Green Deal začíná promlouvat do životů lidem čím dál víc a čím dál blíž. Už se mluví i o znárodňování. Ovšem o znárodňování nikoliv za účelem posílení a loupežnického obohacení státu na úkor občana. Ale o znárodňování za účelem demolice. Co není dost zelené, to nechť bídně zhyne.
Ale začněme milou českotelevizní estrádou na Facebooku. Česká televize informovala o tom, že se ve společnosti vzmáhá odpor proti změnám u výroby kamen na dřevo. Nově by měly být propojené s elektřinou a mít takových funkcí omezování spalování a tedy vytváření emisí, že v kamnech nebude oheň hořet, ani kdyby jeden přikládal jen cihličkami pepo. A jako ilustrační obrázek si česká televize na Facebooku zvolila fotku komína, z kterého se valí dým černý natolik, až člověka popadá podezření, že se v domečku hřejí přikládáním pneumatik. Takový kouř dřevo vytvořit neumí. Tady, umí, když je řádně ideologicky uvědomělé a čudí natruc co nejšeredněji, aby to pohoršilo každého kolemjdoucího eurobyrokrata. Česká televize očividně zadaná témata plní s talentem poturčence.
Ale koukněme se na to zpropadené znárodňování. Ne, nechystá se znárodňovat ČEZ. To jen ti naší politici chytali a možná opět začnou chytat předvolební fantas, ale nic z toho nebude. Znárodňovat se budou domy lidí.
Green Deal samozřejmě účinně bojuje nejen proti teplu domácího krbu, ale i proti samotnému domovu.
Bydlím s rodinou v rodinném domě v pohraničí. Pár kilometrů od hranic s Německem. Dům jsem koupil před šesti lety. A to formou osobní hypotéky. To znamená, že jsem se dohodl na splátkách přímo s majitelem a obešli jsme tak banky a nesmyslné úroky. Cena stanovena na 550 tisíc. Po šesti letech splaceno. Malá cena za dům? Ale jistě, malá. Ovšem má to své důvody. Dům je nejen v nežádané oblasti, ale i v dosti nežádaném stavu.
V domě, jestli mi nekecali, byl za druhé světové války bordel pro esesáky. Dům je to tedy z pohledu života lidského prastarý, ale když se jeho stáří poměří s ohledem na vývoj lidstva, rozhodně u něj nejde mluvit o historické kulturní památce. Z čehož plyne, že dům není dle směrnic a norem Green Dealu. Stačil tak maximálně pro normy bordelu pro esesáky.
Jenže teď mě, podle plánů EU, čekají investice ve výši minimálně tří milionů, aby dům splňoval nalajnované. To znamená polepit dům polystyrénem, zateplit střechu, osadit ji solárními panely, místo kamen topit předraženým tepelným čerpadlem nebo elektřinou, zateplit podlahy, vyměnit okna a dveře podle norem. Pokud ty tři miliony nenajdu ležet v příkopu, tak až mě a mou paní vezme ďas, naše děti dům nebudou moci zdědit. Protože dům, který neplní normy, ten vezme ďas i s jejich majiteli. Prostě jim dají do cesty normopřekážku. Se smrtí mě a mé paní dům přestane mít majitele, propadne státu a ten jej nechá (nejspíš) zdemolovat. A to i kdyby tady mé děti, již dospělé, žily.
A že by se to dalo obejít tím, že si dům lidé sami poflikují za pomoci domácího kutilství a budou kašlat na nějaké normy? Může být. Ovšem pokud dům nebude podle norem unie, nepůjde dědit. A dědit půjde, jen když jej úřady ohodnotí energetickým štítkem A nebo B. Další kategorie, až do kategorie G, budou nezděditelné.
Ovšem podívejme se k sousedům. Ve Švýcarsku také chystali nasadit zelené Khméry určené pro záchranu peněz z peněženek daňových poplatníků a likvidaci jejich domů. Jenže Švýcarsko je Švýcarsko. Tam je ukotvené, že rozhodující slovo má daňový poplatník. A jak skončila švýcarská verze zeleného údělu? V referendu zamítnuta většinou hlasů. Takže Švýcarsko naší cestou nepůjde. Asi netouží po tom, aby jim v zemi nějaká obdoba byrokrata z Bruselu zakazovala topit v podhorské chaloupce dřevem nebo v ní dokonce bydlet. Jen je škoda, že Švýcarům nic jiného nezbude. Taková hlasování Evropská unie neodpouští a Švýcary prostě spolupracovat donutí. Protože země EU jsou pro Švýcarsko logicky největším obchodním partnerem. A u nás, u nás už zelení Khmérové něco vykoumají, aby se Švýcarsku ten oxid uhličitý s metanem zajedl.
A co my? Nás se nikdo na nic neptá. My jsme lidé podměreční, my svůj názor v referendu vyjádřit nesmíme. Už jen proto, že bychom mohli mít ten názor špatný, ovlivněný, zaujatý. A to je nepřípustné. Jak komická realita.
AUTOR: Štěpán Cháb
ZDROJ: Krajské Listy
