potřebují půjčovat, komukoliv a nacokoliv. Jen půjčka je dnes pro banku zdroj zisku. Banky jsou dnes vlastně již jen půjčovny peněz, a to na stále lichvářštější úroky okořeněné o všemožné poplatky.
Absurdní situace se ukazuje v situacích, kdy bankovní poradci radí klientům, kteří chtějí spořit, aby investovali do dluhopisů, podílových fondů, akcií či do zlata. Zdůrazňuji, že se bavíme o spoření, nikoli o investování, ale dnes smysluplné spoření prakticky neexistuje. Vše mimo spořicí účty a termínované vklady je již v podstatě investice (nebavíme se teď o životních pojistkách a stavebním spoření). Spoření totiž znamená peníze uložit, aniž by hrozilo, že o jejich část nebo dokonce všechno člověk přijde. Investice má v sobě naopak prvek rizika. Může se vyplatit, ale investor může také svou investici zcela ztratit. Investice se liší jen mírou rizika. Jak čím dál otevřeněji přiznávají i samotní bankéři, pokud někdo dnes chce zhodnotit peníze, musí podstoupit nějaké riziko. To ale znamená, že se všichni kolektivně máme zapojit do mezinárodní bankovní rulety.
Podívejme se jen namátkou na to, co se u herního stolu nabízí. Podílové fondy s nejrůznější strategií, konzervativní, vyvážená, progresivní, dynamická. Téměř žádný není schopný v dlouhodobém horizontu porážet inflaci. Ceny zlata se propadly na historické minimum. Ceny nemovitostí jsou nejnižší od pádu komunismu. O sázkách na cizí měny je zbytečné se bavit, to je čirá ruleta. Největší kampeličku v zemi Metropolitní spořitelní družstvo nařídilo zavřít státní zastupitelství pro podezření z vyvádění peněz, další kampeličky šetří ČNB a hrozí jim to samé. Kde jsou tedy ty bezpečné přístavy pro střadatele? Existují vůbec?
Bankovní systém je v krizi. Lidé jsou bankami přemlouváni, aby zcela přestali poslouchat zdravý rozum a své peníze buď utratili za zboží, které ani nepotřebují (nejlépe na úvěr) nebo investovali do některého z výše zmíněných produktů, který je přece tak výnosný. To vše v časech nekončící krize. Spáchejte asistovanou ekonomickou sebevraždu, volají banky. Uposlechnout takové volání má nakonec fatální důsledky jak pro jednotlivce, tak pro celý stát. V ruletě totiž vždycky vyhrává jen bankéř.
Foto: http://www.flickr.com/photos/spam/
http://pravdu.cz/krize/bankeri-zenou-lidi-do-rulety |
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.